ECLI:CZ:NS:2015:7.TD.44.2015.1
sp. zn. 7 Td 44/2015-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněné JUDr. A. H. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 18/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2015 návrh obviněné na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal dne 16. 1. 2014 u Městského soudu v Brně obžalobu na obviněnou JUDr. A. H. pro zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku (č. l. 159 a násl. tr. spisu).
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 89 T 18/2014, uznal obviněnou JUDr. A. H. vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku, a uložil jí za tento zločin trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 54 měsíců, přičemž rozhodl také o uplatněném nároku na náhradu škody (č. l. 349 a násl. tr. spisu). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 8 To 196/2014, bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněné podle §256 tr. ř. (č. l. 418 a násl. tr. spisu). K dovolání obviněné byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 348/2015, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušena obě citovaná rozhodnutí soudů a podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Městskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (č. l. 449 a násl. tr. spisu).
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 89 T 18/2014, uznal obviněnou vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku, a uložil jí za tento zločin trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 54 měsíců, přičemž rozhodl také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody (č. l. 468 a násl. tr. spisu).
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná dne 4. 6. 2015 (č. l. 491 tr. spisu) odvolání a věc se tak nachází v řízení před soudem II. stupně.
Podáním ze dne 8. 7. 2015 (č. l. 495a tr. spisu) učinila obviněná návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání jinému soudu v obvodu Nejvyššího soudu. V úvodu uvedla, že hlavní líčení konané dne 13. 5. 2015 u Městského soudu v Brně bylo vedeno předsedou senátu Mgr. D. Otevřelem způsobem vymykajícím se podle jejího názoru obvyklému způsobu hlavního líčení. Dále uvedla, že v rámci řízení o jejím odvolání proti původnímu rozsudku Městského soudu v Brně, podala návrh na odnětí a přikázání věci krajskému soudu z důvodu, že v obvodu tohoto soudu působí od roku 1993 jako advokátka, přitom se účastnila mnoha jednání se soudci příslušného soudu, kteří si údajně vytvořili k její osobě určitý osobní vztah, včetně soudce JUDr. V. Čecha. O skutečnosti, že tento soud není vůči její osobě nestranný, ale je zaujatý, svědčí podle ní skutečnost, že přesto, že podala původní návrh na delegaci dne 16. 6. 2014 (ve stadiu odvolacího řízení), nebylo o něm rozhodnuto. Uvedený návrh byl Nejvyššímu soudu předložen až dne 14. 1. 2015, avšak věc nebyla Krajskému soudu v Brně odňata především proto, že soudu II. stupně již dne 4. 11. 2014 vyhlásil usnesení o zamítnutí jejího odvolání. Obviněná dále namítá, že jí Městským soudem v Brně nebylo doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k jejímu podanému dovolání. Jeho kopii si tedy musela z trestního spisu vyhotovit sama. Z výše uvedeného je podle ní prokázáno, že Krajský soud v Brně a zejména senát č. 8 To, není nestranným a má vůči ní jako vůči advokátce působící více jak 22 let u tohoto soudu osobní vztah. Proto podává obviněná návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání jinému odvolacímu soudu, neboť se domnívá, že tento soud nemůže vůči ní zajistit dodržení zásad trestního řízení.
Dne 13. 7. 2015 byl Nejvyššímu soudu předložen trestní spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 89 T 18/2014, k řízení o návrhu obviněné na postup podle §25 tr. ř.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Nejvyšší soud shledal, že je příslušný k rozhodnutí o delegaci, neboť ačkoli obviněná ve svém návrhu neuvedla konkrétní soud, kterému by její trestní věc měla být přikázána, vymezila příslušnost Nejvyššího soudu požadavkem, že má být její věc odňata Krajskému soudu v Brně a přikázána jinému soudu v obvodu Nejvyššího soudu. Z uvedeného lze usoudit, že věc obviněné má být projednávána u některého z krajských soudů i v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze, čímž se Nejvyšší soud stává soudem nejblíže společně nadřízeným Krajskému soudu v Brně a jinému soudu v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze.
Nutno podotknout, že postup podle §25 tr. ř. je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V uvedené věci je zřejmé, že trestní řízení obviněné se aktuálně nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud se tedy zabýval důvody uvedenými v návrhu obviněné na delegaci řízení a shledal, že v jejím případě nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Obviněná ve svém návrhu především vyjádřila svou nespokojenost a nesouhlas s rozhodnutím Městského soudu v Brně, jako soudu I. stupně, o její vině (tento rozhodoval znovu ve věci, po zrušení jeho rozhodnutí výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu). A dále namítala, že jí nebylo soudem I. stupně v předcházejícím řízení doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k jejímu dovolání. K těmto námitkám Nejvyšší soud uvádí, že tyto námitky nemají souvislost s jejím požadavkem na odnětí předmětné trestní věci uvedenému odvolacímu soudu. Její námitky stran správnosti rozhodnutí a správnosti postupu nalézacího soudu budou totiž řešeny v rámci řízení o jejím odvolání (které ve věci podala) a pokud jde o námitku obviněné, že jí nebylo doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k jejímu dovolání, nutno podotknout, že trestní řád soudu I. stupně, ve vztahu k vyjádření státního zástupce k dovolání obviněného, žádnou takovou povinnost neukládá. Nejde tak o pochybení soudu I. stupně či snad o známku toho, že by nalézací soud měl k osobě obviněné přistupovat zaujatě, jak se snaží obviněná namítat.
Důvodem návrhu obviněné na odnětí věci Krajskému soudu v Brně je její přesvědčení, že tento soud a zejména senát č. 8 To, není schopen ve vztahu k její osobě rozhodnout nestranně a zajistit vůči její osobě dodržení všech zásad trestního řízení. Pro zaujatost soudu, zejména senátu č. 8 To, podle ní svědčí skutečnost, že ve své věci již 16. 6. 2014 podávala návrh na delegaci, který však byl Nejvyššímu soudu jako soudu příslušnému k rozhodnutí předložen až 14. 1. 2015 v době, kdy již byla věc pravomocně rozhodnuta, a Nejvyšší soud již nemohl o delegaci rozhodnout, neboť již nebyla věc, kterou by bylo možno odvolacímu soudu odejmout. Obviněná se dále domnívá, že vzhledem k tomu, že již od roku 1993 působí jako advokátka v obvodu uvedeného krajského soudu, a mnohokrát se účastnila jednání se soudci příslušného soudu, včetně JUDr. V. Čecha (prostřednictvím něhož bude odvolací soud v její věci rozhodovat), vytvořili si soudci vůči ní osobní vztah a krajský soud, zejména senát č. 8 To, tak již není soudem, který by v její věci mohl nestranně rozhodnout.
Důležité důvody pro navrhovaný postup podle §25 tr. ř. obviněná v podstatě shledává jednak v nesprávném postupu odvolacího soudu ve věci jejího prvního návrhu na delegaci a jednak v domnělých osobních vazbách soudců Krajského soudu v Brně k její osobě. Takové důvody, ale nejsou důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu k projednání věci podle §25 tr. ř. nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněné v objektivní rozhodování Krajského soudu v Brně, resp. celého senátu 8 To, která vyplývá z dřívějšího jistého pochybení krajského soudu (když včas nepředložil její návrh na delegaci, toto pochybení ostatně i sám krajský soud uznal na č. l. 498 tr. spisu) a z toho, že je dlouholetou advokátkou, činnou u uvedeného soudu s tím, že k ní mají soudci z tohoto důvodu osobní vazby.
Pokud jde o posledně uvedené důvody je nutné podotknout, že vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje postup podle §31 tr. ř., který ovšem obviněná již v předchozím řízení využila a o podjatosti soudce JUDr. V. Čecha bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 8 To 196/2014, tak, že tento soudce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci obviněné. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že uvedený soudce nemá žádný poměr k projednávané věci nebo k osobám jichž se úkony přímo dotýkají. Žádný poměr tedy nemá ani k osobě obviněné, jak se tato mylně domnívá. Shodně bylo rozhodnuto také o stížnosti obviněné proti tomuto rozhodnutí. Skutečnost, že obviněná je činná jako advokátka v obvodu působnosti uvedeného krajského soudu nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není schopen v její věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz. R 34/1997). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněné pro poměr k osobě, by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím objektivně. O takový případ se však v uvedené věci nejedná.
Nejvyšší soud proto neshledal důležitý důvod k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému Krajskému soudu v Brně a její přikázání jinému soudu téhož stupně v obvodu Vrchního soudu v Praze. Proto návrhu na odnětí a přikázání věci nevyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu