ECLI:CZ:NS:2015:7.TD.24.2015.1
sp. zn. 7 Td 24/2015-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 5. května 2015 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného J. O., vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 39/2015, o jeho návrhu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Prostějově n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově, podala dne 4. 3. 2015 u Okresního soudu v Prostějově návrh na potrestání obviněného J. O. pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu se měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) v období od měsíce června 2009 do měsíce ledna 2015 včetně, s výjimkou období konkrétně uvedených ve skutkové větě, ve S., okr. Prostějov, ani jinde, záměrně ničím nepřispěl na výživu své nezletilé dcery T. Č., ač mu tato povinnost plynula ze zákona o rodině, a od 1. 1. 2014 ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a ačkoli mu bylo rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2005, č. j. 0 P 679/2004 – 140, který nabyl právní moci dne 24. 10. 2005, stanoveno přispívat na její výživu částkou ve výši 1.700,- Kč měsíčně, takže z tohoto titulu dluží k rukám matky dítěte V. Č. celkem 49.300,- Kč.
Nejvyššímu soudu byl dne 24. 4. 2015 předložen trestní spis Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 39/2015 s návrhem obviněného na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Příbrami. Obviněný uvádí, že je veden na úřadu práce v Příbrami, avšak bez finanční částky, momentálně je na brigádě, a nemá dost finančních prostředků na cestu a ubytování v hotelu v Prostějově. Dále uvádí, že vzhledem k tomu, že paní V. Č. jezdí za dcerou do Prahy, kde přenocuje, může se podle něj k hlavnímu líčení k Okresnímu soudu do Příbrami dostavit. Je mu údajně také známo, že jezdí do Příbrami za kamarádkami a má v Příbrami také bratra. Obviněný by byl rád, pokud by bylo vyhověno jeho návrhu a jeho věc byla přikázána Okresnímu soudu v Příbrami.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněné a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Okresního soudu v Prostějově k projednání věci. Místem spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy je jak místo, kde měl pachatel pobyt v čase neplnění vyživovací povinnosti, tak i místo, kde měla pobyt oprávněná osoba (srov. rozhodnutí č. 44/1971 Sb. rozh. tr.). K jednání, resp. opomenutí jednání, naplňujícího objektivní stránku uvedeného přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku tedy docházelo, mimo jiné, v bydlišti oprávněné osoby, tedy matky nezletilé dcery obviněného, ve S., okr. Prostějov, tedy v územním obvodu Okresního soudu v Prostějově, kde byl také podán návrh na potrestání u Okresního soudu v Prostějově.
Skutečnost, že obviněný, který má bydliště v Příbrami, žádá, aby z finančních důvodů trestní řízení probíhalo u soudu v místě jeho bydliště, (tedy u Okresního soudu v Příbrami), sama o sobě není vážným důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Z obsahu spisového materiálu vyplývají skutečnosti, které obviněný tvrdí ve svém návrhu, tedy že je aktuálně veden Úřadem práce České republiky, Krajská pobočka v Příbrami, v evidenci uchazečů o zaměstnání (č. l. 88 tr. spisu), bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, zároveň se zde však uvádí, že má uzavřenu dohodu o provedení práce od 15. 1. 2015 do 31. 12. 2015 u zaměstnavatele M. Ť., ze které mu plynou určité příjmy (č. l. 89, 90 tr. spisu). Z výše uvedeného lze usoudit, že získání finančních prostředků na jednorázovou cestu k hlavnímu líčení k Okresnímu soudu v Prostějově nemůže být v této konkrétní věci závažným důvodem k postupu podle §25 tr. ř. Nelze také pominout, že úhrada nákladů jednorázové cesty z Příbrami do Prostějova k hlavnímu líčení nepředstavuje takové náklady, které by předem vylučovaly možnost obviněného se osobně účastnit soudního řízení.
Obviněný současně neuvádí žádné další důvody, proč se nemůže účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Prostějově, ani mu v účasti nebrání jeho zdravotní stav, resp. žádné závažné zdravotní komplikace. Z návrhu na delegaci tak vyplývá, že obviněný spíše považuje cestu ze svého bydliště k Okresnímu soudu v Prostějově za komplikovanou, s nutností úhrady ubytování v Prostějově. Takové důvody však nejsou vzhledem k okolnostem případu natolik závažné, aby odůvodňovaly postup podle §25 tr. ř. Počátek hlavního líčení, může přitom soud stanovit i s ohledem na dopravní podmínky obviněného z místa jeho bydliště k příslušnému soudu.
Vyhověním návrhu by se naopak případné komplikace spojené s cestou k soudu fakticky přenesly z obviněného na matku jeho nezletilé dcery, tedy osobu oprávněnou, která je podle návrhu na potrestání navrhována ke slyšení u hlavního líčení. Její finanční situace, podle jejího vyjádření (č. l. 2, 11 tr. spisu), rovněž není nejlepší, a to zřejmě i vzhledem k předmětné trestné činnosti obviněného, který byl pro neplnění vyživovací povinnosti k dceři opakovaně trestně stíhán a již i odsouzen. Nelze rovněž pominout skutečnosti plynoucí z trestního spisu, že obviněný je u úřadu práce veden v podstatě dlouhodobě (č. l. 29 tr. spisu) a pokud jde o zaměstnání, tato střídá a ukončuje vždy po velmi krátké době (č. l. 17, 23 tr. spisu). Nutno také zdůraznit, že být přítomen u soudu je právem obviněného, ale nelze jej k účasti nutit.
Po pečlivém zvážení všech okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 5. května 2015
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš