ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.170.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 170/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. března 2015 v Brně dovolání obviněného J. S. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 9 To 419/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 120/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 26 T 120/2014, uznal obviněného J. S. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem 2) rozsudku zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 3) rozsudku pokusem zločinu křivého obvinění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku. Podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Jako uvedené trestné činy posoudil Okresní soud v Kladně skutky spočívající v tom, že obviněný
1) dne 16. 5. 2013 v blíže nezjištěné době od půlnoci do 13:30 hod. v K. v ulici K., z baru Mystic Club, v němž se nacházel se svolením poškozeného M. B., odcizil celkem 35 lahví alkoholických nápojů v celkové hodnotě 7.562,- Kč, dva sudy 10º piva zn. Gambrinus o objemu 50 litrů v hodnotě celkem 4.800,- Kč a jeden sud 11º piva zn. Gambrinus v hodnotě celkem 1.902,- Kč, 3 ks čistících prostředků nezjištěné značky v hodnotě celkem 300,- Kč, čímž způsobil poškozenému M. B. celkovou škodu ve výši 15.171,- Kč a poškozené společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s., škodu ve výši 1.902,- Kč, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 10. 2010, sp. zn. 6 T 137/2010, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2010, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, který vykonal dne 22. 7. 2012,
2) od přesně nezjištěné doby v létě 2013 do 24. 9. 2013 vědomě nepravdivě tvrdil poškozené M. B., a v tomtéž ji i opakovaně utvrzoval, že jeho známý B. Z., zabývající se prodejem nemovitostí, jim pomůže k nižší kupní ceně rodinného domu v K. a zařídí převod nemovitosti za výhodnější cenu, a v důsledku toho obviněný J. S. dne 24. 9. 2013 převzal od poškozené M. B. finanční hotovost ve výši 500.000,- Kč s legendou, že peníze musí ukázat B. Z. a s ním ihned poté realizovat po právní stránce koupi nemovitosti, po převzetí peněz v automobilu poškozené M. B. v K. na ulici P. obviněný J. S. automobil opustil, poškozenou M. B. již nekontaktoval a peníze jí nevrátil, čímž jí způsobil škodu ve výši 500.000,- Kč,
3) dne 2. 6. 2014 v době od 9:15 hod. do 10:44 hod ve Vazební věznici P. – R., po opakovaném poučení o trestnosti křivého obvinění, ve snaze vyhnout se vlastnímu trestnímu stíhání, uvedl do protokolu o výslechu na svou obhajobu vědomě nepravdivou informaci, že byl fyzicky napaden a okraden svým známým M. N., kterého osobně zná a kterého označil nezaměnitelným způsobem, jímž měl být dne 24. 9. 2013 v K. v blíže nezjištěném vchodě v ulici R. fyzicky napaden poté, co na toto místo šel po údajné předchozí telefonické domluvě s M. N., ukázat mu finanční hotovost ve výši 500.000,- Kč, patřící poškozené M. B., určenou na koupi domu, kterou měl podle aktuální výpovědi obviněného J. S. údajně zprostředkovat právě M. N., který se následně měl za použití fyzického násilí vůči obviněnému J. S. této hotovosti zmocnit a dále měl obviněnému J. S. odcizit z kapsy bundy mobilní telefon zn. Samsung a poté z místa odejít neznámo kam, ačkoliv M. N. zemřel již 4. 9. 2013.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 9 To 419/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Václava Marka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to jen proti výroku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů zaměnily objekty trestných činů křivého obvinění podle §345 tr. zákoníku a křivé výpovědi podle §346 tr. zákoníku. Uvedl, že pokud neobstojí právní kvalifikace skutku podle §345 odst. 1 tr. zákoníku, protože je tu „nezpůsobilý předmět trestného činu“, nemůže být dána ani právní kvalifikace skutku podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, neboť mrtvý člověk nemá právní subjektivitu. Existenci případné nemajetkové újmy soudy obou stupňů podle jeho názoru nezjistily, neboť soud prvního stupně uvedl, že nepravdivý údaj nepřekročil hranice policejní služebny a nezasáhl tak osobnostní sféru zemřelého M. N. Odvolací soud na tyto závěry odkázal v odůvodnění svého rozhodnutí. Obviněný má za to, že posouzení skutku jako pokusu zločinu křivého obvinění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku by připadalo v úvahu, pokud by obviněný v době, kdy vypovídal, nevěděl o tom, že křivě obviněná osoba již nežije. Jestliže to však věděl, nemůže se jednat o dokonaný zločin, ani o jeho pokus.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 9 To 419/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že nemůže obstát námitka obviněného, že ustanovení §345 tr. zákoníku je určeno výlučně k ochraně křivě obviněné osoby, neboť ustanovení §335 až §351 tr. zákoníku chrání především důležité zájmy spjaté s činností státu a jeho orgánů před různými formami jednání, která narušují řádnou činnost orgánů veřejné moci, ztěžují výkon správy státu nebo realizaci některých práv občanů. Ze systematického zařazení ustanovení §345 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že objektem trestného činu podle tohoto ustanovení není pouze zájem na ochraně osob před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest, ale především zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů. Poukázal na to, že neúčelná aktivita orgánů činných v trestním řízení může být vyvolána i křivým obviněním učiněným bez úmyslu pachatele přivodit trestní stíhání jiné osoby, neboť bez ohledu na úmysl osoby sdělující nepravdivé údaje jsou orgány činné v trestním řízení povinny stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví. Stejně tak může být do činnosti těchto orgánů zasaženo i nepravdivým obviněním směřujícím proti zemřelé osobě, protože i v takovém případě je nutno konat úkony směřující ke zjištění, zda je namístě věc odložit podle §159a odst. 1 tr. ř. nebo podle §159 odst. 2 tr. ř. ve spojení s §11 odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že neobstojí ani námitka obviněného, podle které je zemřelá osoba „nezpůsobilým předmětem útoku“ z hlediska ochrany zájmů křivě obviněné osoby. Ochrana cti a vážnosti člověka bez dalšího nekončí jeho smrtí, a proto sdělení, že zemřelá osoba se za svého života dopustila trestného činu, nepochybně představuje znevážení její památky. Uzavřel, že i křivé obvinění ze spáchání trestného činu již nežijící osoby, o jejíž smrti pachatel v době vyslovení nepravdivého tvrzení věděl, předpokládal však, že žila v době údajného spáchání trestného činu, směřuje jak proti zájmu na ochraně řádné činnosti státních orgánů, tak proti zájmu na ochraně cti a důstojnosti člověka. Právní kvalifikace skutku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu je tedy správná.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
K tomuto vyjádření podal obviněný repliku. Nesouhlasí v ní s názorem, že trestní postih pro zločin křivého obvinění je možný i pro nepravdivé sdělení, že se zemřelá osoba dopustila trestného činu, neboť ochrana cti a vážnosti člověka nekončí jeho smrtí. V takovém případě jde podle obviněného o neúměrné rozšíření trestnosti, které by v praxi vedlo k důsledkům, které ani všechny nelze dohlédnout. Obviněný připustil, že ustanovením §345 tr. zákoníku je chráněna též činnost orgánů veřejné moci. Poukázal na to, že v jeho trestní věci policejní orgán nepřistoupil ani nemusel přistoupit k žádným úkonům, protože mu bylo známo, že M. N. nežije.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Trestný čin křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku spáchá ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu, spáchá-li takový čin v úmyslu zakrýt nebo zlehčit svůj vlastní trestný čin.
Křivě obvinit jiného ze spáchání trestného činu znamená vědomě objektivně nepravdivě informovat o tom, kdy, kde a jak měl být spáchán trestný čin a kdo je jeho pachatelem. Znaky trestného činu křivého obvinění naplňuje i křivé obvinění učiněné při uplatňování vlastní obhajoby v trestním řízení. Křivé obvinění se může týkat jen trestného činu a musí směřovat proti určité osobě. Tato osoba musí být individualizována uvedením takových okolností, z nichž lze spolehlivě dovodit, o kterou osobu jde, a není třeba, aby tato osoba byla označena jménem (srov. č. 29/1988 Sb. rozh. tr.).
Obviněný namítá, pokud jde o skutek pod bodem 3) výroku o vině, že nemohl spáchat uvedený zločin, protože mrtvý člověk nemá právní subjektivitu a že jeho jednání nezasáhlo osobnostní sféru zemřelého M. N. Této námitce Nejvyšší soud nepřisvědčil. Zemřelá osoba požívá ochrany osobnostních práv podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 platného občanského zákoníku, protože ochrana cti a vážnosti člověka nekončí jeho smrtí. Ustanovení §81 a násl. občanského zákoníku vychází z přirozenoprávní koncepce ochrany osobnosti, upravuje výkon a ochranu nezadatelných přirozených práv k lidské osobnosti. Respektuje přitom mezinárodní úmluvy o lidských právech i Listinu základních práv a svobod. Osobnost člověka představuje z hlediska její právní ochrany jeden z předmětů absolutních soukromých práv, která upravuje občanský zákoník.
Podle §81 odst. 1 občanského zákoníku je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle §81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. V ustanovení §82 občanského zákoníku jsou upraveny nároky ze zásahu do osobnosti člověka. Podle §82 odst. 2 občanského zákoníku se po smrti člověka může domáhat ochrany jeho osobnosti kterákoli z osob jemu blízkých. Toto ustanovení navazuje na úpravu v ustanovení §82 odst. 1 občanského zákoníku, podle níž platí, že člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává k námitce obviněného o záměně objektů trestných činů křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a křivé výpovědi podle §346 tr. zákoníku, že objektem prvního ze zmíněných trestných činů je podle odstavce 1 především zájem na ochraně každé osoby před lživými útoky na její práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu. Pokud jde o odstavec 2 tohoto ustanovení, pak zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, o svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu směřujícího k trestnímu stíhání obviněného. Objektem trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1 tr. zákoníku je zájem na řádném výkonu znalecké činnosti. Objektem trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 tr. zákoníku je zájem na správném zjištění skutkového stavu jako základu zákonného rozhodnutí v řízení o dědictví, v řízení před soudy včetně mezinárodních soudních orgánů, státních zástupců nebo policejních orgánů, pokud konají řízení podle trestního řádu, a obdobný zájem na správných zjištěních vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny. Jednání obviněného, který byl v souladu se zákonem poučen o trestních následcích křivého obvinění, který jako obviněný vypověděl, že M. Z. jej oloupil o částku 500.000,- Kč, kterou předtím obviněný podvodně vylákal na poškozené M. B., naplňuje zcela znaky zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku, protože obviněný tímto jednáním se snažil zakrýt svůj vlastní trestný čin, tedy zločin podvodu spáchaný vůči poškozené M. B. Z výše uvedených důvodů neobstojí ani námitka, že zemřelá osoba je ,,nezpůsobilým předmětem útoku“ z hlediska ochrany zájmů křivě obviněné osoby, kterou obviněný navíc nesprávně formuluje jako „nezpůsobilý předmět trestného činu“. Právní kvalifikace skutku je proto zcela správná.
Nejvyšší soud pro úplnost podotýká, že v trestní věci obviněného J. S. měl být skutek pod bodem 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu správně posouzen jako dokonaný trestný čin, nikoliv jako jeho pokus. Vzhledem k zásadě zákazu reformation peius, však nelze tuto vadu odstranit. Obviněný ani nesprávnou kvalifikaci skutku v tomto směru nenamítal.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek