ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1357.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1357/2014-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. března 2015 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného V. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 55 To 68/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 24/2013, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 55 To 68/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 2 T 24/2013, byl obviněný V. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a za tento přečin byl podle §346 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle skutkových zjištění soudu obviněný spáchal tento přečin tím, že
dne 20. 7. 2010 v době od 12.17 do 12.59 hod. v P. na ulici U V. v budově Policie České republiky v rámci výpovědi, kterou učinil v procesním postavení svědka v rámci vyšetřování podle ust. §161 tr. řádu vedeného Policií České republiky SKPV OHK Přerov pod sp. zn. KRPM-15361/TČ-2009-140881, po předchozím poučení včetně upozornění na trestněprávní následky v případě uvedení nepravdivých skutečností uvedl, že obchodní společnost TISK GRAFIE, s.r.o., se sídlem Přerov IV – Kozlovice, ulice Za Školou 145/30 po celou dobu činnosti od jara 2007 až do dne jeho výpovědi nevyužívala k žádným tiskařským ani jiným pracím tiskařský stroj Heidelberg Printmaster, který byl ve výrobním areálu společnosti umístěn, ačkoliv věděl, že tento stroj byl ze strany uvedené obchodní společnosti v uvedené době využíván k podnikatelské činnosti, když tiskařské práce na něm prováděl on sám, přičemž si byl vědom toho, že trestní řízení, v němž byla tato jeho svědecká výpověď učiněna, bylo vedeno pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle ust. §249 odst. 1 alinea druhá tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a to ve vztahu právě ke stroji Heidelberg Printmaster, a že otázka, zda tento stroj byl ze strany obchodní společnosti TISK GRAFIE, s.r.o., využíván či ne, je v tomto trestním řízení zcela zásadní.
Naproti tomu byl obviněný V. K. tímto rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově sp. zn. 2 ZK 28/2013 v bodě 2, že dne 31. 5. 2011 v době mezi 12.25 a 15.10 hod. v P. na ulici S. v budově Okresního soudu Přerov v rámci výpovědi, kterou učinil v procesním postavení svědka v hlavním líčení vedeném Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 1 T 198/2010, po předchozím poučení včetně upozornění na trestněprávní následky v případě uvedení nepravdivých skutečností měl uvedl, že obchodní společnost TISK GRAFIE, s.r.o., se sídlem Přerov IV – Kozlovice, ulice Za Školou 145/30 po celou dobu své činnosti od jara 2007 nevyužívala k žádným tiskařským ani jiným pracím tiskařský stroj Heidelberg Printmaster, který byl ve výrobním areálu společnosti umístěn, když tento měl být v uvedeném období neustále zakrytý plachtou, ačkoliv věděl, že tento stroj byl ze strany uvedené obchodní společnosti v uvedené době využíván k podnikatelské činnosti, když tiskařské práce na něm prováděl on sám, přičemž si byl vědom toho, že trestní řízení, v němž byla tato jeho svědecká výpověď učiněna, bylo vedeno pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle ust. §249 odst. 1 a linea druhá tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a to ve vztahu právě ke stroji Heidelberg Printmaster, a že otázka, zda tento stroj byl ze strany obchodní společnosti TISK GRAFIE, s.r.o., využíván či ne, je v tomto trestním řízení zcela zásadní, čímž měl spáchat přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 55 To 68/2014, z podnětu odvolání obviněného V. K. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 2 T 24/2013, v celé odsuzující části a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného V. K. podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 7. 2. 2013, č. j. 2 ZK 28/2013-7, pro skutek uvedený v bodu 1), že obviněný měl dne 20. 7. 2010 v době od 12.17 hod. do 12.59 hod. v P. na ul. U V. v budově Policie České republiky v rámci výpovědi, kterou učinil v procesním postavení svědka v rámci vyšetřování podle ust. §161 tr. řádu vedeného Policií České republiky SKPV OHK Přerov pod sp. zn. KRPM – 15361/TČ-2009-140881, po předchozím poučení včetně upozornění na trestněprávní následky v případě uvedení nepravdivých skutečností uvést, že obchodní společnost TISK GRAFIE, s.r.o., se sídlem Přerov IV – Kozlovice, ul. Za Školou 145/30 po celou dobu činnosti od jara 2007 až do dne jeho výpovědi nevyužívala k žádným tiskařským ani jiným pracím tiskařský stroj Heidelberg Printmaster, který byl ve výrobním areálu společnosti umístěn, ačkoliv věděl, že tento stroj byl ze strany uvedené obchodní společnosti v uvedené době využíván k podnikatelské činnosti, když tiskařské práce na něm prováděl on sám, přičemž si byl vědom toho, že trestní řízení, v němž byla tato jeho svědecká výpověď učiněna, bylo vedeno pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle ust. §249 odst. 1 alinea druhá tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a to ve vztahu právě ke stroji Heidelberg Printmaster, a že otázka, zda tento stroj byl ze strany obchodní společnosti TISK GRAFIE, s.r.o., využíván či ne, je v tomto trestním řízení zcela zásadní , v němž byl spatřován přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. Dále rozhodl, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v zákonné lhůtě dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání uvedl, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že v trestní věci obviněného P. K. , vedené u Okresního státního zastupitelství v Přerově pod sp. zn. 1 ZT 100/2010, v níž obviněný V. K. vypovídal jako svědek, bylo usnesení o zahájení trestního stíhání P. K. jako obviněného ze spáchání trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), doručeno obviněnému P. K. dne 2. 7. 2010. Proti usnesení podal prostřednictvím svého obhájce stížnost, kterou později doplnil. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově usnesením ze dne 12. 8. 2010 podle §149 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. uložil policejnímu orgánu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne 20. 7. 2010 vypovídal ve věci obviněný V. K. jako svědek, přičemž podle názoru odvolacího soudu byla tato výpověď provedena jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon z důvodu, že svědek měl vypovídat k události, která se odehrála v minulosti. Tato výpověď jako procesní úkon podle §158a tr. ř. však nemá náležitosti neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, neboť tento úkon nebyl proveden za účasti soudce. Dne 4. 10. 2010 policejní orgán svým usnesením podle §160 odst. 1 tr. ř. znovu zahájil trestní stíhání obviněného P. K. , a to pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 tr. zák.
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. 11 T 198/2010, obviněného P. K. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť skutek popsaný v obžalobě není trestným činem. Z podnětu odvolání P. K. , který se domáhal zproštění z příznivějšího důvodu, přezkoumal napadený rozsudek Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci a usnesením ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 68 To 143/2012, odvolání obviněného P. K. zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že se skutek stal, protože tiskařský stroj byl skutečně používán v období vymezeném v obžalobě.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve svém rozsudku ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 55 To 68/2014, dospěl k závěru, že obviněný V. K. sice svou svědeckou výpověď učinil po zahájení trestního stíhání jiné osoby, nicméně usnesení o zahájení trestního stíhání bylo následně z podnětu stížnosti obviněného P. K. státním zástupcem zrušeno a k výpovědi obviněného V. K. ze dne 20. 7. 2010 již nebylo přihlíženo. Jeho výslech po opětovném zahájení trestního stíhání v přípravném řízení opakován nebyl. Výpověď V. K. jako svědka zakládající jednání popsané pod bodem 1) návrhu na potrestání tak podle názoru soudu pozbyla jakékoliv procesní použitelnosti. V této souvislosti rovněž odvolací soud poukázal na to, že předmětná svědecká výpověď ze dne 20. 7. 2010 měla být provedena jako neodkladný či neopakovatelný úkon, aniž by současně byly splněny podmínky stanovené §158a tr. ř., konkrétně pak účast soudce u tohoto úkonu. Z toho odvolací soud dovodil, že tato výpověď jako procesně nepoužitelná neměla a nemohla mít podstatný význam pro rozhodnutí ve věci a vzhledem k tomu nebyly naplněny znaky skutkové podstaty žalovaného přečinu, a to soud vedlo k postupu podle §226 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce odmítl právní závěr odvolacího soudu. Předně upozornil na nesprávný názor Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pokud na straně 7 svého rozhodnutí odůvodňuje aplikaci §226 písm. a) tr. ř. tím, že „skutek se nestal, když nemohlo být přihlíženo k obsahu svědecké výpovědi obviněného (V. K. ) ze dne 20. 7. 2010“. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutek se nestal, na základě úsudku, že k výpovědi obviněného V. K. , kterou učinil dne 20. 7. 2010 před policejním orgánem, a ve které sdělil nepravdu o skutečnosti závažné pro trestní řízení, nebylo možno přihlížet, neboť usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného P. K. bylo později z formálních důvodů zrušeno. Krajský soud okolnosti skutkového děje, tak jak byl popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku pod bodem 1), nijak nezpochybnil a lze proto vycházet z toho, že se skutek stal. Jestliže odvolací soud argumentuje tím, že svědecká výpověď V. K. byla vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného P. K. neúčinná a nemůže být hodnocena ani z toho pohledu, zda měla podstatný význam pro rozhodnutí v přípravném řízení, pak měl být použit důvod zproštění podle §226 písm. b) tr. ř., neboť skutek se stal, avšak nelze v něm spatřovat trestný čin. Ani tento právní závěr však nemůže obstát, neboť vychází z nesprávného právního posouzení skutku.
Trestní stíhání obviněného P. K. bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. KRPM-15361/TČ-2009-140881 a bylo obviněnému doručeno dne 2. 7. 2010. Obviněný toto usnesení napadl stížností ze dne 7. 7. 2010 s tím, že tuto stížnost odůvodní dodatečně. Odůvodnění stížnosti bylo policejnímu orgánu doručeno dne 23. 7. 2010 a dozorující státní zástupce o tomto opravném prostředku obviněného rozhodl dne 12. 8. 2010 tak, že napadené usnesení o zahájení trestního stíhání pro formální nedostatky zrušil.
Po zahájení trestního stíhání provedl policejní orgán dílčí vyšetřovací úkony, mimo jiné též výslech obviněného V. K. jako svědka dne 20. 7. 2010, a to za účasti obhájce obviněného P. K. Policejní orgán postupoval podle §164 odst. 1 tr. ř. a §165 odst. 2 tr. ř. Naopak k postupu podle §158a tr. ř., o kterém hovoří odvolací soud, nebyl dán žádný důvod. Obviněný V. K. byl jako svědek řádně poučen včetně poučení o trestních následcích křivé výpovědi ve smyslu §101 odst. 1 tr. ř. a jeho výslech byl proveden zákonným způsobem. V postavení svědka se vyjádřil ke skutečnosti pro trestní řízení zcela zásadní, a to, zda se na tiskařském stroj Heidelberg Printmaster, jehož neoprávněné užívání bylo předmětem trestního stíhání obviněného P. K. , v rozhodném období pracovalo či nikoliv.
Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že tato svědecká výpověď byla provedena před doručením odůvodnění stížnosti policejnímu orgánu a žádná z osob na řízení zúčastněných, tím méně pak samotný svědek, nemohla předvídat, že usnesení o zahájení trestního stíhání bude zrušeno. Stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání nemá odkladný účinek a v případě, kdy by podaná stížnost P. K. byla zamítnuta, byly by úkony doposud provedené, včetně výpovědi svědka V. K. pochopitelně použitelné i v řízení následujícím (srov. Šámal. P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, 2083 s.).
Obviněný V. K. ve své svědecké výpovědi sdělil nepravdivé skutečnosti týkající se nejdůležitější okolnosti vyšetřované trestné činnosti s vědomím, že tak činí jako svědek, tedy jako osoba poučená o trestní odpovědnosti v případě úmyslného uvedení nepravdy o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Porušil tak zájem společnosti na správném zjištění skutkového stavu jako základu zákonného rozhodnutí v řízení před policejním orgánem, který konal přípravné řízení podle trestního řádu, a zasáhl tedy do objektu skutkové podstaty přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Skutkové závěry nalézacího soudu odvolací soud nijak nezpochybnil. Podle názoru soudů obou stupňů tedy platí, že obviněný V. K. v procesním postavení svědka uvedl nepravdu, s čímž byl zcela srozuměn, neboť jako zaměstnanec obviněného P. K. věděl, že skutečnost byla jiná, než jak ji popisoval ve své svědecké výpovědi. Všechny obligatorní znaky skutkové podstaty zmíněného trestného činu byly proto naplněny.
Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že v rozsudku odvolacího soudu chybí hodnocení subjektivního náhledu obviněného na jednání popsané v předmětném skutku. Vzhledem ke skutkovým zjištěním a poučení obviněného je zřejmé, že obviněný musel být srozuměn s tím, že páchá trestný čin. Jestliže se odvolací soud domnívá, že výpověď obviněného byla od počátku zatížena vadou, která vedla k nemožnosti jejího hodnocení, zda měla podstatný význam pro rozhodnutí či nikoliv a současně o této vadě neměl obviněný ponětí, pak nutně platí, že se pachatel jednání dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak v důsledku skutečnosti, o které se mýlil, trestný čin spáchat nemohl. Takové jednání by bylo jednáním v omylu skutkovém pozitivním, které by bylo trestné jako pokus přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci skutek obviněného V. K. nesprávně právně posoudil, když při nezměněném skutkovém základu dospěl k závěru, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, případně jiné skutkové podstaty a obviněného návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 2 ZK 28/2013, v bodě 1) podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil. Své rozhodnutí tak zatížil vadou nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 55 To 68/2014, aby zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhl též, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchá ten, kdo jako svědek nebo znalec před soudem nebo před mezinárodním soudním orgánem, před notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uvede nepravdu v okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Jednání, kterým lze naplnit skutkovou podstatu přečinu podle §346 odst. 2 tr. zákoníku, může mít aktivní formu (úmyslné uvedení nepravdy podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku) nebo pasivní formu (úmyslné zamlčení podle §346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku). K naplnění subjektivní stránky se vyžaduje úmysl. Úmysl pachatele musí zahrnovat i skutečnost, že jde o okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo zjištění. Postačuje přitom úmysl eventuální podle §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle §15 odst. 2 tr. zákoníku srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Při obou formách zavinění se musí křivá výpověď nebo nepravdivý znalecký posudek týkat okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí v konkrétní věci. Zpravidla půjde o skutečnost, kterou rozhodující orgán musí vzít v úvahu při řešení otázky, o níž má rozhodnout. V trestním řízení proto půjde o všechny okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí o vině nebo trestu, o uložení ochranného opatření nebo o nároku poškozeného na náhradu škody. Nevyžaduje se, aby bylo vydáno nesprávné rozhodnutí anebo došlo k nesprávnému zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v důsledku křivé výpovědi nebo nepravdivého znaleckého posudku (srov. přiměřeně Šámal. P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 2962 až 2963).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci vycházel v napadeném rozhodnutí z názoru, že nemohlo být přihlíženo k výpovědi obviněného ze dne 20. 7. 2010, protože tato výpověď je procesně nepoužitelná, neboť měla být provedena jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon, a že proto nemohla mít ani podstatný význam pro rozhodnutí.
Dovolací soud pro posouzení dovolacích námitek provedl důkaz také příslušnými částmi spisu Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 1 T 198/2010, který se týká trestní věci obviněného P. K. , jednatele společnosti TISK GRAFIE, s. r. o., v Přerově. Ze spisu zjistil, že dne 28. 6. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného P. K. pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1, odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, protože nejméně od 15. 3. 2007 do nejméně 15. 6. 2009 užíval k výrobní činnosti bez souhlasu společnosti SG Equipment Finance Czech Republic, s. r. o., v prostoru pronajaté provozovny v Přerově IV – Kozlovice, Na Zábraní 45, tam pod exekutorskou uzávěrou odstavený tiskařský stroj zn. Heidelberg Printmaster GTO 52-4-P3, výr. č. ... a přídavné lakovací zařízení zn. LACO, výr. č. ......, aniž by za to uvedené společnosti zaplatil. Proti tomuto usnesení podal obviněný P. K. včas stížnost. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově usnesením ze dne 12. 8. 2010, č. j. 1 ZT 100/2010-10, podle §149 odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení policejního orgánu Policie České republiky SKPV – OHK Přerov, č. j. KRPM-15361-70/TČ-2009-140881, ze dne 28. 6. 2010, a podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. uložil orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Usnesením téhož policejního orgánu ze dne 4. 10. 2010 bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. znovu zahájeno trestní stíhání obviněného P. K. pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, přičemž skutek byl v tomto usnesení popsán v podstatě stejně jako v předcházejícím usnesení o zahájení trestního stíhání. Policejní orgán usnesením ze dne 15. 11. 2010 opravil podle §131 odst. 1 tr. ř. a §138 tr. ř. písařské chyby, k nimž došlo v usnesení ze dne 4. 10. 2010, č. j. KRPM-15361/TČ-2009-140881. Proti zmíněnému usnesení ve znění opravného usnesení ze dne 15. 11. 2010 podal obviněný P. K. prostřednictvím obhájce včas stížnost, o níž rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově usnesením ze dne 8. 11. 2010, č. j. 1 ZT 100/2010-21. Státní zástupce tímto usnesením podle §149 odst. 1, 3 tr. ř. zčásti zrušil usnesení policejního orgánu, pokud jde o skutek spočívající v tom, že obviněný P. K. jako jednatel společnosti TISK GRAFIE, s. r. o., se sídlem v Přerově v období od 15. 3. 2007 nejméně do 15. 6. 2009 bez souhlasu poškozené společnosti SG Equipment Finance Czech Republic, s. r. o., využíval v prostoru pronajaté provozovny k výrobní činnosti přídavné lakovací zařízení LACO, výr. č. ......, jehož vlastníkem byla zmíněná obchodní společnost. Podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. uložil policejnímu orgánu, aby v tomto rozsahu o věci znovu jednal a rozhodl.
Naproti tomu dalším výrokem podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou stížnost obviněného P. K. , pokud jde o skutek spočívající v používání tiskařského stroje zn. Heidelberg Printmaster GTO 52-4-P3, výr. č. ....., bez souhlasu vlastníka, a to společnosti SG Equipment Finance Czech Republic, s. r. o., v době od 15. 3. 2007 nejméně do 15. 6. 2009.
V trestní věci obviněného P. K. byl dne 20. 7. 2010 vyslechnut jako svědek V. K. Na přední straně protokolu o výslechu svědka, před poučením svědka je přeškrtnut tento údaj napsaný zřejmě policejním orgánem: „jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon je výslech svědka prováděn z důvodu, že jde o událost, která se odehrála v minulosti“. Svědek V. K. byl poučen podle §97, 101 odst. 1 tr. ř. a podle dalších ustanovení týkajících se výpovědi svědka. Byl poučen také podle §345 tr. zákoníku o trestném činu křivého obvinění a §346 odst. 2 tr. zákoníku o trestném činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Konkrétně byl poučen tak, že podle §346 odst. 2 tr. zákoníku je trestné, pokud jako svědek před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí anebo takovou okolnost zamlčí. Před samotným výslechem tato poučení podepsal. Jako svědek uvedl následující: „U společnosti Altin jsem pracoval od roku 2001. Poté, co byl u této společnosti instalován nový tiskařský stroj Heidelberg, na tomto jsem se zaučil a pracoval jako tiskař. Na dotaz, do kdy byl stroj využíván pro výrobu, tak uvádím, že koncem roku 2006, poté byl stroj odstaven, zaplachtován a až do jeho odvozu letos na jaře se na něm nepracovalo. Tedy za činnosti společnosti TISK GRAFIE, s. r. o., nebyl nikdy tento stroj spuštěn do výroby.“ Dále vypověděl jako svědek, že: „Totalizátor zde byl, kolik na něm bylo natočeno nevím, kde se poděl, to nevím.“
Při hlavním líčení dne 31. 5. 2011 v trestní věci proti obviněnému P. K. obviněný V. K. jako svědek vypověděl, že se na zmíněném tiskařském stroji v době, kdy byl „šéfem“ P. K. , nepracovalo (č. l. 511 – 512 spisu).
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. 1 T 198/2010, byl obviněný P. K. , jednatel obchodní společnosti TISK GRAFIE, s. r. o., se sídlem v Přerově IV – Kozlovicích, Za Školou 145/30, podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 1 ZT 100/2010, pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009, protože skutek popsaný v obžalobě není trestným činem. Soud učinil závěr, že tiskařský stroj Heidelberg Printmaster byl v období od 11. 4. 2007 do 5. 6. 2009 obviněným P. K. , resp. společností TISK GRAFIE, s. r. o., používán k výrobě. Podle soudu však nebyl prokázán následek žalovaného trestného činu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. K. odvolání, kterým se domáhal toho, aby byl zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., protože se žalovaný skutek nestal. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouc usneseními ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 68 To 143/2012, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného P. K. zamítl jako nedůvodné. Odvolací soud jen stručně odůvodnil zamítavý výrok tím, že se žalovaný skutek stal, protože se na předmětném tiskařském stroji v inkriminovanou dobu skutečně pracovalo, a proto nepřichází v úvahu zprošťující výrok podle §226 písm. a) tr. ř.
Dovolateli je nutno přisvědčit v tom, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci na str. 7 napadeného rozhodnutí odůvodňuje aplikaci ustanovení §226 písm. a) tr. ř. tím, že: „skutek se nestal, když nemohlo být přihlíženo k obsahu svědecké výpovědi obviněného ze dne 20. 7. 2010.“ Odvolací soud učinil závěr o tom, že se skutek nestal jen na základě toho, že k výpovědi obviněného V. K. , kterou učinil jako svědek po zahájení trestního stíhán obviněného P. K. , a v níž sdělil nepravdu o skutečnosti závažné pro trestní řízení, nelze přihlížet, protože usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného P. K. bylo učinění svědecké výpovědi V. K. zrušeno z formálních důvodů.
Z protokolu o výpovědi svědka V. K. ze dne 20. 7. 2010 (č. l. 83 – 86 spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 T 198/2010) vyplývá, že obviněný V. K. byl před výslechem poučen jako svědek podle §97 tr. ř., §101 odst. 1 tr. ř., §345 odst. 1 tr. zákoníku, §345 odst. 2 tr. zákoníku, §99 odst. 1, 2 tr. ř., §124 tr. zákoníku, §99 odst. 3 tr. ř., §100 odst. 1 tr. ř., §100 odst. 2, 3 tr. ř., §211 odst. 3 tr. ř., §103 tr. ř., §2 odst. 14, §104 odst. 1 a §55 odst. 2 tr. ř. Na č. l. 83, tedy na první straně protokolu, je strojem napsáno: „jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon je výslech prováděn z důvodu, že jde o událost, která se odehrála v minulosti“. Tento údaj je přeškrtnut zřejmě propisovacím perem. Z takto formulovaného označení úkonu nelze vůbec dovozovat, že by šlo o „neodkladný nebo neopakovatelný úkon“. Policejní orgán, který takto označil úkon, zřejmě podcenil nesmyslnost takové formulace. Svědek vždy vypovídá o tom, co vnímal svými smysly v minulosti. Při posuzování konkrétního výslechu svědka V. K. logikou odvolacího soudu by automaticky muselo jít o neopakovatelné nebo neodkladné úkony vždy, jestliže by svědek vypovídal o tom, co viděl nebo slyšel v minulosti. Navíc trestní řízení je vybudováno na zásadě posuzování všech úkonů trestního řízení podle jejich obsahu. Neobstojí proto úvahy soudu o postupu podle §164 odst. 1 tr. ř. nebo podle §158a tr. ř.
Na výpověď svědka V. K. , kterou učinil v průběhu trestního stíhání obviněného P. K. , je proto třeba nahlížet jako na běžnou svědeckou výpověď. Pokud jde o okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí, je jí taková okolnost, která má pro rozhodnutí důležitý význam, avšak nikoliv nutně jedině rozhodující. Nepravdivou výpovědí o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí je výpověď, ke které v době, v níž byla učiněna, jsou orgány činné v trestním řízení nuceny přihlédnout, a která může vést k jinému rozhodnutí těchto orgánů stran průběhu trestního řízení a jeho výsledku a může znemožnit zjištění skutkového stavu věci (srov. B 8/1975-63).
Jestliže svědek po zákonném poučení učinil svědeckou výpověď, v níž uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nebo takovou okolnost zamlčí, spáchá přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Okolnost, že takto vypovídal v trestní věci jiného obviněného, u něhož po této výpovědi došlo z formálních důvodů ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání, nemá žádný vliv na to, že zmíněný přečin byl dokonán. Je proto zcela nesprávné, jestliže odvolací soud dovozuje „neúčinnost“ svědecké výpovědi a její nepoužitelnost v dalším řízení z toho důvodu, že došlo ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání, které po krátké době bylo znovu zahájeno pro týž skutek. Takto učiněná výpověď je použitelná i v průběhu následného trestního stíhání téhož pachatele pro týž skutek, protože nedošlo k pravomocnému zastavení trestního stíhání, jehož předmětem je takto vymezený skutek.
Trestněprocesní neúčinnost a nepoužitelnost úkonu fyzické osoby, jenž by měl odpovídat znaku jednání v rámci objektivní stránky trestného činu křivé výpovědi nemůže mít ty důsledky, které zmiňuje odvolací soud. Z hlediska hmotného práva i takový úkon, konkrétně výpověď svědka, stižený procesními vadami, nepostrádá hmotně právní význam. Zmíněný procesní nedostatek nediskvalifikuje takové jednání absolutně, tedy v tom smyslu, že k němu nedošlo (že se skutek nestal), ale pouze relativně, tzn. v tom smyslu, že se procesní pochybení může projevit nanejvýše v hmotně právní kvalifikaci vycházející z vývojových stadií trestného činu. Jinak řečeno, nemůže-li procesně „diskvalifikovaná“ výpověď svědka mít podstatný význam pro rozhodnutí, pak nepochybně jako taková k danému následku aspoň bezprostředně směřuje, i když jej nemusí dosáhnout. Namístě je potom úvaha o pokusu, zřejmě nezpůsobilém, a to pro nezpůsobilost prostředků. Pachatel takového pokusu pak jedná ve skutkovém omylu pozitivním ve smyslu §18 odst. 3 tr. zákoníku (per arg. a maiore ad minus, Šámal P. a kol. Trestní zákoník I. Obecná část §1 – 139. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 256). Závěr soudu o zproštění obžaloby proto v takovém případě není namístě.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 55 To 68/2014, který vychází z jiných závěrů, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a je naplněn uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 55 To 68/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento soud, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek