ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1175.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 1175/2015-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2015 o dovolání, které podal obviněný V. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2015, č. j. 5 To 76/2015-164, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 31/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 12. 2014, č. j. 25 T 31/2014-147 , byl obviněný V. M. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §200 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustil tím, že
nejméně v době od 11. 7. 2012 do 17. 8. 2012 v K., ul. U S. čp. …, jako osoba zajišťující obsluhu technického zařízení (sázkových zařízení) pro společnost SLOT Group, s. r. o., v herně „U Stadionu“ umožnil, a to prostřednictvím faktické obsluhy sázkového zařízení (elektromechanické rulety), hrát zákazníkům na elektromechanické ruletě v. č. … bez vložení bankovek do akceptoru zařízení, kdy po zadání výše kreditu obsluhou nedocházelo k fyzickému výběru sázek, čímž uvedl v omyl poškozenou SLOT Group, s. r. o. o výši tržby, kterou za měsíc červenec 2012 ve výši 556.895 Kč nevybral a rovněž ji poškozené společnosti SLOT Group, s. r. o. neodvedl, ačkoli byl k odevzdání tržby za celý měsíc povinen na základě uzavřené Smlouvy o nájmu a spolupráci při obsluze technického zařízení, kterou uzavřel s poškozenou dne 1. 1. 2012, čímž poškozené SLOT Group, s. r. o., IČ 62741560, se sídlem Karlovy Vary, ul. Jáchymovská čp. 142, způsobil škodu ve výši 339.252 Kč.
Obviněný byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Poškozená společnost byla podle §229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 4. 2015, č. j. 5 To 76/2015-164, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Vlastimila Němce dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel soudu prvního stupně vytýká, že svůj skutkový závěr učinil přesto, že obviněný, ač nevypovídal, vyslovil nesouhlas s výší dlužné částky a s posouzením tohoto jednání jako trestného činu, resp. že odsuzující výrok je jím odůvodněn nepopřením žalovaných skutečností obviněným. Nutnost prokázat obviněnému vytýkané jednání byla nahrazena domněnkou jeho výslovného nepopření ze strany dovolatele, který však má právo se hájit způsobem, jenž uzná za vhodný. Jeho nevyjádření se k žalobnímu tvrzení mu nemůže jít k tíži.
Obviněný uplatňuje výhrady vůči skutkovým zjištěním nalézacího soudu a vůči jeho způsobu vyhodnocení provedených důkazů a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu se domáhá důsledného uplatnění zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo. S poukazem na obsah svědeckých výpovědí namítá, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, neboť neumožnil třetím osobám hrát na výherních automatech bez předchozích vkladů. O nastavování kreditů a umožnění hry jednotlivým osobám za těchto podmínek nevěděl, neboť toto činily barmanky v době, kdy byl na dovolené. Nezasahoval tak do technického zařízení výherního automatu. Společnost SLOT Group, s. r. o. uvedly v omyl právě a pouze barmanky, který takový zásah učinily a tím umožnily jiné osobě provedení hry bez vhozených peněz. Za dané situace nemůže být pachatelem trestného činu, jímž může být pouze ten, kdo bezprostředně svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. V dané souvislosti se obviněný dovolává stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. Tpjn 302/2001, které si podle něj soudy nižších stupňů nesprávně vyložily. Rovněž se nevypořádaly s otázkou naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu, jenž vyžaduje úmyslné zavinění a úmysl pachatele směřující ke způsobení škody. Obviněný nikdy nepojal úmysl neodvést tržbu, či si ponechat výhru, naopak se snaží dluh, vzniklý v důsledku jednání barmanek, vyrovnat, i přesto, že se jedná o fiktivní výnos. Poškozeným je on sám, když uhradil společnosti SLOT Group. s. r. o. výnosy tak, jako by vklady byly skutečně uhrazeny. V trestním řízení nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Soudy obou stupňů nesprávně generalizovaly jeho jednání, spočívající v tom, že v některých případech zapůjčil hostům finanční prostředky na vklad, na daný případ. Nesprávně podřadily jeho jednání pod přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, resp. vůbec neprokázaly, že by se uvedeného jednání dopustil.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadený rozsudek (správně usnesení) Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2015, č. j. 5 To 76/2015-164, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 12. 2014, č. j. 25 T 31/2014-147, a podle §265m rozhodl tak, že se obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje, případně aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Chomutově k novému projednání a rozhodnutí. Vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení s obsahem podaného dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Podstatu dovolání obviněného tvoří zpochybnění skutkových zjištění, na jejichž základě přistoupily soudy nižších stupňů k právnímu posouzení činu obviněného. Ačkoli obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod, který je určen k nápravě vad při právním posouzení soudy zjištěného skutku (případně v alternativě druhé k nápravě jiného hmotně právního posouzení), činí tak prvotně skrze prosazování vlastní (příznivější) verze skutkové. Jakkoli by bylo lze za námitku hmotně právní považovat tu výhradu, že nemůže být pokládán za pachatele trestného činu podvodu, pokud sám nezasáhl do technického zařízení předmětné elektromechanické rulety, není ji možno takto vnímat proto, že k tomuto skutkovému zjištění, z něhož soudy nižších stupňů vycházely, připojuje vlastní skutkové tvrzení, zcela protichůdné skutkovému zjištění soudů, tj. že třetím osobám na výherních automatech bez předchozích vkladů hru neumožnil, neboť o realizaci takové praxe ani nevěděl. Tím, že odpovědné za umožnění hry bez přijetí příslušného vkladu činí výlučně barmanky ruletu obsluhující, navozuje jako dovolatel zcela jinou skutkovou situaci, než z níž při právním posouzení skutku vycházely soudy nižších stupňů. Ty naopak uzavřely, že o tomto způsobu realizace hry obviněný nejen věděl, nýbrž sám svým projevem vůle tento aproboval, neboť s ojedinělou výjimkou barmanky hru návštěvníkům bez uhrazení vkladu umožňovaly až na základě kladného vyjádření obviněného.
V dané souvislosti nezbývá než připomenout, že existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenastává (a k přezkumu napadeného rozhodnutí ze strany dovolacího soudu ve smyslu ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. nedochází) v důsledku pouhého formálního uplatnění tohoto dovolacího důvodu oprávněnou osobou. Stejně tomu je i v případě, že v podaném dovolání není uplatněna argumentace odpovídající obsahovému významu zvoleného dovolacího důvodu. K takové situaci dochází tehdy, pokud dovolatel své tvrzení o vadném právním posouzení skutku – v případě uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – spojí s jiným skutkovým základem věci [ „Z toho, že odlišnému skutkovému závěru odpovídá zpravidla i jiný závěr právní, nelze automaticky usuzovat, že skutkovou námitkou byl uplatněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu… Jen v případech zcela extrémních lze zásadu vázanosti tímto základem (taxativně určených dovolacích důvodů) opustit (usnesení ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 2157/13) ].
Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že podstata dovolací argumentace obviněného je v jejích nosných základech totožná s tím, co tento uplatnil již v řádném opravném prostředku (odvolání) podaném vůči rozsudku soudu prvního stupně. Představuje tak pokračující polemiku s hodnotícími a skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Není úkolem dovolacího soudu, aby „přehodnocoval“ hodnocení provedené těmito soudy, není-li ze strany dovolatele uplatňováno tvrzení, že toto hodnocení představuje ze strany těchto soudů libovůli, která má za následek extrémní nesoulad učiněných skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů, který v konečném důsledku znamená popření jeho práva na spravedlivý proces. Takové tvrzení není součástí podaného dovolání a ostatně ani nenachází oporu v obsahu vydaných rozhodnutí. Namítá-li obviněný, že měl být realizován postup spočívající v aplikaci principu in dubio pro reo a v dané souvislosti uplatňuje např. požadavek, aby při tvorbě skutkových zjištění bylo vycházeno z výpovědi svědka D. N. (správně N.), který vylíčené skutečnosti vztahuje k době (v letech 2010-2011) významně předcházející období, v němž měl být přečin jednáním obviněného spáchán (červenec-srpen 2012), pak takový požadavek (nepokrývá-li výpověď ani z části období spáchání skutku) je zcela nepřípadný. Stejně tak uplatňuje-li obviněný námitku, že svědci vypověděli o tom, že někdy hráli tzv. na dluh, aniž o tom obviněný věděl, pak nelze pominout, že nekonkretizují dobu takové hry (např. J. H.: „Hrával jsem na této ruletě 2, 3, 4 roky zpětně.“) , resp. ji časově zařazují mimo období, které zahrnuje odsuzující rozsudek (svědek N.). Soudy nižších stupňů se zjevně opřely o svědecké výpovědi J. K. a J. P. a své skutkové závěry vystavěly na jejích údajích. Za takového stavu věci nelze o extrémním rozporu ve smyslu jeho ustáleného výkladu hovořit.
Z dosud uvedeného vyplývá, že obviněný se svou dovolací argumentací s uplatněným dovolacím důvodem rozešel. Tímto konstatováním by bylo lze posouzení jeho dovolání uzavřít.
Jako vhodné se však Nejvyššímu soudu jeví zareagovat na námitku obviněného, že soudy nižších stupňů špatně vyložily jím citované stanovisko Nejvyššího soudu a tím pochybily, pokud obviněného uznaly vinným označeným podvodem, jehož se podle svého přesvědčení, nezasáhl-li do technického zařízení, nemohl dopustit.
V dané souvislosti je nezbytné připomenout jednak znění zákona, dle něhož (§120 tr. zákoníku) „uvést někoho v omyl nebo využít něčího omylu lze i provedením zásahu… do jiného technického zařízení… nebo využitím… takového zásahu provedeného jiným“, jednak příslušnou pasáž odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kde tento (str. 7-8) danou problematiku vyložil a uzavřel tak, že obviněný se „protiprávního jednání dopouštěl ve spolupachatelství s obsluhou herny, která hru na dluh přímým zásahem s jeho vědomím umožnila, a s jednotlivými hráči, kteří s jeho vědomím hráli bez uhrazení vkladu na výherních hracích přístrojích“. Odvolací soud správně, s přihlédnutím k zásadě obžalovací (§2 odst. 8 tr. ř.), uvedl, že věcí soudu bylo posuzovat toliko trestní odpovědnost obviněného. Skutečnost, že trestní stíhání bylo vedeno pouze vůči němu, na straně druhé nebrání soudu, aby pro účely posouzení otázky viny obviněného, jako předběžnou otázku hodnotil i případnou participaci dalších osob na spáchaném trestném činu a tomuto pak přizpůsobil svůj závěr, který v případě dovolatele vyznívá tak, že se přečinu dopustil nikoli jako výlučný pachatel ve smyslu §22 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku. Podle posledně citovaného ustanovení platí, že „byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).“ Právě takový závěr (a s ohledem na postavení obviněného a jím uzavřenou smlouvu nikoli nedůvodně) učinil soud odvolací, který vyšel ze zjištění o subjektivně propojeném jednání dovolatele a konkrétní obsluhy předmětné rulety, která zásah s jeho vědomím a přivolením provedla. Dovození takového právního závěru nelze pokládat za rozporné s tím, co k problematice trestně právního posouzení jednání spočívajícího ve zneužívání výherního hracího přístroje ke hře bez vsazení potřebné finanční sázky vyložilo Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2001.
S přihlédnutím k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b“. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2015
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu