ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.835.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 835/2015-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2015 o dovolání, které podal obviněný MUDr. P. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 9 To 56/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 5/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný MUDr. P. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2014, sp. zn. 3 T 5/2012, uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky podrobně popsaným pod body 1. až 3. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Naproti tomu soud prvního stupně podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 2 KZV 66/2011, neboť v žalobním návrhu označený další skutek není trestným činem.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2014, sp. zn. 3 T 5/2012, podal obviněný MUDr. P. P. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 9 To 56/2014, tak, že podle §257 odst. 1 a §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v odsuzujícím výroku o vině, trestu a o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným zločiny zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Současně odvolací soud rozhodl tak, že podle §257 odst. 1 písm. c) tr. řádu z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného pro skutky popsané v obžalobě, v nichž státní zástupce spatřoval trestné činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný MUDr. P. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný namítl nesprávné vyhodnocení provedených důkazů (zejména znaleckého posudku opatřeného v této věci). Podle jeho názoru se soudy nižších stupňů nevěnovaly dostatečně příjmům a výdajům obchodní společnosti AGROCHEMICAL, s. r. o., za kterou v žalovaném období jednal. Obviněný je přesvědčen, že uvedený nedostatek má vliv na naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, protože není zřejmé, co si ve skutečnosti přisvojil. Dále obviněný zpochybnil okolnosti, které se týkají postoupení pohledávky. Přitom zde namítl, že pohledávka nevznikla zaúčtováním a že úplata za její postoupení není pojmovým znakem smlouvy o postoupení pohledávky. V této souvislosti poukázal též na to, že v civilním řízení došlo na návrh žalobce k zastavení řízení, neboť pohledávka již zanikla.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného MUDr. P. P. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obviněný založil své dovolání na takových námitkách, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Státní zástupkyně je přesvědčena, že obviněný naplnil zákonné znaky trestných činů zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku. Pokud jde o postoupení pohledávky, podle státní zástupkyně se soudy nižších stupňů zabývaly všemi podstatnými okolnostmi, za kterých došlo ke spáchání citovaných trestných činů, přičemž odvolací soud dostatečně odůvodnil, v čem spočívaly protiprávní činy obviněného. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný MUDr. P. P. opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný MUDr. P. P. však ve svém dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvádí, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měly být posouzeny jím spáchané skutky, ani nijak nekonkretizuje, které zákonné znaky trestných činů zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Obviněný totiž nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, k nimž ve věci dospěly soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy a jejich hodnocením. O výlučně procesní povaze – nikoli hmotněprávním charakteru – jeho námitek ostatně svědčí i tvrzení obviněného, že soudy nižších stupňů pečlivě nezkoumaly daňové doklady a řádně nezjistily výdaje obchodní společnosti AGROCHEMICAL, s. r. o., za kterou jednal. Další výhrady vznesl obviněný proti závěrům odborného vyjádření a znaleckého posudku v posuzované trestní věci. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení těch skutků, které jsou obsaženy ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, ani jiného hmotněprávního posouzení, což potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, jež mělo být porušeno.
Pouze nad rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud k obecně formulovaným námitkám obviněného MUDr. P. P., jimiž v podstatě zpochybnil spáchání posuzovaných trestných činů, uvádí následující. Jak vyplývá z poměrně podrobného popisu rozhodných skutkových zjištění zahrnutých do výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, obviněný skutečně naplnil všechny zákonné znaky zločinů zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku. Takový popis skutku odpovídá i požadavkům ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu a nevykazuje žádné pochybení namítané obviněným. Příslušná skutková věta obsahuje úplné slovní vyjádření všech zákonných znaků spáchaných zločinů a rozhodné skutkové okolnosti jsou rozvedeny v podrobném odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů, a to i s poukazem na obsah důkazů, z nichž vyplývají všechny skutkové závěry. Námitky obviněného tedy nevyvolávají žádné pochybnosti o správnosti právního posouzení skutků ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože jsou jen polemikou s tím, co zjistily soudy nižších stupňů a na podkladě jakých důkazů k tomu dospěly.
Vzhledem ke všem popsaným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný MUDr. P. P. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného MUDr. P. P. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 8. 2015
JUDr. František P ú r y , Ph.D.
předseda senátu