ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1438.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1438/2015-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 12. 2015 o dovolání obviněného J. Š. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 9 To 240/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 17/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 9 To 240/2015, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 3. 2015, sp. zn. 3 T 17/2014. Rozsudek Městského soudu v Praze napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci nějakého „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že „právním posouzením skutku“ se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvody jsou s k u t k o v é námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazům, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.
Obviněný byl odsouzen pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr, zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti CENTER PROJECT, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Thámova 4/402, v době od 25. 11. 2008 do 26. 1. 2009 za zdaňovací období říjen až prosinec 2008 podával nepravdivá daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, neboť v úmyslu snížit výši této daně nezahrnul do jejího výpočtu celkem 13 faktur specifikovaných ve výroku o vině pod body 1-3 ohledně odběru minerálních olejů od společnosti GP GmbH German Petrolium, se sídlem v Berlíně, a od společnosti HARTFORD HOLDING, a. s., se sídlem v Bratislavě, a obratem převedl toto zboží na další neztotožněné odběratele, čímž zkrátil daň z přidané hodnoty o částku nejméně 2 667 590 Kč.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že uvedený skutek nenaplňuje znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně na skutkových námitkách, které se odvíjely od jeho obhajoby v původním řízení, že se společnostmi uvedenými ve výroku o vině nerealizoval žádné obchody a že mu nebyly nikdy předloženy žádné faktury od těchto společností. Tyto námitky pro svou skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které s ním obsahově nekorespondují a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 8, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahovou oporu v provedených důkazech, jimiž byla obhajoba obviněného vyvrácena. O existenci obchodů, z nichž vyplývala povinnost k dani z přidané hodnoty, nemůže být žádných pochyb. Tyto obchody byly prokázány listinnými důkazy, z nichž je patrno, že společnosti GP GmbH German Petrolium a HARTFORD HOLDING, a. s., dodaly společnosti CENTER PROJECT, s. r. o., minerální oleje v celkové hodnotě 7 019 977 Kč, že za to přijaly od společnosti CENTER PROJECT, s. r. o., příslušné platby, že se i fyzicky uskutečnila přeprava zboží, jeho krátkodobé skladování v H. v areálu pro skladování ropných produktů a posléze následný odvoz neznámo kam. Příslušné platby za nakoupené zboží byly provedeny z účtů, ke kterým měl dispoziční oprávnění obviněný, a to jako jediná osoba, s výjimkou účtu vedeného u banky ČSOB ve Slovenské republice, ke kterému měla dispoziční oprávnění ještě další osoba. Příznačné je, že platby ve prospěch společnosti GP GmbH German Petrolium byly provedeny z účtu vedeného u Komerční banky, a. s., který byl založen dne 29. 9. 2008, tedy těsně před dobou spáchání činu, a s tímto účtem byl oprávněn disponovat jen obviněný. Faktury za skladování v H. byly hrazeny hotově, což potvrdil svědek M. B. Nelze pominout, že obviněný byl jediným jednatelem společnosti CENTER PROJECT, s. r. o., takže je logické, že kontroloval veškeré obchody této společnosti. V této spojitosti je významná výpověď svědkyně D. B., která pro společnost CENTER PROJECT, s. r. o., zpracovávala účetnictví, jednoznačně uvedla, že materiály ke zpracování jí vždy předával obviněný, a potvrdila, že nezaznamenala žádné obchody týkající se minerálních olejů, pohonných hmot apod. Z toho je jasné, že tyto obchody prováděl obviněný mimo účetnictví společnosti. Obviněný spatřoval extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy v tom, že tu byl určitý okruh svědků, kteří nepotvrdili, že by v souvislosti s obchody, o které jde, přišli do osobního styku právě s ním. K tomu je třeba jen dodat, že osobní kontakt těchto osob s obviněným nebyl k uskutečnění předmětných obchodů nezbytný a že jeho nedostatek nemůže vyvrátit závěry vyplývající z listinných důkazů a z výlučného postavení obviněného při obchodním vedení společnosti CENTER PROJECT, s. r. o.
Jinak není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu