ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.353.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 353/2015-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 1. dubna 2015 v Brně dovolání obviněného J. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 8 To 80/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 7/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 7 T 7/2014, uznal obviněného J. V. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2, 3 písm. j) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 16. 2. 2014 v čase 08:53:49 hod. vstoupil do provozovny benzínové čerpací stanice č. ..... v obci Č. S. , ul. T. G. M. , maskovaný kapucí a ozbrojen nožem celkové délky 26,5 cm (čepel délky 15,5 cm, šířka čepele 1,25 cm), který si před činem opatřil a ukryl v levém rukávu zimní bundy, s úmyslem získat finanční prostředky a usmrtit obsluhu čerpací stanice, fyzicky napadl poškozenou J. K. , tak že v době, kdy stál před prodejním pultem, na který si předtím odložil vybrané zboží (bagetu, olej) na shora jmenovanou bez varování zaútočil tak, že ji přineseným nožem bodl do oblasti pravé strany krku, poté prodejní pult obešel a ve svém útoku proti poškozené pokračoval bodáním nožem do oblasti krku a hrudníku, přičemž poškozená se tomuto jednání bránila, snažila se obžalovaného vystrkat z tohoto prostoru, což se jí částečně podařilo, obžalovaný následně zatlačil poškozenou do prostoru za prodejním pultem, kde opětovně na jmenovanou zaútočil nožem do oblasti krku, kdy poškozená se snažila údery vykrývat rukama a na svoji obranu použila maketu pistole obsahující slzný plyn, obžalovaný v útoku pokračoval nejméně 3 kopy proti tělu poškozené a nejméně dalšími 6 bodnými ranami do horní poloviny těla, kdy poškozená se tomuto jednání bránila hozením sešívačky, na což obžalovaný reagoval tím způsobem, že ji uchopil zezadu za zátylek a strhl ji na zem, kde v útoku pokračoval dalšími nejméně 5 ranami nožem proti jejímu tělu, poté poškozenou, která po útoku zůstala ležet na zemi, překročil, přistoupil k pultu, kde odložil kuchyňský nůž a z pokladny odcizil finanční hotovost ve výši 9.400,- Kč ke škodě podnikající fyzické osoby V. V. , IČ: 71829385, v tuto dobu se podařilo poškozené vstát ze země a v době, kdy se pokusila místo činu opustit, ji obžalovaný uchopil za oděv a odtáhl ji od vchodových dveří zpět do prostoru prodejny benzínové čerpací stanice, a následně v čase 08:55:33 odešel, poškozená si sama ze svého mobilního telefonu přivolala pomoc, přičemž byla rychlou záchrannou službou nejprve převezena do Nemocnice Náchod a poté letecky transportována na hrudní kliniku Fakultní nemocnice v Hradci Králové k urgentnímu ošetření, kde byla posléze hospitalizována do 14. 3. 2014, když její léčba trvala i v době konání hlavního líčení, přičemž shora popsaným jednáním obžalovaného utrpěla mnohočetná bodnořezná poranění hlavy, krku a trupu (hrudníku a břicha), konkrétně bodnořezné poranění tkání v oblasti úhlu dolní čelisti a ušního boltce vpravo, 2 řezné rány kůže horní až zadní plochy pravého ramene, 4 drobné řezné rány kůže přední plochy krku v oblasti hrdelní jamky, řeznou ránu zevních partií levého prsu s krevním výronem v měkkých tkáních, bodnou ránu přední stěny hrudníku vpravo ve střední klíčkové čáře, pronikající 1. mezižebřím shora dolů do pravé pohrudniční dutiny, zasahující přes horní lalok do horního segmentu dolního laloku pravé plíce, bodnou ránu zevní až zadní stěny hrudníku vpravo, pronikající 2. mezižebřím do pravé pohrudniční dutiny, zasahující do horního segmentu dolního laloku pravé plíce, bodnou ránu v oblasti pravé klíční kosti pronikající do dutiny hrudní, krvácení do pravé pohrudniční dutiny s útlakem pravé plíce a mezihrudí, drobné krevní výrony v měkkých tkáních horního předního mezihrudí, kdy došlo k proniknutí vzduchu do pravé pohrudniční dutiny a měkkých tkání mezihrudí, krku a hrudníku vpravo, 2 bodné rány přední břišní stěny vpravo podél střední čáry při horním okraji podbřišku, pronikající do dutiny břišní s pronikajícím poraněním stěny česla žaludku, první kličky tenkého střeva, přechodu lačníku a kyčelníku a příčného tračníku, s poraněním stěny slepého střeva a bodným poraněním závěsu tenkého střeva, krvácení do dutiny břišní, drobné řezné a bodné rány přední břišní stěny, nepronikající do dutiny břišní a dále utrpěla zlomeninu krčku pravého ramene dolní čelisti, bez posunu kostních úlomků, když ze soudně lékařského hlediska tato poranění je nutno považovat za poškození důležitého orgánu vyžadující bezodkladné odborné lékařské ošetření, díky němuž nedošlo ke smrti poškozené, neboť život poškozené byl bezprostředně ohrožen intenzívní ztrátou významného objemu krve při bodném poranění hrudní a břišní stěny, pravé plíce a orgánů dutiny břišní.
Podle §140 odst. 3 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to nože s dřevěnou rukojetí o celkové délce 26,5 cm. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 8 To 80/2014, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce podaného proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Šiguta včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný, neboť soudy obou stupňů nedostatečně přihlédly ke všem okolnostem uvedeným v §38 tr. zákoníku, §39 tr. zákoníku a §41 tr. zákoníku. Trest odnětí svobody v trvání sedmnácti let mu byl uložen zejména v rozporu s obecnými zásadami při ukládání trestů uvedenými v §39 tr. zákoníku, tedy v rozporu s hmotně právními předpisy. Odvolací soud dále nedostatečně přihlédl k tomu, že napomáhal při objasňování trestné činnosti, že svým činem způsobil nižší škodlivý následek, že se činu dopustil ve velmi nízkém věku a pod tíhou nepříznivých životních poměrů.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 8 To 80/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku až §41 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný v rámci svého dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného a poukazuje na to, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud poukazuje na to, že námitka nepřiměřenosti trestu odnětí svobody není řádným dovolacím důvodem, nelze ji tedy podřadit ani pod obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek