ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.124.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 124/2015-I-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 2. 2015 dovolání obviněného M. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 67 To 251/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 83/2014 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 67 To 251/2014, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. 2 T 83/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. 2 T 83/2014, byl obviněný M. T. uznán vinným pokusem zločinu znásilnění podle §21 odst. l tr. zákoníku, §185 odst. l, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku a odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky s tím, že pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8 spáchal obviněný uvedené trestné činy v podstatě tím, že dne 17. 3. 2014 v P. – K.
– v 03,25 hodin na zastávce autobusu a tramvaje L. ve směru na S. poté, co vystoupil společně s neztotožněnou poškozenou z tramvaje, uchopil tuto poškozenou pevně zezadu za trup v oblasti pasu, snažil se ji povalit na zem, avšak poškozená se snažila ze sevření vyprostit a křičela na něho, a poté ji natlačil na zábradlí, kde spolu zápasili, přičemž obviněný svého jednání náhle zanechal a odešel,
- v 03,25 hodin na zastávce autobusu a tramvaje L. ve směru na K. náměstí přistoupil k poškozené M. O., nejprve se jí letmo dotkl rukou, ale poškozená ho odstrčila, poté se pokusil uchopit ji rukama kolem pasu, avšak poškozené se podařilo vysmeknout a odstrčit ho, následně pak obviněný poodešel na vzdálenost asi 100 metrů, stoupl si čelem k poškozené, vytáhl penis, začal se uspokojovat, při tom poškozenou neustále sledoval, šel za ní, a když uslyšel, že telefonuje policii, z místa odešel,
- kolem 03,45 hodin v parku na křižovatce ulic K. a Š. zezadu přistoupil k poškozené S. G., uchopil ji rukama v pase, povalil ji do kleku, zezadu na ni nelehl, jednou rukou jí rozepl pásek u kalhot, avšak poškozené se podařilo shodit ho na stranu a dát mu pěstí ránu do obličeje a brady, poté opět nalehl na záda poškozené, snažil se ji povalit, a když poškozená začala křičet a na místo přiběhl M. L. a pak i M. O., dal se na útěk, při kterém byl zadržen policií.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 podali odvolání obviněný co do výroku o vině a trestu a státní zástupkyně v neprospěch obviněného co do výroku o trestu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 67 To 251/2014, byl podle §258 odst. l písm. d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle §100 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku mu byla uložena zabezpečovací detence a jinak zůstal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 nezměněn. Pro úplnost je nutné konstatovat, že takto bylo rozhodnuto z podnětu odvolání státní zástupkyně a že žádným výrokem nebylo rozhodnuto o odvolání obviněného.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), h) tr. ř. S dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný spojil námitky, jejichž podstatou bylo tvrzení, že nebyly naplněny znaky pokračování v trestném činu, že žádný z útoků nevykazoval znaky pokusu zločinu znásilnění podle §21 odst. l tr. zákoníku, §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a že nebyly naplněny ani znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku. Obviněný poukázal na to, že jeho jednání nemělo znaky násilí ani pohrůžky násilí a že tímto jednáním se nesnažil dosáhnout pohlavního styku s poškozenými, natož pak souloží, přičemž zdůraznil, že byl opilý, že pod vlivem alkoholu se snažil neuměle a nevhodně navázat kontakt s poškozenými, že jednání vůči prvním dvěma poškozeným nemělo žádný sexuální nádech a že jednání vůči poškozené S. G. směřovalo jen k tomu, aby ji ohmatával. Pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. zákoníku obviněný zahrnul námitky uplatněné „s ohledem na uložený trest zabezpečovací detence“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné, pokud se opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo jiného násilím donutí k pohlavnímu styku, spáchá-li uvedený čin souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Pokusem podle §21 odst. l tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Jednaní obviněného proti první a třetí poškozené lze pokládat za násilí. Ve vztahu k těmto poškozeným není možné akceptovat námitky obviněného, který se v dovolání snažil prezentovat své jednání jen jako neumělé a nevhodné navazování kontaktu s poškozenými. Tyto námitky jsou v jasném rozporu se zjištěními ohledně povahy a intenzity jeho jednání. Podle těchto zjištění první poškozenou (neztotožněnou) se obviněný snažil při sevření povalit, natlačil ji na zábradlí a jeho kontakt s ní nabyl charakteru zápasu. Třetí poškozenou (S. G.) obviněný povalil do kleku, nalehl na ni zezadu, a když se jí podařilo obviněného shodit, znovu jí nalehl na záda a snažil se ji povalit. Proti tělesné integritě první a třetí poškozené obviněný vynaložil fyzickou sílu v míře, která odůvodňuje závěr, že z jeho strany šlo o násilí. Obviněný totiž vynakládal fyzickou sílu evidentně směřující k tomu, aby překonal odpor poškozených.
Jednání proti druhé poškozené (M. O.) bylo zjištěno jako pokus uchopit ji rukama kolem pasu po předcházejícím letmém dotyku rukou, na který poškozená reagovala odstrčením obviněného. Přitom pokus o uchopení kolem pasu tato poškozená eliminovala tím, že se vysmekla a obviněného odstrčila. Na to již nenavazovalo žádné další jednání, jímž by obviněný zasahoval do tělesné integrity poškozené a překonával odpor, který tak poškozená dala najevo. Za tohoto stavu lze sotva jednání obviněného označit za násilí.
Ze skutkových zjištění, která jsou obsahem výroku o vině, není zřejmé nic v tom směru, co obviněný svým jednáním proti poškozeným sledoval. Výrok o vině postrádá skutkové okolnosti, z nichž by se dalo usuzovat na to, že obviněný se posuzovaným jednáním snažil dosáhnout pohlavního styku s poškozenými a o jaký způsob pohlavního styku mělo jít.
Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 vyplývá, že tento soud při posuzování motivu jednání obviněného vycházel z okolnosti, že ačkoli všechny poškozené měly u sebe kabelky, obviněný nejevil o jejich kabelky žádný zájem. Při vyloučení motivu obviněného okrást poškozené Obvodní soud pro Prahu 8 označil motiv jednání obviněného za „zcela zřejmý“ a uvedl, že jednání obviněného směřovalo „k tomu se na poškozených sexuálně uspokojit“. Tento závěr, pokud by byl adekvátně vyjádřen konkrétními skutkovými okolnostmi ve výroku rozsudku, by mohl při splnění dalších podmínek korespondovat se znaky pokusu trestného činu znásilnění nanejvýš podle §185 odst. l tr. zákoníku.
Ustanovení §185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku vyžaduje, aby šlo o pohlavní styk provedený souloží nebo jiným způsobem srovnatelným se souloží. Ve výroku o vině ale nejsou uvedeny žádné skutkové okolnosti, které by odpovídaly zákonným znakům trestného činu znásilnění vymezeným v §185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ve vztahu k první poškozené, jejíž totožnost nebyla zjištěna, Obvodní soud pro Prahu 8 ani v odůvodnění rozsudku neuvedl nic, co by se týkalo cíle, ke kterému směřovalo jednání obviněného. Ve vztahu k poškozené M. O. Obvodní soud pro Prahu 8 v odůvodnění rozsudku zdůraznil okolnost, že obviněný před ní onanoval, a vyvodil z toho závěr, že motivem jednání obviněného bylo „sexuálně se uspokojit“, což nestačí pro právní kvalifikaci podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ve vztahu k poškozené S. G. Obvodní soud pro Prahu 8 v odůvodnění rozsudku učinil závěr, že obviněný se chtěl uspokojit „souloží nebo jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží“, přičemž tento závěr vyvodil ze zjištění, že obviněný „poškozené ... rozepínal pásek u kalhot a snažil se jí kalhoty svléknout“. Takto popsaný rozsah jednání obviněného není v souladu s výrokovou částí rozsudku, v níž je uvedeno jen to, že obviněný poškozené „rozepnul pásek u kalhot“. Nicméně obě varianty rozsahu jednání obviněného reálně připouštějí interpretaci namítanou v dovolání obviněného, že poškozenou chtěl jen ohmatávat. Ze zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8 nevyplývá, že by obviněný podnikl nějaké další jednání, které by již jednoznačně svědčilo o jeho úmyslu vykonat s poškozenou soulož nebo jiný srovnatelný pohlavní styk. Nebylo totiž zjištěno, že by se sám obnažil, že by nějak manipuloval se svým pohlavním údem, že by se ho snažil zasunout poškozené do jejího pohlavního ústrojí, příp. že by do jejího pohlavního ústrojí zasouval nebo se snažil zasunout prsty či nějaký předmět apod. Za tohoto stavu lze v podstatě stejně dobře a se srovnatelnou mírou reálnosti usuzovat na to, že obviněný chtěl poškozenou ohmatávat, jak namítal v rámci své obhajoby a v podaném dovolání.
Městský soud v Praze se plně ztotožnil se závěry Obvodního soudu pro Prahu 8, obhajobu obviněného označil za „nevěrohodnou a účelovou“ a dodal, že obhajoba obviněného nemůže obstát „při srovnání s verzí poškozených, svědka a zejména závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie“. Přitom ovšem v tom, co Městský soud v Praze označil za „verzi poškozených a svědka“, je zachycen pouze popis jednání obviněného po objektivní stránce, a nikoli úmysl, který obviněný sledoval. Z popisu jednání obviněného, jak ho podali poškozené a svědek (míněn patrně svědek M. L.), je nutno připustit, že úmysl obviněného nemusel nutně směřovat k tomu, aby s poškozenými vykonal soulož nebo jiný srovnatelný pohlavní styk, a že obviněný měl ve skutečnosti jiný úmysl, např. poškozenou S. G. jen ohmatávat. Pokud byla znaleckým posudkem u obviněného diagnostikována sexuální patologická agresivita, nelze z toho bez dalšího automaticky vyvozovat jako jediný možný závěr to, že posuzované jednání obviněného směřovalo k souloži nebo jinému srovnatelnému pohlavnímu styku. Městský soud v Praze ke svým úvahám dodal, že „pominout nebylo možno ani trestní minulost obviněného, který již byl 2x odsouzen za velmi závažný násilný trestný čin“. Tím jsou patrně míněna dvě odsouzení obviněného pro trestné činy loupeže. Jde sice o násilné trestné činy, avšak bez sexuálního kontextu, takže z předcházejících odsouzení obviněného lze sotva co dovozovat ve vztahu k otázce, jakým úmyslem bylo neseno jeho jednání v posuzované kauze.
Výrok o vině obviněného pokusem zločinu znásilnění podle §21 odst. l tr. zákoníku, §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku je vadný, protože skutek uvedený ve výroku rozsudku jeho znaky nevykazuje. V důsledku toho nemůže obstát ani výrok o vině obviněného přečinem výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným v jednočinném souběhu s pokusem zločinu znásilnění. Pro upřesnění pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že jako přečin výtržnictví bylo posouzeno jednání obviněného, které spočívalo v tom, že onanoval před poškozenou M. O. Pokud je v tzv. právní větě výroku o vině uvedeno, že obviněný se tím dopustil na místě veřejnosti přístupném „výtržnosti“, nevystihuje to podstatu věci, neboť se ve skutečnosti mohlo jednat spíše o „hrubou neslušnost“ jako jinou variantu výtržnického jednání podle §358 odst. l tr. zákoníku.
Napadený rozsudek je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.
Vzhledem k vadám výroku o vině nemohou obstát ani výrok o trestu a výrok o zabezpečovací detenci jako ochranném opatření. Je tudíž bezpředmětné, aby se Nejvyšší soud těmito výroky dále zabýval z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., o který se dovolání obviněného také opíralo.
Nejvyšší soud proto zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 8 znovu rozhodne poté, co odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec