ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.299.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 299/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 3. 2015 o dovolání obviněného Ing. J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 6 To 766/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 91/2002 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 6 T 91/2002, byl obviněný Ing. J. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. d) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §247 odst. l tr. zák., §53 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 5 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na dva týdny. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Ústí nad Labem skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 20. 10. 2000 kolem 14,50 hodin v Ú. n. L. na parkovišti u hotelu Máj po předchozích dohadech ohledně parkování odcizil poškozené M. H. brýle, které měla na nose, čímž jí způsobil škodu ve výši 1 816 Kč.
O odvoláních, která podali obviněný a ve prospěch obviněného jeho manželka J. H. a která směřovala proti všem výrokům, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 6 To 766/2010. Podle §258 odst. l písm. d), odst. 2 tr. ř. byl v rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušen výrok o náhradním trestu odnětí svobody. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem, že peněžitý trest byl mezitím vykonán zaplacením.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Toto usnesení napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. c), d) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. l písm. c) tr. ř. obviněný uplatnil námitku, že pokud mu byl v odvolacím řízení ustanoven obhájce, dověděl se to až po rozhodnutí o podaných odvoláních. Z toho vyvozoval, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Jako dovolací důvod podle §265b odst. l písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o podaných odvoláních ve veřejném zasedání, které konal v jeho nepřítomnosti. Závěr, že veřejné zasedání nemohlo být konáno v jeho nepřítomnosti, obviněný vyvozoval z toho, že mu nebyla doručena obsílka k veřejnému zasedání. Postup Krajského soudu v Ústí nad Labem označil za porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
V posuzované věci byly původně dány podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 6 T 135/2006, jímž byl obviněný odsouzen pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Krajský soud v Ústí nad Labem proto vycházel z toho, že i řízení v projednávané věci se vede pro trestný čin uvedený v §36 odst. 3 tr. ř., což je důvodem nutné obhajoby. Proto obviněného přípisem ze dne 26. 3. 2014 vyzval, aby si obhájce do tří dnů zvolil, a upozornil ho, že jinak mu bude obhájce ustanoven. Přípis byl obsahem zásilky, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem nechal obviněnému doručit prostřednictvím Policie České republiky, avšak obviněný dne 1. 4. 2014 bezdůvodně odmítl zásilku převzít, přestože ho policejní orgán upozornil na následky odepření. Zásilka se proto považuje dnem 1. 4. 2014 za doručenou. Následně Krajský soud v Ústí nad Labem ustanovil obviněnému obhájce, jímž byl JUDr. Jan Diák, advokát. Ten byl posléze vyrozuměn o veřejném zasedání a osobně se ho zúčastnil. Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil, a pokud se o ustanovení obhájce dověděl jinak až poté, co bylo rozhodnuto o podaných dovoláních, způsobil si to sám bezdůvodným odepřením zásilky, v níž byl vyzván k tomu, aby si obhájce zvolil.
Bez ohledu na to, kdy se obviněný dověděl o ustanovení obhájce, zůstává skutečností, že ve veřejném zasedání, v němž bylo rozhodnuto o podaných odvoláních, obhájce měl.
Jinak je nutno poznamenat, že Krajský soud v Ústí nad Labem nakonec zjistil, že podmínky pro uložení souhrnného trestu i za trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. pominuly, neboť ohledně dřívějšího odsouzení ve věci Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 135/2006 mezitím nastal účinek, že se na obviněného hledí, jako by nebyl odsouzen (§35 odst. 3 tr. zák.). Důvod nutné obhajoby, pro který došlo k ustanovení obhájce, se tudíž fakticky ani neuplatnil.
Z hlediska ustanovení §265b odst. l písm. c) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněný namítl, že Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o podaných odvoláních ve veřejném zasedání, které konal v jeho nepřítomnosti. Krajský soud v Ústí nad Labem tím ovšem žádné ustanovení neporušil.
Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil. O veřejném zasedání ho předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem nechal vyrozumět s použitím tiskopisu vz. 7a tr. ř., a to poštovní zásilkou určenou do vlastních rukou obviněného na adresu označenou pro účely doručování. Obviněný nebyl v místě zastižen, doručovatelka proto dne 29. 5. 2014 uložila zásilku na poště a zanechala obviněnému výzvu k jejímu vyzvednutí, avšak obviněný si zásilku nevyzvedl. Uplynutím lhůty deseti dnů, v níž si obviněný zásilku nevyzvedl, nastala tzv. fikce doručení, což znamená, že poslední den uvedené lhůty, tj. den 9. 6. 2014, se považuje za den doručení (§64 odst. 4 tr. ř., §60 odst. 3 tr. ř.). Okolnost, že se obviněný o konání veřejného zasedání nedověděl, je za uvedeného stavu nerozhodná.
Před zahájením veřejného zasedání si Krajský soud v Ústí nad Labem ověřil, že obviněný není ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. To by totiž zakládalo jediný zákonný důvod, který by vylučoval konat veřejné zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného (§263 odst. 4 tr. ř.).
Za popsané situace žádné ustanovení trestního řádu nebránilo Krajskému soudu v Ústí nad Labem konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
Krajský soud v Ústí nad Labem postupem spočívajícím v provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného neporušil ani ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které každému garantuje právo na projednání věci ve vlastní přítomnosti. Obviněný se možnosti využít tohoto práva zbavil sám tím, že si nevyzvedl zásilku obsahující vyrozumění o veřejném zasedání a doručovanou mu do vlastních rukou na adresu, kterou předtím označil pro účely doručování. Nepřítomnost obviněného byla v posuzované věci dostatečně kompenzována přítomností obhájce ve veřejném zasedání, v němž kromě důkazu spisem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 135/2006 nebylo jinak prováděno žádné dokazování. Uvedený důkaz neměl žádný vliv na skutková zjištění, která byla podkladem odsuzujícího výroku o vině, a jeho význam se omezoval jen na právní posouzení podmínek pro případné uložení souhrnného trestu.
Z hlediska ustanovení §265b odst. l písm. d) tr. ř. je dovolání obviněného rovněž zjevně neopodstatněné.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu ode dne vyhlášení napadeného usnesení pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že věc mu byla předložena dne 27. 2. 2015. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec