ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1361.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1361/2015-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2015 v Brně dovolání obviněného V. I. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 4 To 340/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 211/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 5 T 211/2014, uznal obviněného V. I. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod body 1) a 2) rozsudku pokusem zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku. Podle §234 odst. 3 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §101 odst. 1 tr. zákoníku uložil ochranné opatření zabrání věcí, a to dvou nástavců se čtečkou karet a dvou lišt s mikrokamerou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu tohoto rozsudku.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 4 To 340/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Hany Šnyrchové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že od samého počátku trestního řízení popírá svoji vinu. Namítl, že nespáchal pokus zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ale při splnění všech dalších podmínek by jeho jednání mohlo být posouzeno jako pomoc ke zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku. Poukázal na to, že provedené důkazy svědčící v jeho neprospěch neprokazují naplnění subjektivní stránky uvedeného zločinu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu namítl, že společný úmysl všech spolupachatelů nebyl v této trestní věci vůbec prokázán zejména s ohledem na výpovědi ostatních spolupachatelů, přičemž soudy obou stupňů se tímto rozporem vůbec nezabývaly. Závěrem poukázal na to, že soudy obou stupňů při ukládání trestu nepřihlédly u všech spolupachatelů, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání uvedeného zločinu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 4 To 340/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný uplatnil převážně obdobné námitky, které již uplatnil v předcházejících fázích trestního řízení, se kterými se soudy obou stupňů řádně a v souladu se zákonem vypořádaly. Poukázal na to, že obviněný svoji argumentaci zakládá především na zpochybňování skutkových závěrů, k nimž dospěly soudy obou stupňů a na jejich následném nahrazování odchylnými skutkovými východisky. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti plně odkázal na hodnocení provedených důkazů, které je popsáno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Uvedl, že námitky uplatněné obviněným jsou námitkami skutkovými, a nemohou proto být podkladem pro úspěšné uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce ohledně námitky obviněného týkající se nerespektování kritérií stanovených v §39 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku v souvislosti s uložením výroku o trestu usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně uvedl, že dovolání může směřovat i proti výroku o trestu, avšak s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a pouze v případě, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl pachatel uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. a §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku a že jeho jednání mohlo být posouzeno jako pomoc ke zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.
Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedeným námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že spoluobvinění V. I. , N. G. a I. I. společným jednáním v přesně nezjištěné době ode dne 28. 3. 2014 do dne 29. 3. 2014 umístili na bankomaty společností GE Money Bank, a. s., nacházejícím se v B. na ulici H. , a Komerční banka, a. s., nacházejícím se v B. na ulici V. , tzv. skimmovací zařízení sestávající z čtečky čipů platebních karet a kamery ke snímání jejich PIN kódů sloužící k nelegálnímu kopírování identifikačních a přístupových dat k bankovním účtům cizích osob z paměťové části platebních karet, včetně zjištění PIN kódů a jejich archivace. Tímto jednáním měli v úmyslu získat data z uvedených paměťových částí platebních karet a tato data následně použít ke zhotovení padělků platebních karet za účelem neoprávněného výběru peněžních prostředků z bankovních účtů dotčených držitelů platebních karet. Spoluobvinění V. I. , N. G. a I. I. data shromážděná ve skimmovacím zařízení již nestihli využít a zhotovit padělky platebních karet, neboť byli dne 29. 3. 2014 ve 20:50 hod. zadrženi Policií České republiky. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný V. I. naplnil nejen subjektivní stránku pokusu zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky uvedeného zločinu, neboť se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že padělá platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý. Tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, k jeho dokonání však nedošlo. Nejvyšší soud poukazuje na to, že vinu obviněného V. I. prokazuje zejména důkaz fotodokumentací jednotlivých bankomatů a důkaz údaji zjištěnými ze záznamů uvedených bankomatů, ze kterých je zřejmé, že právě obviněný V. I. prováděl opakovaně testování zhruba čtyřiceti bankomatů v rámci města B. prostřednictvím své platební karty Zolotaja korona, mj. i bankomatů, na kterých byla umístěna jeho skimmovací zařízení. Při prohlídce osobního automobilu, který vlastnil obviněný V. I. , a při domovní prohlídce hotelového pokoje, v němž byli ubytovaní spoluobvinění V. I. , N. G. a I. I. , byly nalezeny předměty určené k výrobě a montáži skimmovacího zařízení, mj. tablet, notebook, plastové karty, USB propojovací kabely, adaptér k mikro SD kartě, pájka, brusný papír apod. Vinu obviněného pak prokazuje i odborné vyjádření z oboru kriminalistika, metoda pachové identifikace, které prokazuje shodu otisku pachové stopy zajištěné na skimmovacím nástavci s otiskem pachové stopy obviněného, který byl umístěn na bankomatu GE Money Bank, a. s., v B. na ulici H. Námitka obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako pomoc ke zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku je proto nedůvodná. Právní kvalifikace skutku je správná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu