ECLI:CZ:NS:2015:7.TD.1.2015.1
sp. zn. 7 Td 1/2015-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného P. Ř. , vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 245/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2015, návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Pardubicích n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích podala dne 28. 11. 2014 (č. l. 50 tr. spisu) u Okresního soudu v Pardubicích, obžalobu na obviněného P. Ř. pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku.
Uvedeného přečinu se obviněný podle obžaloby měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) úmyslně neplnil svou vyživovací povinnost v období od měsíce srpna 2009 do měsíce září 2014 včetně, vyjma měsíců konkrétně uvedených v obžalobě, na svého nezletilého syna A. R., která mu byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 7 P 75/2004, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2008, a bylo mu uloženo platit každého 5. dne v měsíci předem k rukám Úřadu práce Ústí nad Orlicí částku ve výši 1.000,- Kč, kdy za toto období, vyjma v obžalobě uvedených zaplacených částek, dluží na výživném celkovou částku ve výši 57.000,- Kč, přičemž o své vyživovací povinnosti věděl, o její snížení soud nežádal a neučinil ani žádná opatření k uhrazení výživného odpovídající jeho možnostem, schopnostem, majetkovým poměrům a oprávněným potřebám dítěte, z evidence na úřadu práce byl opakovaně sankčně vyřazen či případně evidenci ukončil na vlastní žádost, aniž by měl sehnané zaměstnání, které by mu zaručovalo stálý příjem.
V uvedené trestní věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 23. 12. 2014 v 8:00 hodin. Dne 16. 12. 2014 byla Okresnímu soudu v Pardubicích doručena žádost obviněného o odročení hlavního líčení a o postoupení trestní věci k Okresnímu soudu v Blansku.
Nejvyššímu soudu byl dne 2. 1. 2015 Okresním soudem v Pardubicích předložen trestní spis vedený pod sp. zn. 2 T 245/2014, k rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Blansku. Obviněný ve svém návrhu uvedl, že žádá o odročení hlavního líčení z důvodu velké vzdálenosti k Okresnímu soudu v Pardubicích od jeho trvalého bydliště, a z důvodu času nařízeného hlavního líčení, kdy není schopen časově se k jednání dostavit, přičemž podotkl, že ani jeho finanční situace mu neumožňuje řešit tuto situaci. Požádal proto o odročení hlavního líčení a postoupení věci k Okresnímu soudu v Blansku z důvodu kratší vzdálenosti a lepšího spojení, než k soudu v Pardubicích, neboť jeho trvalé bydliště je v Letovicích, okr. Blansko. Na závěr uvedl, že se jednání u soudu nevyhýbá, chce svoji věc řešit podle své finanční situace, která je však v současné době krizová.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V daném případě není pochyb o příslušnosti Okresního soudu v Pardubicích k projednání věci. Místem spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, je jednak místo, kde měl pachatel pobyt v době neplnění vyživovací povinnosti, tak i místo, kde měla pobyt oprávněná osoba. Oprávněnou osobou je v tomto případě český stát zastoupený Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou v Pardubicích, který vyplácí dávky státní sociální podpory a odměnu pěstounovi nezletilého syna obviněného, a kterému obviněný údajně dlouhodobě nehradí dlužné ani běžné výživné (č. l. 9 a násl. tr. spisu). U Okresního soudu v Pardubicích byla také podána obžaloba na obviněného.
Pokud jde o návrh obviněného na postup podle §25 tr. ř. nutno podotknout, že skutečnosti, že obviněný má bydliště v obvodu jiného soudu než soudu příslušného k projednání věci, nedostatek finančních prostředků obviněného, natož pro obviněného nevyhovující doba konání hlavního líčení, nejsou všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu. Po pečlivém hodnocení všech okolností případu, vyplývajících ze spisového materiálu, Nejvyšší soud v tomto konkrétním případě důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. neshledal.
Z obsahu trestního spisu bylo zjištěno, že obviněný byl v období od listopadu 2009 do doby podání obžaloby (listopad 2014) několikrát evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, přičemž v jednom případě ukončil evidenci na vlastní žádost a v dalších případech byl sankčně vyřazen. U poslední evidence trvající od 16. 1. 2013 nepožádal o podporu v nezaměstnanosti. Dále bylo zjištěno, že obviněný pobírá od 1. 2. 2013 do doby podání obžaloby dávky hmotné nouze – příspěvek na živobytí ve výši 2.200,- Kč měsíčně (č. l. 42 tr. spisu), ze kterého, podle svých slov, měsíčně platí nájem ve výši 1.000,- Kč (č. l. 19 tr. spisu). Z obsahu trestního spisu dále vyplývá, že obviněný bydlí v Letovicích, tedy v obvodu Okresního soudu v Blansku.
Cesta z Blanska do Pardubic vlakem trvá pouze cca 1,5 hodiny, přičemž spojení je možné již od časných ranních hodin. Počátek hlavního líčení, na který obviněný poukazuje, přitom může soud stanovit i s ohledem na dopravní podmínky. K argumentaci obviněného nedostatkem finančních prostředků lze uvést, že danou finanční situaci si zavinil zcela sám (opakovaně vyřazen z evidence úřadu práce na vlastní žádost nebo sankčně, nezájem o získání trvalejšího pracovního poměru, nepožádal o podporu v nezaměstnanosti) a nečiní nic pro její zlepšení. Vzhledem k pobíranému příspěvku na živobití ale přesto má finanční prostředky, z kterých může cestu k soudu uhradit, má-li skutečně zájem „věc řešit“, jak uvádí v návrhu. Nejvyšší soud proto neshledal důležité důvody pro postup dle §25 tr. ř. Odnětím trestní věci Okresnímu soudu v Pardubicích, a jejím přikázáním Okresnímu soudu v Blansku, v obvodu něhož má obviněný bydliště, nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš