ECLI:CZ:NS:2015:7.TD.50.2015.1
sp. zn. 7 Td 50/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných T. Z., R. D. , a Ing. I. P. , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 20/2015, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2015 návrh soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc odnímá Krajskému soudu v Praze a přikazuje Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci.
Odůvodnění:
Dne 10. 4. 2015 podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze obžalobu u Krajského soudu v Praze na obviněné T. Z., R. D. a Ing. I. P., a to u obviněného T. Z. v bodech I/1-6, II/7a, b, 8, 9 pro pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, u obviněného R. D. v bodech I/1-6, II/7a, 8, 9 pro pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a u obviněného Ing. I. P. v bodech II/7b, 8, 9 pro pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Dne 10. 8. 2015 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh Krajského soudu v Praze na delegaci trestní věci obviněných, která je u krajského soudu vedena pod sp. zn. 7 T 20/2015, soudu v místě bydliště obviněného T. Z. Uvedl, že po podání obžaloby byla ve věci nařízena již dvě hlavní líčení, ke kterým se však obviněný T. Z. nedostavil. Soudu byly předloženy lékařské zprávy a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Z nich vyplývá, že obviněný je trvale upoután na invalidní vozík a jeho zdravotní stav mu nedovoluje delší transport. Obviněný také trvá na své účasti u hlavního líčení, nesouhlasí s postupem podle §25 tr. ř. a žádá, aby věc nadále řešil Krajský soud v Praze, a to v nejblíže možném místě ve vztahu k bydlišti obviněného s ohledem na jeho zdravotní stav. Obviněný navíc ve svém vyjádření podle krajského soudu poukázal na negativní zkušenosti s rozhodováním soudů v jeho jiné trestní věci, a to konkrétně Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně. Podle názoru krajského soudu jsou v uvedeném případě dány důvody pro postup podle §25 tr. ř. a proto předložil věc s podnětem k takovému rozhodnutí Nejvyššímu soudu jako soudu příslušnému. Navrhuje, aby byla věc odňata Krajskému soudu v Praze a přikázána soudu nejblíže místu bydliště obviněného T. Z., a to s ohledem na jeho zdravotní stav, když je z důvodu hospodárnosti a procesní situace třeba, aby trestní řízení a dokazování v hlavním líčení proti všem obviněným probíhalo společně.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Obvinění se měli společným jednáním dopustit zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 tr. zákoníku u obviněných T. Z. a R. D., a zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku u obviněného Ing. I. P., a to tak, že sebe nebo jiného obohatili tím, že uvedli někoho v omyl a způsobili tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu (u obviněných T. Z. a R. D.) a značnou škodu (u obviněného Ing. I. P.). O místní příslušnosti Krajského soudu v Praze k projednání věci přitom není pochyb, když v naprosté většině případů k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, došlo v obvodu působnosti Krajského soudu v Praze. U skutku popsaného pod bodem II/8 (poškozený P. P., č. l. 394 – 397 tr. spisu) došlo ke spáchání trestného činu ve smyslu §18 tr. ř. v obvodu působnosti Krajského soudu v Ostravě a u skutku pod bodem II/9 (poškozený P. Č., č. l. 221 – 219 tr. spisu) v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že Krajský soud v Praze, u něhož bylo podána obžaloba, ve věci nařídil dvě hlavní líčení, a to dne 13. 7. 2015 a dne 4. 8. 2015, ani k jednomu z nich se nedostavil obviněný T. Z., přičemž jeho obhájce Mgr. M. Peterka přítomen byl. Na č. l. 1837 a násl. tr. spisu se nachází znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ze dne 5. 2. 2012, podle něhož je obviněný T. Z. po úrazu v roce 2004 trvale upoután na invalidní vozík a odkázán na převážnou dopomoc druhých osob v každodenní běžné sebeobsluze. Lékařská zpráva ze dne 25. 6. 2015 (na č. l. 1869 tr. spisu) pak potvrzuje nepříznivý zdravotní stav obviněného, který je výrazně omezen na mobilitě, přičemž není prognóza zlepšení zdravotního stavu. Na č. l. 1899 tr. spisu se nachází sdělení obviněného ve věci pokračování hlavního líčení ze dne 21. 6. 2015, z něhož vyplývá, že obviněný nesouhlasí s postupem podle §25 tr. ř. a trvá na zákonném soudci, ke kterému byla jeho trestní věc přidělena, a žádá s ohledem na jeho zdravotní stav, aby případ nadále řešil Krajský soud v Praze, a to v nejbližším možném místě od místa jeho trvalého bydliště. Na č. l. 1917 se pak nachází návrh Krajského soudu v Praze na postup podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného shledal důležité důvody pro postup dle §25 tr. ř. Z předložených zdravotních zpráv je zřejmé, že zdravotní stav prakticky znemožňuje obviněnému jeho účast na hlavním líčení u vzdáleného příslušného soudu v Praze. Samotný obviněný žádá o konání hlavního líčení v místě, které bude nejblíže místu jeho trvalého bydliště, které má v Prostějově. Nejvyšší soud shledal vhodným, aby byla věc obviněných přikázána k projednání Krajskému soudu v Ostravě, a to konkrétně jeho pobočce v Olomouci jako soudu nejbližšímu bydlišti obviněného T. Z., když jinak nelze jednoznačně založit místní příslušnost této pobočky Krajského soudu v Ostravě. V obvodu působnosti tohoto krajského soudu mělo rovněž dojít k jednomu z útoků pokračujícího zločinu podvodu, pro nějž byla na obviněné podána obžaloba. Přidělením věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, bude dojezdová vzdálenost obviněného T. Z. k hlavnímu líčení nejkratší, což platí i pro spoluobviněné bydlící rovněž v Prostějově resp. na území tohoto okresu. Tento soud má též bezbariérový přístup. Přidělení věci tomuto soudu je navíc vhodné i z hlediska dalšího průběhu trestního řízení, tedy z hlediska dojezdové vzdálenosti k případnému odvolacímu soudu, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odnětím trestní věci Krajskému soudu v Praze, a jejím přikázání Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, v jehož obvodu také mělo dojít ke spáchání trestné činnosti ve smyslu §18 tr. ř., a tento soud tedy také přichází v úvahu jako soud místně příslušný k projednání věci, bude nejlépe zabezpečena účast obviněného T. Z. na hlavním líčení. Tímto bude dosaženo možného zkrácení doby trvání trestního řízení bez nadměrné zátěže pro tohoto obviněného, zejména z důvodu jeho značně nepříznivého zdravotního stavu, ke které by došlo v případě absolvování velké vzdálenosti k příslušnému soudu v Praze. V neposlední řadě bude obviněnému umožněno fakticky se dostavit k hlavnímu líčení a řádně uplatňovat svá práva. Tento postup je vhodný jak z hlediska zachování všech práv obviněného T. Z., řádného objasnění věcí, tak i z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení, přičemž zohledňuje i jeho výhrady vznesené k soudům v obvodu Krajského soudu v Brně.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. září 2015
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu