ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1244.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1244/2015-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 11. 2015 o dovolání obviněného Bc. J. L., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 6 To 57/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 92/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 67 T 92/2014, byl obviněný Bc. J. L. uznán vinným v bodě I přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě II přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a návodem k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a v bodě III jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §329 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři a půl roku a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil uhradil vzniklou škodu, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti ve služebním poměru u Policie České republiky a Vojenské policie a zaměstnání u městské a obecní policie. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného Bc. J. L. k náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněných M. H. a J. S.
O odvoláních, která podali obvinění Bc. J. L. proti všem jeho se týkajícím výrokům, obvinění M. H. a J. S. každý proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody a státní zástupce ohledně obviněného Bc. J. L. v jeho neprospěch proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 6 To 57/2015. Ohledně obviněného Bc. J. L. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině pod body II, III, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný Bc. J. L. nově uznán vinným v bodě II přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, návodem k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a návodem k přečinu porušování domovní svobody podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a v bodě III pomocí k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §211 odst. 1 tr. zákoníku a pomocí k přečinu poškození cizích práv podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za tyto trestné činy a za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 nedotčen, podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na pět let a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil uhradil vzniklou škodu, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti ve služebním poměru u Policie České republiky, Vojenské policie, Vězeňské služby České republiky a zaměstnání u městské a obecní policie na deset let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto také o povinnosti obviněného Bc. J. L. k náhradě škody.
Podle zjištění Městského soudu v Praze, která se až na drobnější upřesnění shodovala se zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, spočívaly
- přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, návod k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a návod k přečinu porušování domovní svobody podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku v podstatě v tom, že obviněný Bc. J. L. jako policejní orgán dne 25. 5. 2012 prováděl domovní prohlídku v bytě osoby jménem S. O. A. v P., M., poté předal obviněné M. H. informace získané při domovní prohlídce a tip na odcizení věcí z tohoto bytu, následně obviněná M. H. společně s obviněným J. S. v době od 20,00 hod. dne 25. 5. 2012 do 18,40 hodin dne 27. 5. 2012 po násilném otevření dveří vstoupili do uvedeného bytu a odcizili z něj věci v celkové hodnotě nejméně 72 400 Kč (bod II výroku o vině),
- pomoc k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §211 odst. 1 tr. zákoníku a pomoc k přečinu poškození cizích práv podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v podstatě v tom, že obviněný Bc. J. L. poté, co s využitím informací vyhledaných v databázi neplatných dokladů ubezpečil obviněnou M. H. o nezávadnosti občanského průkazu a řidičského průkazu na jméno M. K., které si obviněná sama opatřila, dne 2. 11. 2012 požádal obviněnou M. H., aby mu opatřila nový tablet určené značky a typu, oba po vzájemné domluvě společně jeli služebním vozidlem policie do několika prodejen až nakonec v provozovně obchodní společnosti Datart International, a.s., v Praze 1, Národní 28, obviněná M. H. požádala o poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru, přičemž vystupovala jako M. K. a měla připravené telefonní číslo smyšleného zaměstnavatele, které jí poskytl obviněný Bc. J. L. s ujištěním, že bude nekontaktní, po schválení úvěru obviněná M. H. požádala o proplacení tabletu v ceně 14 999 Kč a po převzetí ihned předala tento tablet obviněnému Bc. J. L. čekajícímu ve vozidle před prodejnou (bod III výroku o vině).
Na možnost uvedené zpřísňující změny právního posouzení skutků uvedených v bodech II, III výroku o vině Městský soud v Praze upozornil obviněného Bc. J. L. při nařízení veřejného zasedání.
Obviněný Bc. J. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. V tomto rozsudku napadl jeho se týkající výrok o vině a trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že Městský soud v Praze ho v rozporu s ustanovením §259 odst. 4 tr. ř. uznal v bodech II, III vinným ještě dalšími trestnými činy, kterými ho předtím neuznal vinným Obvodní soud pro Prahu 1. Obviněný vyjádřil názor, že Městský soud v Praze k této zpřísňující změně výroku o vině neměl podklad v odvolání státního zástupce, které sice bylo podáno v jeho neprospěch, avšak jen proti výroku o trestu, a nikoli též proti výroku o vině. Ve vztahu k té části výroku o vině, v níž byl uznán vinným pomocí k přečinu poškození cizích práv, obviněný vytkl nedostatek úmyslného zavinění. Uložený trest pak označil za nepřiměřeně přísný. Obviněný Bc. J. L. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nesprávné právní posouzení skutku může záležet nejen v tom, že skutek uvedený ve výroku o vině nevykazuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, nýbrž i v tom, že skutek sice má tyto znaky, ale nelze ho jako daný trestný čin posoudit pro překážku vyplývající ze zákazu reformace in peius.
Podle §259 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného může odvolací soud změnit rozsudek soudu prvního stupně jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného (ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení).
Citované ustanovení tak vyjadřuje zákaz reformace in peius (zákaz změny k horšímu) především pro případy, kdy odvolací soud rozhoduje z podnětu odvolání, které bylo podáno ve prospěch obviněného. Uvedený zákaz ovšem má i tu podobu, že odvolací soud nesmí v neprospěch obviněného změnit výrok, k jehož přezkoumání nemá podklad v odvolání, byť jinak jde o odvolání podané státním zástupcem nebo poškozeným v neprospěch obviněného. V tomto ohledu zákaz reformace in peius souvisí s rozsahem přezkumné pravomoci odvolacího soudu.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud podle citovaného ustanovení přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimiž bylo podáno odvolání.
Podle §254 odst. 2 tr. ř. mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
Zásada vázanosti odvolacího soudu rozsahem podaného odvolání, tj. okruhem napadených výroků a vytýkaných vad, je tedy modifikována v tom směru, že při splnění zákonných podmínek se přezkumná pravomoc odvolacího soudu vztahuje i na výrok, který nebyl odvoláním napaden, a na vady, které nebyly odvoláním vytýkány.
V posuzovaném případě Městský soud v Praze mohl z podnětu odvolání státního zástupce, podaného v neprospěch obviněného Bc. J. L. proti výroku o trestu, přezkoumat i výrok o vině tohoto obviněného. Státní zástupce označil své odvolání za odvolání podané proti výroku o trestu, avšak jako stěžejní odvolací námitku uvedl, že obviněný „byl organizátorem veškeré trestné činnosti“. Odvolání státního zástupce tudíž obsahově vyznívalo tak, že podle jeho názoru Obvodní soud pro Prahu 1 nedostatečně ve výroku o trestu vyjádřil, že tu bylo také účastenství obviněného Bc. J. L. na trestných činech, jejichž pachateli byli obvinění M. H. a J. S.. Takto vytýkaná vada výroku o trestu ovšem měla svůj původ v nenapadeném výroku o vině, a to jednak v bodě II, v němž součinnost obviněného Bc. J. L. s obviněnými M. H. a J. S. nebyla v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 náležitě kvalifikována též jako účastenství na přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jednak v bodě III, v němž součinnost obviněného Bc. J. L. s obviněnou M. H. nebyla v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 náležitě kvalifikována jako účastenství na přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Jestliže za tohoto stavu Městský soud v Praze z podnětu odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného Bc. J. L. proti výroku o trestu, přezkoumal ohledně tohoto obviněného i výrok o vině v bodech II, III, pak uplatnil svou pravomoc odvolacího soudu v souladu s ustanovením §254 odst. 2 tr. ř. a nijak neporušil ustanovení §259 odst. 4 tr. ř., v němž je zakotven zákaz reformace in peius. Právní posouzení skutků uvedených v rozsudku Městského soudu v Praze pod body II, III není z hlediska ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. nesprávné a námitky obviněného týkající se tohoto ustanovení jsou očividně bez jakéhokoli opodstatnění.
Stejný závěr platí ve vztahu k právnímu posouzení skutku uvedeného v bodě III rozsudku Městského soudu v Praze, pokud byl tento skutek u obviněného Bc. J. L. posouzen mimo jiné i jako pomoc k přečinu poškozování cizích práv podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Zákonné znaky pomoci k uvedenému trestnému činu obviněný evidentně naplnil i z hlediska subjektivní stránky, která vyžaduje úmyslné zavinění. Obviněnému Bc. J. L. bylo jasné, že obviněná M. H. neoprávněně drží cizí osobní doklady (občanský průkaz a řidičský průkaz na jméno M. K.), v databázi neplatných dokladů, do které si jako policista zajistil přístup, vyhledal informace, na základě kterých ujistil obviněnou M. H. o „nezávadnosti“ uvedených dokladů, tedy o tom, že je může bez obav použít, přitom prakticky ve stejné době obviněné prezentoval svůj požadavek na opatření nového tabletu, jehož značku a typ přesně specifikoval, vozil obviněnou M. H. po prodejnách, vybavil ji telefonním číslem smyšleného zaměstnavatele a posléze od ní přijal tablet zakoupený s využitím podvodně získaného spotřebitelského úvěru, když na ni čekal ve vozidle u příslušné prodejny. Ze souhrnu uvedených okolností je jasné, že obviněný Bc. J. L. nejen věděl, že obviněná M. H. použije cizí osobní doklady k podvodnému získání spotřebitelského úvěru a že to bude znamenat mimo jiné i citelný zásah do práv M. K., o jejíž osobní doklady se ve skutečnosti jednalo, ale byl s tím i srozuměn, zvláště když z toho přímo těžil. Závěr Městského soudu v Praze, podle kterého obviněný jednal ve vztahu k zásahu do práv poškozené M. K. úmyslně podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, je plně přijatelný.
Námitky obviněného Bc. J. L., které se týkají přiměřenosti uloženého trestu, nejsou dovolacím důvodem (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není určen ke korekci pravomocně uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do výroku o trestu z důvodů vztahujících se k otázce přiměřenosti. Učinit tak by mohl jen zcela výjimečně, pokud by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky pro stanovení druhu a výměry trestu, že by to kolidovalo s ústavním principem proporcionality trestní represe, který je jedním z atributů demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). O nic takového se ale v dané věci rozhodně nejedná, zvláště byl-li obviněnému uložen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře odpovídající středu zákonné trestní sazby, byť s nejdelší zkušební dobou. Uložení trestu zákazu činnosti ve výměře na horní hranici sazby je sice přísné, ale přijatelně odůvodněné nezbytností vyloučit obviněného na maximální možnou dobu z možnosti vykonávat zaměstnání u bezpečnostních složek včetně obecní (městské) policie, neboť účastí na trestné činnosti se obviněný těžce zpronevěřil základním povinnostem policisty, zejména pokud při tom zneužil informací, k nimž měl přístup z titulu svého působení u policie.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Bc. J. L. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
K délce dovolacího řízení pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že obviněný podal dovolání u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 8. 6. 2015 (jeden den před uplynutím dovolací lhůty), avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 6. 10. 2015. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2015
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu