ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.722.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 722/2015-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2015 o dovolání, které podal obviněný T. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 5 To 386/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 30/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 1 T 30/2014, byl obviněný T. Ž. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tak, že v době od 1. 7. do 25. 10. 2012 v Č. T., okres K., jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající pod jménem EUO TRADE COMPANY – T. Ž. s místem podnikání Č. T., ulice S., čp. …, IČ: 41397584, se záměrem zakrýt povinnost přiznat daň z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2012, v době od 12. 7. do 31. 8. 2012 odebral zboží od firmy DAGRA Spólka jawna, Dariusz i Grzegorz Dawid, Ustroń, Polská republika, konkrétně žebrované pruty různých průměrů, (tzv. žebírková ocel), v celkové hodnotě 2 711 718,74 PLN (cca 16 586 440,35 Kč) bez daně z přidané hodnoty, které na území České republiky prodal obchodní společnosti S METAL, s.r.o., se sídlem v Brně, Staňkova 103/8, za celkovou částku ve výši 16 991 441,52 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, přičemž platby si nechal posílat na účet jiné osoby, která mu tyto finanční prostředky za odměnu předala, v důsledku čehož záměrně nepodal v zákonem stanoveném termínu přiznání k dani z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2012, a neučinil tak ani po výzvě Finančního úřadu v Českém Těšíně, přičemž zkrátil daň z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2012 ve výši 2 831 906,92 Kč ke škodě České republiky.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ostravě je zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. řádu usnesením ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 5 To 386/2014.
Citované rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný T. Ž. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Štípka, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou podle něj v extrémním rozporu s provedenými důkazy a rovněž ani neodpovídají zásadám formální logiky. Vytčenou vadu spatřoval obviněný v tom, že soudy odmítly provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví účetnictví a daně, jež by jako jediný mohl spolehlivě a objektivně stanovit výši způsobené daňové škody v projednávané trestní věci. Soudy tak nesprávně vycházely pouze ze zprávy poskytnuté „Finančním ředitelstvím v Ostravě“ a z výslechu Ing. J. K., Ph.D. – zaměstnance tohoto úřadu, který navíc nebyl podle obviněného odborně způsobilý tuto otázku zodpovědět. V důsledku tohoto vadného postupu soudu nebyla zcela objasněna objektivní stránka předmětného trestného činu, když výše daňového úniku je určujícím hlediskem jeho právní kvalifikace. Podle přesvědčení obviněného měl rovněž soud prvního stupně vyčkat právní moci platebních výměrů Finančního úřadu v Českém Těšíně, a zjistit důvod, proč je výše daňové škody odlišná. Tato nesprávná skutková zjištění vyplývající z extrémního nesouladu provedených důkazů s výrokem o vině, jsou podle obviněného vedla soudy k nesprávnému právnímu posouzení skutku, čímž je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 5 To 386/2014, i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 1 T 302/2014, a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje veškeré náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci.
Obviněným uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dopadá na případy, kdy skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, již proto je nelze uplatnit ve stejném rozsahu jako odvolání. Pro jeho podání zákon vymezil taxativní důvody spočívající ve vyjmenovaných procesních a hmotně právních vadách v ustanovení §265b tr. řádu. Mezi nimi však nejsou pochybení týkající se rozsahu dokazování a samotných skutkových zjištění soudů nižších stupňů, pokud mají svůj podklad v provedených důkazech. Především tento dovolací důvod není určen k námitkám proti způsobu, jakým soudy ve věci rozhodující provedené důkazy hodnotily. Předmětem právního posouzení je pro dovolací soud zásadně skutek tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů.
Jak je zřejmé z obsahu podaného dovolání, obviněný v něm vytýkal soudům obou stupňů výlučně hodnocení důkazů a z něho učiněný skutkový závěr, který se stal podkladem výroku o vině. Učinil tak prosazováním doplnění dokazování o znalecký posudek, který by podle obviněného vedl k jiným skutkovým zjištěním ve vztahu ke znaku rozsahu zkrácení daně.
Na tomto místě lze konstatovat, že tyto výhrady obviněný zahrnul již do svého řádného opravného prostředku a Krajský soud v Ostravě se s nimi v rámci odvolacího řízení náležitě vypořádal. V těchto případech, kdy obviněný v dovolání opakuje argumenty, jimiž se snažil zvrátit rozhodnutí prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vysvětlil důvody, pro které nepřistoupil na tvrzení odvolatele, Nejvyšší soud zpravidla tento mimořádný opravný prostředek zamítne jako neopodstatněný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
Jak vyplývá ze stručně uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na nějž obviněný v dovolání odkázal, nespadá jeho požadavek na doplnění dokazování znaleckým posudkem za účelem stanovení rozsahu zkrácení daňové povinnosti za rozhodné období, pod tento uplatněný dovolací důvod (ani pod žádný jiný). Nejvyšší soud tak v podstatě neměl podklad pro přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházející ve smyslu §265i odst. 3, 4, 5 tr. řádu, neboť shledal důvody pro odmítnutí dovolání.
Pouze je možné jen ve stručnosti (srov. §265i odst. 2 tr. řádu) vyslovit souhlas s úvahami jak soudu prvního stupně, který vyslovil vinu obviněného, tak i s reakcí odvolacího soudu na shodnou námitku týkající se požadavku na určení výše daňového úniku znalcem. V napadeném usnesení je především na straně 4 velice podrobně, pečlivě a zejména naprosto srozumitelně vyložen postup soudů, jímž byla objasněna výše daňové povinnosti obviněného jakožto subjektu daně z přidané hodnoty za období 3. čtvrtletí roku 2012. Z listinných důkazů založených v trestním spise a provedených při hlavním líčení vyplývají veškeré údaje nezbytné pro zjištění rozsahu zkrácení tohoto druhu daně podle §2 odst. 1 písm. a), §21 odst. 1, §36 odst. 1 a §108 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Jak je navíc zřejmé ze zprávy Ing. B. K., ředitele Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, odbor metodiky a výkonu daní, oddělení nepřímých daní (srov. č. l. 1451 až 1453 trestního spisu), dodání zboží obchodní společnosti S METAL, s.r.o., jak je popsáno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, bylo sice stěžejní obchodní transakcí, z níž obviněnému vyplynula daňová povinnost v uvedeném rozsahu, avšak nešlo o jediné zdanitelné plnění uskutečněné v období 3. čtvrtletí roku 2012. Obviněný byl tudíž odsouzen za menší rozsah zkrácení daně z přidané hodnoty, než jaký byl skutečně povinen v tomto daňovém období přiznat a uhradit. Není proto žádný důvod zpochybnit správnou úvahu soudů obou stupňů o nadbytečnosti doplnit dokazování o znalecký posudek, neboť výše daňové povinnosti vyplývá jednoznačně z listin dokumentujících předmětný prodej zboží v tuzemsku po jeho dovozu z jiného členského státu Evropského společenství. Případné nejasnosti kolem zahrnutí ceny dopravy do fakturované částky byly dostatečně vyloženy v odborném vyjádření Ing. J. K., Ph.D., zaměstnance Oddělení řízení rizik Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj v Ostravě, s nímž je v souladu i již citovaná zpráva Ing. B. K.
Princip soudní nezávislosti, jak je zakotven v č. 82 Ústavy České republiky, mj. znamená právo soudu rozhodnout, který z důkazů v trestním řízení provede. Soud přitom není vázán návrhy stran, může z vlastní iniciativy sám provádět důkazy, jež považuje za významné pro rozhodnutí o obžalobě. Při zamítnutí návrhů na doplnění dokazování je jeho povinností, aby svůj postup přesvědčivě vysvětlil. (Srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, publikovaný pod č. 122/2001 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11.) V předmětném případě se soudy obou stupňů dostatečným způsobem vypořádaly s požadavkem na doplnění dokazování o znalecký posudek ke stanovení rozsahu zkrácení daně a učinily tak zadost požadavkům zákona na ně v této otázce kladeným.
Pokud obviněný odkázal na tzv. „extrémní nesoulad mezi skutkovým zjištěním a obsahem důkazů“, ten může být shledán v případech, kdy skutkový závěr soudů nemá oporu ve výsledcích dokazování. Jedná se o situace, kdy především Ústavní soud v rámci řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím vydaným v trestním řízení, přistupuje k výjimečnému zásahu proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí. O takový případ se však v dané trestní věci nejedná a to ani z hledisek, která si Ústavní soud pro uvedený zásah do rozhodování obecných soudů vymezil. (Srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97, a ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikované pod č. 64/1998 a č. 172/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.)
Ke zpochybněné právní kvalifikaci skutku může Nejvyšší soud připomenout, že určujícím kritériem trestnosti základní skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 trestního zákoníku je „větší rozsah“ zkrácení daně nebo jiné povinné platby, resp. vylákání výhody na některé z povinných plateb. Obviněný byl odsouzen podle odstavce druhého písmene c) citovaného ustanovení trestního zákoníku, neboť nepodáním daňového přiznání se dopustil zkrácení daňové povinnosti ve výši přesahující 500.000 Kč, jež tvoří hranici značného rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že k určení pojmu „rozsah“ je nutné v tomto případě vycházet z pravidel stanovení výše škody v citovaném ustanovení, protože jiné než finanční hledisko nepřichází v úvahu, jedná se již o tzv. „značný rozsah“. Právní kvalifikace skutku, za nějž byl obviněný odsouzen, proto odpovídá všem znakům kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud tudíž mohl na podkladě obsahu trestního spisu rozhodnout o dovolání obviněného T. Ž. tak, že je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a to v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. července 2015
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu