ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1032.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1032/2015-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. října 2015 v Brně o dovolání nejvyššího státního zástupce , které podal v neprospěch obviněné Ing. Z. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 3 To 444/2013, v trestní věci Okresního soudu v Bruntále vedené pod sp. zn. 3 T 12/2013, a rozhodl takto:
Podle §265 l odst. 2 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby rozhodl o chybějícím výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené P. O.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 11. 2013, sp. zn. 3 T 12/2013, byla obviněná Ing. Z. V. (dále zpravidla jen „obviněná“) uznána vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. b), d) tr. zákoníku a za tento zločin byla odsouzena podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným R. D. , částku 7.707 Kč, Z. P. , částku 3.303 Kč, M. M. , částku 2.385 Kč a P. O. , částku 143.389 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená M. M. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 3 To 444/2013, k odvolání obviněné zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. z podnětu odvolání obviněné Ing. Z. V. rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 11. 2013, sp. zn. 3 T 12/2013, v celém rozsahu a za použití §259 odst. 3 tr. ř. obviněnou Ing. Z. V. nově uznal vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a obviněnou odsoudil podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku obviněné výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu 4 let. Podle §259 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že se jednání obviněné popsané pod bodem I., body ad 4), 5) výroku napadeného rozsudku, právně kvalifikované jako dílčí útoky zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. b), d) tr. zákoníku, vrací soudu prvního stupně, aby učinil rozhodnutí nové.
Nejvyšší státní zástupce podal proti tomuto rozsudku v neprospěch obviněné Ing. Z. V. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v rozhodnutí některý výrok chybí. Poukázal na to, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že o nároku poškozené P. O. na náhradu škody nemohl rozhodovat, protože v jejím případě „nedošlo k řádnému uplatnění jejích nezpochybnitelných nároků na náhradu škody procesně náležitým připojením se v hlavním líčení před zahájením dokazování“. Odvolací soud konstatoval, že soudem ustanovený opatrovník se nepřipojil osobně a nalézací soud nepostupoval v souladu s ustanovením §206 odst. 2 tr. ř., což brání tomu, aby odvolací soud o tomto nároku rozhodl. Nejvyšší státní zástupce s tímto závěrem odvolacího soudu nesouhlasí.
Podle §43 odst. 3 tr. ř., poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§206 odst. 2 tr. ř.); je-li sjednána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě (§175a odst. 2 tr. ř.). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Důvod a výši škody, nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit. O těchto právech a povinnostech musí být poškozený poučen. Nebyl-li by pro rozhodnutí o nároku poškozeného dostatečný podklad a nebrání-li tomu důležité důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku nebo vydání trestního příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým způsobem může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu zároveň určí.
Podle §206 odst. 2 tr. ř., se po přednesení obžaloby předseda senátu dotáže poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích způsobené trestným činem nebo k vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem a v jakém rozsahu. Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a je-li jeho návrh obsažen už ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu. Z předestřené právní úpravy je zřejmé, že odvolací soud nesprávně zaměnil uplatnění nároku ve smyslu §43 odst. 3 tr. ř. s pouhou prezentací tohoto nároku v rámci hlavního líčení podle §206 odst. 2 tr. ř. I z ustanovení §206 odst. 2 tr. ř. však vyplývá, že k procesně relevantnímu připojení se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, tedy k relevantnímu „uplatnění nároku“ může dojít – a zpravidla tak tomu i v praxi bývá – již v průběhu přípravného řízení. V posuzované věci se přitom tehdejší opatrovnice poškozené P. O. připojila s nárokem na náhradu škody ve výši 143.389 Kč již dne 5. 10. 2011, tedy ještě v době řízení u policejního orgánu (č. l. 686-687). Uvedený nárok byl stručně specifikován jako „dluh na S. + peníze od obce Ž. “. Přitom je zřejmé, že větší část takto uplatněných nároků se vztahovala k jednání blíže popsanému pod bodem 1./ – 4/ rozsudku krajského soudu, když takto byl výslovně uplatněn nárok na částku popsanou pod bodem 1./ rozsudku krajského soudu, tj. nejméně peněžní prostředky od obce Ž. ve výši 123.500 Kč. Pokud jde o nároky vyplývající z jednání pod bodem I. 4. rozsudku soudu prvého stupně ve výši 15.629 Kč, ohledně něhož bylo rozhodnuto kasačním výrokem, činily pouze výrazně menší část. Z uvedených skutečností je zřejmé, že nejméně v tom rozsahu, v jakém vznikla poškozené P. O. škoda v důsledku jednání, pro něž odvolací soud meritorně rozhodl o vině obviněné, byly procesní předpoklady pro přiznání nároku na její náhradu splněny. Tento nárok byl ve smyslu §43 odst. 3 tr. ř. řádně uplatněn již v průběhu přípravného řízení, tj. zcela zjevně před zahájením dokazování v hlavním líčení. Před soudem prvního stupně sice došlo k formálnímu pochybení, když tento návrh nebyl řádně přednesen ve smyslu §206 odst. 2 tr. ř., toto pochybení však nemůže jít k tíži poškozené za situace, kdy poškozená již řádně své nároky dříve uplatnila, nehledě na skutečnost, že takové formální pochybení soudu nemohla poškozená (její opatrovnice) předvídat. Procesní pochybení při prezentaci již řádně uplatněného nároku poškozeného, jakkoli není na místě je bagatelizovat, přitom nemůže mít vliv na povinnost soudu o uplatněném nároku řádně rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013 sp. zn. 11 Tdo 93/2013, v němž se Nejvyšší soud vyslovil (byť v tam uvedené věci na podkladě v podstatě opačně uplatněných námitek obviněného) ke shodné problematice. Přitom dospěl k závěru, že „pokud poškození uplatnili řádně a včas své nároky již v přípravném řízení, postup soudu v rozporu s §206 odst. 2 trestního řádu nic na této skutečnosti nemění.... Jakkoliv nelze zlehčovat pochybení soudu I. stupně, který nepřečetl v souladu s §206 odst. 2 trestního řádu v úplnosti nároky poškozených na náhradu škody, jejich vznik, existence a trvání byl nepopíratelný, což ani obviněný nezpochybňuje. Při jejich uplatnění v souladu s ustanovením trestního řádu považuje dovolací soud výrok o náhradě škody za věcně správný, neboť toto pochybení nemohlo jakkoliv tento výrok ovlivnit.“
Názor Nejvyššího soudu lze vztáhnout i na předkládanou věc. Závěr Krajského soudu v Ostravě, pokud pouze na podkladě procesní nedůslednosti ze strany soudu prvního stupně odepřel poškozené rozhodnutí o jejím řádně uplatněném nároku, lze proto považovat za nesprávný a přepjatě formalistický. V důsledku tohoto postupu tak odvolací krajský soud neučinil ve věci výrok, který měl být učiněn, protože k rozhodnutí o nároku poškozené byly splněny potřebné procesní předpoklady. Jestliže tak Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů a s odkazem na §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud ve veřejném zasedání podle §265m odst. 1, 2 tr. ř. ve spojení s §265 l tr. ř. a s §265 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., sám ve věci rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, souhlasil i pro tento případ s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se obviněná vyjádřila prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Žilkové. Obviněná se domnívá, že pokud podala proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 11. 2013, č. j. 3 T 12/2013-1775, odvolání pouze obviněná, nemohl Krajský soud v Ostravě rozhodnout v neprospěch obviněné o náhradě škody poškozené P. O. Poškozená se totiž k trestnímu řízení nepřipojila řádně a opatrovník poškozené byl v řízení nečinný. Přitom uvedla, že opatrovnice poškozené P. O. se připojila s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení s částkou 143.389 Kč dne 5. 10. 2011 a nárok specifikovala tak, že se jedná o „dluh na S. plus peníze od obce Ž. “. Obviněná souhlasila s tím, aby o věci bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání a dodala, že soud měl poškozenou odkázat podle §229 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Zjistil, že poškozená P. O. , zastoupená opatrovnicí V. V. se dne 5. 10. 2011 v přípravném řízení připojila s nárokem na náhradu škody 143.389 Kč k trestnímu řízení. Poškozená P. O. se nedostavila k prvnímu hlavnímu líčení v trestní věci obviněné, které se konalo dne 11. 6. 2013. Předseda senátu nepřečetl podle §206 odst. 2 věta druhá tr. ř. návrh poškozené ze spisu. Ze spisu dále zjistil, že V. V. byla jmenována opatrovnicí nesvéprávné P. O. dne 1. 9. 2010, přičemž při stěhování poškozené P. O. do B. z obce Ž. mělo jí být údajně převedeno na účet 150.000 Kč. Na č. l. 686 a 687 spisu je připojeno poučení poškozené v trestním řízení, v němž se doslova uvádí následující: „Po poučení podle §43 odst. 2 tr. ř. jako poškozený (?) navrhuji, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému (?) povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež mi byla trestným činem způsobena nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný (?) na můj úkor získal, a to 143.389 Kč.“ Dále je uvedeno vyjádření poškozené k poučení: „Dluh na S. plus peníze od obce Ž. Poučení mi bylo řádně vysvětleno a beru na vědomí. V. V. , opatrovnice P. O. “
Je tedy zřejmé, že poškozená P. O. se prostřednictvím své opatrovnice V. V. řádně připojila s nárokem na náhradu škody v částce 143.389 Kč k trestnímu řízení. Okolnost, že předseda senátu soudu prvního stupně podle §206 odst. 2 tr. ř. nepřečetl návrh poškozené ze spisu, neodnímá účinky řádně uplatněného nároku. Odvolací soud proto měl o tomto nároku poškozené rozhodnout. Místo toho dospěl k nesprávnému závěru, že s ohledem na skutečnost, že v případě poškozené P. O. nedošlo k řádnému uplatnění jejích nezpochybnitelných nároků na náhradu škody procesně náležitým připojením se v hlavním líčení před zahájením dokazování, po přednesení obžaloby, když soudem ustanovený opatrovník tak neučinil osobně a nalézací soud nepostupoval v souladu s ustanovením §206 odst. 2 tr. ř., nemohl krajský soud o náhradě škody této poškozené rozhodnout. Požadavek Krajského soudu v Ostravě na to, aby nárok uplatnila osobně opatrovnice poškozené, když se poškozená nedostavila k hlavnímu líčení dne 11. 6. 2013, nemá žádnou zákonnou oporu. Jak bylo zmíněno výše, poškozená P. O. se řádně připojila s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení. V hlavním líčení, k němuž se dostavila V. D. , uvedla, že již od ledna 2012 není opatrovnicí nesvéprávné P. O. , k čemuž došlo v rámci organizačních změn a její opatrovnicí je L. J. , pracovnice městského úřadu.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze podat odvolání, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí. Nejvyšší soud shledal, že v rozhodnutí napadeném dovoláním nejvyššího státního zástupce chybí výrok o náhradě škody poškozené P. O.
Podle §265 l odst. 2 tr. ř. záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
Nejvyšší soud z výše uvedeného důvodu rozhodl, že podle §265 l odst. 2 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby rozhodl o chybějícím výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené P. O.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu