ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.467.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 467/2015-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. dubna 2015 v Brně dovolání obviněného R. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 6 To 402/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 207/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 3 T 207/2013, uznal obviněného R. Č. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §143 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou přečinem způsobil. Podle §71 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 6 To 402/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného R. Č. uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §143 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou přečinem způsobil. Podle §71 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný se přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku dopustil podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 17. 8. 2012 kolem 16:40 hod. řídil jízdní soupravu tvořenou traktorem a dvěma přívěsy naloženými kulatými balíky sena, které nebyly nijak zajištěny. Přívěsy neměly SPZ, měly rozbitá zadní světla, blinkry a odrazky měly naprosto odlišné a nejednotné pneumatiky, obviněný měl navíc na přední části traktoru namontováno neschválené nakládací zařízení na nakládání balíků sena, jehož součástí byly dva železné bodce o délce cca 1 m, které trčely dopředu, a byl na nich napíchnut jeden kulatý balík sena o průměru 120 cm. Obviněný při jízdě ve směru od T. do obce N., okr. L., po silnici III. třídy č. ... v kilometru 10,7 řádně nesledoval provoz před soupravou a situaci na vozovce tak, jak mu ukládá §5 odst. 1 písm. b), d) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“), a přehlédl z jeho pohledu na pravé krajnici ve stínu stojící invalidní vozík zn. Ortopedia, na němž seděla tělesně postižená Z. V., ...., přičemž ve stejnou chvíli jel proti obviněnému v protisměru cyklista D. K., ...., který s kolem zastavil, když viděl přijíždějící traktor a pískáním se snažil upozornit obviněného na stojící invalidní vozík. Obviněný poté, co spatřil protijedoucího cyklistu, začal s celou jízdní soupravou najíždět k pravé krajnici, aniž by však sledoval dopravní situaci v této části vozovky, a pravým zadním kolem traktoru narazil do pravé části stojícího invalidního vozíku poškozené. Tento náraz vedl k pádu poškozené z vozíku na zem, která při tom utrpěla zlomeniny hrudní páteře, oboustranné zlomeniny žeber, pohmoždění a trhliny plic, trhliny jater a řadu krevních výronů, drobných tržných ran a oděrek. V důsledku úrazového šoku došlo i k otoku mozku a poškozená zemřela dne 17. 8. 2013 v 18:52 hod. v N. v Ž..
Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Michala Špirka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že neexistuje příčinná souvislost mezi jeho jednáním a smrtí poškozené, a nemohl proto naplnit všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Dále poukázal na extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Uvedl, že soudy obou stupňů se dopustily extrémního vybočení ze základních zásad trestního řízení, neboť porušily ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 a 13 tr. ř. Namítl, že při hodnocení důkazů nesprávně upřednostnily znalecký posudek Ing. Tomáše Rozlivky před znaleckým posudkem Ing. Jiřího Pecha.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 6 To 402/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného R. Č. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové a procesní námitky. Mezi tyto námitky patří argumentace obviněného, že soudy obou stupňů při hodnocení důkazů nesprávně upřednostnily znalecký posudek Ing. Tomáše Rozlivky před znaleckým posudkem Ing. Jiřího Pecha a že se dopustily extrémního vybočení ze základních zásad trestního řízení, neboť porušily ustanovení §2 odst. 2, 5, 6, 13 tr. ř. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný dále namítl, že neexistuje příčinná souvislost mezi jeho jednáním a smrtí poškozené jako jeden z obligatorních znaků objektivní stránky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud poukazuje na to, že obviněný tuto námitku nijak blíže neodůvodnil, přesto ji Nejvyšší soud považuje za právně relevantní.
Podle §143 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
Objektivní stránka trestného činu je jedním z typových znaků trestného činu. Znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu jsou jednání, následek a příčinná souvislost (neboli kauzální nexus) mezi jednáním a následkem. Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem znamená, že určitá osoba může být trestně odpovědná pouze tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Dosavadní trestně právní teorie při hodnocení příčinné souvislosti vychází z teorie podmínky vyjádřené formulací: conditio sine qua non (podmínka, bez které nelze). Ve smyslu této teorie je jednání příčinou následku pouze tehdy, jestliže by následek bez něho nenastal vůbec, nebo by následek bez jednání nenastal takovým způsobem, jakým konkrétně nastal právě v důsledku jednání, jehož kauzální význam se posuzuje. V kontextu příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem je třeba dobře odpovědět otázku, jaká příčina a jaký následek se v trestním procesu zjišťuje. Trestněprávně relevantní příčinou je protiprávní jednání trestně odpovědného pachatele uvedené ve skutkové podstatě zkoumaného trestného činu. Trestněprávně relevantním následkem je následek, který je rovněž popsaný ve stejné skutkové podstatě zkoumaného trestného činu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedené námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Obviněný dne 17. 8. 2012 kolem 16:40 hod. řídil jízdní soupravu tvořenou traktorem a dvěma přívěsy. Při této jízdě ve směru od T. do obce N. poté, co spatřil protijedoucího cyklistu, začal s celou jízdní soupravou najíždět k pravé krajnici, aniž by však sledoval dopravní situaci v této části vozovky, a pravým zadním kolem traktoru narazil do pravé části tam stojícího invalidního vozíku poškozené. Tento náraz vedl k pádu poškozené z vozíku na zem, která při tom utrpěla závažná zranění. V důsledku úrazového šoku došlo i k otoku mozku a poškozená zemřela dne 17. 8. 2013 v 18:52 hod. v N. v Ž.. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen objektivní stránku přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky tohoto přečinu, neboť soudy obou stupňů bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný nesledoval řádně provoz na pozemní komunikaci před sebou, v důsledku čehož narazil do invalidního vozíku poškozené stojícího na pravé krajnici vozovky a tímto jednáním jí způsobil smrtelná zranění. Provedeným dokazováním naopak nebylo prokázáno jakékoliv spoluzavinění poškozené, neboť poškozená před nehodou zastavila invalidní vozík, stála na krajnici vozovky a přitom seděla čelem k přijíždějícímu traktoru. Učinila tedy dostatečná bezpečnostní opatření k tomu, aby se mohla s přijíždějící soupravou obviněného vzájemně na komunikaci vyhnout. Nejvyšší soud proto shledal, že příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a jeho následkem je dána a obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. Č. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek