ECLI:CZ:NS:2015:7.TD.73.2015.1
sp. zn. 7 Td 73/2015-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 16. prosince 2015 v neveřejném zasedání, ve věci obviněné M. B. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 144/2015, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 7.
Odůvodnění:
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 podal dne 26. 10. 2015 u Obvodního soudu pro Prahu 7 obžalobu na obviněnou M. B. pro pokračující přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku.
Tohoto přečinu se měla dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) v období ode dne 16. 4. 2014 do 28. 2. 2015 vylákala pod záminkou prodeje různého zboží prostřednictvím internetového portálu www......., kde vystupovala pod různými identitami, od v obžalobě uvedených poškozených celkem ve 32 případech finanční prostředky v celkové výši 13 689 Kč, které si nechávala zaslat na bankovní účet v obžalobě uvedeného čísla svého nezletilého syna E. S. , k němuž měla dispoziční právo, ačkoli od počátku věděla, že zaplacené zboží poškozeným nedoručí a zaslané finanční prostředky si ponechá pro vlastní potřebu.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 24 T 144/2015, předložil tento soud podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., z důvodů uvedených v §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti, neboť má za to, že není místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Uvedl, že obviněná nepochází z jeho obvodu a ani zde nemá vedený účet, na který si měla nechat zasílat finanční prostředky. Z obvodu Obvodního soudu pro Prahu 7 pochází pouze jediná poškozená, a to u skutku popsaného pod bodem ad 16) obžaloby. Poté je v usnesení soudu jednotlivě uvedeno, odkud poškození pocházejí, přičemž nejvyšší zastoupení poškozených má okres Zlín, a to pod body ad 9), 25) a 29) obžaloby. Podle výpovědí obviněné měla objednávky činit a z účtu peníze vybrat z místa svého bydliště v Liberci. Tam se podle soudu dopouštěla jednání naplňujícího objektivní stránku uvedeného přečinu. K takovému jednání však podle soudu docházelo také v místech, kde byli poškození uváděni v omyl. K tomu podle soudu mělo dojít na mnoha místech České republiky, přičemž nejvyšší počet poškozených pochází z okresu Zlín. Ačkoli by v úvahu přicházela příslušnost více soudů k projednání věci, má být podle obvodního soudu příslušnost k projednání věci založena zejména u Okresního soudu ve Zlíně. Obvodní soud má za to, že ani podle §25 tr. ř. by neměla být založena příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 7, neboť většina poškozených má bydliště na Moravě a z hlediska dojezdové vzdálenosti má blíže právě k Okresnímu soudu ve Zlíně. Takový postup je podle obvodního soudu vhodný také z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení, což by mělo být projednáním věci u Okresního soudu ve Zlíně podstatně lépe zajištěno.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům Obvodního soudu pro Prahu 7.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, tak i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.). Místem spáchání trestného činu podvodu, jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/1994).
Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že se v daném případě jedná o tzv. distanční delikt. Obviněná se měla dopustit přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku prostřednictvím internetu, přičemž následek trestného činu měl nastat jinde než měla být trestná činnost vykonána, a to na mnoha místech České republiky. Obviněná sama ve svých výpovědích neuvedla, odkud, z jakého konkrétního místa, zadávala na internetový portál klamavé inzeráty, na tuto skutečnost ani nebyla orgány činnými v trestním řízení dotazována. Ze spisového materiálu však vyplývá, že tak činila z IP adresy, lokalizované v Liberci (č. l. 238 tr. spisu). Z výpovědí obviněné vyplývá, že bydlí, zdržuje se a pracuje v Liberci (č. l. 33 a násl. tr. spisu). Z popisu skutku je pak zřejmé, že v omyl uvedla celkem 32 poškozených na různých místech České republiky. Tito poškození, uvedeni v omyl klamavými inzeráty, objednali inzerované zboží a za toto také zaplatili. Jak již bylo uvedeno výše, stalo se tak na mnoha místech republiky s tím, že u jednání popsaného pod bodem ad 16) obžaloby měla být poškozenou H. K. , s adresou trvalého bydliště v Praze 7. Tato poškozená pak ve své výpovědi uvádí, že na inzeráty obviněné reagovala ze svého bydliště na Praze 7, odkud také měla zaslat peníze na účet uvedený v obžalobě (č. l. 213 a násl. tr. spisu). V úvahu by tak mohla přicházet příslušnost mnoha soudů k projednání věci. Nejvyšší soud však nemohl přisvědčit názoru Obvodního soudu pro Prahu 7, že není místně příslušný k projednání věci, když právě v jeho obvodu mělo dojít, byť v jediném případě, k jednání obviněné naplňujícímu objektivní stránku přečinu podvodu.
Podle §22 tr. ř., je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce m. j. obžalobu. Podáním obžaloby u Obvodního soudu pro Prahu 7 tak byla založena příslušnost tohoto soudu k projednání věci a změnit by ji bylo možné toliko postupem podle §24 odst. 2 tr. ř., tedy tzv. delegací. Takový postup obvodní soud ve svém usnesení také naznačuje, ale Nejvyšší soud pro to neshledal důležité důvody. Především je potřeba upozornit na to, že rozptýlenost bydliště poškozených po celém území republiky je typická pro tuto trestnou činnost páchanou prostřednictvím internetu a nejedná se proto o nic výjimečného. V obžalobě, jsou vedle výpovědi obviněné navrhovány ke slyšení jako svědci pouze čtyři poškození. Konkrétně by se mělo v dané věci jednat o výpovědi svědků, jež mají bydliště H. K. v Praze 7, D. V. ve Zlíně, M. D. v Hradci Králové a M. Z. v Pardubicích. Obžaloba dále navrhuje, aby byly za souhlasu stran čteny úřední záznamy o podání vysvětlení dalších svědků. S ohledem na skutečnost vyplývající z obsahu trestního spisu, že obviněná se k trestné činnosti plně doznává a lituje jí, lze předpokládat, že požadovaný souhlas se čtením úředních záznamů vysloví. Z hlediska řádného objasnění věci, jakož i rychlosti a ekonomičnosti řízení je proto vhodné, aby věc projednal místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 7.
Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti soudu podle §24 tr. ř. rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu