ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1625.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1625/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. ledna 2015 v Brně dovolání obviněného J. L., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 13 To 178/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 126/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 2 T 126/2012, uznal obviněného J. L. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem I. rozsudku přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a pod bodem II. rozsudku přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 3 T 158/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 13 To 2/2014. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 524,5 g omamné látky konopí, 1,64g omamné látky konopí a 113,6g omamné látky konopí.
Podle skutkových zjištění soudu spáchal obviněný J. L. společně se spoluobviněným T. V. skutek pod bodem I. rozsudku tím, že dne 19. 3. 2011 kolem 05:15 hod. na silnici č. … ze Ch. do P. – L., po které jeli ve vozidle zn. Volvo C70, reg. zn. …, které řídil spoluobviněný T. V., opakovaně nutili náhlým zpomalením k zastavení osádku vozidla zn. Mazda 626, reg. zn. …, tvořenou řidičem poškozeným A. M. a spolujezdci svědky L. S., J. H. a R. B., přičemž z pootevřených okének křičeli vulgární nadávky a výzvy k zastavení. Když vozidlo zn. Mazda 626 zastavilo, oba spoluobvinění vystoupili z vozidla zn. Volvo C70, přistoupili k vozidlu zn. Mazda 626 a křičeli na poškozeného: „Vylez ven! Co si myslíš? Dostaneš do držky!“, přičemž obviněný J. L. držel v rukou napřaženou dřevěnou basebalovou pálku. Poškozenému A. M. se podařilo s vozidlem zn. Mazda 626 odjet, avšak následně se celá situace opakovala, neboť spoluobvinění J. L. a T. V. vozidlo zn. Mazda 626 znovu předjeli a bezprostředně před P. – L. zastavili uprostřed vozovky a donutili jej opět zastavit. Poté znovu vystoupili z vozidla zn. Volvo C70 a šli směrem k poškozenému A. M., na kterého znovu křičeli, ať vyleze ven, přičemž jejich jednání sledovaly kromě osádky vozidla zn. Mazda 626 také osádky několika dalších vozidel, které nemohly místem incidentu projet. Poté obviněný J. L. udeřil basebalovou pálkou do přední kapoty vozidla zn. Mazda 626, čímž ji promáčkl, a do levého bočního okna u řidiče, jehož výplň rozbil a střepy z něj vlétly do obličeje poškozenému A. M., který se znovu snažil s vozidlem zn. Mazda 626 ujet, avšak narazil přitom do vozidla zn. Volvo C70, v důsledku čehož došlo k poškození obou vozidel, po němž vozidlo zn. Mazda 626 ujelo pouze cca 200 metrů a poté zastavilo. Oba spoluobvinění k němu doběhli a obviněný J. L. udeřil basebalovou pálkou do zadního levého a středového světla vozidla zn. Mazda 626, které rovněž rozbil, čímž poškozenému A. M. způsobil škodu na vozidle v celkové výši 8.300,- Kč. Následně začal obviněný J. L. s basebalovou pálkou v ruce pronásledovat poškozeného A. M., který z vozidla zn. Mazda 626 vystoupil a začal před ním utíkat, přičemž obviněný J. M. poškozenému A. M. opakovaně vyhrožoval zabitím. Když se následně poškozený A. M. vracel k vozidlu zn. Mazda 626, obviněný J. L. k němu přiběhl, basebalovou pálkou vedl úder na horní část jeho těla a tímto jej zasáhl do předloktí pravé ruky, kterou poškozený A. M. uvedený úder vykryl, čímž mu způsobil zhmoždění pravého předloktí, poranění levé tváře a spojivky a rohovky levého oka, což si vyžádalo lékařské ošetření.
Skutek pod bodem II. rozsudku spáchal obviněný J. L. tím, že dne 11. 1. 2012 kolem 15:00 hod. v prostoru vozovky na Křižovatce ulic H. a V. L. v P., jako řidič vozidla zn. Kia Sorento, reg. zn. …, napadl příslušníka Policie České republiky Ing. L. V., který ho zastavil z důvodu opakovaného porušení dopravních předpisů a který mu prokázal svoji příslušnost k Policii České republiky služebním průkazem a současným ústním prohlášením „Policie“, a to tak, že ho napadl nejprve slovně a následně do něj dvakrát strčil oběma rukama do oblasti jeho hrudníku, přestože byl před druhým fyzickým útokem uvedeným policistou vyzván, aby zanechal svého protiprávního jednání nebo bude vůči němu použito donucovacích prostředků, a svého jednání zanechal až poté, kdy proti němu bylo použito ze strany poškozeného Ing. L. V. donucovacích prostředků.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 13 To 178/2014, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání spoluobviněného T. V. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému T. V. uložil při nezměněném výroku o vině souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 1 T 85/2013, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 3 T 158/2013. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného J. L. podané proti výroku o vině pod bodem II. a proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Štěpána Jakla včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ke skutku pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu namítl, že tímto jednáním nebyla naplněna objektivní stránka přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně je uvedeno, že měl poškozeného příslušníka Policie České republiky Ing. L. V. dvakrát strčit oběma rukama do hrudníku. Z toho je podle jeho názoru patrné pouze to, že jestliže lze vůbec hovořit o nějakém násilí a pokud vůbec k nějakému násilí z jeho strany došlo, tak bylo natolik malé intenzity, že není možné shledat takové jednání trestným činem. Ke skutku pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu dále namítl, že tímto jednáním nebyla naplněna ani subjektivní stránka přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť ze skutkové věty, ani z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů nevyplývá, že jednal v přímém úmyslu působit na výkon pravomoci poškozeného. Namítl také, že není zřejmé, jakým způsobem měl nebo chtěl ovlivnit pravomoc poškozeného. Poukázal na to, že jeho jednání pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu měly soudy obou stupňů posoudit jako jednání v sebeobraně, přičemž soudy obou stupňů nevzaly v úvahu ani jeden z provedených důkazů v této trestní věci.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 13 To 178/2014, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 2 T 126/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný částečně uplatnil v dovolání skutkové námitky, které nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitce obviněného ohledně nenaplnění subjektivní a objektivní stránky přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku poukázal na to, že v trestní věci bylo prokázáno, že obviněný se poměrně razantním způsobem ohrazoval proti zákroku poškozeného Ing. L. V. Chování obviněného vůči tomuto poškozenému bylo arogantní, neboť mu vyhrožoval, že jej svlékne z uniformy a použil i několik vulgárních nadávek, které doprovázel tím, že k němu přistoupil a dvakrát jej strčil oběma rukama do oblasti hrudníku. Z uvedeného je zřejmé, že vůči poškozenému došlo ze strany obviněného k užití násilí, a to takové intenzity, že poškozený byl nucen z důvodu narůstající agresivity obviněného ukončit celý incident rovněž násilím, a to užitím dovolených hmatů a chvatů sebeobrany. Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že poškozený Ing. L. V. byl sice oblečen v civilním oděvu, ke služebnímu zákroku však byl oprávněn podle §10 odst. 2 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Obviněnému se navíc prokázal svojí příslušností k Policii České republiky služebním průkazem a současně se jako policista prezentoval ústním prohlášením „Policie“. Za těchto okolností obviněný zcela zřejmě vnímal poškozeného jako policistu, což samo o sobě vyplývá i z jeho verbálního projevu, kterým doprovázel své agresivní jednání, neboť poškozenému vyhrožoval, že jej „svlékne z uniformy“. Obviněný tedy svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že v případě skutku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a že výše uvedený skutek měly soudy obou stupňů posoudit jako jednání v nutné obraně.
Podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta.
Podle §29 tr. zákoníku čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
Nejvyšší soud nepřisvědčil zmíněným námitkám obviněného. Násilím se rozumí použití fyzické síly k působení na vůli člověka s cílem překonat kladený odpor nebo očekávaný odpor anebo mu zamezit. Násilí může směřovat proti člověku, a to jak proti úřední osobě, jejíž odpor má být překonán nebo jejímuž odporu chce pachatel zamezit, tak proti jiné osobě nebo proti věci, pokud je prostředkem působení na výkon pravomoci úřední osoby nebo prostředkem „odplaty“ za to, jak úřední osoba svoji pravomoc vykonala. K naplnění znaku násilí se nevyžaduje, aby pachatel způsobil újmu na zdraví. K naplnění znaku užití násilí však samo o sobě nestačí jen uchopení napadeného za oděv a zacloumání jím. Proto musí soud v každém konkrétním případě posoudit veškeré okolnosti případu a dovodit, zda jde o užití násilí směřujícího proti tělu napadeného (srov. rozh. č. 22/1966 Sb. rozh. tr.). Z časového hlediska musí užití násilí při jednání, které je uvedeno v §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, buď předcházet výkonu pravomoci úřední osoby, nebo k němu musí dojít při výkonu pravomoci (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, s. 3127-3128).
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný J. L. se dne 11. 1. 2012 choval při řízení vozidla zn. Kia Sorento, reg. zn. …, velmi agresivně, neboť vysokou rychlostí předjížděl, vybržďoval auta jedoucí za ním, házel z auta předměty a vulgárně gestikuloval na ostatní řidiče, tedy opakovaně porušoval dopravní předpisy. Příslušník Policie České republiky poškozený Ing. L. V. jej proto zastavil kolem 15:00 hod. v prostoru vozovky na křižovatce ulic H. a V. L. v P. Nebyl sice oblečen ve služebním stejnokroji, neboť v té době nebyl ve službě, ke služebnímu zákroku však byl oprávněn podle §10 odst. 2 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Obviněnému prokázal svoji příslušnost k Policii České republiky služebním průkazem a prohlášením „Policie“. Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje na to, že pro posouzení subjektivní stránky přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je nerozhodné, že napadený příslušník Policie České republiky nebyl oblečen ve služebním stejnokroji, pokud obviněný z jiných okolností věděl, že v kritické době koná službu a plní své služební povinnosti (srov. přiměřeně rozh. č. 10/1967 Sb. rozh. tr.). Obviněný se následně choval vůči poškozenému velmi arogantně, vyhrožoval mu, že jej tzv. „svlékne z uniformy“ a použil proti němu vulgární nadávky. Obviněný poté stupňoval svoji agresivitu a přešel i k fyzickému napadení poškozeného, do něhož dvakrát strčil oběma rukama do oblasti hrudníku, přestože byl před druhým fyzickým útokem poškozeným vyzván, aby zanechal svého protiprávního jednání, nebo bude vůči němu použito donucovacích prostředků. Obviněný nedbal této výzvy a opakovaně do poškozeného stejným způsobem strčil. Poškozený proto použil z důvodu narůstající agresivity obviněného donucovací prostředky, aby mu zabránil v dalším agresivním chování. Nejvyšší soud poukazuje na to, že obviněný J. M. zcela zřejmě považoval poškozeného Ing. L. V. za policistu vykonávajícího pravomoc úřední osoby, což vyplývá jednak z jednání tohoto poškozeného, který obviněnému J. M. prokázal svoji příslušnost k Policii České republiky služebním průkazem a ústním prohlášením „Policie“, jednak z verbálního projevu tohoto obviněného, který poškozenému Ing. L. V. vyhrožoval, že jej tzv. „svlékne z uniformy“. Obviněný následně po prvním fyzickém útoku nereagoval na výzvu poškozeného a opakovaně jej fyzicky napadl, tedy jednal s cílem působit na výkon pravomoci úřední osoby tak, aby napadený Ing. L. V. buď svou pravomoc vůbec nevykonal, nebo ji vykonal jinak, než ji zamýšlel vykonat předtím, než došlo k použití násilí proti němu. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní, ale i objektivní stránku přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jednání obviněného nelze posoudit jako jednání obviněného v nutné obraně podle §29 tr. zákoníku, protože nejsou naplněny znaky nutné obrany podle §29 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu je zcela správná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. L. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek