ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1293.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 1293/2015-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2015 o dovolání obviněného J. D. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 3. 6. 2015, č. j. 14 To 203/2015-129, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 49/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 3. 6. 2015, č. j. 14 To 203/2015-129, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 5. 2015, č. j. 1 T 49/2014-120, kterým byl obviněnému podle §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku přeměněn nevykonaný trest obecně prospěšných prací 280 hodin, uložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 4. 2014, č. j. 1 T 49/2014-87, v trest odnětí svobody na 280 dnů, přičemž pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 3. 6. 2015, č. j. 14 To 203/2015-129, podal obviněný prostřednictvím ustanoveného obhájce dovolání, ve kterém odkazuje na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podaném dovolání popisuje obviněný skutečnosti, které podle jeho názoru mu bránily vykonat trest obecně prospěšných prací (změna harmonogramu prací v zaměstnání, kde měl v úmyslu vykonávat práci jednorázově, chirurgický zákrok), a je na základě uvedených skutečností toho názoru, že závěry soudů obou stupňů, že byly splněny podmínky přeměny uloženého trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, jsou předčasné a založeny pouze na tom, že středisko PMS dospělo k závěru, že se obviněný opakovaně vyhýbá výkonu obecně prospěšných prací. Má za to, že jeho přístup ještě neodůvodňoval přeměnu trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody. Navrhl, aby „dovolací soud ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř., shledá-li, že podané dovolání je důvodné, zrušil napadené rozhodnutí“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně se k dovolání obviněného do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
V souvislosti s podaným dovoláním Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) musel přednostně, tj. dříve než se začal zabývat důvodností podaného dovolání, zabývat otázkou, zda dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 tr. ř.]. Procesní postavení obviněného jako osoby oprávněné k podání dovolání vyplývá z ustanovení §265d odst. 1 písm. b), neboť obviněný může podat dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, dovolání bylo podáno v souladu se zněním §265d odst. 2 tr. ř. – prostřednictvím obhájce. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Až následně by bylo třeba zjistit, zda obviněný podal své dovolání za splnění podmínek uvedených v §265e odst. 1, 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací primárně zkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., a shledal, že podané dovolání není přípustné.
Ze znění §265a odst. 1 tr. ř. totiž jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou potom taxativně uvedena soudní rozhodnutí, která se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Případy uvedené pod ustanovením §265a odst. 2 písm. a), b) tr. ř. dopadají na rozsudky – což není případ obviněného, neboť v jeho případě se jedná o dovolání, které je podáno proti usnesení. Ani zmíněná forma usnesení, kterou bylo rozhodnuto v případě trestní věci obviněného, není podřaditelná pod následující ustanovení §265a odst. 2 písm. c) až h), neboť žádné z těchto ustanovení nepovažuje usnesení, kterým byl obviněnému přeměněn trest obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody za rozhodnutí ve věci samé. Z výše uvedeného je nepochybné, že v daném případě se nejedná o případ rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním. Uvedené skutečnosti odůvodňují odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce není přípustné, a proto rozhodl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí rozhodnuto v neveřejném zasedání. Usnesení bylo Nejvyšším soudem vyhotoveno v souladu s ustanovením §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2015
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu