ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.212.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 212/2015-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 18. března 2015 v neveřejném zasedání, o dovoláních obviněných T. V. , a M. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 55 To 520/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 295/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 10. 2013, sp. zn. 1 T 295/2006, byli obvinění L. Š. , T. V. a M. T. uznáni vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákona. Za to byli odsouzeni podle §158 odst. 1 tr. zákona všichni shodně k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zákona jim byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zákona jim byla stanovena zkušební doba v trvání 18 měsíců. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Tímto rozsudkem byl spoluobviněný J. Ř. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený ve zprošťující části rozsudku.
Obvinění se trestného činu dopustili tím, že v Č. L. dne 17. 7. 2005 po 20.00 hodině, obžalovaní pprap. T. V. a pprap. M. T. , jako policisté Oddělení hlídkové služby Policie ČR v Č. L. ve službě, oblečeni v černých uniformách Policie ČR, a obžalovaný mjr. J. Ř. , v té době vedoucí Oddělení hlídkové služby Policie ČR v České Lípě a jeho zástupce npor. L. Š. , oba v civilním oblečení, kteří se naveleli do služby z osobního volna v důsledku dopravní nehody podřízených policistů na silnici č. .......... z Č. L. směrem na Z. před objektem firmy Valdhans, v důsledku předchozího nevhodného slovního komentáře této dopravní nehody poškozeným J. L. jedoucím na kolečkových bruslích po cyklostezce, obžalovaný J. Ř. jmenovaného, který se po silnici s bratrem J. a I. K. po chvíli vracel zpět, srazil ze silnice přes příkop na cyklostezku a poté jej předal podřízeným obžalovaným T. V. a M. T. , aby ho odvedli ke služebnímu vozidlu, kde mu spoutali ruce za zády, přitom ho oba opakovaně udeřili pěstmi do oblasti hlavy, což doprovázeli vulgárními nadávkami, mezitím k nim přiběhl i obžalovaný npor. L. Š. , chytil poškozeného zezadu za vlasy, začal s ním cloumat, několikrát jej udeřil pěstí do obličeje a zadní části hlavy, své jednání také komentoval vulgarismy a při nakládání poškozeného J. L. do služebního vozidla mu obžalovaný T. V. udeřil hlavou o rám a následně jej kopl do oblasti nohou, a když poškozený seděl uvnitř vozidla, obžalovaný L. Š. se jej snažil ještě udeřit pěstí do obličeje, což se mu však nepodařilo, proto se zapřel rukama za střechu vozidla a poškozeného kopl do oblasti nohou a hned nato obžalovaný L. Š. přiběhl k poškozenému J. L. , opřenému horní polovinou těla a hlavou o kapotu služebního vozidla se spoutanýma rukama za zády, a bezdůvodně jej udeřil velkou intenzitou pěstí do obličeje, následkem čehož se poškozený svezl po kapotě vozidla na zem a poté, co byl J. L. společně s J. L. převezen obžalovanými T. V. a M. T. na Obvodní oddělení Policie ČR v České Lípě do ulice P. Z. , když během cesty policisté pokračovali v nadávkách a výhrůžkách na adresu poškozených, kde, aniž by poškozeným uvedli důvod předvedení a učinili s nimi zápis, obžalovaný T. V. ještě napadl úderem pěstí do oblasti břicha a obličeje J. L. , čemuž nečinně přihlížel obžalovaný M. T. , přičemž následkem jednání obžalovaných L. Š. , T. V. a M. T. poškozený J. L. utrpěl otřes mozku s drobnou kontuzí mozku, podvrtnutí a natažení krční páteře, zhmoždění obličejové a vlasové části hlavy, zhmoždění bérce levé dolní končetiny a drobné poranění sliznice rtů s pracovní neschopností od 18. 7. 2005 do 31. 8. 2005 a poškozený J. L. následkem jednání obžalovaného L. Š. utrpěl lehký otřes mozku, podvrtnutí krční páteře, tržnou ránu rtu, zhmoždění obličejové části hlavy a odlomení klinických korunek zubů 11 a 12, u zubu 11 s otevřením dřeňové dutiny s pracovní neschopností od 18. 7. 2005 do 18. 9. 2005 a obžalovaný J. Ř. následně nesplnil povinnost vyplývající ze své pravomoci velitele oddělení hlídkové služby a neprodleně nevyhodnotil oprávněnost a přiměřenost použití donucovacích prostředků, a všichni obžalovaní policisté tak jednali v rozporu s příslušnými právními předpisy.
Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného J. Ř. proti zprošťujícímu výroku, a obvinění L. Š. , T. V. a M. T. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 55 To 520/2013, všechna odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podali řádně a včas společné dovolání obvinění T. V. a M. T. , opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť jsou přesvědčeni, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž v řízení mu předcházejícím byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V úvodu zrekapitulovali průběh řízení v jejich trestní věci, uvedli, že okresní soud v této věci rozhodoval třikrát, přičemž prvními dvěma rozsudky soudu prvního stupně (samosoudcem JUDr. V. Chábem) byli zproštěni obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. Odvolací soud vždy k dovolání státního zástupce zprošťující rozsudky zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. V pořadí třetím rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 10. 2013, sp. zn. 1 T 295/2006, pak byli samosoudcem Mgr. M. Venclem uznáni vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) písm. c) tr. zákona a byl jim uložen trest. Postup okresního soudu v tomto třetím případě však podle nich vykazuje závažné vady, pro které ho lze považovat za protizákonný. Poté ve svém dovolání citovali ustanovení §219 odst. 3 tr. ř. a obsáhle se teoreticky zabývali výkladem tohoto ustanovení. V jeho intencích však podle nich okresní soud nejednal, neboť při hlavním líčení dne 16. října 2013 ve věci rozhodoval samosoudce Mgr. M. Vencl, jenž je svým rozhodnutím uznal vinnými, byť do té doby samosoudce JUDr. V. Cháb je opakovaně obžaloby zprostil. Obvinění se domnívají, že pokud samosoudce Mgr. M. Vencl nahradil v řízení JUDr. V. Chába, a to z důvodu ukončení jeho funkce soudce, byl povinen hlavní líčení 21. 10. 2013 opakovat zcela znovu (od přednesení obžaloby po provedení všech důkazů realizovaných v předchozích hlavních líčeních), přičemž podle nich ani nebyl oprávněn se ve smyslu §219 odst. 3 tr. ř. dotazovat obviněných a státního zástupce, zda souhlasí s tím, aby byl přečten obsah protokolů z předchozích hlavních líčení. Ačkoli byl jimi tento souhlas dán, neměl samosoudce tento souhlasný projev brát v potaz. Tím byl podle obviněných porušen zákon v jejich neprospěch, když tento stav odvolací soud nenapravil a naopak shledal postup okresního soudu správným. Na závěr obvinění ještě poukázali na časové souvislosti hlavního líčení konaného dne 16. 10. 2013, které bylo v 9:00 hodin zahájeno, v 9:30 hodin přerušeno, po pěti minutách byly přečteny aktuální opisy rejstříku trestů obviněných a bylo přistoupeno k závěrečným návrhům účastníků. Již u odvolacího soudu obvinění namítali, že za uvedených 30 minut nemohl okresní soud řádně a v požadovaném rozsahu přečíst protokoly z předchozích hlavních líčení, aby si vytvořil objektivní názor na projednávanou věc. Navíc podle nich doba 18 měsíců od doby kdy naposledy rozhodoval JUDr. V. Chába, do doby, kdy rozhodl Mgr. M. Vencl, je nepochybně značná a mělo dojít k tomu, aby bylo provedeno hlavní líčení znovu. Obvinění se domnívají, že postupem okresního soudu došlo k zásahu do jejich práva na spravedlivý proces.
Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího tak i nalézacího soudu, a přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň požádali o odklad výkonu rozhodnutí a postup podle §265o odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že údajné procesní pochybení okresního soudu spočívající v porušení §219 odst. 3 tr. ř., podle něj nevykazuje znaky žádného ze zákonných dovolacích důvodů. Předmětnou námitku nepovažuje za důvodnou ani v obecné rovině. Má za to, že podmínky uvedené v §219 odst. 3 tr. ř. byly splněny. Především podle něj platí, že s příslušným postupem okresního soudu souhlasili jak státní zástupce, tak i obvinění a samosoudce podle §219 odst. 3 věta druhá tr. ř. smí postupovat. V tomto směru odkázal na §314b odst. 4 tr. ř., podle kterého má samosoudce stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda, a dále na zásadu rychlosti řízení a procesní ekonomie, která by byla vyloučením samosoudce z možnosti postupu dle citovaného ustanovení bez racionálních důvodů porušena. Ochrana práv obviněných je podle státního zástupce zaručena právě prostřednictvím jejich souhlasu s postupem podle citovaného ustanovení, pokud by s daným postupem nesouhlasili, byl by postup podle daného ustanovení vyloučen bez ohledu na to, zda jde o věc tzv. senátní či samosoudcovskou. Tak tomu v daném případě nebylo, protože souhlas vysloven byl. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaná z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud shledal, že obvinění v dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obvinění tento dovolací důvod uplatnili v alternativě první, neboť se domnívají, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž v řízení mu předcházejícím byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by však měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněných. Jde o případy zamítnutí nebo odmítnutí odvolání z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1, resp. odst. 3 tr. ř. V trestní věci obviněných je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci odvolání obviněných a státní zástupkyně podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal a všechna podaná odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřicházelo v úvahu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy mohl být uplatněn toliko v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tuto alternativu obvinění neuplatnili a jak bude uvedeno dále, ani v této alternativě by nebyl vzhledem k povaze jejich námitek dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) naplněn.
Nejvyšší soud shledal, že námitky uvedené v dovoláních obviněných neodpovídají zákonným dovolacím důvodům uvedeným v §265b tr. ř. a stojí mimo jejich rámec.
Podstatou dovolání obviněných je totiž údajné procesní pochybení nalézacího soudu, k němuž mělo dojít v důsledku toho, že po změně v osobě samosoudce nebylo hlavní líčení v jejich trestní věci provedeno znovu a bylo tedy podle nich porušeno ustanovení §219 odst. 3 tr. ř. Domnívají se, že i když dali souhlas s postupem podle §219 odst. 3 tr. ř., samosoudce neměl brát jejich souhlasné prohlášení v potaz a měl provést hlavní líčení znovu. Nejvyšší soud těmto námitkám nepřisvědčil. Obdobnými námitkami obviněných se navíc již zabýval a vypořádal se s nimi soud II. stupně (str. 7 rozhodnutí) v rámci reakce na odvolací námitky obviněných (odvolání na č. l. 751 a násl. tr. spisu). Ačkoli je zřejmé, že tyto námitky nespadají pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ani pod jiný ze zákonných dovolacích důvodů, považuje Nejvyšší soud za potřebné, pouze nad rámec dovolání a z hlediska zachování zásad spravedlivého procesu, objasnit nedůvodnost námitek obviněných.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že Okresní soud v České Lípě v posuzované trestní věci rozhodoval třikrát. Rozsudky ze dne 26. 11. 2010, č. j. 1 T 295/2006-575, a ze dne 5. 4. 2012, č. j. 1 T 295/2006-658, byly zrušeny usneseními Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 11. 2011, č. j. 55 To 133/2011-612, a ze dne 30. 4. 2013, č. j. 55 To 394/2012-697, a to z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. Po posledním zrušujícím rozhodnutí krajského soudu nařídil Okresní soud v České Lípě nové hlavní líčení. S ohledem na skutečnost, že předchozí předseda senátu, resp. samosoudce JUDr. V. Cháb rezignoval na funkci soudce, byla trestní věc podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení novému předsedovi senátu, resp. samosoudci Mgr. M. Venclovi. Při nařízeném hlavním líčení dne 16. 10. 2013 (č. l. 717 tr. spisu), byli přítomni všichni obvinění i jejich obhájci. Z důvodu změny v osobě samosoudce byly procesní strany samosoudcem dotázány, zda souhlasí s postupem podle §219 odst. 3 věta druhá tr. ř. Po poradě s obhájci všichni obvinění i státní zástupkyně shodně uvedli, že dávají výslovný souhlas k postupu soudu podle §219 odst. 3 věta druhá tr. ř., tedy k přečtení podstatného obsahu protokolů z dosavadních hlavních líčení a v něm provedených důkazů. Tento postup byl následně proveden s tím, že ani státní zástupkyně ani obvinění neměli návrhy na doplnění dokazování. Hlavní líčení pak bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den 21. 10. 2013.
Podle §219 odst. 3 tr. ř. jestliže není třeba pro podstatnou vadu řízení nebo z jiného důležitého důvodu provést hlavní líčení znovu, sdělí předseda senátu při pokračování v odročeném hlavním líčení podstatný obsah dosavadního jednání. Změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu.
Jak z uvedeného vyplývá, změna ve složení senátu je důvodem k tomu, aby bylo hlavní líčení provedeno znovu, jen za podmínek uvedených v §219 odst. 3 věta druhá tr. ř., tj. pokud státní zástupce nebo obviněný nesouhlasí s přečtením protokolu o (předchozím) hlavním líčení (tento postup byl do trestního řádu zaveden novelou zák. č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002).
Ustanovení §219 odst. 3 tr. ř. tedy upravuje dvě různé alternativy dalšího postupu poté, co bylo dříve hlavní líčení odročeno (na určitý termín i na neurčito), pokud po odpadnutí důvodu odročení se má hlavní líčení v téže věci opětovně konat. Obdobně se postupuje po vrácení věci soudem druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně. Ustanovení §219 odst. 3 věta druhá tr. ř. řeší postup, když po odročení hlavního líčení došlo ke změně ve složení senátu nebo od odročení uplynula delší doba. V řízení před samosoudcem jde o takový případ vždy, došlo-li ke změně v osobě samosoudce (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §219, Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013).
Z uvedeného vyplývá, že se citované ustanovení trestního řádu vztahuje též na věci tzv. samosoudcovské. Z ustanovení §314b odst. 4 tr. ř. (jak správně poznamenal i státní zástupce) je pak zřejmé, že samosoudce je v řízení subjektem všech práv a povinností, která v řízení před soudem náležejí senátu nebo předsedovi senátu. Tedy i v řízení před samosoudcem lze postupovat podle §219 odst. 3 věta druhá tr. ř. O takový případ se v uvedené věci jedná. Pokud tedy v posuzované věci po vrácení věci odvolacím soudem k novému projednání a rozhodnutí došlo ke změně v osobě samosoudce, tento nepochybil, když postupoval v souladu s §219 odst. 3 tr. ř. a v hlavním líčení dne 16. 10. 2013 (č. l. 717 tr. spisu) se dotázal procesních stran, zda souhlasí s postupem podle §219 odst. 3 věta druhá tr. ř. Z protokolu o hlavním líčení je pak zřejmé, že státní zástupkyně i všichni obvinění (po poradě s obhájci) udělili výslovný souhlas s přečtením podstatného obsahu protokolů z předchozích hlavních líčení, což také obvinění ani nezpochybňují. Pokud se týká obviněnými namítané doby 18 měsíců od doby, kdy rozhodoval v předmětné věci naposledy JUDr. V. Cháb, a kdy poprvé rozhodoval Mgr. M. Vencl, Nejvyšší soud podotýká, že zákon neposkytuje bližší konkretizaci pro posouzení, jaký časový limit lze považovat za delší dobu. Záleží na konkrétních okolnostech projednávané věci a rozhodující je stanovisko senátu (v tomto případě samosoudce), popřípadě stran. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 16. 10. 2013 nevyplývá, že by některá ze stran vznesla jakékoli námitky v tomto směru. Zejména ale jde o dva na roveň postavené alternativní případy, kdy je nutný souhlas stran se čtením daných listin, tedy změna složení senátu, kdy je souhlas nutný vždy, a uplynutí delší doby, která je v každém konkrétním případě závislá na výše uvedeném posouzení. Změnil-li se tedy v této trestní věci senát (samosoudce), je otázka délky uvedené doby bezpředmětná. Nezbývá než konstatovat, že v postupu Okresního soudu v České Lípě nedošlo k namítané procesní vadě.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněných neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Jejich dovolání byla proto posouzena jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. byla odmítnuta.
Nejvyšší soud takto rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš