ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.858.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 858/2015-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. srpna 2015
o dovolání obviněného R. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 8 To 68/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech, pod. sp. zn. 1 T 133/2014, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 8 To 68/2015, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 9. 12. 2014, pod. sp. zn. 1 T 133/2014, byl obviněný R. L. uznán vinným trestným činem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, za což byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §84 odst. 1, §85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu v rozsahu stanoveném v §50 tr. zákoníku. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost uhradit podle svých sil škodu způsobenou trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o jeho povinnosti uhradit škodu společnosti greenBOW, s.r.o., IČ: 28961293 ve výši 25 000 Kč.
Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že poté, co dne 24. 8. 2014 v přesně nezjištěné době do 21:30 hodin v R. v restauraci N. S., kde pracoval jako kuchař, vzal ve své pracovní době z prostor výčepu klíče od zadního vchodu do restaurace, načeš v nočních hodinách ze dne 24. 8. 2014 na 25. 8. 2014 po zavírací době restaurace po přelezení plotu za použití odcizených klíčů vnikl zadním vchodem do uzamčené restaurace N. S., kde z dřevěné neuzamčené skříňky v přísálí restaurace vzal ke škodě svého zaměstnavatele tržbu restaurace ve výši min. 44 921 Kč, poté odcizené klíče vrátil k výčepu na původní místo a finanční hotovost užil pro vlastní potřebu, čímž poškozené společnosti způsobil škodu ve výši min. 44 921 Kč, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl v posledních třech letech za obdobnou trestnou činnost odsouzen.
Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Rokycanech podal v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce, na jehož podkladě Krajský soud v Plzni podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. svým rozsudkem sp. zn. 8 To 68/2015 uvedené rozhodnutí zrušil ve výroku o trestu a při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství podal dne 7. 5. 2015 proti výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni v neprospěch obviněného dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř., s argumentací, že byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným, a dále pak odvolacímu soudu vytkl neúplnost výroku o trestu.
Námitka, která byla uplatněna v rámci dovolacího důvodu pod bodem §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., spočívala především ve skutečnosti, že podle úvah nejvyššího státního zástupce ve výroku o trestu absentuje údaj o podmíněnosti či nepodmíněnosti trestu a fakt, že obviněný byl odsouzen k výkonu nepodmíněného trestu lze dovodit pouze z rozhodnutí o zařazení obviněného do příslušného typu věznice. Z tohoto důvodu je tedy výrok o trestu z formálního hlediska neúplný, neboť je nutné, v případě, že je ukládán trest odnětí svobody, jehož výkon může být podmíněně odložen, ve smyslu §122 odst. 1 tr. ř. výslovně uvést, zda byl podmíněný odklad povolen nebo ne.
Rozsudek je dále dle jeho názoru ve výroku o trestu zatížen vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kterou spatřuje ve skutečnosti, že byl obviněnému uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou u trestného činu, jimž byl uznán vinným. V tomto smyslu se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu a uplatňuje námitku vůči aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, pro niž nebyly splněny zákonné podmínky. Své tvrzení dokládá argumenty, že snížení trestu pod spodní hranici sazby by nemělo být běžnou praxí soudů, mělo by přicházet v úvahu pouze u případů zvláštního zřetele hodných. Existence některých polehčujících okolností není obecně důvodem pro snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby. Navíc existence polehčujících okolností není v daném případě natolik intenzivní, aby tato skutečnost byla sama o sobě způsobilá nutnost aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku odůvodnit, přičemž uvedené polehčující okolnosti dostatečně nesnižují závažnost a společenskou škodlivost předmětného trestného činu obviněného. Ve smyslu výše uvedeného nespatřuje, že by v případě dané trestní věci existovaly nějaké mimořádné poměry pachatele či okolnosti případu tak, jak vyžaduje litera zákona. V této souvislosti se ztotožňuje s úvahami odvolacího soudu, kdy obviněný opakovaně páchá majetkovou trestnou činnost a zároveň, že tato okolnost vylučuje podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody. Podle jeho názoru pachateli, který opakovaně a soustavně páchá trestnou činnost (navíc obdobného charakteru), nelze mimořádně snížit trest odnětí svobody postupem dle §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť by takový postup byl v rozporu s účelem trestu. Co se týče jednotlivých polehčujících okolností v daném případě, rovněž podotýká, že jejich kvalita nebyla zdaleka tak vysoká, jak nastínil odvolací soud. Pokud se týká náhrady škody, nešlo o ryze dobrovolnou náhradu, neboť k datu rozhodování nalézacího soudu zbývalo obviněnému uhradit minimálně ještě 25 000 Kč, jeho doznání nesměřovalo vůči orgánům činným v trestním řízení, ale vůči jeho nadřízenému, a to ani ne výslovně, ale pouze za situace, že bylo možno ho dovodit z obsahu SMS zprávy, přičemž při výslechu v postavení podezřelého uvedl nižší odcizenou částku. Rovněž projevenou lítost obviněného nad spácháním trestného činu nelze považovat za mimořádnou, neboť ji projevil v době, kdy již odcizené finanční prostředky použil pro svou potřebu. Polehčující okolnosti obdobného charakteru lze zohlednit při výměře trestu, nikoli jako podklad pro aplikaci mimořádného snížení trestu pod dolní hranici sazby, a pokud byl za trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (se sazbou trestu odnětí svobody na šest měsíců až tři roky) obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jde o trest uložený mimo trestní sazbu u daného trestného činu stanovenou, neboť pro postup dle §58 odst. 1 tr. zákoníku nebyly splněny podmínky.
Vzhledem k těmto skutečnostem navrhnul, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu rozsudek Krajského soudu v Plzni, jakož i případná rozhodnutí na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 2, 3 tr. ř.), dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným . Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá k jeho aplikaci. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovouto sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Po zhodnocení okolností případu a jejich podřazení námitkám vzneseným dovolatelem, se Nejvyšší soud nemůže než ztotožnit s některými primárními závěry, které učinily nalézací a odvolací soud, a to především stran prokázaného skutkového děje. Pakliže nejvyšší státní zástupce v rámci svého dovolání [§265b odst. 1 písm. k) tr. ř.] namítá neúplnost výroku rozhodnutí, pak k této námitce dovolací soud uvádí následující. Podle §122 tr. řádu musí odsuzující rozsudek obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, kdy byl-li uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl podmíněný odklad povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán a byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu tohoto trestu (zařazení do příslušného typu věznice). Ačkoliv ve výroku napadeného rozhodnutí skutečně chybí výslovné uvedení o nepodmíněnosti trestu odnětí svobody a dovolací soud přisvědčil tomu, že dle některých názorů publikovaných v odborné literatuře by daná forma měla být výslovně uvedena (blíže srov. např. Šámal, P., a kol., Trestní řád, 7. vydání, C. H. Beck, 2013, str. 1684), bylo by trvání na doplnění výroku formou zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu přepjatým formalismem. Tohoto ostatně není třeba, pakliže z výroku nižších soudů není žádných pochyb o jaký druh, výměru a způsob výkonu sankce se jedná.
Opačná situace však nastala v případě uplatněného dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolání je podáno proti výroku o trestu, jež odvolací soud uložil obviněnému za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za podmínek §58 odst. 1 tr. zákoníku ve výměře trvání tří měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Důvody pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku shledal soud vzhledem k okolnostem případu, kdy má za to, že lze nápravy pachatele dosáhnout i kratším trestem. Tento svůj závěr odůvodnil na podkladě úvah a zjištění rozvedených již soudem prvního stupně s tím, že důsledněji zohlednil shledané aspekty svědčící ve prospěch obviněného. Okolnosti, které obviněnému polehčují, shledal odvolací soud jako „velmi výrazné“, převažující nad okolnosti přitěžujícími, přičemž proces nápravy u obviněného dle názoru soudu již započal a trest uložený nalézacím soudem by byl nepřiměřeně přísný. Proto rozvedl, že „v dané věci panuje naprosto odlišná situace, která je v případě zlodějů mimořádná“, neboť obviněný napomáhal objasnit svoji trestnou činnost, svého činu litoval a s poškozenou uzavřel dohodu o náhradě škody. Nalézací soud rovněž zdůraznil osobní poměry obviněného, jenž má malé dítě, na které platí řádně výživné, má zájem pracovat, splácet svoje dluhy a vést řádný život.
Nejvyšší soud se však se shora uvedenou argumentací neztotožnil, a to především s ohledem na samotné zákonné podmínky vymezené v ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené, má-li vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Již z názvu daného ustanovení - „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“ - je zřejmé, že se nejedná o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimečným postupem, který musí být v každém případě pečlivě odůvodněn (srov. rozhodnutí č. I/1965 Sb. rozh. tr.).
Podle dikce ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je pro mimořádně snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby nezbytné naplnění několika (kumulativních) podmínek: existence okolností případu nebo poměrů pachatele svědčících o tom, že použití základní (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, jakož i to, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. U první z podmínek, tj. u okolnosti případu nebo poměrů pachatele bude stačit naplnění alespoň jedné z nich.
Zákonodárce při konstrukci daného postupu nestanovil žádná další kritéria a vždy tak bude záležet na posouzení specifik konkrétního případu a jeho okolností, byť určitá pomocná hlediska přináší stávající rozhodovací praxe soud. Pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a používat ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech podmínek v tomto ustanovení uvedených. Nejedná se zejména o žádný souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu. Jen takový souhrn může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin při odvracení útoku, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany, nebo pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.).
Je vhodné připomenout, že okolnosti případu jako je dobrovolná náhrada způsobené škody, upřímná lítost nad spáchaným trestným činem, vedení řádného života před činem jsou polehčujícími okolnostmi ve smyslu §41 tr. zákoníku, ke kterým soud přihlédne jako k okolnostem snižujícím závažnost trestného činu při výměře trestu, zpravidla v rámci příslušné trestní sazby. Tyto okolnosti lze považovat ve většině případů jen za obvyklé, nikoliv výjimečné okolnosti případu, které nemohou odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby. Jen pokud některé polehčující okolnosti, uvedené v §41 tr. zákoníku, příp. jiné tam neuvedené okolnosti, byly natolik intenzivní a závažné, že by výjimečně snižovaly závažnost trestného činu, bylo by je možno posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Samo doznání činu, lítost nad činem, předchozí řádný život, náhrada škody apod. však zpravidla nebude za tyto možno považovat (srov. rozhodnutí č. II/1967, s. 14 a 15 Sb. rozh. tr.).
Přitom musí být, jak u okolností případu, tak u poměrů pachatele vždy současně splněny i další zákonem stanovené předpoklady, totiž že s ohledem na ně by trest ukládaný v zákonné sazbě byl k těmto skutečnostem nepřiměřený a že nápravy pachatele se v daném případě dosáhne i trestem kratšího trvání (viz rozhodnutí č. I/1965, s. 9 a č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí tedy jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice (srov. rozhodnutí č. 12/1968 Sb. rozh. tr.).
Obviněný byl v intencích §205 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře od 6 měsíců do 3 let. Při ukládání trestu bylo nižšími soudy konstatováno, že obviněnému přitěžuje jeho trestní minulost, kdy na tohoto bylo již v minulosti působeno trestními sankcemi, a to i odnětím svobody nepodmíněného charakteru. Mimo to spáchal svůj čin s rozmyslem v relativně krátké době po propuštění z výkonu předchozího trestu odnětí svobody uloženého rovněž pro majetkovou trestnou činnost. Již tato skutečnost, kdy obviněný je osobou, která byla během posledních osmnácti let 12krát soudně trestána, vypovídá o tom, že jmenovaný nikterak nereflektuje na varování, která jsou mu ze strany soudů v podobě ukládaných sankcí předkládána, kdy mu musí být zřejmé, že každé nové odsouzení (zejména pro majetkovou) trestnou činnost s sebou ponese reálnou hrozbu ukládání trestu spíše v horní části zákonem stanovené trestní sazby. Dovolací soud se v tomto směru plně ztotožnil s obsáhlou argumentací dovolatele, která zpochybňuje okolnosti, jež byly použity ke zdůvodnění mimořádného postupu dle §58 tr. zákoníku. Ve světle osoby obviněného a jeho předchozího nevedení řádného života, tedy nemůže obstát fakt částečné úhrady škody, resp. uzavření dohody o jejím splácení, doznání se k trestné činnosti (byť v mezidobí již odcizené finanční prostředky zužitkoval), ani jeho rodinné poměry. Nejvyšší soud tedy v případě R. L. nemůže mít za splněné veškeré podmínky, které jsou třeba k postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a bylo-li postupováno tímto směrem, odvolací soud vybočil z mezí stanovených zákonem v nepřípustném rozsahu. Dané pochybení je zdůrazněno i faktem, že ač došlo k mimořádnému snížení ukládaného trestu, pro jeho výkon ponechal odvolací soud obviněného v režimu věznice s ostrahou, bez využití moderačního práva obsaženého v §56 odst. 3 tr. zákoníku, jehož aplikace je postavena na shodných úvahách o povaze narušení pachatele a závažnosti jím spáchaného činu.
V přezkoumávané věci se tedy odvolací soud shora uvedenými kritérii neřídil, neboť v zásadě existenci podmínek §58 odst. 1 tr. zákoníku dotvořil na podkladě okolností, jež soud prvního stupně zvažoval jako polehčující okolnosti podle §41 tr. zákoníku, aniž by v potřebné míře rozlišil, že podle §39 odst. 4 druhá věta tr. zákoníku k okolnosti, odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující. Odvolací soud s dostatečnou pečlivostí neodůvodnil, v čem jsou poměry obviněného anebo okolnosti spáchaného trestného činu natolik mimořádné či výjimečné, že trest v dolní hranici zákonné trestní sazby, která v daném případě činí šest měsíců, by byl pro obviněného nepřiměřeně přísným.
Nejvyšší soud proto na základě výše uvedeného rozhodl podle §265k odst. 1 tr. ř. o zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 8 To 68/2015, jakož i dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V rámci nového projednání bude třeba důsledně dodržovat zákonná ustanovení o ukládání trestu a nevybočovat z mantinelů, které tvoří stanovená trestní sazba, mimo jejíž rámec se lze odklonit skutečně jen z mimořádných důvodů.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. srpna 2015
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph. D.