ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1382.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1382/2015-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2015 v Brně dovolání obviněného P. S. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 6 To 269/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 311/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 104 T 311/2014, uznal obviněného P. S. (dále zpravidla jen „obviněný“) pod bodem 1) rozsudku zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené M. A. na náhradu škody.
Podle skutkových zjištění soudu spáchal tyto trestné činy tím, že
1. v přesně nezjištěné době v roce 2008 v H., okres K., se záměrem obohatit se a od prvopočátku nedostát smluvnímu závazku, poté, co slíbil poškozené M. A. a zavázal se v tomto směru, že jakmile si ji vezme za manželku, tak na ni bezúplatně převede za její finanční prostředky pořízené nemovitosti, a na základě tohoto ústního závazku následně dne 6. 5. 2008 v aukci pro poškozenou M. A. na svou osobu vydražil a nabyl za částku ve výši 2.180.000,- Kč nemovitosti, a to
- rodinný dům čp. ..., který je součástí pozemku parcelního čísla .....,
- pozemek parcelního čísla ..... o výměře 174 m 2 (zastavěná plocha a nádvoří) a
- pozemek parcelního čísla ...... o výměře 1313 m 2 (orná půda),
vše zapsáno na listu vlastnictví č. ..... pro katastrální území Š. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Ostrava, přičemž plnou dražební cenu nemovitostí a následnou rekonstrukci rodinného domu ve výši 220.000,-Kč plně hradila poškozená M. A., a následně dne 20. 10. 2011 v rozporu s předchozím ústním závazkem a bez vědomí poškozené M. A. výše uvedené nemovitosti prodal za částku 500.000,- Kč, kterou si ponechal a užil pro vlastní potřebu, čímž poškozené M. A. způsobil škodu ve výši 2.400.000,- Kč,
2. v období od 18. 4. 2011 do 21. 5. 2011 v H., okres K., bez vědomí a svolení poškozené M. A. v několika případech vzal ze společně obývané domácnosti platební kartu vydanou bankou ING Bank, N. V. se sídlem v Nizozemském království, která byla vystavena na jméno poškozené M. A. k jejímu účtu č. ....., a prostřednictvím této platební karty a znalosti pin kódu provedl bez svolení poškozené M. A. dvanáct neoprávněných výběrů a tímto jednáním z účtu č. ..... odčerpal finanční částku ve výši 99.200,- Kč, kterou užil pro svou potřebu, čímž poškozené M. A. způsobil škodu ve výši 99.200,- Kč.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 6 To 269/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. MUDr. Karla Adamuse, Ph.D., včas dne 9. 9. 2015 dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný na základě důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že skutek musí být ve výroku o vině rozsudku natolik jednoznačně a srozumitelně vymezen, aby z něj bylo patrno, jakým konkrétním jednáním byly naplněny všechny základní znaky konkrétního trestného činu. Formulace výroku o vině v jeho trestní věci není správná, neboť skutková věta je vymezena velmi obecně, přičemž soud pro časové určení spáchání skutku použil formulaci „v přesně nezjištěné době“. Obviněný brojí proti hodnocení některých provedených důkazů soudy obou stupňů. Poukázal dále na to, že soudy obou stupňů se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro správné rozhodnutí ve věci, jeho obhajobu a provedené důkazy vyhodnotily v jeho neprospěch, přestože při důsledném uplatnění zásady in dubio pro reo by jej nemohly uznat vinným. Namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, přičemž soudy obou stupňů nezohlednily všechny zásady pro ukládání trestů. Obviněný dále poukázal na to, že jeho doznání ve vztahu ke skutkům pod body 1) a 2) rozsudku není doznáním viny z trestněprávního hlediska. Obviněný odmítl, že by jednal v úmyslu uvést poškozenou M. A. v omyl v souvislosti s údajným sňatkem a následným převodem nemovitosti do jejího výlučného vlastnictví. Soud prvního stupně neprovedl stěžejní důkaz v této trestní věci, a to výslech poškozené. Jeho jednání spočívající ve dvanácti neoprávněných výběrech z bankovního účtu nemůže být trestné vzhledem k tomu, že se jednalo o výběr z platební karty, která se nacházela ve společně obývané domácnosti. Dále namítl, že v inkriminované době byl nemocný a své jednání nebyl schopen ovládnout. Vytkl, že soudy obou stupňů neprovedly důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by prokázal, zda skutky páchal v důsledku duševní poruchy. Poukázal na výpověď svědkyně I. J., která potvrdila, že dražebník svědek Mgr. D. S. uvedl, že s převodem na poškozenou mohou být problémy, neboť ona nemůže podle jeho názoru nabývat nemovitosti jako cizí státní příslušník. Dále upozornil na rozpor ve výpovědích této svědkyně z přípravného řízení a hlavního líčení. Obviněný zpochybnil vzniklou škodu, protože se soudy obou stupňů nevypořádaly s otázkou skutečné hodnoty nemovitosti s tím, že on do domu investoval své finanční prostředky.
Obviněný dále podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. MUDr. Karla Adamuse, Ph.D., včas doplnění dovolání dne 24. 9. 2015. Uvedl, že za celou dražbou stála jeho matka svědkyně I. J. Převodu nemovitosti se nevyhýbal, naopak to byla právě poškozená, která s převodem nemovitosti ani svatbou nechtěla nic dělat. Obviněný nesouhlasí s uloženou povinností k náhradě škody ve výši 2 499 200 Kč, neboť poškozená i svědkyně I. J. si byly vědomy rizikovosti dražby i skutečnosti, že si bývalí majitelé budou činit nárok na část uvedené nemovitosti.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 6 To 269/2015, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. a §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný právně relevantně namítl s odkazem na skutek pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, že nebyla naplněna objektivní stránka zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a že byla soudy obou stupňů nesprávně stanovena celková výše způsobené škody v případě skutků pod body 1) a 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu.
Podle §209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Nejvyšší soud nepřisvědčil uvedeným námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu.
Z výsledků provedeného dokazování, zejména z částečného doznání obviněného v hlavním líčení, z výpovědí svědků I. J., P. K., Mgr. D. S., M. Ď., z výpisu z katastru nemovitostí, z protokolu o provedené dražbě, z kupní smlouvy, z dohody o narovnání a z výpisu z bankovního účtu poškozené M. A. v případě skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu vyplývá, že obviněný P. S. se záměrem obohatit se a od samotného počátku nedostát smluvnímu závazku slíbil poškozené, že jakmile si ji vezme za manželku, tak na ni bezúplatně převede všechny nemovitosti pořízené za její finanční prostředky. Na základě tohoto ústního závazku dne 6. 5. 2008 vydražil na svoji osobu v dražbě pořádané v dražební síni AURELIA tři nemovitosti za částku 2 180 000 Kč, přičemž uvedenou dražební cenu nemovitostí i následnou rekonstrukci jedné z uvedených nemovitostí, a to rodinného domu ve výši 220 000 Kč uhradila poškozená. Obviněný následně dne 20. 10. 2011 prodal všechny vydražené nemovitosti v rozporu s předchozím ústním závazkem a bez vědomí poškozené za částku 500 000 Kč, kterou si ponechal a užil pro vlastní potřebu. Obviněný uvedeným jednáním způsobil poškozené škodu ve výši 2 400 000 Kč.
Z výsledků provedeného dokazování zejména z úplného doznání obviněného v hlavním líčení, z výpovědi svědkyně I. J. a z výpisu z bankovního účtu poškozené ohledně skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu vyplývá, že obviněný vzal v období od 18. 4. 2011 do 21. 5. 2011 v H. bez vědomí a svolení poškozené v několika případech ze společně obývané domácnosti platební kartu vydanou společností ING Bank vystavenou na jméno M. A. k jejímu účtu č. ..... . Obviněný prostřednictvím této platební karty a znalosti PIN kódu provedl bez svolení poškozené dvanáct neoprávněných výběrů z uvedeného účtu poškozené, přičemž tímto jednáním jí způsobil škodu ve výši 99 200 Kč.
Z takto vymezených skutků je zřejmé, že obviněný jednáním pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu naplnil nejen objektivní stránku zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky uvedeného zločinu, neboť sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tímto činem značnou škodu. Obviněný dále jednáním pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu naplnil všechny zákonné znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, neboť si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a tímto činem způsobil větší škodu, a sobě bez souhlasu oprávněného držitele opatřil platební prostředek poškozené, a to její platební kartu identifikovatelnou podle jména.
Nejvyšší soud poukazuje v souvislosti se stanovením výše škody v této trestní věci na správné závěry soudů obou stupňů, které uvedly, že podle skutkových zjištění soudu celková výše škody činí 2 499 200 Kč. Uvedenou škodu představuje částka 300 000 Kč složená poškozenou na jistinu ve veřejné dražbě, částka 1 880 000 Kč jako doplatek z účtu poškozené na úhradu kupní ceny vydražených nemovitostí, dále částka 220 000 Kč jako finanční prostředky poskytnuté poškozenou na rekonstrukci uvedeného rodinného domu a částka 99 200 Kč jako neoprávněně vybrané finanční prostředky z bankovního účtu poškozené prostřednictvím platební karty. K námitce obviněného týkající se částky 220 000 Kč na rekonstrukci rodinného domu odkazuje dovolací soud zejména na výpověď obviněného a svědkyně I. J. z hlavního líčení, kteří shodně uvedli, že uvedené finanční prostředky poskytla přímo poškozená M. A. Uvedená námitka obviněného je tedy nedůvodná.
Obviněný dále namítl, že v době spáchání skutků pod body 1) a 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu byl prokazatelně nemocný a nedokázal své jednání ovládat. Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na správné závěry soudů obou stupňů, které uvedly k příčetnosti obviněného v době spáchání trestných činů, že z provedených důkazů nevyplynulo, že by obviněný spáchal uvedené skutky v důsledku duševní poruchy, která měla za následek vymizení ovládacích či rozpoznávacích schopností. Je nepochybné, že obviněný měl dluhy kvůli opakovanému hraní na hracích automatech, ale byl schopen své jednání korigovat, protože sám nastoupil dobrovolnou léčbu v Psychiatrické léčebně v O. Z propouštěcí zprávy léčebny vyplývá, že obviněný získal náhled a motivaci k následné abstinenci. Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že jednání obviněného v jednotlivých krocích souvisejících s následným prodejem rodinného domu bez důvodných pochybností prokazuje, že obviněný byl zcela příčetný a nedošlo u něj k vymizení jeho ovládacích nebo rozpoznávacích schopností, a to jak v době před tříměsíčním pobytem v Psychiatrické léčebně v O., tak i po něm. Uvedená námitka obviněného je rovněž nedůvodná.
Nejvyšší soud podotýká k námitce obviněného o porušení zásady in dubio pro reo, že tato zásada je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud dále upozorňuje na to, že námitka nepřiměřenosti uloženého trestu není dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a ani to nepřicházelo v úvahu. Jestliže byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se aplikace hmotného práva, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Oba dovolací důvody mají hmotně právní povahu, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu může být napadán pouze s použitím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž ovšem není nepřiměřenost trestu. Připustit námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by znamenalo popření smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které by se stalo nefunkčním, bylo by bezpředmětné a nemělo by žádný smysl, neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud nezjistil s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu