ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1028.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1028/2015-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. října 2015 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 9 To 327/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 160/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 33 T 160/2012, byl obviněný P. R. uznán vinným v bodě ad I. a II. jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. V bodě ad III. byl uznán vinným přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 51 T 92/2013, a výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 15 T 85/2013, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to červených kombinovaných kleští, pákových kleští a dvou kovových kleští. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného M. F. Podle §226 písm. c) tr. ř. byli oba obvinění zproštěni obžaloby pro skutek uvedený v rozsudku.
Proti tomuto rozhodnutí podali oba obvinění odvolání, která Městský soud v Praze podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný P. R. prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně zamítl jeho odvolání, když v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že pokud jde o jednání pod bodem ad II. část 1), při svém výslechu u hlavního líčení pouze připustil, že ví o jednom kole a jednom snowboardu, přičemž o zbylých věcech neví a je možné, že tam byl někdo před ním. Obviněný uvedl, že navíc byl v předmětné době pod vlivem pervitinu. Za takové důkazní situace ho podle něj nebylo možno uznat vinným všemi skutky uvedenými v části ad II. 1). Z uvedeného důvodu nalézací soud rozhodl nesprávně také v adhezním řízení o výši škody, kterou je povinen uhradit poškozeným. Uzavřel, že ačkoli tyto námitky uplatnil již ve svém odvolání, soud II. stupně jeho odvolání zamítl.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že vzhledem k obsahu dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, když byl v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že dovolací námitky obviněného jsou opakováním jeho námitek uplatněných již v odvolání (doslovně totožné znění námitek v odvolání na č. l. 865 a 884 a násl. tr. spisu), kterými se soud II. stupně zabýval a vypořádal se s nimi.
Obviněný ve svém dovolání brojí toliko proti skutku popsanému pod bodem ad II. 1), který popírá, respektive doznává toliko odcizení jednoho kola a jednoho snowboardu (možná něčeho dalšího), s tím, že o zbytku věcí nic neví a mohl je odcizit někdo jiný. V době předmětného jednání, že byl navíc pod vlivem pervitinu. Podle obviněného mu jeho jednání nebylo dostatečně prokázáno a tím je podle něj nesprávným také výrok o náhradě škody.
Obviněný se podle výroku o vině uvedeného jednání dopustil společně s obviněným M. F. tím, že „v době od 16:00 hod. dne 14. 9. 2011 do 07:15 hod. dne 15. 9. 2011 v P., ul. 5. k., nezjištěným předmětem vypáčili mříž a zámek dveří do sklepních prostor, kde po vypáčení visacích zámků a vylomení petlic vnikli do sklepních kójí, a to do sklepní kóje č. 7 , čímž způsobili škodu poškozením ve výši 300,-Kč a odcizili horské kolo zn. Author s příslušenstvím v hodnotě 7.350,-Kč , vše ku škodě P. P. , do sklepní kóje č. 3 , čímž způsobili škodu poškozením ve výši 490,-Kč když poškodili kovanou petlici v hodnotě 350,-Kč a visací zámek zn. Jason v hodnotě 140,-Kč, a odcizili horské kolo zn. Dunlop v hodnotě 4.080,-Kč, horské kolo zn. Olpran v hodnotě 1.800,-Kč, sjezdové boty zn. Nordica v hodnotě 1.800,-Kč, 2 ks snowboardu nezj. značky v hodnotě 5.470,-Kč, kozačky zn. Baťa v hodnotě 720,-Kč, svítilnu na kolo zn. Led v hodnotě 90,-Kč, cyklistické gelové sedlo v hodnotě 96,-Kč, cyklistické nářadí v hodnotě 765,-Kč, bezpečnostní zámek na kolo s klíči zn. Masters v hodnotě 400,-Kč, potraviny v hodnotě 500,-Kč, běžkové boty zn. Botas s vázáním v hodnotě 750,-Kč, cestovní textilní tašku nezj. značky v hodnotě 840,-Kč, čímž způsobili pošk. V. Č. , škodu na odcizení ve výši 16.881,-Kč , do sklepní kóje č. 8 , čímž způsobili škodu poškozením visacího zámku zn. TOKOS ve výši 100,-Kč , a vzali snowboard zn. Burton v hodnotě 1.800,-Kč, vázání na snowboard zn. Burton v hodnotě 2.128,-Kč, obal na snowboard zn. Easy v hodnotě 500,-Kč, pánské a dámské kolečkové brusle zn. K2 v hodnotě 3.400,-Kč, dětské lyže zn. Atomic v hodnotě 2.700,-Kč, vrtačku zn. Black and Decker v hodnotě 4.500,-Kč, čímž způsobili pošk. L. K. , škodu odcizením ve výši 15.028,-Kč , do sklepní kóje č. 1 , čímž poškodili zámek s cylindrickou vložkou v hodnotě 2.000,-Kč , a odcizili horkovzdušnou pistoli zn. Meister v hodnotě 500,-Kč, svářečku plastů zn. Ekoplastik v hodnotě 2.100,-Kč, dvě plastové přepravky s ručním nářadím a drobným spojovacím materiálem v hodnotě 2.000,-Kč, ohýbačku měděných trubek zn. Virax v hodnotě 4.300,-Kč, ruční úhlovou brusku zn. Narex v hodnotě 500,-Kč, zbíjecí kladivo zn. Einheill v hodnotě 1.400,-Kč, sadu vidiových vrtáků a vykroužovák do betonu v hodnotě 1.280,-Kč, 2 ks dveřních kování zn. Cobra v hodnotě 1.500,-Kč, 4 ks rybářských prutů zn. Cormoran v hodnotě 8.400,-Kč, stojan na tři pruty zn. Carp v hodnotě 2.800,-Kč, pevný sprchový set Artec v hodnotě 1.500,-Kč a dále poškodili nafukovací člun zn. Cheyenne v hodnotě 2.300,-Kč, čímž způsobili pošk. M. K. , škodu odcizením ve výši 26.280,-Kč a škodu poškozením ve výši 4.300,-Kč , do sklepní kóje č. 5 , čímž poškodili tvrzený visací zámek s cylindrickou vložkou zn. FAB v hodnotě 200,-Kč a vzali vrtačku zn. Bosch v hodnotě 2.200,-Kč, vrtačku zn. Hilti v hodnotě 19.200,-Kč, vrtačku zn. Black and Decker v hodnotě 1.600,-Kč, vrtačku zn. Bosch v hodnotě 1.800,-Kč, vrtačku zn. Hilti v hodnotě 4.400,-Kč, měděný reliéf hlavy Dr. Edvarda Beneše v hodnotě 1.200,-Kč, řezačku obkladů zn. Hufa v hodnotě 3.000,-Kč, 10 ks chemických kotev zn. MKT a Hilti v hodnotě 3.500,-Kč, dvě sady montážního nářadí v hodnotě 5.000,-Kč, elektrické hydraulické kleště zn. Rems v hodnotě 5.000,-Kč, 600 ks měděných spojek v hodnotě 45.000,-Kč, benátské zrcadlo v hodnotě 5.000,-Kč, čímž způsobili pošk. D. K. , škodu odcizením ve výši 96.900,-Kč , do neoznačené sklepní kóje , čímž poškodili visací zámek s cylindrickou vložkou zn. Jaso v hodnotě 150,-Kč , a odcizili pánské jízdní kolo zn. Olpran v hodnotě 720,-Kč, pánské jízdní kolo nezj. značky v hodnotě 560,-Kč, čímž uvedeným jednáním způsobili pošk. J.F. , škodu odcizením ve výši 1.280,-Kč“ .
Nejvyšší soud však shledal, že uplatněné námitky nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svými námitkami z podstatné části popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování u skutku popsaného pod bodem ad II. 1). Zpochybňuje ve věci provedené důkazy, považuje je v podstatě za nedostatečné, a nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudy provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Opakovaně tak předestírá svou verzi průběhu skutkového děje a domáhá se uznání viny pouze v jím doznaném rozsahu. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Takové námitky nemohou samy o sobě založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor však obviněný ani výslovně nenamítá. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že tvrzení o tzv. extrémním nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy používá Ústavní soud k odůvodnění své rozhodovací praxe, při které z podnětu ústavních stížností výjimečně zasahuje do rozhodnutí obecných soudů. Jak lze vyvodit z jeho dosavadní judikatury, Ústavní soud vymezil v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces a v důsledku toho byl nutný zásah Ústavního soudu. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v tomto případě nelze postup soudů při provádění a hodnocení důkazů zařadit ani do jedné z těchto skupin.
Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními týkajícími se skutku pod bodem ad II. 1) obvodního soudu, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také městský soud, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal žádný rozpor. Skutková zjištění soudů mají ohledně předmětného skutku odpovídající obsahový základ především ve výpovědích obviněných (č. l. 783 a násl. tr. spisu), kteří se shodli na tom, že uvedeného dne se nacházeli ve sklepních prostorách domu na ul. 5. k. v P., přičemž z jejich výpovědí vyplývá, že se do těchto prostor dostali násilím (obviněný R. ve své výpovědi připustil svou účast na páčení). Není podstatné, na podnět kterého z obviněných se tito společného trestného jednání dopustili, když v tomto ohledu jsou ve výpovědích obviněných rozpory. Obviněný P. R. tvrdil, že se jednání dopustil s obviněným M. F., pravděpodobně se podílel i na páčení, když přišel ke sklepním kójím, bylo už vše připravené, vzal jedno kolo a jeden snowboard (možná dva) a odcházel. Potvrdil přítomnost nejen obviněného M. F., ale také neznámé dívky, která také měla odvážet kolo. Naproti tomu obviněný M. F. vypovídal, že se na trestném jednání účastnil spolu s obviněným P. R., proto, že dostal od něj nabídku na přivýdělek a on potřeboval peníze. Podstatné je, že se obvinění společně podíleli na odcizování věcí nacházejících se ve sklepních kójích uvedeného domu. Pokud obviněný P. R. sporuje množství odcizených věcí, přičemž z jeho výpovědi vyplývá, že si nakonec ani on sám není jistý, zda např. odnesl jeden snowboard, či dva, je tato skutečnost (množství odcizených věcí) potvrzována výpověďmi poškozených, jakož i znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací na oceňování movitých věcí (č. l. 32 a násl. tr. spisu). Nemůže obstát námitka obviněného, že věci mohl odcizit někdo před ním, jakož ani námitka, že byl pod vlivem pervitinu, neboť ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 58 a násl. tr. spisu) bylo zjištěno, že obviněný skutečně mohl být v inkriminovanou dobu pod vlivem pervitinu, avšak jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti mohly být snížené pouze nepodstatnou měrou.
Nejvyšší soud tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného nenaplnily uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nenaplnily tak ani obsahově navazující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto bylo dovolání obviněného P. R. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2015
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu