ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.314.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 314/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 4. 2015 o dovolání obviněného J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 5 To 350/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 5 T 7/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 5 To 350/2014, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 5 T 7/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zpochybnil skutková zjištění, která se stala podkladem odsuzujícího výroku o vině. Vyjádřil názor, že tato zjištění nevycházejí z důkazů, a že pokud se opírají o nějaké důkazy, jde o důkazy nevěrohodné. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a že v něm nelze spatřovat nějaké „další odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Konkrétní uplatněné námitky mají povahu deklarovaného dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů je postupem, který je upraven procesním právem (zejména ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř.), zatímco dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr .ř. záleží v porušení hmotného práva. Již z toho je zřejmé, že skutkové námitky se s tímto dovolacím důvodem zcela míjejí.
Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba odkázat na povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Obviněný byl odsouzen pro zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Chomutově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, spočíval v podstatě v tom, že obviněný nejméně od 2. 9. 2013 do 28. 9. 2013 v Ch. a v M. pod pohrůžkou, že mu ublíží, že ho zbije a že ho podřeže, donutil poškozeného M. Š.
- k uzavření tří úvěrů (úvěrových smluv) v celkové výši 435 000 Kč a k vydání částky nejméně 260 000 Kč z těchto prostředků,
- k opakovaným výběrům z jeho bankovního účtu a k předání peněz v celkové výši nejméně 160 000 Kč,
- k nákupu plazmového televizoru a mobilního telefonu na úvěr ve výši 32 478 Kč a k předání tohoto zboží,
- ke koupi osobního vozidla v autobazaru za částku 133 836 Kč a k podpisu kupní smlouvy, načež obviněný s vozidlem odjel se sdělením, že jede natankovat, a již se nevrátil.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že uvedený skutek nevykazuje znaky zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Tím se obviněný ocitl mimo meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Chomutově, která v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především svědecká výpověď poškozeného. Poškozený je osobou vyznačující se mimo jiné hypersubmisivností, nedostatečně rozvinutou schopností rozeznat manipulativní jednání jiných a naivní důvěřivostí, což z něho činí snadný objekt vydírání. Jinak ale jeho vlastnosti, jak vyplynulo ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací na klinickou psychologii, zaručují, že události popisuje pravdivě a bez sklonu ke lhaní. O věrohodnosti svědecké výpovědi poškozeného nejsou žádné důvodné pochybnosti. Navíc byla jeho výpověď podpořena dalšími, byť nepřímými důkazy. Jde o výpovědi svědků z okruhu jeho rodinných příslušníků (matka R. Š. , její partner M. Ř. , bratr poškozeného D. Š. ), které logicky navazují na svědeckou výpověď poškozeného, potvrzují zaznamenaný úbytek jeho úspor, vysvětlení poškozeného a nakonec i to, že poškozený jim fyzicky označil obviněného jako osobu, která si na něm peníze a nákupy vynucovala. Svědecká výpověď poškozeného se v žádném ohledu neocitla v rozporu ani s objektivně zjištěnými okolnostmi či s důkazy, které nebyly nijak vázány na okruh jeho rodinných příslušníků a kterými byly výpovědi svědků popisující průběh jednání o úvěrech a nákupech. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily, což se týká jak povahy jednání obviněného, včetně jeho rozsahu co do věcného i časového vymezení, tak následku v podobě způsobené škody ve výši 586 314 Kč.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec