ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.130.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 130/2015-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. března 2015 v Brně dovolání obviněného M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 12 To 228/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 160/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 3 T 160/2012, uznal obviněného M. M. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím,
že v úmyslu získat pojistné plnění v řízení před Pojišťovnou České spořitelny, a. s., při uplatnění práva na plnění z pojistné smlouvy č. ........ – Flexi životní pojištění, uzavřené na základě návrhu č. .......... ze dne 27. 8. 2009, a z pojistné smlouvy č. ........ – Komplexní pojištění pro účastníky penzijního připojištění uzavřené dne 27. 5. 2008, uvedl dne 5. 12. 2011 ve formuláři Hlášení pojistné události – pojištění trvalých následků poranění krční páteře, zápěstí pravé ruky a bérce, ke kterým došlo při autonehodě dne 31. 10. 2009, údaje odporující skutečnosti ohledně jeho předchozího poranění zápěstí pravé ruky. Tato pojistná událost byla pojišťovnou zaregistrována pod číslem pojistné události ........ z pojistné smlouvy č. ........ a pod číslem pojistné události ......... z pojistné smlouvy č. ....... Obviněný v celém řízení před výše uvedenou pojišťovnou úmyslně zatajil poranění zápěstí pravé ruky ze dne 13. 2. 2009, které již dne 28. 2. 2009 nahlásil jako pojistnou událost České pojišťovně, a. s., a ve vztahu k tomuto zranění a ke zranění ze dne 15. 4. 2009 u České pojišťovny, a. s., uplatnil dne 27. 7. 2011 nárok na vyplacení pojistného plnění z důvodu vzniku trvalých následků úrazu zápěstí pravé ruky. Neuvedl ani skutečnost, že mu bylo Českou pojišťovnou, a. s., dne 26. 9. 2011 vyplaceno pojistné plnění ve výši 40.000,- Kč a ve výši 20.000,- Kč z důvodu vzniku trvalých následků z úrazů zápěstí pravé ruky ze dne 13. 2. 2009 a ze dne 15. 4. 2009, přičemž na základě uplatněného práva na pojistné plnění z důvodu trvalých následků vzniklých po dopravní nehodě dne 31. 10. 2009 mělo být Pojišťovnou České spořitelny, a. s., vyplaceno pojistné plnění za omezení hybnosti zápěstí v celkové výši 156.000,- Kč, avšak k výplatě pojistného plnění nedošlo pro pochybnosti pojišťovny o legálnosti nároku obviněného.
Podle §210 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 12 To 228/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Dušana Strýčka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že nedošlo k naplnění zákonných znaků přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) až c) tr. zákoníku. Dále uvedl, že jeho trestní stíhání je nepřípustné z hlediska totožnosti skutku. Obviněný poukázal na to, že neuvedl žádné nepravdivé údaje ani žádné podstatné údaje nezamlčel při uplatnění práva z trvalých následků a že k naplnění skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku nemůže stačit pouze skutkové zjištění odvolacího soudu, že udělal chybu při vyplňování formuláře Hlášení pojistné události – pojištění trvalých následků. Žádný právní předpis navíc nevylučuje, aby pojištěný uplatnil postupně u různých pojišťoven z titulu platně sjednaných pojistných smluv trvalé následky ve vztahu k poranění stejné části těla. Obviněný mohl těžko ovlivnit, jak pojišťovna naloží s informací, kterou měla objektivně k dispozici od počátku vzniku smluvního vztahu ohledně poranění zápěstí jeho pravé ruky a také mohl stěží ovlivnit i to, jakým způsobem posoudí lékař míru trvalých následků konkrétní části jeho těla. Podle obviněného je nepřípustné pronikání trestní represe do zcela standardních občanskoprávních vztahů, pokud se odpovědnost za pochybení jiných osob v souvislosti s vyhodnocováním nároku pojištěného na výplatu pojistného plnění přesunuje k pojištěnému. Závisí především na pojišťovně a odborném revizním lékaři, aby na základě objektivních lékařských postupů zjistili, zda nárok na pojistné plnění v souvislosti s trvalými následky úrazu je dán bez ohledu na subjektivní pocity a názory pojištěného. Opačný výklad by podle jeho názoru vedl k absurdním důsledkům v podobě trestního stíhání každého pojištěného, který by uplatnil nárok na pojistné plnění v souvislosti s trvalými následky úrazu, který by pojišťovna na základě závěrů lékařů nakonec shledala nedůvodným.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 12 To 228/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněného, že část námitek obviněného směřuje do oblasti skutkových zjištění a neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod uplatněný dovolací důvod lze podle jeho názoru podřadit námitku nenaplnění objektivní stránky přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterou však nepovažuje za důvodnou. Nejvyšší státní zástupce má za to, že v případě pojistného plnění, které spočívá v odškodnění trvalých následků úrazu, je údaj o předchozím zranění téže části těla, na které se měly trvalé následky projevit, údajem důležitým pro rozhodování pojišťovny o tom, zda bude pojistné plnění poskytnuto a v jakém rozsahu. Jde tedy o údaj, který musí vést přinejmenším ke zvýšené obezřetnosti pojišťovny při rozhodování o poskytnutí plnění z pojištění. Z obdobných důvodů je pak nutné považovat za podstatný také údaj o dřívější výplatě plnění z pojištění z důvodu trvalých následků téže části těla.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Trestný čin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku spáchá ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění. Skutková podstata tohoto trestného činu nevyžaduje způsobení škody. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné pojištění. K trestnosti činu se přitom nevyžaduje, aby pachatel skutečně vylákal plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění (pojistné plnění), na něž mu nevznikl nárok. Pokud jde o podstatné údaje, zákonná úprava vychází z toho, že podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro její uzavření, tedy takové údaje, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že pojistná smlouva by nebyla uzavřena nebo by sice byla uzavřena, ale za podstatně méně výhodných podmínek pro tu stranu, která tyto údaje zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. Podobně tomu je u změny pojistné smlouvy, u likvidace pojistné události nebo při uplatňování práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění (srov. přiměřeně Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2010, s. 1883).
Z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. část námitek obviněného tomuto důvodu neodpovídá, neboť obviněný jimi zpochybňuje skutková zjištění učiněná soudy, obsažená v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, že údaje o předcházejících úrazech zápěstí pravé ruky a o vyplaceném odškodnění trvalých následků uvedl nepravdivě, resp. zatajil, a to v úmyslu získat pojistné plnění v řízení před Pojišťovnou České spořitelny, a. s. Obdobně je nutno posuzovat námitku obviněného, který považuje své jednání pouze za formální chybu při vyplňování Hlášení pojistné události pojištění trvalých následků ze dne 5. 12. 2011, v němž u popisu zranění k dotazu, zda byla tato část těla postižena již před úrazem, uvedl: „NE“. Nelze přehlédnout, že obviněný v tomto hlášení podepsal prohlášení o tom, že na všechny dotazy odpověděl pravdivě a úplně a že si je vědom případných důsledků nesprávných odpovědí na povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění i dalších právních následků.
Obviněný namítá, že zamlčený údaj o předchozím zranění a odškodnění takových následků, nemůže naplnit skutkovou podstatu přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a že se nejednalo o zamlčení podstatného údaje. Soudy nižších stupňů správně vycházely z toho, že jde o zamlčení podstatného údaje. Nejvyšší soud uvedené námitce nepřisvědčil a pro stručnost odkazuje na správné závěry v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
Obviněný opakuje neustále námitky z předcházejících stadií řízení. Nejvyšší soud respektuje konstantní judikaturu, podle níž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 17/2002 – T 408). O takovou situaci jde v případě dovolacích námitek obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek