ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.949.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 949/2015-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. srpna 2015 o dovolání, které podal obviněný S. V. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 6 To 58/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 45/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 1 T 45/2014 , byl obviněný S. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přičemž se této trestné činnosti společně se spoluobviněným A. Ch. dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 3. 2014, sp. zn. 4 T 79/2014, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí. Současně mu byl (společně se spoluobviněným Ch.) podle §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí a podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný a státní zástupkyně do výroku o trestu v neprospěch spoluobviněného Ch.a, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 6 To 58/2015, jímž podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, ohledně A. Ch. v celém výroku o trestu a ohledně obviněného V. ve výroku o trestu propadnutí věci, a při nezměněném výroku o vině nově rozhodl o trestu spoluobviněného Ch.. Podle §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku rozhodl o trestu propadnutí věcí nebo jiné majetkové hodnoty v rozsudku specifikovaných a podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku stran ostatních věcí z rozsudku soudu prvního stupně rozhodl o jejich zabrání.
II.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Martina Sochora dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku namítl (stručně shrnuto) extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který spatřuje v absenci důkazů svědčícího o společné domluvě a o úmyslu odcizit jakékoli vozidlo. V násilném odemčení vozidla a v jeho převezení na jiné místo shledává právní kvalifikaci trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli trestný čin krádeže. Odvolacímu soudu vytkl, že se nevypořádal s jeho námitkami ke svědecké výpovědi svědka B., pachová stopa podle jeho názoru nebyla odebrána v souladu s předepsaným postupem. Dále vznesl výhradu nezákonnosti opatřených záznamů telekomunikačního provozu, které měly být jako důkaz ze spisu vyloučeny. Podle mínění obviněného není navíc zřejmé, která z osob měla odcizit které vozidlo. Soud jej měl při respektování zásady in dubio pro reo obžaloby zprostit. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc soud prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání, po seznámení s jeho obsahem, nebude vyjadřovat. Vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Dále bylo nezbytné zabývat se tím, zda dovolání obviněného bylo podáno včas.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Lhůta k podání je podle odst. 3 téhož ustanovení zachována i tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Pro posouzení otázky včasnosti podání dovolání je třeba vzpomenout na ustanovení §60 odst. 2 tr. ř., který určuje, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Připadne-li podle odst. 3 téhož ustanovení konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Z předloženého trestního spisu bylo zjištěno, že obviněný byl v době skončení odvolacího řízení právně zastoupen obhájcem JUDr. Martinem Sochorem. Rozsudek soudu druhého stupně (založený na č. l. 488 – 494) byl jmenovanému obhájci doručen dne 14. 4. 2015 (potvrzení o dodání do datové schránky na č. l. 494v.) a obviněnému dne 27. 4. 2015 (č. l. 494v.). Poslední den lhůty podle výše citovaných ustanovení připadl na den 27. 6. 2015. Vzhledem ke skutečnosti, že tímto dnem byl den pracovního volna (sobota), připadl poslední den lhůty, kdy bylo možné včas podat dovolání (§60 odst. 3 tr. ř.), na den 29. 6. 2015. Dovolání obviněného však bylo podáno teprve dne 8. 7. 2015, a to elektronickým podáním doručeným na elektronickou podatelnu Obvodního soudu pro Prahu 9 (viz záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu založený na č. l. 518).
Nezbývá než uzavřít, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro jeho podání stanovené v ustanovení §265e odst. 1, 2 tr. ř. Tato lhůta nebyla zachována ani podle §265e odst. 3 tr. ř.
Vzhledem k dikci §265e odst. 4 tr. ř. není možné lhůtu k podání dovolání po jejím marném uplynutí navrátit, a to bez zřetele k výjimkám, tedy bez ohledu na okolnosti, za kterých k podání dovolání došlo. Je tomu tak proto, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek směřuje proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu