ECLI:CZ:NS:2015:7.TD.8.2015.1
sp. zn. 7 Td 8/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného Ing. J. B. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 1/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2015 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, podal dne 8. 1. 2014 (č. l. 2668, svazek 14. tr. spisu) u Krajského soudu v Ostravě obžalobu na obviněné Ing. J. B., L. M. a M. Z. pro zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 2, 3 písm. a) j) tr. zákoníku, zločin omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, vše ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Na obviněné Ing. J. B. a L. M. dále pro přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2014, sp. zn. 30 T 1/2014, byli obvinění Ing. J. B., L. M. a M. Z. uznáni vinnými jednak zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, 3 písm. a) j) tr. zákoníku, jednak zločinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zákoníku, a jednak přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, vše ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obvinění Ing. J. B. a L. M. dále také přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to jim byly uloženy tresty.
Trestných činů se obvinění dopustili tím, že „na základě společné předchozí úvahy vycházející z informace obžalovaného M. Z., podle níž měli poškození manželé Z. M. a J. M., disponovat značnými finančními prostředky dosahujícími do výše až několika milionů Kč, a na to navazující dohody, kterou všichni tři obžalovaní uzavřeli během schůzky uskutečněné dne 17. 2. 2013 v B., při níž se mimo vzájemného rozdělení úloh týkajících se přípravy a provedení níže popsaného skutku shodli také na tom, že bude nezbytné z důvodu zabránění jejich vyzrazení coby pachatelů po provedení přepadení a zmocnění se finančních prostředků oba poškozené usmrtit zastřelením,
po realizaci přípravných aktivit, které proběhly v období od 22. 2. 2013 do 28. 2. 2013 a které, mimo obstarání kovových pout obžalovaným Ing. J. B., jakož i paralyzéru, mobilních telefonů, včetně SIM karet a lepicích pásek obžalovaným M. Z., tedy věcí sloužících pro překonání odporu poškozených, znehybnění jejich končetin a vzájemnou komunikaci obžalovaných během páchání skutku, spočívaly také v tom, že obžalovaný M. Z. na základě konzultací s obžalovaným Ing. J. B., nejprve vytipoval a dne 23. 2. 2013 najal řadovou garáž č. ..., nacházející se v O. – S. O., v ulici N. B., v níž obžalovaný L. M. dne 25. 2. 2013 odstranil část betonové podlahy a vykopal jámu o délce 260 cm, šířce 95 cm a hloubce 145 cm, určenou pro uložení těl, následně obžalovaní M. Z. a L. M. zakoupili a v najaté garáži uskladnili 6 kusů papírových pytlů obsahujících po 40 kilogramech suché betonové směsi určené k úpravě podlahy po zasypání uvedené jámy a dále 6 kusů dóz obsahujících po 1 kilogramu hydroxidu sodného, určeného ke znesnadnění identifikace těl v jámě uložených s tím, že obžalovaný Ing. J. B., aniž by kdokoliv z obžalovaných byl držitelem zbrojního průkazu, neznámým způsobem opatřil pistoli tovární značky FN, ráže 7,65 mm, včetně zásobníku a 10 nábojů tovární značky Sellier & Bellot, určenou k zastřelení poškozených, načež
dne 28. 2. 2013, v době kolem 17:40 hodin, v B. – S. B., na ulici S. K. N., ve shodě s původní dohodou, obžalovaný M. Z. pod záminkou obchodní schůzky vylákal poškozeného Z. M. do garáže samostatně stojící na posledně uvedené adrese, užívané tehdy obžalovaným M. Z., přičemž jakmile poškozený na místo dorazil svým osobním motorovým vozidlem tovární značky Renault Laguna Combi, RZ: ..., byl v prostoru garáže fyzicky napaden obžalovanými Ing. J. B.a L. M., kteří jej za pomoci paralyzéru povalili na zem, pouty a lepicí páskou mu spoutali horní i dolní končetiny a rovněž tak mu přelepili ústa kobercovou páskou a po odcizení mobilního telefonu značky iPhone v hodnotě 13.610,- Kč i startovací karty v hodnotě 4.104,- Kč jej naložili do zavazadlového prostoru vozidla Renault Laguna Combi a s tímto vozidlem, řízeným obžalovaným L. M., za doprovodu osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Superb, RZ: ..., jehož osádku tvořil jako řidič obžalovaný Ing. J. B. a jako spolujezdec obžalovaný M. Z., převezli poškozeného Z. M. do garáže v O. – S. O., na ulici N. B., kde výše uvedenou pistolí značky FN z bezprostřední blízkosti vystřelili proti pravé spánkové krajině hlavy poškozeného, čímž mu způsobili průstřel dutiny lební se vznikem dilacerace mozku a zlomenin lebky s krvácením do mozkových komor a pod tvrdou mozkovou plenu, včetně zhmoždění Varolova mostu, tedy poranění, v jejichž důsledku poškozený Z. M. na místě samém zemřel,
ihned poté se navrátili do B., a zatímco obžalovaný M. Z. vyčkával v restauraci U Kanárků, obžalovaní Ing. J. B. a L. M. pokračovali ve vozidle poškozeného do místa jeho trvalého bydliště, nacházejícího se v B. – P., na ulici N., kde přesně nezjištěným způsobem, po otevření vstupních dveří, ve snaze nalézt zde předpokládané finanční prostředky, vnikli do rodinného domu poškozených, a protože se v něm v tuto dobu nacházela poškozená J. M., jmenovanou rovněž fyzicky napadli, za pomoci lepicí pásky spoutali její horní a dolní končetiny a rovněž tak ústa přelepili lepicí páskou, následně prohledali rodinný dům a odcizili z něj finanční hotovost ve výši přesahující nejméně 230.000,- Kč, deník poškozeného se záznamy o finančních půjčkách poskytnutých druhým osobám, dále stolní počítač v hodnotě 7.200,- Kč a HDD recorder ke kamerovému systému v hodnotě 9.600,- Kč, načež poškozenou naložili do zavazadlového prostoru vozidla Renault Laguna, a s tímto vozidlem, řízeným obžalovaným L. M., za doprovodu osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Superb, jehož osádku tvořil jako řidič obžalovaný Ing. J. B. a jako spolujezdec obžalovaný M. Z., jmenovanou rovněž převezli do garáže v O. – S. O., na ulici N. B., kde výše uvedenou pistolí značky FN vystřelili z bezprostřední blízkosti proti levé spánkové krajině hlavy poškozené, čímž jí způsobili průstřel dutiny lební se vznikem zlomenin lebky a rozhmoždění mozku, tedy poranění, v jejichž důsledku poškozená J. M. na místě samém zemřela s tím, že
po zastřelení poškozených jejich těla uložili do připraveného výkopu, tento obžalovaní L. M. a M. Z. zasypali zeminou, bezprostředně poté prostor garáže uzamkli, obžalovaní Ing. J. B. a L. M. vozidlo poškozených zaparkovali u jejich rodinného domu a v garáži obžalovaného M. Z. v B. – S. B. si pak rozdělili odcizené finanční prostředky, které použili pro vlastní potřebu“.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 4 To 20/2014, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl odvolání všech obviněných.
Obviněný Ing. J. B. podal dne 27. 1. 2015 (č. l. 3162 tr. spisu) ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 1/2014 návrh na povolení obnovy řízení.
Dne 3. 2. 2015 podal obviněný Ing. J. B. u Krajského soudu v Ostravě návrh na delegaci řízení o povolení obnovy podle §25 tr. ř. (č. l. 3164 tr. spisu). Je přesvědčen, že v jeho věci nemohlo podle dikce vnitrostátních předpisů ani podle znění Lisabonské smlouvy dojít k objektivnímu a nezávislému vedení projednávaného případu. Vzhledem k tomu, že se skutek stal v Ostravě, a byl značně medializován jak soukromými, tak státními sdělovacími prostředky, nebylo podle něj možné, aby Krajský soud v Ostravě a Vrchní soud v Olomouci rozhodovaly naprosto nezávisle a objektivně. Uvedl, že je běžnou praxí v západní Evropě a v USA, že obdobné případy projednávají soudy, jež mají k věci neutrální a čistě profesionální přístup a nejsou ani pocitově zainteresovány v rozhodování. Podle obviněného je tedy vhodný postup podle §25 tr. ř. s tím, aby o jeho žádosti o povolení obnovy řízení rozhodoval soud (jak prvoinstanční, tak soud druhého stupně), u něhož bude možno s největší pravděpodobností předpokládat, že bude rozhodovat objektivně a nebude ani po lidské stránce zainteresován. Současně navrhl, aby soud, jemuž bude postoupena jeho žádost o obnovu řízení, zrušil původní rozsudek v plném rozsahu a nařídil zcela nezávislé vyšetřování, neboť je podle něj zcela evidentní, že jeho role v celé věci byla diametrálně odlišná, než jak je uvedeno ve výroku soudu v předchozím řízení. Obviněný má za to, že především rozhodnutí soudu prvního stupně bylo ovlivněno v jeho neprospěch konáním a návrhy krajského státního zastupitelství. Požádal, aby nezávislý soud objektivně zvážil všechny skutečnosti ve věci žádosti o obnovu řízení a aby spravedlivě rozhodl.
Dne 3. 2. 2015 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání obviněného Ing. J. B. ze dne 2. 2. 2015. V tomto podání vyjádřil přesvědčení, že soudy činné v jeho trestní věci nebyly vzhledem k místní příslušnosti schopny absolutně objektivně a profesionálně věc posoudit. Rozhodnutí soudů obou stupňů bylo podle něj diametrálně odlišné od návrhů a výsledků šetření krajského státního zastupitelství. Má za to, že rozhodnutí soudů bylo ovlivněno mediální štvanicí a bylo učiněno nikoli v souladu s platným zněním zákona, ale pro uspokojení mediálního lynče. Fakta že lze ověřit v trestním spise. Na závěr obviněný požádal o objektivní rozhodnutí ve věci jeho návrhu na delegaci a přidělení věci, tedy řízení o povolení obnovy, a to soudu, který bude rozhodovat objektivně a spravedlivě. Navrhl, aby byla jeho věc přikázána k soudům v Čechách.
Dne 4. 3. 2015 bylo Nejvyššímu soudu doručeno doplnění podání ze dne 2. 2. 2015. V něm si obviněný stěžuje na údajné neplnění litery zákona a práva na spravedlivý proces ze strany JUDr. M. Muchy, kterému vyčítá, že ačkoliv svým přípisem ke Krajskému soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2015 žádal o možnost prostudovat trestní spis 30 T 1/2014, do dnešního dne nebyl vyrozuměn o realizaci jeho žádosti. Má tak za to, že účelem takového jednání ze strany JUDr. M. Muchy je zabránit mu v řádné přípravě k jednání o povolení obnovy řízení. Z tohoto postupu je podle obviněného také zřejmé, že postup Krajského soudu v Ostravě není v jeho trestní věci v souladu s dikcí zákona.
Dne 10. 3. 2015 bylo Nejvyššímu soudu doručeno další „doplnění“ předchozích podání ze dne 2. 2. a 3. 3. 2015, v kterém obviněný sděluje soudu, že odmítnutí dovolání spoluobviněných L. M. a L. Z. vyvolalo mediální kampaň a honbu za senzací. Regionální rádia, že uváděla nepravdivé a smyšlené údaje, čímž dochází k ovlivňování všech zúčastněných v této věci, a nelze tak zaručit ani ovlivnění senátu, který by měl rozhodnout o jeho návrhu na povolení obnovy řízení. Protože trest odnětí svobody, který mu byl uložen, je vzhledem k jeho věku v podstatě trestem na doživotí, měl by o jeho „bytí a nebytí“ rozhodnout zcela nezávislý soud, což nemůže objektivně garantovat „moravský soud“. Žádá proto Nejvyšší soud, aby tyto aspekty zohlednil při rozhodování o jeho návrhu na delegaci.
Podle §25 tr. ř., z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně (tzv. delegace). O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že ačkoli obviněný ve svém návrhu neuvedl konkrétní soud, jemuž má být jeho věc delegována (což je podstatné pro určení příslušnosti soudu k rozhodnutí o delegaci), je z obsahu návrhu zřejmé, že požaduje přikázání věci k některému ze soudů mimo obvod Vrchního soudu v Olomouci, tedy k některému z krajských soudů v Čechách, tj. v obvodu Vrchního soudu v Praze. Tím je dána příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí o návrhu podle §25 tr. ř. Nejvyšší soud tedy projednal předložený návrh obviněného a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V daném případě je zřejmé, že předmětem řízení ve věci Krajského soudu v Ostravě vedené pod sp. zn. 30 T 1/2014, je projednání návrhu obviněného Ing. J. B. na povolení obnovy řízení. O příslušnosti Krajského soudu v Ostravě k projednání návrhu na povolení obnovy řízení přitom není pochyb, neboť se jedná o soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni ve smyslu §281 odst. 2 tr. ř. Jak vyplývá z obsahu výše citovaných podání obviněného, je jediným důvodem návrhu na delegaci věci jinému soudu jeho nedůvěra v nestranné a spravedlivé rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o jeho návrhu na povolení obnovy řízení. Podle jeho názoru soudy při rozhodování jeho věci (a dalších obviněných) podlehly vlivu medializace případu a rozhodovaly poplatně této skutečnosti, pro uspokojení mediálního lynče, jak uvádí obviněný, a nepravdivé údaje vysílané regionálními rádií i v současné době působí také na soud, což podle obviněného nezaručuje jeho objektivní rozhodnutí ve věci obnovy řízení.
Obavám obviněného o jakousi libovůli příslušného krajského i vrchního soudu, v podobě nestrannosti a neobjektivnosti při rozhodování, ale Nejvyšší soud nepřisvědčil.
V souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu platí, že pro postup podle §25 tr. ř. je základním kritériem pro posouzení existence důležitých důvodů zejména fakt, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v §2 tr. ř. a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i v ustanovení §5 odst. 1 zákona o soudech a soudcích (zákon č. 335/91 Sb. ve znění zákona č. 264/92 Sb. a zákona č. 17/1993 Sb.; pozn. nově zák. č. 6/2002 Sb.). Zmíněné důležité důvody musí být zřetelné, zřejmé a bezpochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána.
V uvedené věci nutno podotknout již obviněným zmíněnou skutečnost, že Nejvyšší soud v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 1/2014, rozhodoval o dovoláních dalších dvou obviněných L. M. a M. Z., a to usnesením ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1608/2014, z jehož odůvodnění, a z předloženého spisového materiálu, jednoznačně vyplývá, že v dané věci bylo prováděno obsáhlé dokazování a z jeho průběhu nelze nijakým způsobem dovodit, že krajský soud dokazování prováděl a také důkazy hodnotil způsobem, který by vzbuzoval vážné pochybnosti o jeho objektivním přístupu k věci. Ani skutečnost, že trestná činnost daného typu (loupežná vražda dvou osob) vyvolala pozornost médií, není v takových případech neobvyklá a výjimečná. Zásadně tedy nemůže být pravidlem, že místní medializací případu soud (jako celek) pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle §25 tr. ř. Pro takový postup musí svědčit takové okolnosti případu, které by ve svém souhrnu bylo možno považovat za důležité důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. Takovéto důvody ale Nejvyšší soud v této věci neshledal. Navíc námitka obviněného, že rozsáhlá medializace celého případu, která má často nejen regionální ale i celostátní dosah, nebo také argumentace státního zástupce v řízení, vyvolala (resp. může vyvolat) nestranné a neobjektivní rozhodnutí krajského i vrchního soudu, by navíc musela platit v podstatě na všechny soudy a nikoliv jen na Krajský soud v Ostravě a Vrchní soud v Olomouci. Nejvyšší soud proto této argumentaci obviněného nepřisvědčil.
Vedle toho je zřejmé, že Krajský soud v Ostravě provedl všechna dosavadní řízení v této trestní věci, je s celým rozsáhlým spisovým materiálem podrobně seznámen, a nelze současně přehlédnout ani skutečnost, že všichni případní svědci (navržení již v původním řízení v obžalobě), mají bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení je zcela věcí příslušného soudu a proto se Nejvyšší soud touto otázkou ani nezabýval. Přikázání věci některému soudu v působnosti Vrchního soudu v Praze, jak navrhuje obviněný, by nepřispělo k řádnému rozhodnutí ve věci, a vzhledem k větší vzdálenosti k jinému krajskému soudu v Čechách, by jistě vyvolalo také zvýšené náklady řízení a mohlo by zapříčinit také nežádoucí průtahy v řízení.
Důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. neshledal Nejvyšší soud ani v námitkách obviněného proti postupu předsedy senátu JUDr. M. Muchy, který dosud neumožnil obviněnému k jeho žádosti ze dne 2. 2. 2015 prostudovat trestní spis sp. zn. 30 T 1/2014 a připravit se tak k řízení o povolení obnovy. Této jeho žádosti nemohlo být vyhověno z objektivních důvodů a nikoli z důvodů zcela spekulativně konstruovaných obviněným. Uvedený trestní spis se totiž u Krajského soudu v Ostravě nenachází, protože byl již dne 16. 12. 2014 předložen Nejvyššímu soudu k řízení o dovoláních obviněných L. M. a M. Z., o kterých již bylo rozhodnuto výše uvedeným usnesením Nejvyššího soudu. Protože mezitím byl u soudu I. stupně podán návrh obviněného na povolení obnovy řízení, a následně i Nejvyššímu soudu návrh na delegaci, až po rozhodnutí Nejvyššího soudu o delegaci bude trestní spis opětovně vrácen Krajskému soudu v Ostravě k dalším opatřením.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš