ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1647.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1647/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. ledna 2015 v Brně dovolání obviněného F. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 13 To 249/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 143/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. V. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 1 T 143/2013, uznal obviněného F. V. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Podle §250 odst. 3 tr. zák. a za použití §35 odst. 2 tr. zák. jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 49 T 17/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 9 To 88/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 13 To 249/2014, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v plném rozsahu a rozhodl tak, že obviněného F. V. uznal vinným přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Podle §250 odst. 3 tr. zák. a za použití §35 odst. 2 tr. zák. jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 49 T 17/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 9 To 88/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Marie Nedvědové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka a následek jako jeden z obligatorních znaků objektivní stránky přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Poukázal na to, že v průběhu trestního řízení podrobně vysvětlil, jakým způsobem papoušky získal, přičemž je po dovozu řádně zaregistroval na Odboru životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy. Uvedl, že papoušky zakoupil od paní C. P. prostřednictvím jejího přítele P. , a současně s papoušky převzal i údajně padělaná potvrzení o výjimkách včetně obálky s prázdnými, navíc již neplatnými tiskopisy a razítkem. Namítl, že nemůže být prokázáno, že úmyslně užil padělanou listinu jako pravou a že by úmyslně v rozporu s jinými právními předpisy dovezl, přechovával a sobě či jinému opatřil exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím, protože v trestním řízení nebyla vyslechnuta jako svědkyně paní C. P. , od níž zakoupil uvedené papoušky a převzal od ní padělaná potvrzení. Poukázal na to, že skutečnost, že údajně laxním přístupem ve věci měl dát najevo, že je s případnými následky svého jednání minimálně srozuměn, ještě nemůže odůvodnit závěr, že se žalovaného jednání dopustil úmyslně, byť třeba pouze formou nepřímého úmyslu. Obviněný trvá na tom, že nevěděl, že potvrzení jsou padělaná. Neměl důvod nevěřit v pravost příslušných potvrzení, která byla zalita do fólie a nešlo jinak zjistit, že by k jejich padělání skutečně došlo. Obviněný nepochyboval o legálním původu papoušků, a to jednak s ohledem na okolnosti jejich nákupu, neboť je získal od osob, které osobně znal, ale zejména proto, že mu je Odbor životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy zaevidoval a neměl v tomto směru žádné výhrady. Poukázal na to, že jeho obhajoba je navíc plně potvrzována i výpovědí svědka A. N. Dodal, že rozsudek odvolacího soudu je nejasný a skutková zjištění soudu jsou neúplná a v řadě závěrů vychází odvolací soud z dedukcí, které nejsou podloženy žádnými důkazy.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 13 To 249/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného F. V.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka a následek jako jeden z obligatorních znaků objektivní stránky přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku.
Podle §299 odst. 1 tr. zákoníku kdo v rozporu s jiným právním předpisem usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář chráněného druhu a spáchá takový čin na více než dvaceti pěti kusech živočichů, rostlin nebo exemplářů, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §299 odst. 2 tr. zákoníku bude stejně potrestán, kdo v rozporu s jiným právním předpisem usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince silně nebo kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím.
Podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou listinu užije jako pravou, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný si v lednu až únoru 2010 v rozporu s §8 odst. 1 nařízení rady ES č. 338/97, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů, a v rozporu s Úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin publikované v České republice pod č. 572/1992 Sb. (dále jen „Úmluva CITES“), dovezl a následně dne 17. 2. 2010 zaregistroval v České republice čtyři živé exempláře papoušků druhu kakadu Probosciger aterrimus, tedy exempláře přímo ohrožené vyhubením nebo vyhynutím zařazené do přílohy A nařízení Komise ES č. 709, kterým se mění nařízení rady ES č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů, v hodnotě nejméně 48.000 Euro (1.246.848 Kč), k jejichž registraci v České republice předložil potvrzení o výjimce ze zákazu obchodní činnosti vystavené Výkonným orgánem CITES Velké Británie v Bristolu číslo ...... ze dne 29. 1. 2007 k exempláři s číslem kroužku ......, číslo ......... ze dne 11. 9. 2006 k exempláři s číslem kroužku ......, číslo ........ ze dne 22. 1. 2003 k exempláři s číslem kroužku ......, a číslo .......... ze dne 16. 7. 2003 k exempláři s číslem kroužku .......... Na základě sdělení Výkonného orgánu CITES pro Velkou Británii v Bristolu bylo prokázáno, že výše uvedená potvrzení o výjimce jsou padělaná. Obviněný následně nebyl schopen prokázat legální původ exemplářů podle §24 odst. 1 zák. č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodování s ohroženými druhy“). K padělání těchto potvrzení o výjimce ze zákazu obchodních činností, které jsou podle §37 odst. 3 zákona o obchodování s ohroženými druhy veřejnou listinou, bylo použito stolního reliéfního kulatého razítka ve znění „CITES MANAGEMENT AUTHORITY, DETR BRISTOL UK“, které si obviněný opatřil spolu s exempláři a které bylo při domovní prohlídce dne 26. 7. 2011 zajištěno v jeho bydlišti na adrese L. , K. , spolu s potvrzeními o výjimce č. .... ze dne 29. 1. 2007 a č. ...... ze dne 11. 9. 2006 a dalšími 8ks čistopisů formulářů potvrzení o výjimce ze zákazu obchodní činnosti. Dále byly v jeho bydlišti zajištěny dva exempláře papouška druhu kakadu Probosciger aterrimus č. kroužku ........... a .......... Přitom bylo znaleckým zkoumáním prokázáno, že výjimky č. ......... ze dne 29. 1. 2007 a č. ......... ze dne 11. 9. 2006, stejně jako výjimky č. ...... ze dne 22. 1. 2003 a č. .... ze dne 16. 7. 2003 jsou jednoznačně opatřeny prolisem stolního reliéfního kulatého razítka, které měl obviněný ve svém držení a dalších 8ks zajištěných čistopisů těchto výjimek je totožných s tiskopisy výjimek použitých obviněným k registraci exemplářů. Další dva exempláře papoušků druhu kakadu Probosciger aterrimus s č. kroužku ........... a č. kroužku ........ ihned po jejich zaregistrování v České republice a v rozporu s §24 odst. 3 zákona o obchodování s ohroženými druhy předal svědku A. N. , který se měl pokusit o jejich rozmnožení a kterému předložil padělané potvrzení o výjimce ze zákazu obchodní činnosti.
Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní a objektivní stránku přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky těchto přečinů, neboť neoprávněně nakládal s exempláři papoušků druhu kakadu Probosciger aterrimus, tedy druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím a vzhledem k okolnostem, za nichž získat zmíněné papoušky i s ohledem na nález prázdných formulářů výjimek z obchodní činnosti a razítka orgánu oprávněného k povolení takové výjimky při domovní prohlídce v jeho bydlišti minimálně věděl o tom, že listiny, jimiž prokazuje původ papoušků, mohou být padělané, a přesto s těmito listinami nakládal jako s pravými. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného F. V. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek