ECLI:CZ:NS:2015:7.TD.13.2015.1
sp. zn. 7 Td 13/2015-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Ing. B. Ď., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 1/2009, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2015 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci v řízení o povolení obnovy řízení, a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2009, sp. zn. 46 T 1/2009, byl obviněný Ing. B. Ď. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest.
Obviněný se trestného činu dopustil tím, že „dne 9. 10. 2008 v době kolem 23.10 hod. v P., v ul. V K. v prostorách restaurace M., po předchozí roztržce s poškozeným V. K., a poté, co jej poškozený nejméně jednou udeřil do obličeje, vytáhl od pasu svou legálně drženou pistol zn. SIG SAUER, vz. ..., ráže 9 mm Browning, v. č. ..., namířil na poškozeného a v úmyslu jej usmrtit na něho třikrát vystřelil z bezprostřední vzdálenosti, přitom jej třikrát zasáhl a způsobil mu střelná poranění se vstřely v oblasti levé prsní bradavky, vlevo na zádech a na levém boku, se střelným poraněním levé a pravé plíce, pravé srdeční komory a síně, srdečnice, horní duté žíly, obou ledvin, pravého jaterního laloku a brániční klenby, v důsledku střelných poranění došlo ke krvácení do obou hrudních dutin, ke krvácení do dutiny břišní malého rozsahu a k nedokrevnosti orgánů, následkem čehož poškozený na místě zemřel, přičemž každý z průstřelů byl sám o sobě smrtelným poraněním a smrt byla neodvratitelná i v případě okamžitého odborného lékařského zákroku při každém z jednotlivých střelných poranění“.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 8 To 60/2009, byla podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta všechna ve věci podaná odvolání.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1423/2009, bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto dovolání obviněného.
Usnesením Městského soud v Praze ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 46 T 1/2009, byl podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh obviněného na povolení obnovy řízení (č. l. 1605 tr. spisu). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 5. 2012 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 40/2012 (č. l. 1631 tr. spisu).
Dne 26. 2. 2015 (č. l. 1660 tr. spisu) podal obviněný k Městskému soudu v Praze druhý návrh na povolení obnovy řízení. Současně s ním podal návrh na odnětí a přikázání věci ve smyslu §25 tr. ř. (č. l. 1673 tr. spisu). Uvedl, že byl v roce 2009 odsouzen za trestný čin vraždy k trestu odnětí svobody v trvání 12,5 roku. Trest vykonává ve Věznici Karviná. Podle něj je z místa výkonu trestu odnětí svobody poměrně složitě a nákladně dostupný soud, který by měl rozhodovat o obnově řízení, tedy Městský soud v Praze. Je přesvědčen, že z důvodu hospodárnosti řízení by měl v případě obnovy řízení (pokud bude připuštěna) rozhodovat Krajský soud v Ostravě. Obviněný si je vědom, že podle trestního řádu o obnově řízení rozhoduje ten soud, který ve věci meritorně rozhodoval v prvním stupni. Dané ustanovení zákona považuje ale za protiústavní, neboť by se podle jeho názoru vždy měla zohledňovat konkrétní situace každého odsouzeného. Podle něj tedy okolnosti v jeho případě odůvodňují, aby v rámci spravedlivého procesu, věc projednal Krajský soud v Ostravě.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh na postup podle §25 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V daném případě je zřejmé, že předmětem řízení ve věci Městského soudu v Praze vedené pod sp. zn. 46 T 1/2009, je projednání návrhu obviněného Ing. B. Ď. na povolení obnovy řízení. O příslušnosti Městského soudu v Praze k projednání návrhu na povolení obnovy řízení přitom není pochyb, neboť se jedná o soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni ve smyslu §281 odst. 2 tr. ř. Z obsahu návrhu obviněného na delegaci vyplývá, že obviněný spatřuje jediný důležitý důvod k postupu podle §25 tr. ř. ve skutečnosti, že svůj trest odnětí svobody vykonává ve Věznici Karviná a domnívá se, že vzhledem ke složité a nákladné dostupnosti Městského soudu v Praze, by měl z důvodu hospodárnosti řízení o jeho návrhu rozhodovat Krajský soud v Ostravě.
V souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu platí, že pro postup podle §25 tr. ř. je základním kritériem pro posouzení existence důležitých důvodů zejména fakt, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v §2 tr. ř. a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, i v ustanovení §5 odst. 1 zákona o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb.). Zmíněné důležité důvody musí být zřetelné, zřejmé a bezpochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána.
V projednávané věci obviněný žádné takové důvody neuvedl, jeho jediným argumentem pro postup podle §25 tr. ř. je hospodárnost trestního řízení, neboť se momentálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná.
Byť je obviněným namítané hledisko hospodárnosti řízení významné, nedosahuje zdaleka významu ústavně zaručeného práva na zákonného soudce. Má-li jím být proto zdůvodněno odnětí věci příslušnému soudu, musí být v dané trestní věci jeho naplnění zcela jednoznačné a přesvědčivé (např. výrazně vysoký počet svědků, jejichž výslech přichází ve věci v úvahu, se zdržuje v jednom místě vzdáleném od příslušného soudu). Tak tomu v projednávané věci není.
Ze spisového materiálu je zřejmé, že Městský soud v Praze provedl všechna dosavadní řízení v této trestní věci, a je tedy s celým případem podrobně seznámen. Nelze současně přehlédnout ani skutečnost, že drtivá většina případných svědků (14 svědků navržených již v původním řízení v obžalobě), má bydliště v obvodu Městského soudu v Praze nebo zde navržení svědci pracují. Přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě by tak nepřispělo k řádnému objasnění věci, a vzhledem k větší vzdálenosti pobytu všech svědků k jinému vzdálenému soudu, by naopak vyvolalo zvýšené náklady řízení a mohlo by zapříčinit také nežádoucí průtahy v řízení.
Je proto třeba konstatovat, že obviněný žádné důvody, které by mohly být relevantní z hlediska ustanovení §25 tr. ř., neuvedl. Za tohoto stavu nelze považovat jeho návrh za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš