ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.264.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 264/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. března 2015 v Brně dovolání obviněného M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 7 To 396/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 106/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 19 T 106/2014, uznal obviněného M. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že v době od 16:00 hod. dne 5. 7. 2014 do 00:40 hod. dne 28. 7. 2014, kdy byl omezen na svobodě a následně dodán do výkonu trestu odnětí svobody, nenastoupil na základě výzvy Okresního soudu v Sokolově do výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 4 T 41/2014, a který nabyl právní moci téhož dne, ačkoli výzvu k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody adresovanou do vlastních rukou osobně převzal dne 16. 6. 2014. Podle §337 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 7 To 396/2014, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Miroslava Šipky včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že existoval závažný důvod k tomu, aby nenastoupil na výzvu soudu výkon trestu odnětí svobody, a tím byla jeho nepříznivá situace v rodině. Byl subjektivně přesvědčen, že se nedopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, výzvu soudu neignoroval a do výkonu trestu odnětí svobody chtěl nastoupit ihned poté, co by pomohl svým rodičům. Obviněný má za to, že k naplnění zákonných znaků výše uvedeného trestného činu se vyžaduje závažnější jednání pachatele, tedy takové jednání, které vykazuje výraznější intenzitu a je zpravidla soustavnější a jehož důsledkem bude maření nebo podstatné ztížení výkonu rozhodnutí. Namítl, že takovou závažnost nelze dovodit pouze z krátkodobého nenastoupení výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný dále namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 7 To 396/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že není důvodná námitka obviněného, že závažným důvodem pro nenastoupení výkonu trestu odnětí svobody byla jeho nepříznivá rodinná situace. S touto námitkou se již řádně a v souladu se zákonem vypořádal odvolací soud, a proto plně odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Dále uvedl, že z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá mj. i to, že obviněný musel být dodán do výkonu trestu odnětí svobody, neboť se sám nedostavil k výkonu trestu odnětí svobody na výzvu Okresního soudu v Sokolově, ačkoliv si výzvu osobně převzal. Tímto jednáním obviněný podle názoru nejvyššího státního zástupce naplnil všechny zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Dodal, že v této trestní věci neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný namítl, že závažným důvodem pro nenastoupení do výkonu trestu odnětí svobody byla jeho nepříznivá rodinná situace.
Nejvyšší soud této námitce nepřisvědčil a v podrobnostech odkazuje na správné závěry odvolacího soudu, který se s touto námitkou obviněného vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud správně uvedl, že vážným důvodem k nenastoupení do výkonu trestu odnětí svobody nemůže být to, že se jeho rodiče po dvaceti pěti letech soužití rozešli a on se jim snažil obstarat bydlení. Takovou situaci nelze považovat za těžkou situaci v rodině, která by ho mohla zbavit trestní odpovědnosti. Za takovou situaci by bylo možné považovat například náhlé úmrtí v rodině či jinou tragickou událost, jejíž okamžité řešení by nesneslo odkladu. Nelze také přehlédnout, že obviněný má zletilé sourozence, z nichž nejméně dva objektivně mohli pomoci rodičům jejich situaci řešit a pokud by se rodiče měli náhle tzv. „ocitnout na ulici“, mohl obviněný situaci řešit podáním žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu §323 odst. 1 tr. ř., podle něhož předseda senátu soudu prvního stupně může z důležitých důvodů odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující jeden rok. Obviněný takto neučinil a ani dodatečně žádným způsobem nedoložil, zda taková situace u jeho rodičů opravdu reálně nastala.
Obviněný dále namítl, že k naplnění všech zákonných znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku se vyžaduje jednání, které vykazuje výraznější intenzitu, je zpravidla soustavnější a jehož důsledkem bude maření nebo podstatné ztížení výkonu rozhodnutí, což v případě krátkodobého nenastoupení výkonu trestu odnětí svobody nelze dovodit.
Podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný nereagoval na výzvu Okresního soudu v Sokolově k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, která mu byla řádně a včas doručena dne 16. 6. 2014, neboť bez závažných důvodů nenastoupil dne 5. 7. 2014 do výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný byl do výkonu trestu odnětí svobody dodán až dne 28. 7. 2014 policejním orgánem na základě příkazu soudu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný tedy nenastoupil výkon trestu odnětí svobody ani dodatečně z vlastní vůle, ale na základě zásahu policejního orgánu. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, neboť bez závažného důvodu nereagoval na výzvu soudu prvního stupně a nenastoupil včas do výkonu trestu odnětí svobody, čímž zmařil výkon rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 4 T 41/2014. Dovolací soud nezjistil žádný, natož extrémní, nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním soudu. Právní kvalifikace skutku je správná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek