ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.359.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 359/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. dubna 2015 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného D. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. 8 To 342/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 3/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 14 T 3/2014, byl obviněný D. B. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců.
Obviněný se trestných činů dopustil tím, že dne 1. 9. 2013 v blíže neustanovené době kolem 1:27 hodin v obci B.-O., okres B., v prostoru na silnici před kulturním areálem zvaným výletiště, při služebním zákroku, který prováděla hlídka příslušníků Obvodního oddělení Policie České republiky, Územního odboru Blansko-Vyškov, ve složení prap. J. P. a nstržm. M. J.a, proti T. V., který odmítal prokázat svoji totožnost, využil situace, vstoupil mezi T. V. a policisty prap. J. P. a nstržm. M. J., a svým tělem jim pasivně bránil v provedení služebního zákroku, při tomto využil situace, kdy policisté použili proti T. V. donucovací prostředek hmaty a chvaty sebeobrany a zmocnil se služební pistole, kterou měl policista prap. J. P. řádně zasunutou a zajištěnou v opaskovém služebním pouzdru umístěném na opasku u pravého boku, jednalo se o služební zbraň příslušníka Policie České republiky CZ 75D Compact, ráže 9 mm Luger, výrobního čísla ...., včetně 14 ks nábojů Luger ráže 9 mm umístěných v zásobníku zasunutého v těle zbraně, a to tím způsobem, že rozepnul zajišťovací druk, odjistil pojistku proti vytažení zbraně a zbraň vytáhl, poté se zbraní z místa utekl a následně tuto ukryl do hlíny v okrasném záhonku v místě svého bydliště u bytového domu č. ... na ulici P. v B., kde byla náhodně nalezena kolemjdoucí osobou, tímto jednáním způsobil škodu ve výši 10.056,- Kč poškozenému Česká republika, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, přičemž se jednalo o služební zbraň určenou pro příslušníka ozbrojeného sboru, podléhající zvláštní registraci, k jejímuž držení neměl a nemohl nabýt oprávnění podle zákona o střelných zbraních a střelivu č. 119/2002 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. 8 To 342/2014, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř., z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl odvolání obviněného.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Má za to, že nalézací soud nezískal dokazováním v dané věci spolehlivý podklad pro spravedlivé rozhodnutí o vině a trestu. Nesouhlasí se závěrem, že byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak soudu ukládá ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Obviněný si je vědom, že opakuje argumenty, které již uváděl u hlavního líčení a v podaném odvolání, ale je přesvědčen, že soudy se s jeho obhajobou dostatečně nevypořádaly. Od počátku směřoval své námitky proti důkazu pachovou identifikací, přičemž uvedené pochybnosti snižují věrohodnost daného důkazu. Předně obviněný poukazuje na skutečnost, že předměty, z nichž byly snímány pachové stopy, byly po určitou dobu uloženy na místě, kde s nimi mohl běžně přijít do kontaktu, když v domě, v jehož sklepě byly dané věci uloženy, bydlí jeho matka, on ji navštěvuje a někdy u ní přebývá. Nesouhlasí se závěrem soudu, že se musel zbraně částí svého těla minimálně dotknout. Dále v protokolu o ohledání místa činu a protokolu o odběru pachových stop jsou podle obviněného rozporné časové údaje, ze kterých plyne, že nejprve byly odebrány pachové stopy z místa, které bylo ohledáno později. Tyto pochybnosti mohou mít podle obviněného vliv na věrohodnost provedené pachové expertízy, přičemž s opačným závěrem soudu nesouhlasí. Soud měl podle něj odstranit pochybnosti o věrohodnosti uvedeného důkazu. Další námitkou, která se vztahuje k dokazování pachovou expertízou je to, že podle obviněného v protokolech, které byly podkladem pro odborné vyjádření, byla uvedena zcela jiná čísla vzorků než v daném odborném vyjádření. Obviněný nesouhlasí, jakým způsobem se nalézací soud vypořádal s těmito jeho námitkami. Poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 10/2002, s tím, že je nutné u provádění důkazů pachovou zkouškou dbát na dodržení procesní čistoty, když podle obviněného v tomto případě o procesně čistý způsob získání důkazu nejde, což oslabuje věrohodnost tohoto důkazu. Podle obviněného dále nebylo možné, aby se v daném časovém úseku, mezi okamžikem, kdy příslušník policie ztratil zbraň a okamžikem, kdy byl on zadržen, dostal se do místa, kde byla nalezena zbraň a zpět. Z výslechu svědků přitom podle něj plyne, že byl viděn, jak se pěšky pohybuje v okolí místa, kde mělo dojít ke ztrátě zbraně a že v době mezi 1:27 a 2:00 byl na O. na zábavě. Ani jeden ze soudů se podle obviněného nezabýval tím, jak se měl dostat se zbraní do B., tam ji ukrýt a dostat se zpět na O.. Vzhledem k tomu, že se soudy podle obviněného nevypořádaly s uvedenými námitkami, přetrvávají důvodné pochybnosti o skutkovém stavu věci, soudy nedokázaly vysvětlit, jak se mohla zbraň za tak krátkou dobu dostat na tak vzdálené místo. Na závěr obviněný poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, z níž plyne, že pokud byl obviněný na základě skutkového zjištění, které nepostačuje k právnímu závěru, že byly naplněny znaky daného trestného činu, je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek krajského soudu a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl tak, že ho zprostí obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že se po seznámení se spisovým materiálem a obsahem dovolání k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že obviněný v dovolání uplatnil v podstatě totožné námitky, kterými se již zabýval a přesvědčivě vypořádal soud II. stupně. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, podal fakticky ve stejném rozsahu (z velké části dokonce doslovně totožný obsah), a z obdobných důvodů jako odvolání (č. l. 172 a násl. tr. spisu). Shodné námitky byly součástí celé obhajoby obviněného a zabýval se jimi již nalézací soud. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání je zřejmé, že námitky obviněného dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Toho si je ostatně obviněný vědom, když v závěru dovolání poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu s tím, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn také tehdy pokud skutková zjištění soudů nepostačují k právnímu závěru o naplnění zákonných znaků daného trestného činu. Nutno podotknout, že o takový případ v dané věci nejde, přičemž je v tomto směru praxe Nejvyššího soudu již dlouhodobě v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu (viz níže tzv. extrémní rozpor).
Obviněný v dovolání brojí proti skutkovým zjištěním učiněným soudy na základě provedeného dokazování. Provedené důkazy podle něj nedostačovaly k tomu, aby bylo bez pochybností prokázáno, že se uvedeného skutku dopustil. Podstatou dovolání obviněného pak byla především jeho snaha znevěrohodnit některé provedené důkazy. Obviněný brojil proti způsobu vypracování odborného vyjádření z oboru pachové identifikace. Poukazoval na nesrovnalosti v časových údajích na protokolu o ohledání místa činu a protokolu o odběru otisků pachových stop. Dále v této souvislosti namítal údajné nesrovnalosti ve způsobu označení vzorků, které se staly podkladem pro uvedené odborné vyjádření. Obviněný také namítal, že se nemohl uvedeného trestného činu dopustit, neboť nebylo podle něj možné v časovém úseku, kdy jeho pohyb nebyl monitorován, tedy od okamžiku ztráty zbraně až do chvíle jeho zadržení, uskutečnit cestu z místa střetu s policisty, k místu, kde byla nalezena zbraň a zpět k místu, kde byl zadržen. Obviněný brojil proti způsobu, jakým se soudy vypořádaly s jeho námitkami, z rozhodnutí soudů citoval, přičemž nesouhlasil s jejich argumentací uvedenou v odůvodněních jejich rozhodnutí.
K naposledy uvedenému nutno podotknout, že pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího, popř. nalézacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z obsahu dovolání je tedy zřejmé, že obviněný svými námitkami zcela popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nesouhlasí s tím, jaké důkazy okresní a krajský soud ve věci provedly, jak provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Se způsobem hodnocení důkazů (zejména s hodnocením některých listinných důkazů, a to odborného vyjádření z oboru pachové identifikace, protokolu o ohledání místa činu, protokolu o odběru otisků pachových stop) polemizuje, provedené dokazování považuje za nedostačující a hodnocení důkazů soudy za chybné. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoliv z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Takové námitky nemohou samy o sobě založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Obviněný zpochybňuje výsledky provedeného dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaných činů tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutkových závěrů, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný rozpor, natož extrémní, mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Blansku, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, nejedná. Z odůvodnění napadených rozhodnutí i obsahu spisu je zřejmé, že soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu, neboť vyslechly řadu svědků, kteří ve věci mohli podat potřebné informace. Právě na svědeckých výpovědích, které shledaly soudy věrohodnými a proti nimž ostatně ani obviněný ve svém dovolání ničeho nenamítal, soudy založily své závěry o vině obviněného uvedenými přečiny. Usvědčován je totiž především svědeckými výpověďmi příslušníků Policie České republiky, kteří se shodně vyjadřovali o okolnostech služebního zákroku vůči T. V., který v uvedenou dobu prováděli, jemuž obviněný aktivně bránil a při němž došlo k odcizení služební zbraně jednoho z policistů. Obviněný zneužil toho, že unikl pozornosti policistů, vyjmul služební zbraň z opaskového pouzdra policisty a náhle se z místa činu vzdálil, aby se za určitou dobu (č. l. 133 tr. spisu – podle výpovědi policisty M. J. po půl hodině až jedné hodině) znovu objevil a byl policisty zadržen. Z výpovědí policistů je zřejmé, že v daném okamžiku se v bezprostřední blízkosti kromě T. V. a obviněného nenacházela žádná další osoba, která by zbraň mohla odcizit a na místě také nebyla zbraň nalezena. Zejména časové okolnosti případu, kdy došlo k odcizení zbraně, jsou pak podporovány rovněž výpověďmi svědků R. K. a M. K. (č. l. 130 a násl. tr. spisu), kteří potvrdili, že spatřili muže, v němž později identifikovali obviněného, jak v inkriminované době (v době zásahu policistů vůči T. V.) přeskočil plot areálu, kde se konala zábava, viděli obviněného z bezprostřední blízkosti, neboť tento přistoupil k jejich automobilu a posunkem je žádal o zastavení. Když svědek R. K. zahlédl u boku obviněného předmět, který vypadal jako rukojeť zbraně, svědci obviněnému nezastavili. V době opouštění zábavy pak znovu viděli obviněného, jak byl odváděn policisty, a poznali v něm muže, kterého viděli předtím přeskakovat plot. Odcizená zbraň byla nalezena následujícího dne, v místě bydliště matky obviněného, kde obviněný také příležitostně přebývá. Nalézací soud se v této souvislosti zabýval rovněž otázkou, zda měl obviněný dostatečný čas naložit s odcizenou služební zbraní tak, aby znemožnil její zajištění, přičemž shledal, že ačkoli nebyl pohyb obviněného po určitou dobu monitorován, měl tento dostatečný časový prostor, aby naložil se zbraní tak, jak je popsáno ve skutkové větě. Uvedenými důkazy pak soudy považovaly vinu obviněného za prokázanou. Pro tyto závěry pak svědčí i pozitivní pachová identifikace. Důkaz pachovou identifikací byl nalézacím soudem hodnocen s vědomím toho, že jde pouze o nepřímý důkaz, přičemž soud v této souvislosti zvažoval všechny okolnosti případu (kde byla zbraň nalezena, zda se mohl pach obviněného na zbraň přenést jiným způsobem, než dotykem obviněného, atd.). Soudy obou stupňů (zejména pak odvolací soud na str. 4 svého rozhodnutí) se podrobně zabývaly také námitkou obviněného týkající se odlišných čísel vzorků pachových stop než, jak byly vzorky očíslovány v odborném vyjádření, přičemž podrobně a logicky vyložily způsob nakládání se vzorky při jejich srovnávání metodou pachové identifikace. Z odůvodnění rozhodnutí soudů jakož i z obsahu spisu je zřejmé, že pachové stopy jsou jak v protokolech o odběru pachové stopy (č. l. 41 a č. l. 74 tr. spisu), tak v odborném vyjádření zcela jednoznačně identifikovány popisem, osobou, místem spáchání trestné činnosti, místem kde byla odebrána pachová stopa. Ačkoli tedy v odborném vyjádření nemají tyto pachové stopy stejné číselné označení jako v protokolech, je z uvedené identifikace jednoznačně vyloučena záměna otisku pachových stop, příp. srovnávací pachové konzervy. Důkaz pachovou identifikací je tak zcela použitelným v trestním řízení. Závěry odborného vyjádření z oboru metody pachové identifikace (č. l. 75 a násl. tr. spisu), kdy otisky pachové stopy ze služební zbraně, a z igelitové tašky Tesco, se shodovaly se srovnávací pachovou konzervou odebranou na těle obviněného, jen podporují již tak dostatečné důkazy a závěry soudů o vině obviněného uvedenými přečiny. Pokud jde o námitku obviněného ohledně nesrovnalostí týkajících se časových údajů v protokolu o ohledání místa činu (č. l. 30 tr. spisu) a protokolu o odběru otisků pachových stop (č. l. 41 tr. spisu), je zjevné, že se obou úkonů v uvedený den účastnili nebo úkon prováděli titíž policisté, tedy se v daném případě pokud jde o časové údaje jedná evidentně o písařskou chybu, jak již uvedl odvolací soud, která nemá žádný vliv na zjištění vyplývající ze zajištěných pachových stop, jak se snaží namítat obviněný. Opět je přitom nutné zopakovat konstatování soudu I. stupně, že obviněný je usvědčován především výpověďmi zakročujících policistů. Jejich výpovědi jsou pro závěr o vině obviněného rozhodující, a ostatní důkazy mají jen doplňující, resp. podporující povahu.
Nelze než uzavřít, že si soudy provedenými důkazy hodnocenými v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu, opatřily dostatečný podklad pro své právní závěry o vině obviněného. V důsledku toho Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované věci nebyl shledán ani žádný nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Pro stručnost lze proto s ohledem na jeho správnost odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který podrobně uvedl, na podkladě jakých důkazů zjistil průběh skutku, jakož i to, jak tyto důkazy hodnotil. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i správnost aplikovaných procesních postupů následně potvrdil také odvolací soud.
Nejvyšší soud tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily, a proto není ve věci dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který na něj obsahově navazuje. Proto bylo dovolání obviněného D. B. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš