ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.51.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 51/2015-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2015 o dovolání obviněného Ing. V. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 7 To 357/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 51/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. V. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 10 T 51/2014, uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Výkon trestu byl obviněnému podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků.
Uvedený trestný čin obviněný podle zestručněných skutkových zjištění soudu prvního stupně spáchal tím, že jako předseda představenstva družstva Jednota, spotřební družstvo v T., s cílem družstvo obohatit nechal záměrně ve dnech od 21. 6. do 27. 6. 2011 z finančních prostředků obchodní společnosti Kostelecké uzeniny, a. s., které byly dne 20. 6. 2011 ve výši 7 551 342,06 Kč omylem připsány na bankovní účet družstva, uhradit splatné závazky družstva v celkové výši 1 417 780,60 Kč, přičemž nejpozději dne 21. 6. 2011 věděl o tom, že předmětné finanční prostředky byly na účet družstva připsány omylem a náleží výše jmenované poškozené obchodní společnosti.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný Ing. V. L. zavázán k náhradě škody ve výši 495 000 Kč poškozené obchodní společnosti Kostelecké uzeniny, a. s. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, podle §256 tr. řádu zamítl usnesením ze dne 18. 9. 2014 jako nedůvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Kasala dovoláním, které formálně podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný Ing. V. L. namítl, že odvolací soud při svém rozhodování nevzal v potaz výhrady, které v odvolání vznesl proti právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Odvolacímu soudu obviněný vytknul, že nechal bez povšimnutí úvodní pasáž odvolání, ve které s poukazem na konkrétní práva a povinnosti statutárních orgánů družstva a jeho zaměstnanců logicky dovodil, že právně odpovědní za škodlivý následek jsou zaměstnanci družstva.
Obviněný dále poukázal na ustanovení čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy a na ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve kterých jsou zakotvena práva účastníků řízení na rovný přístup a spravedlivý proces, jehož součástí je presumpce neviny. Právě tato zásada byla podle obviněného porušena napadeným usnesením a jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně, protože oba soudy nedostály své povinnosti prokazovat vinu jednoznačně a s nejvyšším stupněm jistoty.
Ve zbylé části dovolání obviněný zopakoval svou obhajobu, že o realizaci bezhotovostních plateb, jež jsou mu kladeny za vinu, fakticky rozhodla svědkyně J. K., která byla spolu s ním oprávněna dávat pokyny účetním k vydání platebních příkazů a která je neseznámila s jeho rozhodnutím, že další platby mají být zastaveny. Obviněný v souvislosti s tím poukázal na výpovědi svědkyň J. S. a L. M., účetních družstva Jednota, spotřební družstvo v T. (dále jen družstvo) a na výpověď samotné svědkyně J. K., ekonomické náměstkyně družstva.
Na podporu své skutkové verze a toho, že soudy obou stupňů provedené důkazy hodnotily nesprávně, obviněný zdůraznil, že posledních 8 příkazů k úhradě, které byly zúčtovány dne 27. 6. 2011, prokazatelně nezadal účetním on sám a přesto byl i za ně odsouzen a zavázán k náhradě škody.
Nejvyššímu soudu obviněný Ing. V. L. navrhl, aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jihlavě, a soudu prvního stupně přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jiří Siegel sdělil Nejvyššímu soudu, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Obviněný Ing. V. L. podal své dovolání formálně s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kterým lze namítat, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Reálně ale obviněný nevytkl napadenému usnesení odvolacího soudu žádnu právní vadu a jeho dovolání je založeno výlučně na zpochybnění skutkových zjištění soudu prvního stupně a na výhradách vůči způsobu hodnocení nosných důkazů, o které soudy nižších stupňů opřely své skutkové závěry.
K tomu ovšem Nejvyšší soud připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání proto není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický kupř. pro odvolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých v §256b odst. 1 tr. řádu výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo k přezkoumávání jimi provedeného dokazování ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Z tohoto pohledu je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat způsob hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, jak se toho obviněný domáhal.
Jen zcela výjimečně lze uvažovat o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním i v dovolacím řízení, ale jen tehdy, je-li zjištěn extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový zásadní rozpor lze shledat, jestliže některá důležitá skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Podobný závěr ale v posuzované věci rozhodně není na místě a navíc obviněný nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a důkazy, ze kterých vycházely, neučinil předmětem dovolání.
Nejvyšší soud proto zcela nad rámec námitek k dovolacímu důvodu konstatuje, že mezi důkazy provedenými soudem prvního stupně a jejich hodnocením na straně jedné a skutkovými zjištěními na straně druhé neshledal žádný rozpor.
Soud prvního stupně na str. 5 odůvodnění rozsudku logicky a přesvědčivě vyložil, proč dospěl k závěru, že obviněný úmyslně použil finanční prostředky obchodní společnosti Kostelecké uzeniny, a. s., k zaplacení splatných závazků družstva, ač si byl vědom toho, že na bankovní účet družstva byly připsány omylem. Soud poukázal zejména na to, že obviněný byl ekonomickou náměstkyní svědkyní J. K. vyrozuměn o tom, že se na bankovním účtu družstva nachází finanční prostředky, které družstvu nepatří, okamžitě poté, co účetní svědkyně J. S., která měla přístup k účtu skrz internetové bankovnictví, zjistila přijatou platbu od Kosteleckých uzenin, a. s., ve výši cca 7, 5 milionu korun a avizovala ji své nadřízené. V souvislosti se subjektivní stránkou soud zdůraznil, že obviněný si byl vědom toho, že s odesílatelem platby – Kosteleckými uzeninami, a. s., družstvo neobchodovalo a nemělo vůči němu žádnou pohledávku, takže obviněnému bylo zcela zřejmé, že oněch více než sedm milionů korun bylo do dispozice družstva zasláno omylem. Namísto toho, aby obviněný ihned dal pokyn k jejich vrácení odesílateli platby, rozhodl se situace využít ve prospěch družstva a uhradit z těchto peněz závazky, které družstvo mělo. Svědkyni J. K. obviněný řekl, že se o vše postará, ovšem fakticky žádné kroky k vrácení peněz neučil, a to až do okamžiku, kdy byl kontaktován Ing. J. T., finanční ředitelkou obchodní společnosti Kostelecké uzeniny, a. s. Do té doby, konkrétně do dne 27. 6. 2011, ponechal v běhu zadávání platebních příkazů k úhradě splatných závazků družstva s vědomím toho, že budou zaplaceny právě z finančních prostředků patřících poškozené obchodní společnosti. Znal totiž špatný ekonomický stav družstva a byl si vědom jeho úpadkového stavu, který se mimo jiné projevoval v tom, že průměrný zůstatek na účtu družstva se v rozhodné době pohyboval řádově v desetitisícových částkách (kupř. dne 20. 6. 2011 činil zůstatek na účtu jen 34 450 Kč a v době od 3. 1. do 31. 12. 2011 byl zjištěn jediný příjem družstva převyšující 100 000 K č). V přímém důsledku jednání obviněného, respektive jeho záměrného nekonání, pak účetní družstva J. S. v době od 21. do 27. 6. 2011 zadala celkem 43 platebních příkazů k úhradě v celkové výši 1 417 780 Kč, které byly bankou realizovány z finančních prostředků patřících poškozené obchodní společnosti Kostelecké uzeniny, a. s.
Pro úplnost Nejvyšší soud ještě poznamenává, že není pravdivé tvrzení obviněného o tom, že odvolací soud pominul část jeho odvolací argumentace týkající se odpovědnosti zaměstnanců družstva za neoprávněné disponování s finančními prostředky, které byly omylem zaslány na bankovní účet družstva. Naopak odvolací soud v odůvodnění usnesení na str. 1 dole a 2 shora konstatoval uplatnění zmíněné odvolací námitky obviněného a na str. 4 se s ní vyrovnal tím, že ji odmítl jako nedůvodnou. Poukázal přitom na výpověď svědkyně J. K., která jasně uvedla, že obviněný si jako předseda představenstva vyhradil řešení problému spojeného s tím, že na bankovní účet byly omylem zaslány cizí finanční prostředky, pro sebe, takže je vyloučeno, že by odpovědnost za způsobenou škodu spadala na vrub zaměstnanců družstva, kteří postupovali standardním způsobem a de facto pouze plnili pokyny obviněného.
Stejně tak je neodůvodněná námitka obviněného, že 8 příkazů k úhradě ze dne 27. 6. 2011 nezadal on a přesto jsou mu přičítány k tíži. Jak již bylo shora vysvětleno, soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněný je trestně odpovědný za neoprávněné nakládání s finančními prostředky obchodní společnosti Kostelecké uzeniny, a. s., v celkové výši 1 417 780,60 Kč, protože úmyslně nechal své podřízené provádět bezhotovostní úhrady z omylem zaslaných finančních prostředků, jsa srozuměn s tím, že s ohledem na úpadkový stav družstva je nebude moci poškozené obchodní společnosti na její výzvu vrátit a způsobí tak škodu na jejím majetku. S ohledem na skutečnost, že obviněný znal výši závazku družstva a měl přehled o zadávaných platbách, byl srozuměn i s tím, že škoda může přesáhnout hranici značné škody, kterou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí nejméně 500 000 Kč.
Z popsaných zjištění je tedy zřejmé, že pro závěr o vině obviněného zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku je nepodstatné, kdo z jeho podřízených jmenovitě zadal nebo schválil ten který platební příkaz. Navíc z výpovědí svědkyně J. K. u hlavního líčení (viz protokol na č. l. 253 spisu) vyplynulo, že obviněný vždy předem odsouhlasil seznam plateb na příslušný měsíc, takže měl přehled o tom, jaké konkrétní bezhotovostní platby budou zadávány i v těch případech, kdy k nim osobně nedal pokyn a schválila je ekonomická náměstkyně.
V návaznosti na výše uvedenou argumentaci Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný Ing. V. L. podřadil dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu námitky, které tento dovolací důvod nenaplňují, jelikož jsou založeny výhradně na zpochybnění skutkových zjištění a způsobu hodnocení věrohodnosti a úplnosti provedených důkazů. Stejné námitky ostatně obviněný již dříve uplatnil v podaném odvolání a odvolací soud se s nimi ve svém rozhodnutí dostatečně přesvědčivým způsobem vypořádal (viz str. 3 a 4 napadeného usnesení).
Po zjištění, že dovolání obviněného Ing. V. L. se opírá o důvod, který nepatří do okruhu dovolacích důvodů vymezených ustanovením §265b tr. řádu, Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl podané dovolání. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vyhotovila:
JUDr. Pavla Augustinová