ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.437.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 437/2015-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 4. 2015 o dovolání obviněné G. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2014, sp. zn. 6 To 430/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 124/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné G. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná G. K. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2014, sp. zn. 6 To 430/2013, jímž byl v její věci z podnětu odvolání státního zástupce zrušen rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 3 T 124/2012, ve výroku o trestu a jímž byl obviněné nově uložen trest. Obviněná odkázala na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnula především námitky zaměřené proti právnímu posouzení skutků, kterými byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Lounech a které byly kvalifikovány jako dva trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Dále namítla, že nepodmíněný trest odnětí svobody na 30 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který jí uložil Krajský soud v Ústí nad Labem, je „příliš tvrdý a nepřiměřený“. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná uplatnila námitku, že Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl předčasně, protože jí nebyl doručen rozsudek Okresního soudu v Lounech. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby jí zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zčásti nepřípustné, a že pokud je přípustné, bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Jednou z podmínek přípustnosti dovolání tedy je to, že soud rozhodl ve druhém stupni. V posuzované věci není tato podmínka splněna ve vztahu k výroku o vině obviněné G. K. Obviněná nepodala odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech, který byl doručen jak jí dne 8. 11. 2013 (viz č. l. 734 p. v. spisu), tak její obhájkyni dne 18. 10. 2013. Ve prospěch obviněné nepodaly odvolání ani jiné oprávněné osoby. Ohledně obviněné podal v její neprospěch odvolání státní zástupce, který ovšem napadl jen výrok o trestu, a to s námitkami, které nezakládaly povinnost Krajského soudu v Ústí nad Labem přezkoumat také výrok o vině obviněné. Krajský soud v Ústí nad Labem tudíž přezkoumal ohledně obviněné rozsudek Okresního soudu v Lounech jen co do výroku o trestu. Za tohoto stavu je rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ohledně obviněné rozhodnutím, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, jen v otázce trestu, a nikoli též v otázce viny obviněné, neboť výrok o vině obviněné Krajský soud v Ústí nad Labem nepřezkoumával a nebylo to ani jeho povinností. Jestliže je přípustnost dovolání vázána na podmínku, že soud rozhodl ve druhém stupni, znamená to v podstatě tolik, že dovoláním lze napadat jen to, co přezkoumal, resp. byl povinen přezkoumat soud druhého stupně.
Z toho vyplývá, že dovolání obviněné není přípustné proti výroku o vině. Takto zaměřené dovolání totiž ve skutečnosti napadá rozsudek Okresního soudu v Lounech jako rozsudek soudu prvního stupně, a nikoli rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem jako rozsudek soudu druhého stupně.
Nejvyšší soud se meritorně nezabýval výrokem o vině obviněné G. K. , neboť dovolání proti tomuto výroku není přípustné.
Dovolání proti výroku o trestu je ve věci obviněné G. K. přípustné, protože v tomto ohledu je rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem rozhodnutím, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, a jsou splněny i ostatní podmínky přípustnosti dovolání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejde-li o případ, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněná neuplatnila a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a za další trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. jí byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem uložen podle §248 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na 30 měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Obviněné byl tento trest uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §248 odst. 3 tr. zák. v rozpětí od dvou let do osmi let odnětí svobody.
Namítaná nepřiměřenost uloženého trestu není dovolacím důvodem, a to ani podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantě vymezené jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné, než je právní posouzení skutku (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Vyplývá to již z vzájemného vztahu obou uvažovaných dovolacích důvodů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho logicky vyplývá, že má-li být samotný výrok o uložení trestu dovoláním napaden pro rozpor s hmotným právem, může se tak stát jen s použitím zvláštního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento závěr platí, i když jinak je přiměřenost trestu záležitostí aplikace hmotného práva (zejména ustanovení §38 – §39 tr. zákoníku). Výklad, podle kterého by nepřiměřenost trestu byla dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě jen těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí, a činil by ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nadbytečným, bezpředmětným a nefunkčním. Jestliže by byl přijat naznačený výklad, bylo by uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu vždy „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V takovém případě by ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedávalo žádný smysl.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebylo možné v dané věci vůbec uplatnit. S odkazem na tento dovolací důvod lze napadat jen rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek. Ve věci obviněné G. K. nebylo zamítnuto ani odmítnuto žádné odvolání, naopak z podnětu odvolání státního zástupce byl zrušen výrok o trestu s tím, že obviněné byl nově uložen trest. V části odkazující na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dovolání obviněné takovým dovoláním, v němž se uvedený dovolací důvod míjí s povahou napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné G. K. , pokud směřovalo proti výroku o trestu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec