ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.251.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 251/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 3. 2015 o dovolání obviněného P. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 5 To 370/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 61/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 5 To 370/2014, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 21 T 61/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem, a vytkl, že soudy ve vztahu k tomuto zjištění vadně hodnotily důkazy a provedly nedostatečné dokazování. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a že jeho účelem není být nějakým „dalším odvoláním“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se od odvolání liší mimo jiné tím, že ho lze podat jen z důvodů, které jsou v zákoně výslovně uvedeny. Pro posuzovanou kauzu jsou tyto důvody stanoveny v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů a k rozsahu dokazování. Konkrétní námitky, které jsou obsahem dovolání, mají relevanci deklarovaného zákonného dovolacího důvodu pouze za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se ve smyslu citovaného ustanovení rozumí jeho hmotně právní posouzení. Takové posouzení záleží v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o otázku aplikace hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný byl odsouzen pro přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 1. 10. 2013 do 8. 11. 2013 na různých místech v okrese N. J. ve čtyřech případech pod lživými záminkami vstoupil do domů poškozených, kterým pak ve třech případech odcizil peníze a různé věci v celkové hodnotě 15 400 Kč a v jednom případě neodcizil nic, protože se mu prohledáváním zásuvek nepodařilo nic vhodného najít, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl v trestní věci Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 2/2009 pravomocně odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) k trestu odnětí svobody na 28 měsíců, který vykonal dne 10. 9. 2013.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nezakládal naplnění znaků přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na skutkových námitkách, které byly pokračováním jeho obhajoby z řízení před soudy obou stupňů a které se odvíjely od jeho tvrzení, že není osobou totožnou s pachatelem činu. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to má opodstatnění v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Novém Jičíně, která v napadeném usnesení akceptoval také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele posuzovaného činu. Zjištění soudů, že obviněný je pachatelem tohoto činu, má odpovídající podklad v doznání obviněného při jeho prvním výslechu v přípravném řízení. Výpověď, v níž se obviněný doznal, byla podrobná, konkrétní a zahrnovala vylíčení takových okolností, které objektivně odpovídaly skutečnosti a které by obviněný nemohl znát, pokud by nebyl pachatelem. V dalším průběhu řízení obviněný od původního doznání ustoupil, začal spáchání činu popírat, za pachatele označil jiné osoby a změnu výpovědi se snažil vysvětlit tím, že k doznání byl donucen nátlakem policistů. Soudy hodnotily změněnou výpověď obviněného jako nevěrohodnou, neboť po objasnění okolností jeho prvního výslechu v přípravném řízení došly k závěru, že doznání na něm nebylo nijak vynuceno. Soudy se zabývaly také dopisy, které byly adresovány orgánům činným v trestním řízení a v kterých jim bylo oznamováno, že pachatelem činu je někdo jiný než obviněný. S ohledem na jejich celkový obsahový kontext a na místo, odkud byly odeslány, soudy hodnotily tyto dopisy tak, že nejsou s to zvrátit zjištění vyplývající z původního doznání obviněného, které navíc bylo v souladu s tím, že svědkové, kteří pachatele viděli, v něm při rekognicích provedených podle fotografií identifikovali právě obviněného, a to dva svědkové bez pochybností, jeden svědek s označením obviněného jako „nejvíce podobného“ pachateli, jeden svědek se sedmdesátiprocentní jistotou a jeden svědek s padesátiprocentní jistotou. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a v tomto rámci přijatelně zdůvodnily také to, proč jako nadbytečné neprovedly další důkazy, jichž se domáhal obviněný ve svých návrzích. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem. Tím není ani namítaná okolnost, že mu před hlavním líčením nebylo umožněno, aby se seznámil se znaleckými posudky, které Okresní soud v Novém Jičíně nechal vypracovat (obsah posudků byl seznatelný v hlavním líčení, v němž jimi byl proveden důkaz).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec