ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.988.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 988/2015-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. srpna 2015 o dovolání, které podal obviněný L. V. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2015, č. j. 12 To 94/2015-146, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 38/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 2. 2015, č. j. 11 T 38/2015-130 , byl obviněný L. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku.
Za to byl odsouzen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo dále uloženo ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku, resp. toliko v něm obsaženému výroku o trestu, podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. j. 12 To 94/2015-146 , kterým jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Šárky Sedláčkové dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když má za to, že odvolací soud nesprávně zhodnotil podmínky pro uložení trestu odnětí svobody a podmínky pro uložení ochranného léčení. I přes trvalost duševní poruchy předestřel, že se jí snažil léčit, léčba však nebyla dostatečně efektivní a intenzivní. S ohledem na ustanovení §47 odst. 1 tr. zákoníku považuje uložený trest odnětí svobody za přísný, nemající dostatečný preventivní charakter s ohledem na jeho duševní poruchu a osobnost.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a podle §265m tr. ř. rozhodl o zrušení výroku o trestu a nově rozhodl o upuštění od potrestání obviněného.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni rozhodování Nejvyššího soudu k podanému dovolání nevyjádřil. To však Nejvyššímu soudu nebránilo v tom, aby o podaném dovolání obviněného rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Obviněný svoji argumentací podřazenou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřuje do alternativy jiného nesprávného hmotně právního posouzení a tuto se snaží obsahově naplnit výhradou nepřiměřenosti („přísnosti“) jemu uloženého trestu odnětí svobody. V tomto ohledu je však třeba dospět k závěru, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je upraven v §265b tr. ř.
Je tomu tak proto, že námitka týkající se přiměřenosti uloženého trestu není dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a očividně to ani nepřicházelo v úvahu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se aplikace hmotného práva, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je jiné nesprávné hmotně právní posouzení (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Oba dovolací důvody mají hmotně právní povahu, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu může být napadán pouze s použitím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž ovšem není nepřiměřenost trestu. Připustit námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by znamenalo popření smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které by se stalo nefunkčním, bylo by bezpředmětné a nemělo by žádný smysl, neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Je sice pravdou, že otázka přiměřenosti uloženého trestu je mimo jiné záležitostí aplikace §38 tr. zákoníku a §39 tr. zákoníku, tedy aplikace hmotně právních ustanovení o přiměřenosti trestních sankcí a o hlediscích rozhodných pro stanovení druhu a výměry trestu, nejedná se však, jak ostatně plyne z již řečeného, o dovolací důvod. Soud prvního stupně, který rozhodl o uložení trestu odnětí svobody vyšel při ukládání trestu z hodnocení hledisek obsažených v ustanovení §38 a §39 tr. zákoníku, aniž jakkoli vybočil z jeho mezí a hodnotil jak způsob provedení činu obviněným, tak jeho následky, osobu pachatele a pohnutku, neboli motivaci ke spáchání vytýkané trestné činnosti. Za tohoto stavu (i přesto, že se nejedná o námitku, která by byla způsobilá uplatněný dovolací důvod v jeho zvolené alternativě naplnit) je třeba připomenout, že výhrady proti závěrům stran uloženého trestu prvostupňovým soudem nemohou obstát, neboť ten mimo jiné při hodnocení osoby pachatele oprávněně dospěl k závěru, že na osobu obviněného je třeba působit formou nepodmíněného trestu odnětí svobody – který se vytýkaného jednání dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu – a to i vzhledem k jeho sklonu k páchání trestné činnosti, jakož i se zřetelem k tomu, že dosavadní, jemu uložené tresty, se minuly svým účinkem.
Uvedené závěry je třeba vztáhnout i k nosné části dovolací argumentace obviněného a jeho návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, v němž se domáhá toho, aby při kasaci napadených rozhodnutí v části týkající se uloženého trestu rozhodl dovolací soud o upuštění od potrestání (při současném uložení ochranného léčení).
Jako nepřípustné je třeba hodnotit dovolání obviněného v části, ve které vytýká nesprávné zhodnocení podmínek pro uložení ochranného léčení. Je tomu tak proto, že obviněný svůj řádný opravný prostředek zaměřil výhradně do výroku o trestu odnětí svobody, aniž by současně uplatnil výhradu stran naplnění podmínek pro uložení ochranného léčení ústavního (§99 tr. zákoníku). Proto odvolací soud svou pozornost zaměřil toliko vůči odvoláním výslovně napadenému výroku o trestu a správně přezkoumával pouze samotný výrok o trestu odnětí svobody, neboť ve vztahu k jiným výrokům (stran nichž obviněný ve svém odvolání výslovně uvedl, že je nenapadá) mu taková povinnost nevznikla. Pokud obviněný tuto novou skutečnost, má-li být vnímána jako námitka vůči výroku o ochranném opatření, uplatňuje obviněný teprve v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku, je třeba výhrady tohoto druhu, a tím dovolání obviněného v této části, vyhodnotit jako nepřípustné z hlediska §265a tr. ř.
Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel (s výjimkou té části, ve které jeho dovolání bylo shledáno jako nepřípustné) a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. srpna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil