ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1156.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1156/2015-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. října 2015 v Brně dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 To 86/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 20/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 8. 2014, sp. zn. 16 T 20/2014, uznal obviněného J. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 9. 2. 2014 v době kolem 08:00 hod. v Č. B., na ulici H., v kuchyni bytu v prvním nadzemním podlaží po jím vyvolané předchozí slovní rozepři s poškozeným M. K., v úmyslu způsobit mu těžké zranění uchopil do pravé ruky kuchyňský nůž zn. GI Design Solingen o délce 36 cm s délkou ostří 23,8 cm a šíří čepele 2,7 cm, přistoupil k poškozenému a bez předchozího varování jej bodl tímto nožem úderem směrem zespodu nahoru do levého boku. Tímto útokem způsobil poškozenému bodnořeznou ránu o délce 12 cm a šířce cca 2 cm na levém boku, respektive nad hřebenem lopaty kosti kyčelní pod zevním okrajem levostranného žeberního oblouku, která byla vedena šikmo vzhůru v oblasti hrudní stěny do svalu pod lopatkou, tedy lehké poranění s dobou léčení dva až tři týdny, přičemž s ohledem na způsob vedení útoku a použitou zbraň mohlo dojít k průniku nože do dutiny břišní či hrudní, tedy k porušení celistvosti břišní či hrudní stěny a k těžkému poranění.
Podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 3 T 204/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky na náhradu škody.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 To 86/2014, podle §256 tř. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti výrokům o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Adama Smrčky včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že soudy obou stupňů se dostatečně nevypořádaly s otázkou jeho zavinění, neboť skutkové zjištění soudu, že jiného bodl nožem nestačí pro spolehlivý závěr o tom, že jednal v úmyslu poškozenému způsobit těžké zranění, a to ani ve formě úmyslu nepřímého. Soudy obou stupňů zejména neobjasnily pohnutku jeho jednání a jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Obviněný poukázal na to, že nezpochybňuje, že v důsledku jeho bodnutí došlo k lehkému zranění poškozeného, avšak není pravda, že k poškozenému přistoupil a bez předchozí fyzické potyčky na něj bez varování zaútočil nožem. Zranění bylo způsobeno v rámci potyčky mezi obviněným a poškozeným a nikoli v úmyslu způsobit mu těžkou újmu na zdraví, což potvrdil i sám poškozený ve své výpovědi, přičemž také uvedl, že se domnívá, že ho obviněný chtěl pouze postrašit. Obviněný dále namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy, neboť skutková zjištění soudu učiněná z výpovědí svědkyně J. M. a poškozeného M. K. jsou v rozporu s reálným obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Poukázal na to, že svědkyně J. M. před policejním orgánem i soudem prvního stupně zcela prokazatelně lhala a křivě jej obvinila z trestného činu ublížení na zdraví. Dále uvedl, že obsah výpovědi poškozeného z hlavního líčení před soudem prvního stupně je zcela v rozporu se závěry, které učinil soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí a které poté přejal i odvolací soud v napadeném usnesení.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 To 86/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy nelze spatřovat žádný, natož extrémní rozpor. Dále poukázal na to, že námitky obviněného nejsou kvalifikovaným podkladem dovolacího přezkumu s výjimkou námitky spočívající v tom, že v době jeho jednání měl podstatně snížené rozpoznávací a ovládací schopnosti, neboť byl zjevně opilý a navíc utrpěl poranění na hlavě. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti uvedl, že v této trestní věci bylo prokázáno, že jednání obviněného bylo výsledkem jeho nezvládnutého zlostného afektu vůči poškozenému, který byl sice potencován nevýraznou mírou jeho podnapilosti, ale na druhé straně nebyly zjištěny čitelné známky jednání obviněného ve stavu patologické opilosti. Poukázal na to, že trestní právo je postaveno na zásadě, že každý je povinen ovládnout své chování a zvládnout své afekty, a pokud toho není schopen nikoli z patických důvodů, pak musí nést trestní odpovědnost v plném rozsahu.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku a že nebyly dostatečně objasněny jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v době spáchání trestného činu.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §145 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.
Nejvyšší soud nepřisvědčil těmto námitkám. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 9. 2. 2014 po předchozí slovní rozepři uchopil do pravé ruky kuchyňský nůž značky GI Design Solingen o délce 36cm s délkou ostří 23,8 cm a šíří čepele 2,7 cm, přičemž poté přistoupil k poškozenému M. K. a bez předchozího varování jej bodl nožem úderem vedeným zespoda nahoru do levého boku, čímž mu způsobil bodnořeznou ránu o délce 12 cm a šířce 2 cm. Z výpovědi znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře je zřejmé, že zranění poškozeného v důsledku náhody či v důsledku neopatrné či nebezpečné manipulace s nožem při případném zastrašování poškozeného je vyloučeno. Nůž byl podle vyjádření tohoto znalce držen obviněným pevně, rána byla vedena tzv. spodním obloukem zespodu nahoru, a pokud poškozenému způsobila pouze lehké zranění s dobou léčení kolem dvou až tří týdnů, stalo se tak spíše v důsledku instinktivního úhybného pohybu poškozeného. Vzhledem k charakteru a lokalizaci bodnořezného poranění znalec připustil, že mohlo dojít k proniknutí do dutiny břišní nebo hrudní, tedy k porušení celistvosti břišní nebo hrudní stěny, přičemž takové poranění by následně bylo nutné považovat ze soudně lékařského hlediska za těžké poranění pro poškození důležitého orgánu. Obviněný se nacházel podle provedených důkazů v době spáchání pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stavu prosté opilosti, neboť bylo mu naměřeno 0,55 promile alkoholu v krvi, přičemž užívání alkoholu bez závislosti u něj bylo shledáno již dříve. Tzv. patická opilost, která by mohla vést k přechodnému vymizení ovládacích či rozpoznávacích schopností obviněného v době spáchání trestného činu, je proto vyloučena.
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní stránku pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky uvedeného zločinu, neboť se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž s ohledem na způsob vedení útoku a použitou zbraň, musel být obviněný v okamžiku, kdy poškozeného bodl do levého boku, přinejmenším srozuměn s tím, že mu může způsobit závažná poranění. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. K. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. října 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu