ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1249.2015.3
sp. zn. 6 Tdo 1249/2015-49
USNESENÍ
Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 21. října 2015 o dovolání, které podala obviněná Š. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2015, č. j. 6 To 37/2015-851, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 2/2014, takto:
Podle §265g odst. 1 tr. ř. se b e r e n a v ě d o m í zpětvzetí dovolání, které obviněná Š. B. podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2015, č. j. 6 To 37/2015-851.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2015, č. j. 49 T 2/2014 – 760 , byla obviněná Š. B. (dále jen „obviněná“ příp. „dovolatelka“) uznána vinnou pomocí ke zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) a pomocí k přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §234 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž se této trestné činnosti dle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že
dne 26. 12. 2013, v přesně nezjištěné době od 17:00 hodin do 18:15 hodin, v katastru obce R., na ulici O., před autobusovou zastávkou umístěnou nedaleko domu č. p. ...., vedeni společným záměrem, i za případného použití fyzické síly získat finanční prostředky nacházející se v daný okamžik u poškozeného P. K., ...., poté, co obžalovaní D. B. a M. B., oba ve stavu nejméně střední opilosti, přistoupili ke jmenovanému poškozenému, který se rovněž nacházel nejméně ve stavu střední opilosti a poté, co jej tito obžalovaní slovně vyzvali k vydání peněz, zaútočili na poškozeného takovým způsobem, že do něj obžalovaný D. B. strčil oběma rukama, čímž jej srazil na zem a v tu chvíli přicházející obžalovaná Š. B. poškozenému odňala peněženku, kterou vytahoval z náprsní kapsy bundy a vzala z ní bankovky v hodnotě 400 Kč a platební kartu VISA č......, vydanou Českou spořitelnou, a. s., znějící na jméno poškozeného, peněženku mu vrátila a ostatní věci ihned předala obžalovanému M. B. a ten společně s D. B., vedeni snahou získat finanční prostředky nacházející se na bankovním účtu poškozeného, jakmile poškozeného zvedli a opřeli o poblíž se nacházející plot, opakovaně po něm požadovali sdělení PIN kódu k platební kartě, čemuž se ten bránil uváděním chybných kódů, avšak jakmile jim, po několika neúspěšných pokusech o výběr finanční hotovosti z nedalekého bankomatu České spořitelny, učiněných střídavě obžalovanými a ovlivněn bolestí pravé nohy, pociťovanou od okamžiku svého sražení na zem, sdělil správný PIN kód, oba obžalovaní opětovně odběhli ke shora zmíněnému bankomatu, z něhož se jim však ani poté, z důvodu nedostatku požadovaných finančních prostředků na účtu, nepodařilo žádnou finanční hotovost vybrat, a proto poškozenému, vyjma částky ve výši 400 Kč, vrátili platební kartu a tímto svým jednáním, mimo škody na odcizené finanční hotovosti, způsobili poškozenému P. K. zlomeninu krčku pravé stehenní kosti s posunem úlomků, tedy poranění, které si dne 27. 12. 2013 vyžádalo operativní zákrok v Bohumínské městské nemocnici a jehož doba léčení, bez následné rehabilitace a rekonvalescence, se pohybovala v rozsahu 6 - 8 týdnů.
Za tuto trestnou činnost byla obviněná Š. B. odsouzena podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 5 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně jí byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit se spoluobviněnými D. B. a M. B. společně a nerozdílně poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR na náhradě škody částku ve výši 41.492 Kč. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných D. a M. B..
O odvoláních, která proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění a v neprospěch obviněné i státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 5. 2015, č. j. 6 To 37/2015-851, jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněné Š. B. zrušil v celém rozsahu a z podnětu odvolání obviněného M. B. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto zrušil částečně, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou Š. B. uznal vinnou zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
společně s obžalovanými D. B. a M. B.
dne 26. 12. 2013, v přesně nezjištěné době od 17:00 hodin do 18:15 hodin, v katastru obce R., na ulici O., před autobusovou zastávkou umístěnou nedaleko domu č. p. ..., vedeni společným záměrem, i za případného použití fyzické síly získat finanční prostředky nacházející se v daný okamžik u poškozeného P. .K, ....., poté, co obžalovaní D. .B a M. B., oba ve stavu nejméně střední opilosti, přistoupili ke jmenovanému poškozenému, který se rovněž nacházel nejméně ve stavu střední opilosti a poté, co jej tito obžalovaní slovně vyzvali k vydání peněz, zaútočili na poškozeného takovým způsobem, že do něj obžalovaný D. B. strčil oběma rukama, čímž jej srazil na zem a v tu chvíli přicházející obžalovaná Š. B. poškozenému odňala peněženku, kterou vytahoval z náprsní kapsy bundy a vzala z ní bankovky v hodnotě 400 Kč a platební kartu VISA č. ....., vydanou Českou spořitelnou, a. s., znějící na jméno poškozeného, peněženku mu vrátila a ostatní věci ihned předala obžalovanému M. B. a ten společně s D. B., vedeni snahou získat finanční prostředky nacházející se na bankovním účtu poškozeného, jakmile poškozeného zvedli a opřeli o poblíž se nacházející plot, opakovaně po něm požadovali sdělení PIN kódu k platební kartě, čemuž se ten bránil uváděním chybných kódů, avšak jakmile jim, po několika neúspěšných pokusech o výběr finanční hotovosti z nedalekého bankomatu České spořitelny, učiněných střídavě obžalovanými a ovlivněn bolestí pravé nohy, pociťovanou od okamžiku svého sražení na zem, správný PIN kód, oba obžalovaní opětovně odběhli ke shora zmíněnému bankomatu, z něhož se jim však ani poté, z důvodu nedostatku požadovaných finančních prostředků na účtu, nepodařilo žádnou finanční hotovost vybrat, a proto poškozenému, vyjma částky ve výši 400 Kč, vrátili platební kartu a tímto svým jednáním, mimo škody na odcizené finanční hotovosti, způsobili poškozenému P. K. zlomeninu krčku pravé stehenní kosti s posunem úlomků, tedy poranění, které si dne 27. 12. 2013 vyžádalo operativní zákrok v Bohumínské městské nemocnici a jehož doba léčení, bez následné rehabilitace a rekonvalescence, se pohybovala v rozsahu 6 - 8 týdnů.
Obviněnou odsoudil podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. ji zavázal, aby společně a nerozdílně s obviněnými D. B. a M. B., jímž byla tato povinnost uložena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2015, č. j. 49 T 2/2014-760, zaplatila na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10 částku ve výši 41.492 Kč. Odvolací soud dále rozhodl tak, že obviněného M. B. podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s dozorem. Odvolání obviněného D. B. podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala prostřednictvím obhájce Mgr. Aleše Nitry dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém dovolání vyslovila nesouhlas se závěry odvolacího soudu primárně proto, že se jí vytýkaného jednání nedopustila. Fyzického napadení poškozeného se neúčastnila, proti tomu protestovala a své syny napomínala, aby poškozeného nechali být. Jejich jednání hodnotí jako exces, který jí při právním posouzení činu nemůže být přičítán. I v případě, že by (jak uvedeno ve skutkové větě) byla se syny předem domluvena na spáchání loupeže, nelze z toho dovozovat, že by synům dala „generální souhlas“ k tomu, aby poškozeného zranili jakýmkoli způsobem. Protože je napomínala, aby poškozeného nechali být, mělo její jednání být kvalifikováno nejvýše podle §173 odst. 1 trestního řádu (správně tr. zákoníku). Její účast na činu byla marginální a naprosto okrajová, její jednání nijak zvlášť neusnadnilo dokonání trestného činu. Poškozeného nehlídala, podání peněz z peněženky a platební karty M. B. mělo být posouzeno nejvýše jako pomoc k trestnému činu. Trest, který jí byl odvolacím soudem uložen, pokládá za nepřiměřeně přísný, a to i v porovnání s trestem uloženým synu M.. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné (a dovolání podaného obviněným D. B.) vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta z důvodů, které specifikovala ve svém vyjádření, navrhla, aby Nejvyšší soud obviněnou podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud před tím, než přistoupil k posouzení důvodnosti obviněnou podaného dovolání, musel reagovat na její podání ze dne 11. 9. 2015, které obdržel dne 15. 10. 2015. Obviněná v „žádosti o stažení dovolání proti rozsudku“ dovolacímu soudu sděluje, že žádá „o anulování… žádosti návrhu na dovolání“ , když sděluje, že již nemá sílu k tomu, aby prokázala svoji nevinu.
Podle §59 odst. 1 tr. ř.: „Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno“.
S přihlédnutím k citovanému ustanovení je nezbytné dovodit, že podání obviněné je třeba vyhodnotit jako její výslovné prohlášení o zpětvzetí dovolání V obsahu podání totiž obviněná uvádí, že prostřednictvím svého obhájce „podávala dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2015, č. j. 6 To 37/2015-851“ , přičemž žádá o anulování této své „žádosti návrhu na dovolání“ . I když obviněná svůj projev vůle neoznačuje termíny, jež užívá zákon, z jejího podání je třeba dovodit, že se domáhá toho, aby bylo vzato na vědomí její zpětvzetí dovolání, které prostřednictvím obhájce podala proti jí označenému rozhodnutí odvolacího soudu. S ohledem na způsob projevu vůle vyjádřeného v podání (doručeno jako zásilka podaná ve věznici, kde obviněná vykonává trest odnětí svobody), nevznikají pochybnosti o jeho pisateli.
Podle §265g odst. 1 věta první tr. ř.: „Osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě.“
Podle §265g odst. 2 věta první tr. ř.: „Zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně“.
Protože obviněná je jako dovolatelka oprávněna se svým mimořádným opravným prostředkem nakládat i tak, že je na základě výslovného prohlášení vezme zpět (§265g odst. 1 tr. ř.), bylo třeba zhodnotit, zda se případně nevyskytují nějaké překážky, které by bránily tomu, aby toto její zpětvzetí dovolání bylo předsedou senátu Nejvyššího soudu (neboť spis se u tohoto soudu nachází) vzato na vědomí.
Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněná své dovolání podala řádně prostřednictvím obhájce (č. l. 940-942), naopak projev vůle směřující k tomu, aby se Nejvyšší soud věcným způsobem tímto dovoláním nezaobíral, učinila vlastnoručním podáním. Ve vztahu k této skutečnosti Nejvyšší soud (i s oporou o rozhodnutí ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007) připomíná, že „obviněný může podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání. Stejná podmínka platí i ohledně případného doplnění již podaného dovolání obviněného. Jestliže podání obviněného, které neučinil prostřednictvím svého obhájce, směřuje k doplnění odůvodnění podaného dovolání, pak s ním není možno spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k jeho obsahu nelze přihlížet. Naproti tomu pro jiná podání obviněného v řízení o dovolání zákon takovou podmínku nestanoví. Proto obviněný může učinit též sám osobně vlastním podáním, a nikoliv pouze prostřednictvím svého obhájce, např. podnět k vydání rozhodnutí o odkladu nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí (§265o odst. 1 TrŘ), nebo stejně tak může obviněný vlastním podáním vzít zpět podané dovolání (§265g odst. 1 TrŘ).
Protože vzhledem k obsahu podání ze dne 11. 9. 2015 nevznikají pochybnosti o projevené vůli dovolatelky, není zjišťována žádná překážka, která by bránila tomu, aby bylo rozhodnuto tak, že zpětvzetí dovolání obviněné se bere na vědomí.
Z těchto důvodů předseda senátu Nejvyššího soudu postupem podle §265g odst. 1 tr. ř. vzal na vědomí zpětvzetí dovolání, které obviněná Š. B. podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2015, č. j. 6 To 37/2015-851.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu