ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1020.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1020/2015-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 10. 2015 o dovolání obviněného Z. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 25/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 40/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. 9 T 40/2014, byl obviněný Z. S. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Podle zjištění Okresního soudu v Kroměříži obviněný spáchal
- zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku v podstatě tím, že nejméně od konce roku 2008 do dubna 2013 v Ch., H., okr. K., v místě společného bydliště hrubě zacházel se svou manželkou M. S., které vulgárně nadával, urážel a ponižoval ji kvůli postavě, podezíral ji z nevěry, kontroloval jí kabelku, zprávy v mobilním telefonu a e-maily, nutil ji, aby mu hlásila, kam a s kým jde, telefonicky ji kontroloval v zaměstnání, znemožňoval jí jezdit motorovým vozidlem, zakazoval jí styk s rodinou a kamarádkami, vyhrožoval, že je všechny vystřílí včetně jejích rodičů, a když utekla k jeho sestřenici, vyhrožoval jí užitím zbraně, dále na jaře 2011 a kolem Vánoc 2011 si na poškozené ve dvou případech vynutil pohlavní styk tak, že jí držel ruce za hlavou a přes její výslovný nesouhlas a prosby a přes její aktivní snahu vymanit se ze sevření s ní vykonal soulož, v průběhu roku 2011 jí v blíže nezjištěné době v noci vulgárně nadával, pěstmi ji bil do kyčelního kloubu, přestože plakala a prosila ho, ať toho nechá, protože ji to bolí, dne 20. 7. 2012 chtěl vědět, od koho jí přišla zpráva SMS, a vší silou ji kopl do stehna, až se skácela k zemi, po tomto incidentu se poškozená odstěhovala, avšak po výčitkách, že rozbila rodinu, se před Vánoci 2012 vrátila do společného bydliště a obviněný ji opět začal neustále kontrolovat, obviňovat z nevěry, vyhrožovat problémy v zaměstnání, zveřejněním intimních záležitostí a likvidací, takže v dubnu 2013 opustila společnou domácnost, a z uvedeného jednání obviněného se u ní rozvinula chronická posttraumatická stresová porucha včetně somatizační poruchy, která ji omezovala v obvyklém způsobu života zejména trvalým vnitřním napětím a zúžením rozsahu pozornosti na ohrožující podněty, poruchami spánku, zvýšenou citlivostí na hluk a nadměrnou úlekovou reakcí (bod 1 výroku o vině),
- přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku v podstatě tím, že od dubna 2013 do 16. 9. 2013 v K., M. n., okr. P., kam se poškozená M. S. přestěhovala, a jinde ji neustále kontaktoval, vyhrožoval jí kladivem či sekerou mezi oči, pokud nestáhne žádost o rozvod, s tím, že to případně udělá někdo za něj, ústně, telefonicky i zprávami SMS jí vulgárně nadával, a když nezvedala telefon, záměrně volal policii, v době od 25. 7. 2013 do 16. 9. 2013 jí v různou denní i noční dobu zaslal 331 nevyžádaných zpráv SMS s různým obsahem včetně nadávek a výhrůžek, nadále se ji snažil kontrolovat, čekával na ni před domem, vybíral jí poštovní schránku, takže se bála vycházet z domu, neustále se rozhlížela, měla strach o život a po vyhledání odborné pomoci užívala antidepresiva (bod 2 výroku o vině).
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, a odvolání státní zástupkyně, podané v neprospěch obviněného proti části výroku o vině a proti výroku o trestu, byla usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 25/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný zahrnul námitky zaměřené proti tomu, že Okresní soud v Kroměříži pro tu část hlavního líčení, kdy byla jako svědkyně vyslýchána poškozená, vyloučil veřejnost, aniž vyhověl jeho žádosti o přítomnost dvou důvěrníků. Uvedl, že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zvláště když výslech poškozené se konal bez jeho přítomnosti. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojil rozsáhlé námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Vyjádřil názor, že jeho právo na spravedlivý proces bylo v tomto ohledu porušeno, neboť skutková zjištění soudů stojí v extrémním rozporu s provedenými důkazy a jsou výsledkem svévolného hodnocení důkazů. Poukázal také na různá procesní pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení, např. pokud jde o výslech poškozené provedený nekontradiktorně jako neodkladný a neopakovatelný úkon před zahájením trestního stíhání, porušení povinnosti mlčenlivosti jedné ze svědkyň, nedostatečnou kvalitu znaleckých posudků, uplatnění práva obhájkyně na nahlédnutí do spisu, možnost prostudování spisu po skončení přípravného řízení apod. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný vyvozoval z předcházejících námitek. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, tak rozsudek Okresního soudu v Kroměříži, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní úlohu nějakého „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se zejména nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Dovoláním se nelze domáhat změny skutkového základu napadeného rozhodnutí. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. K námitkám, které obsahově neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud přihlíží jen zcela výjimečně, jestliže to vyžaduje ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Hlavnímu líčení jako takovému byl obviněný přítomen. Hlavní líčení jako celek nebylo konáno v nepřítomnosti obviněného. Nepřítomnost obviněného se týkala pouze výslechu svědkyně M. S., neboť Okresní soud v Kroměříži usnesením podle §209 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že výslech této svědkyně bude proveden v nepřítomnosti obviněného. Veřejnému zasedání před Krajským soudem v Brně – pobočka ve Zlíně pak byl obviněný přítomen po celou dobu.
Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že jeho vykázáním z jednací síně a tím pádem jeho nepřítomností při té části hlavního líčení, kdy byla vyslýchána svědkyně M. S., bylo porušeno nějaké ustanovení, konkrétně ustanovení §209 odst. 1 tr. ř., případně ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které každému zaručuje mimo jiné i právo na projednání věci v jeho přítomnosti.
V souvislosti s výslechem svědkyně M. S. v hlavním líčení Okresní soud v Kroměříži ještě usnesením podle §200 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že se po dobu výslechu této svědkyně vylučuje veřejnost. Námitky obviněného, že při vyloučení veřejnosti Okresní soud v Kroměříži nevyhověl jeho žádosti, aby byli přítomni jeho dva důvěrníci, se obsahově míjejí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Toto ustanovení totiž vymezuje dovolací důvod jako porušení ustanovení o přítomnosti obviněného, nikoli jako porušení ustanovení o přítomnosti jiných osob. Nepřítomnost požadovaných dvou důvěrníků nemá žádný vztah k případnému porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Námitky obviněného, že mu Okresní soud v Kroměříži nevyhověl v jeho žádosti o přítomnost dvou důvěrníků, svým obsahem neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a nejsou pod něj podřaditelné.
Vzhledem k tomu, že obviněný ve spojitosti s otázkou důvěrníků namítl porušení práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud ověřil, že k porušení tohoto ústavně garantovaného základního práva nedošlo.
Okresní soud v Kroměříži nepostupoval v souladu s ustanovením §201 odst. 2 tr. ř., které stanoví, že i když veřejnost byla vyloučena, na žádost obviněného musí být povolen přístup dvěma jeho důvěrníkům.
To, že trestní věci se před soudem projednávají veřejně, je jednou ze základních zásad trestního řízení (§2 odst. 10 tr. ř.) a zároveň jedním z atributů spravedlivého procesu podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dojde-li k prolomení uvedené zásady a k vyloučení veřejnosti, je obligatorní povolení přístupu dvou důvěrníků na žádost obviněného opatřením, které kompenzuje chybějící veřejnost a vylučuje, aby se soudní řízení zcela vymklo jakékoli vnější kontrole. V posuzované věci se hlavní líčení jako takové konalo veřejně. Vyloučení veřejnosti bylo omezeno jen na jediný dílčí úkon, jímž byl výslech svědkyně M. S., která jako poškozená měla zároveň postavení oběti trestného činu, a to zvlášť zranitelné oběti podle §2 odst. 2, 4 písm. d) zákona č. 45/2013 Sb. Těžištěm výpovědi svědkyně byl popis okolností, které se bezprostředně dotýkaly její nejhlubší intimity. Veřejná prezentace těchto okolností by evidentně dále prohlubovala poruchu duševního zdraví svědkyně.
I když Okresní soud v Kroměříži pochybil, pokud nevyhověl žádosti obviněného o přístup dvou důvěrníků, nebyl tímto pochybením ovlivněn celkový charakter řízení jako spravedlivého procesu. Veřejnost byla vyloučena pouze v rozsahu omezeném na samotný výslech svědkyně, jinak bylo hlavní líčení konáno veřejně. Výslech svědkyně se týkal skutečností vyloženě osobní povahy, ve vztahu k nimž není přítomnost veřejnosti jako forma kontroly výkonu soudní moci tak principiálně významná, aby absence důvěrníků měla nějaké reálné důsledky. Právo obviněného na obhajobu bylo zaručeno jednak přítomností obhájkyně při výslechu svědkyně a jednak možností, aby obhájkyně kladla svědkyni otázky. Přítomnost obhájkyně přispívala k tomu, že absence důvěrníků zůstala bez reálných důsledků, byť jinak je zřejmé, že účel přítomnosti důvěrníků se nekryje s posláním obhájce.
Namítaná nepřítomnost důvěrníků není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné, než je právní posouzení skutku, jde rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutková zjištění Okresního soudu v Kroměříži, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, neodpovídala zákonným znakům trestných činů, jimiž byl uznán vinným, že by některý nebo některé ze zákonných znaků uvedených trestných činů nebyly skutkovými zjištěními soudů naplněny apod. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění učinily na podkladě důkazů. Polemika se skutkovými zjištěními soudů je tak v podstatě jen pokračováním obhajoby, jak ji obviněný uplatňoval v původním řízení v návaznosti na tvrzení, že se vůči poškozené nedopustil žádného jednání kladeného mu za vinu. Obviněný přenesl uvedenou obhajobu do podaného dovolání, aniž by respektoval to, že je limitován zákonnými dovolacími důvody a že skutkovými námitkami stojícími mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu nemůže dosáhnout změny napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jedině za předpokladu, že to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, neboť v takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Kroměříži, která v napadeném usnesení akceptoval také Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají pevné obsahové zakotvení ve svědecké výpovědi poškozené M. S., která zcela podrobně, dostatečně konkrétně a i přes určitou nejistotu v bližším časovém upřesnění některých významných okolností celkově přesvědčivě popsala, jakému jednání obviněného byla vystavena, za jakých okolností k němu docházelo, jak ho pociťovala, jak na něj reagovala apod. Soudy si byly vědomy toho, že usvědčující svědecká výpověď poškozené je v ostrém protikladu s obhajobou obviněného, a již z tohoto důvodu zaměřily významnou část dokazování na ověření věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené. Tím soudy získaly náležitý podklad pro plně přijatelný závěr, že svědecká výpověď poškozené je věrohodná. Pokud byla tvrzení poškozené ověřitelná jinými důkazy nebo objektivně zjištěnými okolnostmi (např. výpovědí svědkyně PhDr. J. L. jako osoby, které poškozená důvěřovala a které se svěřila, obsahem zpráv SMS), ukázala se vesměs jako pravdivá. Také důkazy, jimiž byly zevrubně objasněny osobní vlastnosti poškozené (zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie), potvrdily, že není žádného reálného důvodu k pochybnostem o pravdivosti její svědecké výpovědi. Výpovědi některých svědků sice nevyzněly na podporu svědecké výpovědi poškozené, avšak tím nelze zpochybnit její věrohodnost, neboť šlo o svědky bez odpovídajícího vztahu k dokazovaným skutečnostem (např. výpovědi svědků z okruhu společných známých či spolupracovníků obviněného a poškozené nepotvrzovaly zlé nakládání obviněného s poškozenou, což evidentně vyplývalo z toho, že tyto osoby nepřicházely do styku s obviněným a poškozenou v jejich soukromí), případně šlo o svědky očividně stranící obviněnému (např. syn obviněného J.). Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou ani různé námitky obviněného ohledně postupu řízení. Procesní charakter těchto námitek se neslučuje s hmotně právní povahou uvedeného dovolacího důvodu. Některé z těchto námitek jsou vůbec bezpředmětné. To se týká zejména námitek proti výslechu svědkyně M. S. jako neodkladného a neopakovatelného úkonu před zahájením trestního stíhání. Tato svědkyně byla vyslechnuta v hlavním líčení a podkladem skutkových zjištění soudů byla právě její výpověď v hlavním líčení, nikoli výpověď učiněná před zahájením trestního stíhání. Stejně tak jsou bez významu námitky proti výpovědi svědkyně PhDr. J. L., která podle obviněného porušila povinnost mlčenlivosti. Tato svědkyně dlouhodobě poskytovala ve své ordinaci odbornou psychologickou pomoc poškozené, získala z jejích sdělení poznatky mimo jiné i o jejím soužití s obviněným, a pokud tyto poznatky uvedla ve své výpovědi, která vyzněla na podporu svědecké výpovědi poškozené, neporušila tím žádnou povinnost mlčenlivosti, kterou by měla v zájmu obviněného. Ostatní námitky, tj. námitky týkající se nahlížení do spisů, skončení přípravného řízení prostudováním spisu apod., obsahově nemají k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. žádný vztah.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Z této konstrukce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je patrno, že je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů, v dané věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Jestliže ovšem uplatněné námitky nejsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), d) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
Obviněný napadl usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně s námitkami, které obsahově neodpovídají žádnému z deklarovaných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. října 2015
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu