ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.710.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 710/2015-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2015 o dovolání, které podal obviněný O. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 9 To 516/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 122/2013, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 9 To 516/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 1 T 122/2013, ve výroku o vině pod bodem I., jímž byl obviněný O. M. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku, a ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Nymburce přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný O. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 1 T 122/2013, uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se měl dopustit skutkem podrobně popsaným pod bodem I. ve výroku o vině v citovaném rozsudku, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §254 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající „v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů obchodních společností“ na dobu 3 roků. Týmž rozsudkem ve výroku pod bodem II. soud prvního stupně podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby obviněného O. M. a obviněného T. M. pro skutek, v němž obžaloba spatřovala trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, neboť skutek uvedený v obžalobě není trestným činem.
O odvolání obviněného O. M. rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 9 To 516/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Obviněný O. M. podal proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu. Podle názoru obviněného nemohl ohrozit včasné a řádné vyměření daně za účetní období let 2010 a 2011, protože obchodní společnost MUSTAV, s. r. o., v té době nevyvíjela žádnou podnikatelskou aktivitu. Jak dále obviněný v této souvislosti zdůraznil, nepodáním daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za uvedená účetní období nemohl ohrozit včasné a řádné vyměření daně, jak to vyžaduje skutková podstata přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku. Podle obviněného z popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, v jakém rozsahu měl ohrozit včasné a řádné vyměření daně. Pokud jde o trestnost činu, je obviněný přesvědčen, že nejpozději ode dne 31. 3. 2010 (tj. ode dne uplynutí zákonné lhůty k podání daňového přiznání) začala běžet promlčecí doba přečinu, jímž byl uznán vinným. Pokud tedy bylo jeho trestní stíhání zahájeno dne 20. 6. 2013, stalo se tak až po uplynutí promlčecí doby a trestnost zmíněného přečinu zanikla uplynutím tříleté promlčecí doby. V této souvislosti obviněný uvádí, že jmenovaná obchodní společnost neměla daňového poradce, takže je vyloučeno, aby došlo k prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání.
Obviněný proto závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 9 To 516/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 1 T 122/2013, ve výroku o vině pod bodem I., a aby tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného O. M. prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru podstatou přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku je ohrožení včasného a řádného vyměření daně bez ohledu na výši vlastní daňové povinnosti a obviněný ji skutečně naplnil. Námitky obviněného pak nijak nezpochybňují tuto právní kvalifikaci, takže státní zástupce s poukazem na příslušná ustanovení zákona o účetnictví a na rozhodná skutková zjištění dovodil, že zde není žádné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Státní zástupce pak nepovažuje za naplněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť obviněný se dopustil protiprávního činu v letech 2010 a 2011, takže ke dni zahájení trestního stíhání nemohl být žalovaný přečin promlčen. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, podle §265i odst. 3 a 4 tr. řádu z podnětu dovolání obviněného přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Praze i řízení mu předcházející, a to v rozsahu těch námitek, které odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je částečně důvodné.
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný O. M. opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu, tedy že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nejvyšší soud se nejdříve zabýval námitkami obviněného, které uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a v nichž označil své trestní stíhání za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku za nepřípustné podle §11 odst. 1 písm. b) tr. řádu z důvodu uplynutí promlčecí doby. Jak ovšem vyplývá z usnesení o zahájení trestního stíhání (zařazeného na č. l. 488 a verte trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 122/2013), trestní stíhání obviněného O. M. bylo zahájeno dne 2. 7. 2013, kdy si převzal opis uvedeného usnesení policejního orgánu, přičemž k dokonání zmíněného trestného činu mělo dojít až ke dni nepodání daňového přiznání daně z příjmů právnických osob za rok 2011, tj. ke dni 31. 3. 2012. Nejvyšší soud proto nemohl učinit v nyní posuzované věci závěr o promlčení trestní odpovědnosti obviněného za citovaný přečin v důsledku uplynutí promlčecí doby, jejíž délka je podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku tři roky. Odvozuje-li obviněný běh promlčecí doby ode dne 31. 3. 2010, ke kterému nepodal daňové přiznání za rok 2009, protože obchodní společnost MUSTAV, s. r. o., už neměla žádné příjmy a prakticky již nevyvíjela žádnou hospodářskou činnost, je taková námitka nesprávná. Podle §34 odst. 2 tr. zákoníku totiž promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. V nyní posuzované věci obviněného šlo o pokračující přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, k jehož dokonání došlo až dnem 31. 3. 2012, kdy nebylo podáno daňové přiznání za účetní rok 2011, nikoli již dne 31. 3. 2010, jak se mylně domnívá obviněný. Podstatou jednání obviněného totiž byla jeho nečinnost (opomenutí povinného konání), která přetrvávala až do uvedeného data. Námitky obviněného, jimiž zpochybnil svou trestní odpovědnost za žalovaný přečin s poukazem na její údajné promlčení, jsou proto nedůvodné.
Dále Nejvyšší soud posuzoval námitky obviněného O. M., v nichž s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vytkl nesprávné právní posouzení skutku, který je popsán pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a který soudy nižších stupňů posoudily jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Obviněný především zpochybnil naplnění objektivní stránky citovaného přečinu. Tyto námitky jednak odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, jednak jsou i zčásti opodstatněné.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Jednáním obviněného O. M. mělo dojít k ohrožení včasného a řádného vyměření daně, konkrétně daně z příjmů právnických osob. Postup při vyměření daně upravuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Účelem vyměřovacího řízení je stanovení daně. Toto řízení je zahájeno zejména podáním daňového tvrzení (daňového přiznání) nebo vyúčtování. Jestliže však daňový subjekt úmyslně a dlouhodobě nevede zákonem předepsanou účetní evidenci a příslušný správce daně nemá k dispozici úplné a správné účetní údaje, na základě kterých by mohl zjistit a stanovit daň a zabezpečit její úhradu, pak je vždy ohroženo včasné a řádné vyměření daně, aniž by bylo podstatné zjištění, zda daňový subjekt podal daňové přiznání. Naplnění zmíněného znaku je totiž dáno již samotným ohrožením včasného a řádného vyměření daně. Jak přitom vyplývá z dosavadní judikatury (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 57/2003 Sb. rozh. tr.), přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku je deliktem ohrožovacím a ve vztahu k včasnému a řádnému vyměření daně je zde postihováno v podstatě jednání přípravného charakteru, které může směřovat právě ke zkrácení daně ve smyslu §240 odst. 1 tr. zákoníku. Dojde-li pak skutečně ke zkrácení daně, skutek se posoudí jen jako poruchový trestný čin podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli též jako ohrožovací trestný čin podle §254 odst. 1 tr. zákoníku. V nyní posuzované věci pak mělo spočívat ohrožení včasného a řádného vyměření daně v tom, že obviněný O. M. znemožnil včasné a řádné vyměření daně z příjmů právnických osob, neboť jako jednatel obchodní společnosti MUSTAV, s. r. o., v žalovaném období nevedl účetnictví a příslušnému správci daně nepodal přiznání k dani z příjmů právnických osob. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že obviněný jako jednatel společnosti s ručením omezeným měl povinnost zajistit obchodní vedení zmíněné společnosti [§134 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, který platil do 31. 12. 2013, dále ve zkratce „obch. zák.“, nyní §195 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)], včetně vedení předepsané evidence a účetnictví (viz §135 odst. 1 obch. zák., nyní §196 zákona o obchodních korporacích), přičemž součástí těchto povinností bylo též zajištění podání daňových přiznání u příslušného správce daně bez ohledu na okolnost, zda dotyčná obchodní společnost jako daňový subjekt již v rozhodné době nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost. Podle §17 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, je poplatníkem daně právnická osoba. Výjimku z povinnosti podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob mají pouze ty právnické osoby, které jsou uvedeny v ustanovení §38mb zákona o daních z příjmů. Kapitálová obchodní společnost (tj. akciová společnost a společnost s ručením omezeným) nemá tuto výjimku a daňové přiznání musí tedy vždy podat. Z tohoto hlediska proto není důvodné tvrzení obviněného, v němž nesouhlasil s právním posouzením výše uvedeného znaku žalovaného přečinu s tím, že obchodní společnost MUSTAV, s. r. o., nepodala daňové tvrzení (resp. daňové přiznání) za příslušná období (tj. za roky 2010 a 2011) z důvodu nevykonávání podnikatelské činnosti v tomto období.
Naproti tomu Nejvyšší soud považuje za důvodnou námitku obviněného, kterou zpochybnil naplnění objektivní stránky přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku s poukazem na skutečnost, že se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly rozsahem ohrožení včasného a řádného vyměření daně. K tomu Nejvyšší soud s odkazem na svou dosavadní judikaturu zdůrazňuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 Tdo 845/2008, uveřejněné pod č. T 1135. v sešitě 50 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2008), že zákonným znakem přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku sice není způsobení škody na cizím majetku, ale z popisu skutku, jímž byl spáchán tento trestný čin, musí být patrné, v jakém alespoň minimálním rozsahu pachatel ohrozil majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně (např. s poukazem na výši pohledávek věřitelů, na výši daně). Jak přitom vyplývá z popisu skutku pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Nymburce, obviněný O. M. od roku 2007 do roku 2011 jako jednatel obchodní společnosti MUSTAV, s. r. o., nezajistil řádné vedení účetnictví této obchodní společnosti, ač k tomu byl povinen podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a tímto jednáním v uvedeném období měl ohrozit včasné a řádné vyměření daně z příjmů právnických osob u Finančního úřadu v Poděbradech. Z tohoto popisu rozhodných skutkových okolností podle názoru Nejvyššího soudu ovšem nevyplývá, v jakém alespoň nejmenším rozsahu měl obviněný O. M. ohrozit včasné a řádné vyměření daně. Minimální rozsah daně z příjmů právnických osob, jejíž včasné a řádné vyměření obviněný ohrozil tím, že nezajistil náležité vedení účetnictví, pak nevyplývá ani z odůvodnění napadených rozhodnutí. V tomto směru soudy nižších stupňů doposud neučinily, vyjma opatření zprávy Finančního úřadu v Poděbradech ze dne 22. 10. 2012 zařazené na č. l. 173 trestního spisu, žádná zjištění.
Proto Nejvyšší soud považuje námitky obviněného O. M., jimiž s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vytkl nesprávné právní posouzení skutku jako přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen, za důvodné.
Jelikož soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích nesprávně právně posoudily skutek, jímž byl obviněný O. M. uznán vinným a který měl spáchat jednáním pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, byl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po zjištění, že dovolání obviněného je v tomto směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 9 To 516/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 1 T 122/2013, ve výroku o vině pod bodem I., jímž byl obviněný uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku, a ve výroku o trestu. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Nymburce, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Nymburce tak v uvedeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněného O. M.. Přitom je vázán právním názorem Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. řádu) ohledně předpokladů naplnění ohrožení včasného a řádného vyměření daně jako zákonného znaku objektivní stránky skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně tedy znovu posoudí, zda vůbec a případně v jakém rozsahu obviněný ohrozil včasné a řádné vyměření daně z příjmů právnických osob, která se týkala obchodní společnosti MUSTAV, s. r. o., a své závěry promítne do popisu skutku a řádně je odůvodní v intencích právního názoru Nejvyššího soudu uvedeného v tomto rozhodnutí.
Protože vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě částečně důvodného dovolání obviněného nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, Nejvyšší soud rozhodl o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 7. 2015
JUDr. František P ú r y, Ph.D.
předseda senátu