ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.41.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 41/2015-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 1. 2015 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 5 To 336/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 126/2014 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 5 To 336/2014, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 T 126/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem odsuzujícího výroku o vině, vadné hodnocení důkazů oběma soudy a neúplnost provedeného dokazování. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a neplní funkci „dalšího odvolání“. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se netýká skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Deklarovaný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že konkrétní námitky mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud je dovolacím důvodem „nesprávné právní posouzení skutku“, má se tím na mysli skutek, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Jde totiž o právní posouzení skutku jako posouzení hmotně právní. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem tudíž jsou jen p r á v n í námitky, jimiž se vytýká nesprávnost kvalifikace skutkového stavu zjištěného soudy. Naproti tomu dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, které směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.
Obviněný byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný ve dnech 22. 1. 2014, 24. 1. 2014 a 26. 1. 2014 v B., K. ul., řídil osobní motorové vozidlo zn. Opel Tigra registrační značky …, přestože mu bylo pravomocným rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností ze dne 4. 12. 2013, č. j. ODSČ-22349/13-18, odňato řidičské oprávnění, neboť pozbyl zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, a přestože mu byl pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 10 T 189/2013, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na šest roků.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách, v nichž tvrdil, že motorové vozidlo neřídil, a tím se snažil zvrátit skutková zjištění soudů. Konkrétně obviněný namítl nevěrohodnost usvědčující výpovědi svědka Z. D. a neúplnost důkazů, pokud byl zamítnut jeho návrh na doplnění důkazů výslechem svědkyně R. H. Obviněný vyjádřil názor, že byl odsouzen jen kvůli své trestní minulosti. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních č1. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající důkazní podklad ve výpovědi svědka Z. D., který jako zaměstnanec bezpečnostní agentury pracoval při ostraze domu, v němž se obviněný zdržoval se svou družkou R. H. Svědek z podnětu žádosti policie evidoval případy, kdy obviněný jako řidič odjížděl nebo přijížděl automobilem zn. Opel Tigra registrační značky …. Policie totiž měla podezření, že obviněný řídí vozidlo i přes uložený zákaz. Svědek, který znal obviněného a jeho družku jako osoby bydlící ve střeženém domě i zmíněné vozidlo parkující před domem, v součinnosti s dalšími zaměstnanci bezpečnostní agentury zachytil tři případy, v nichž obviněný jako řidič jel uvedeným vozidlem, a potvrdil tyto případy ve své výpovědi. Obviněný se snažil zpochybnit věrohodnost výpovědi svědka tím, že svědek mu byl „sokem v lásce“ ve vztahu k R. H. Svědek ale vyloučil, že by měl k obviněnému nebo k jeho družce nějaký osobní vztah, který by se dal pokládat za důvod, jímž by byl motivován k nějakým nepravdivým tvrzením proti obviněnému. Jinak svědek potvrdil, že nikdy neviděl řídit vozidlo nikoho jiného než obviněného, zejména ne R. H. nebo bratra obviněného, přičemž bratra obviněného ani neznal. Pravdivost výpovědi svědka byla nepřímo podpořena kamerovým záznamem zachycujícím odjezd vozidla a nasedání osob. I když záznam sám o sobě neumožňuje pro svou nízkou kvalitu učinit závěr, že je na něm zachycen právě obviněný, je jasný např. v tom, že když do vozidla nasedaly dvě osoby, muž nasedal na místo řidiče a žena nasedala na místo spolujezdce, nebo v tom, že zachycuje nastupování do vozidla v době, v které ostraha domu osobně viděla nasedat a jet obviněného jako řidiče. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na závěru soudů, že v uvedených třech případech obviněný řídil motorové vozidlo. Pokud soudy nevyhověly návrhu obviněného na výslech svědkyně R. H., odpovídajícím způsobem to zdůvodnily nadbytečností navrhovaného důkazu, zvláště když obviněný ani netvrdil, že by R. H. řídila vozidlo, a nic takového netvrdil ani svědek Z. D., který s jistotou uvedl, že řídit viděl vždy jen obviněného. Nejvyšší soud tedy neměl žádný důvod k tomu, aby jakkoli zasahoval do skutkových zjištění představujících podklad výroku o vině.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec