ECLI:CZ:NS:2015:7.TD.31.2015.1
sp. zn. 7 Td 31/2015-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. července 2015 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného D. H., vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 63/2015, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Zlíně neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Zlíně podala dne 15. 4. 2015 u Okresního soudu ve Zlíně obžalobu (č. l. 453 a násl. tr. spisu) na obviněného D. H. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Tato věc je u Okresního soudu ve Zlíně vedena pod sp. zn. 34 T 63/2015.
Uvedeného zločinu se měl obviněný dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) jako zplnomocněný zástupce J. A., fyzické osoby podnikající podle živnostenského zákona s místem podnikání J., s úmyslem se neoprávněně obohatit, objednal v období od 18. 10. 2012 do 18. 12. 2012 v šesti případech od společnosti Z-STYLE CZ, a. s., Zlín, zboží v celkové hodnotě 687 200,- Kč, které převzal od přepravce PPL CZ, s. r. o., v prodejně na adrese Příbram, D., uvedené dodávky zboží byly řádně provedeny a následně vyúčtovány (v obžalobě uvedenými) fakturami, které do dnešního dne neuhradil, přičemž již v okamžiku objednání daného zboží neměl v úmyslu za zboží dle ujednání zaplatit, když zboží prodal obratem firmě BJ BASE, s. r. o., za podstatně nižší cenu, navíc s ohledem na špatnou finanční situaci, předchozí splatné závazky, které byly vůči společnosti BJ BASE, s. r. o., řešeny dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 11. 10. 2012 věděl, že nebude moci za dodávky zboží ve sjednaných termínech zaplatit, čímž poškozené společnosti Z-STYLE CZ, a. s., způsobil škodu ve výši 687 200,- Kč.
Dne 5. 6. 2015 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh Okresního soudu ve Zlíně (dále též jen „okresní soud“) na postup podle §25 tr. ř. Z něj vyplývá, že na obviněného byla u tohoto okresního soudu podána obžaloba pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Jednání kladeného mu za vinu se měl dopustit na území okresu Příbram a v okrese Zlín měl nastat následek jeho trestného jednání. Obviněný, který bydlí v Příbrami, v přípravném řízení popřel, že by uvedený zločin spáchal. Ve svém podání doručeném okresnímu soudu uvedl, že nemá peníze na to, aby se dostavil k soudu do Zlína, a také mu nemá kdo pohlídat nezletilou dceru. Okresní soud dále uvedl, že s ohledem na právní kvalifikaci nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obviněného a podle obžaloby jsou ke slyšení u hlavního líčení navrženi 3 svědci. Svědkyně J. A. bydlí s obviněným v Příbrami (i ona uvedla, že se nemá jak dostat k soudu do Zlína), přičemž cesta z Příbrami do Zlína má cca 344 km. Svědek R. Š. bydlí v obci K., M., což je od Příbrami necelých 7 km, kdežto od Zlína přibližně 347 km. Pouze svědek R. K., zástupce poškozené společnosti, bydlí ve Zlíně. Ten jediný by to měl blíže k Okresnímu soudu ve Zlíně. Jak obviněný, tak dva ze tří svědků bydlí přímo v Příbrami nebo v těsné blízkosti Příbrami. Okresní soud je toho názoru, že pokud by byla věc projednávána Okresním soudem v Příbrami, došlo by ke značnému urychlení řízení a řízení by bylo hospodárnější. Snadněji by také mohla být uplatněna ústavní práva obviněného, a to zejména právo na projednávání věci v jeho přítomnosti a lépe by bylo realizováno jeho právo na obhájce, neboť by měl možnost mít ustanoveného obhájce z Příbrami, kterého by mohl osobně navštívit a nemusel by s ustanovenou obhájkyní ze Zlína konzultovat uvedenou věc pouze telefonicky. Okresní soud ve Zlíně tedy navrhl, aby Nejvyšší soud odňal věc tomuto soudu a přikázal jí Okresnímu soudu v Příbrami.
Nejvyšší soud podle §25 tr. ř. zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Nejvyšší soud však v uvedené věci existenci takových důležitých důvodů neshledal.
Nejprve je nutno zdůraznit, že v dané věci není pochyb o příslušnosti Okresního soudu ve Zlíně k projednání věci.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že v uvedené věci bylo po podání obžaloby dne 15. 4. 2015 (č. l. 453 tr. spisu) ve věci nařízeno hlavní líčení na den 28. 5. 2015. Z konání tohoto hlavního líčení se obviněný dne 12. 5. 2015 omluvil mimo jiné s tím, že nemá nikoho, kdo by mu pohlídal nezletilou dceru T. H. a nemá finanční prostředky na cestu přes celou ČR. Současně namítal velkou vzdálenost k přidělené obhájkyni. Z konání hlavního líčení se rovněž omluvila svědkyně J. A. s tím, že nemá finanční prostředky na dvoudenní cestu do Zlína, neboť je na ní nařízena exekuce ve stejné věci. Uvedla, že má shodnou adresu bydliště s obviněným D. H. Hlavní líčení bylo odročeno a věc předložena Nejvyššímu soudu s výše citovaným návrhem na postup podle §25 tr. ř.
Především je nutno zdůraznit, že obviněný má právo zúčastnit se hlavního líčení, ale nelze jej k tomu nutit. Důvodem trestního stíhání a probíhajícího řízení u Okresního soudu ve Zlíně je jeho jednání uvedené v obžalobě. Je na něm, aby si účast u hlavního líčení zajistil, pokud chce využít všech svých procesních práv. Vyhověním návrhu obviněného, resp. soudu, na odnětí a přikázání věci, by se naopak obtíže spojené s cestou k soudu přenesly z obviněného na zástupce poškozené společnosti R. K., jehož výslech je v obžalobě navržen a bydlí ve Zlíně. Skutečnost, že obviněný bydlí v jiném místě, než kde sídlí soud příslušný k projednání jeho trestní věci, a nemá dostatek finančních prostředků, aby se mohl účastnit hlavního líčení ve své trestní věci, nelze samu o sobě považovat za natolik závažnou, aby odůvodňovala postup podle §25 tr. ř. V trestním spise navíc nejsou doloženy žádné doklady potvrzující údaje obviněného (na č. l. 396 a násl. tr. spisu, č. l. 459 tr. spisu) o takovém nedostatku finančních prostředků, který by mu bránil v účasti u hlavního líčení u Okresního soudu ve Zlíně z důvodu mimořádně tíživé sociální situace. Naopak skutečnost, že určité finanční prostředky má, přitom vyplývá z výslechu obviněného ze dne 13. 3. 2015 (č. l. 396 tr. spisu), kde uvedl, že žije z dědictví. Z trestního spisu také nevyplývá, a obviněný to ani netvrdí, že by trpěl závažnými zdravotními problémy, které by mu bránily absolvovat cestu k soudu, a zejména také najít si řádné zaměstnání, aby si zajistil odpovídající legální zdroj příjmu. Za tohoto stavu nemůže Nejvyšší soud shledat důležitý důvod pro postup podle §25 tr. ř. jen v tom, že obviněný nemá dostatek finančních prostředků na cestu k soudu. Z podání obviněného na č. l. 459 tr. spisu přitom vyplývá, že obviněný netrvá na své osobní účasti u hlavního líčení v souladu s ustanovením §202 odst. 5 tr. ř. Bude-li soud považovat jeho přítomnost za nutnou, má procesní prostředky k zajištění jeho přítomnosti. Pokud jde o tvrzení svědkyně J. A., že také nemá finanční prostředky na cestu k okresnímu soudu, je potřeba připomenout, že náklady svědka hradí stát.
Proto nelze považovat předložený návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. za důvodný, a bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2015
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu