ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.53.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 53/2015-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. března 2015 v Brně dovolání obviněného P. V. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 9 To 21/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 4/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 2. 2014, sp. zn. 10 T 4/2012, ve znění usnesení ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 10 T 4/2012, uznal obviněného P. V. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pokusem zvlášť závažného zločinu podvodu podle §21 tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle §209 odst. 5 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem.
Jako pokus zmíněného zvlášť závažného zločinu posoudil jednání obviněného spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době před dnem 5. 2. 2008 na přesně nezjištěném místě s úmyslem získat neoprávněně finanční prostředky prostřednictvím padělaných exekučních příkazů, ve kterých byl nepravdivě uveden jako oprávněný subjekt Finanční úřad pro Prahu 8 a jako číslo účtu příjemce finančních částek bylo uvedeno číslo bankovního účtu společnosti Česká finanční a revitalizační agentura, s. r. o., obviněný P. V. zajistil společnost WALLACHIAN HOUSES, s. r. o., IČ: 258 60 526, jejímž jednatelem byl T. D., kterého pod příslibem finanční odměny řídil svými pokyny, T. D. na pokyn a za součinnosti obviněného P. V. dne 20. 2. 2008 u JUDr. Dany Menclerové, notářky ve V., provedl změnu názvu této společnosti na Česká finanční a revitalizační agentura, s. r. o., dále téhož dne na pokyn obviněného P. V. a za jeho součinnosti založil u pobočky České spořitelny, a. s., v B. běžný bankovní účet č. .........., vedený na společnost Česká finanční a revitalizační agentura, s. r. o., s internetovým bankovnictvím, službou BUSINESS 24 s vyšším stupněm zabezpečení, k čemuž T. D. převzal čipovou kartu a čtečku, kterou bezprostředně poté předal podle dohody obviněnému P. V., následně obviněný P. V. dne 29. 2. 2008 zkontaktoval M. P., referenta vztahů se zákazníky Bank Vontobel AG, Švýcarsko, kterého požádal o otevření účtu pro společnost Česká finanční a revitalizační agentura, s. r. o., když mu předal informace nejprve osobně a poté e-mailovou korespondencí, zaslanou dne 1. 3. 2008 v 18:44 hodin, dne 5. 3. 2008 v 14:41 hodin, dne 9. 3. 2008 v 19:46 hodin a dále dne 11. 3. 2008 v 09:48 hodin, poté obviněný P. V. podle pokynů M. P. učinil všechny potřebné úkony k založení účtu u banky Bank Vontobel AG, Švýcarsko, s cílem na tento účet prostřednictvím služby BUSINESS 24 s vyšším typem zabezpečení formou aktivní transakce přímého bankovnictví za použití klientského certifikátu, čipové karty .........., převést neoprávněné získané finanční prostředky z běžného bankovního účtu společnosti Česká finanční a revitalizační agentura, s. r. o., č. ..., vedeného u České spořitelny, a. s., kam měly být poukázány neoprávněně získané finanční prostředky z padělaných exekučních příkazů, dne 10. 3. 2008 v 11:42:37 hodin provedl obviněný P. V. v nákupním a obchodním centru Ch., P., R., prostřednictvím tam umístěného veřejného přístupového bodu WI-FI do sítě internetu, IP adresa č. ........, za využití služby BUSINESS 24 s vyšším stupněm zabezpečení, náhled na běžný bankovní účet č. ......., dále dne 11. 3. 2008 prostřednictvím dosud neztotožněné osoby, vystupující pod jménem A., postupně doručil čtyřem níže uvedeným finančním ústavům 13 padělaných exekučních příkazů údajně vydaných Finančním úřadem pro Prahu 8 společně s padělaným vyrozuměním o jejich právní moci, které zajistila neztotožněná osoba, přičemž všechny exekuované částky z padělaných exekučních příkazů jako právních titulů na přikázání pohledávky peněžních prostředků od níže uvedených dlužníků měly být poukázány na č. účtu ...... vedeného u České spořitelny, a. s., jehož majitelem ovšem nebyl Finanční úřad pro Prahu 8, jak bylo deklarováno, ale společnost Česká finanční a revitalizační agentura, s. r. o., a to:
I. dne 11. 3. 2008 v 9:24 hodin do podatelny pobočky Komerční banky, a. s., v Praze 1, Na Příkopě č. 33/939
1)
exekuční příkaz č. j. 70261/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, kde byl jako dlužník uveden Krajský úřad Středočeského kraje, Zborovská č. 11, Praha 5, DIČ: CZ70891095, na částku 4.590.000,- Kč z účtu dlužníka č. ......... a dále vyrozumění o právní moci č. j. 91008/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
2)
exekuční příkaz č. j. 79468/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, kde byla jako dlužník uvedena společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s., Za Brumlovkou č. 266/2, Praha 4, DIČ: CZ60193336, na částku 5.800.000,- Kč z účtu dlužníka č. ....... a dále vyrozumění o právní moci č. j. 92288/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
3)
exekuční příkaz č. j. 79468/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, kde byl jako dlužník uveden M. G, na částku 6.850.000,- Kč z účtu dlužníka č. ............ a z účtu č. .......... a dále vyrozumění o právní moci č. j. 94823/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
4)
exekuční příkaz č. j. 85470/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, kde byla jako dlužník uvedena společnost Novato, s. r. o., Uralská č. 6, Praha 6, DIČ: CZ62910370, na částku 1.275.000,- Kč z účtu dlužníka č. ......... a dále vyrozumění o právní moci č. j. 91406/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
5)
exekuční příkaz č. j. 70568/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, dlužník Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s., Sokolovská č. 42/217, Praha 9, DIČ: C700005886, na částku 4.500.000,- Kč z účtu dlužníka č. ........ a dále vyrozumění o právní moci č. j. 93281/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
II. dne 11. 3. 2008 v 9:52 hodin do podatelny pobočky UniCredit Bank Czech Republic, a. s., v Praze 1, Na Příkopě č. 858/20
1)
exekuční příkaz č. j. 70432/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, kde byla jako dlužník uvedena společnost ICKM Podbaba Jaro, s. r. o., Vězeňská č. 5/116, Praha 1, DIČ: CZ27360954, na částku 5.000.000,- Kč z účtu dlužníka č. ........ a dále vyrozumění o právní moci č. j. 90253/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
2)
exekuční příkaz č. j. 70432/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, kde byla jako dlužník uvedena společnost Pražská správa nemovitostí, s. r. o., Seifertova č. 823/9, Praha 3, DIČ: CZ17048869, na částku 4.500.000,- Kč z účtu dlužníka č. ......... a dále vyrozumění o právní moci č. j. 94823/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
III. dne 11. 3. 2008 v 10:42 hodin do podatelny pobočky PPF banky, a. s., v Praze 4, Na Strži č. 1702/65
1)
exekuční příkaz č. j. 70568/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, kde byla jako dlužník uvedena Zoologická zahrada hl. m. Prahy, U trojského zámku č. 120/3, Praha 7, DIČ: CZ00064459, na částku 6.300.000,- Kč z účtu dlužníka č. ......... a dále vyrozumění o právní moci č. j. 90253/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
2)
exekuční příkaz č. j. 85211/08/008940/8868 ze dne 28. 2. 2008, kde byla jako dlužník uvedena Botanická zahrada hl. m. Prahy, Nádvorní č. 134, Praha 7, DIČ: CZ00064572, na částku 6.987.000,- Kč z účtu dlužníka č. ........ a dále vyrozumění o právní moci č. j. 95863/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
3) exekuční příkaz č. j. 78068/08/008940/8868 ze dne 27. 2. 2008, kde byl jako dlužník uveden Magistrát hl. m. Prahy, Mariánské náměstí č. 2, Praha 1, DIČ: CZ00064581, na částku 9.690.000,- Kč z účtů dlužníka č. ........ a č. .........a dále vyrozumění o právní moci č. j. 94573/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
4)
exekuční příkaz č. j. 90030/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, kde byla jako dlužník uvedena Technická správa komunikací hl. m. Prahy, Řásnovka č. 770/8, Praha 1, DIČ: CZ63834197, na částku 9.850.000,- Kč z účtu dlužníka č. ......... a dále vyrozumění o právní moci č. j. 95878/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
5)
exekuční příkaz č. j. 70456/08/008940/8868 ze dne 28. 2. 2008, kde byla jako dlužník uvedena Pražská správa nemovitostí, s. r. o., Seifertova č. 823/9, Praha 3, DIČ: CZ17048869, na částku 4.590.000,- Kč z účtu dlužníka č. ........ a dále vyrozumění o právní moci č. j. 98953/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008,
IV. dne 11. 3. 2008 okolo 11.00 hodin do podatelny pobočky ČSOB, a.s., v Praze 5, Radlická č. 333/150,
1)
exekuční příkaz č. j. 70432/08/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, kde byla jako dlužník uvedena společnost Finep Harfa, s. r. o., Václavské nám. č. 8462, Praha 1, DIČ: CZ27100626, na částku 9.700.000,- Kč z účtu dlužníka č. ......... a dále vyrozumění o právní moci č. j. 81406/07/008940/8868 ze dne 29. 2. 2008, přičemž následně dne 13. 3. 2008 v 13:45:10 hodin v prostoru Interhotelu Moskva, Z., N. P., provedl obviněný P. V. prostřednictvím tam umístěného veřejného přístupového bodu WI-FI do sítě internetu, I.P. ...... za využití služby BUSINESS 24 s vyšším stupněm zabezpečení kontrolní náhled na běžný bankovní účet č. ........, za účelem zjištění, zda byly finanční prostředky na základě padělaných exekučních příkazů na tento účet poukázány,
tímto úmyslným jednáním chtěl uvést pracovníky Komerční banky, a. s., UniCredit Bank Czech Republic, a. s., PPF banky, a. s., a ČSOB, a. s., v omyl a tohoto omylu využít ke svému obohacení a způsobit tak Komerční bance, a. s., škodu ve výši 23.015.000,- Kč, UniCredit Bank Czech Republic, a. s., škodu ve výši 9.500.000,- Kč, PPF bance, a. s., škodu ve výši 37.417.000,- Kč a ČSOB, a. s., škodu ve výši 9.700.000,- Kč, když v případě dokonání trestného činu by způsobil celkovou škodu ve výši 79.632.000,- Kč , přičemž z důvodu ostražitosti pracovníka Komerční banky, a. s., při kontrole oprávněnosti poskytnutí plateb k převodu finančních prostředků nedošlo.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 9 To 21/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Ortmana, CSc., včas dne 2. 7. 2014 dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný nesouhlasí se skutkovým vymezením děje, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, přičemž v této souvislosti uplatnil několik skutkových námitek. Obviněný namítl v bodu 2.7. dovolání, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky organizátorství zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku k §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť mu soudy obou stupňů nebyl prokázán úmysl dopustit se trestného jednání a nebyl ani naplněn zákonný znak účastenství ve formě organizátorství výše uvedeného zločinu. Další námitky vznesl pod bodem 2.9. dovolání, které jsou podrobně uvedeny níže. Obviněný uplatnil právně relevantní námitku, že dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu ve smyslu §21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákoníkem z podniknutého pokusu trestného činu tím, že dne 21. 3. 2008 oznámil, že ruší bankovní účet u Bank Vontobel, AG, Švýcarsko. Podle odvolacího soudu tak učinil deset dní poté, co byly podány falešné exekuční příkazy a bylo tedy zřejmé, že tyto příkazy nebyly bankami proplaceny. Z toho odvolací soud dovodil, že jeho trestná činnost byla odhalena. Obviněný k tomu namítl, že okamžik odhalení trestné činnosti se váže k mnohem pozdějšímu datu a pouhá skutečnost, že finanční prostředky nedošly na požadovaný účet ještě neznamená, že jeho trestná činnost byla odhalena.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 9 To 21/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 9 To 21/2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2014, sp. zn. 10 T 4/2012.
Obviněný P. V. dále učinil doplnění dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2014, sp. zn. 10 T 4/2012, tak jak byl vyhlášen, nekoresponduje s jeho písemným vyhotovením, protože při vyhlášení tohoto rozsudku předseda senátu uvedl, že se pro výkon trestu obviněný zařazuje do věznice s dozorem, avšak v písemném vyhotovení rozsudku je uveden jiný druh věznice. Rozsudek soudu prvního stupně je proto podle jeho názoru nezákonný. Obviněný závěrem uvedl, že trvá na svém návrhu z dovolání, které podal dne 2. 7. 2014.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že z provedených důkazů je zřejmé, že se obviněný podílel na významné části jednání směřujícího k podvodnému získání finančních prostředků prostřednictvím padělaných exekučních příkazů. Z hlediska naplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu, kterým byl obviněný uznán vinným, je zcela nepochybné, že úmyslem obviněného bylo dosáhnout výplaty finančních prostředků poté, co budou připsány na konto jím zřízené ve Š. Uvedl, že k dokonání trestného činu nedošlo nezávisle na vůli obviněného, neboť zaměstnanci bank před vyplacením požadovaných částek ověřili, že použitý bankovní účet ve zfalšovaných exekučních příkazech ve skutečnosti není účtem Finančního úřadu pro Prahu 8, jak bylo obviněným deklarováno, ale účtem společnosti Česká finanční a revitalizační agentura, s. r. o. O dobrovolné upuštění od pokusu trestného činu podle §21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se na základě těchto skutečností nemohlo jednat. Závěrem shrnul, že právní kvalifikace jednání obviněného je správná.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má až na níže zmíněné nedostatky v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný dále právně relevantně namítl, že dobrovolně upustil od pokusu trestného činu podle §21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
Pokud jde o tuto námitku, Nejvyšší soud zjistil, že se s ní odvolací soud dostatečně a v souladu se zákonem vypořádal a nezjistil, že by obviněný dobrovolně upustil od pokusu trestného činu podle §21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud respektuje konstantní judikaturu, podle níž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu sv. 17/2002 – T 408).
Dovolací soud této námitce nepřisvědčil a pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení na str. 7, s nímž se ztotožňuje. Dobrovolnost upuštění je totiž dána jen tehdy, jestliže pachatel ví, že mu nic nebrání dokončit trestnou činnost, ani mu nehrozí žádné nebezpečí, tedy předpokládá, že jeho trestná činnost je uskutečnitelná (a to třeba i mylně), a přesto se rozhodne od dokonání upustit a odstranit nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákoníkem z podniknutého pokusu, nebo učinit o pokusu trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákoníkem, mohlo být ještě odstraněno. Pachatel musí tedy jednat s vědomím možnosti čin dokonat v souladu se svými představami a sám z vlastní vůle se rozhodne upustit od dalšího jednání směřujícího k dokonání činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, s. 303). V této trestní věci obviněný P. V. oznámil svědku M. P. dne 21. 3. 2008, že ruší účet u společnosti Bank Vontobel AG. Učinil tak deset dní poté, co byly dne 11. 3. 2008 podány falešné exekuční příkazy, tedy v situaci, kdy obviněný již věděl, že na účet společnosti Česká finanční a revitalizační agentura, s. r. o., žádné platby nedošly. Ve vztahu k podání falešných exekučních příkazů však obviněný neučinil nic, co by bylo možno posoudit jako upuštění od jednání směřujícího k dokonání trestného činu. Falešné exekuční příkazy byly naopak podány formálně správně se všemi podstatnými náležitostmi, takže zcela navozovaly představu řádných exekučních příkazů. Z těchto důvodů se v této trestní věci nemůže jednat o dobrovolné upuštění od pokusu trestného činu ve smyslu §21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněný namítl, že nejsou naplněny všechny zákonné znaky pokusu zvlášť závažného zločinu podvodu podle §21 tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, zejména to, že nebyla naplněna subjektivní stránka uvedeného zvlášť závažného zločinu. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani této námitce obviněného a v podrobnostech pro stručnost (§265i odst. 2 tr. ř.) odkazuje na správné právní závěry odvolacího soudu na str. 4 až 6 odůvodnění jeho rozhodnutí.
Nejvyšší soud poukazuje na to, že body 2.7. a 2.9. dovolání ze dne 2. 7. 2014 se evidentně nevztahují k trestné činnosti, pro kterou byl obviněný P. V. pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2014, sp. zn. 10 T 4/2012, ve znění usnesení ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 10 T 4/2012,ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 9 To 21/2014. V bodu 2.7. obviněný prostřednictvím svého obhájce namítá, že v jeho případě nebyly dány podmínky trestní odpovědnosti a doslova uvedl následující: „Právní kvalifikace skutku, který byl podle obou obecných soudů zapojen do trestné činnosti při spáchání zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit ve formě účastenství, a to jako organizátor podle §24 odstavec 1 písm. a) trestního zákoníku.“ V bodu 2.9. dovolání obviněný uvedl: „Odvolací soud hodnotil rozhodnutí soudu I. stupně jako správné ve vztahu k odvolateli. Ten na rozdíl od ostatních nevstoupil do jednání s bankou. Jeho role spočívala v nabídce odsouzenému F. převzetí společnosti FAZT, s. r. o., a v požadavku na různé úkony. I další kroky vůči odsouzenému F. měl organizovat dovolatel. Odvolací soud hodnotil rozpory ve výpovědi F. a jeho manželky jako nepodstatné a uvedl, že to byl dovolatel, kdo potřeboval pro spolupráci osobu se sklonem k trestné činnosti a ne k podnikání. Takový závěr je ale ničím nepodloženou spekulací. Dovolatel tedy napadá svým dovoláním chybné právní posouzení v jeho věci jak ve vztahu ke spáchanému zvlášť závažnému zločinu, tak ve vztahu k účastenství, tedy formě spáchání tohoto zločinu odsouzeným.“
Z obsahu obou těchto bodů dovolání je zřejmé, že se týkají jiného trestního stíhání pravomocně odsouzeného zločince P. V., a to pro zvlášť závažný zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, na nějž zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby deset let. Námitkami pod body 2.7. a 2.9. dovolání se dovolací soud z tohoto důvodu nezabýval, přestože se obviněný v nich označuje za dovolatele. Námitky se totiž netýkají skutku, pro který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2014, sp. zn. 10 T 4/2012, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 10 T 4/2012, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 9 To 21/2014.
Obviněný k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) a k), přitom však neuvedl, o které z písmen uvedeného ustanovení se jedná. Podle obsahu však Nejvyšší soud dovodil, že jde zřejmě o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v doplnění odůvodnění dovolání ze dne 4. 7. 2014 mimo jiné uvedl, že: „ Dalším dovolacím důvodem mimo ty, které jsou uvedeny v dovolání je i to, že text vyhlášeného rozsudku nekoresponduje s textem písemného vyhotovení rozsudku. Při vyhlášení rozhodnutí předseda senátu uvedl, že se dovolatel zařazuje do věznice s dozorem, avšak v písemném vyhotovení rozhodnutí je uveden jiný druh věznice.“
Nejvyšší soud k této výhradě musí především uvést, že se nejedná o žádný ze zákonných důvodů dovolání. Pokud obhájce obviněného jej považuje za dovolací důvod, je jeho povinností podle §265f odst. 1 tr. ř. tento důvod v souladu se zákonem označit. Dovolací soud zjistil, že skutečně bylo v rozsudku soudu prvního stupně, a to ve výroku o trestu, uvedeno, že se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Tuto zřejmou nesprávnost Městský soud v Praze opravil usnesením ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 10 T 4/2012, podle §131 odst. 1 tr. ř. na toto správné znění: „Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice s dozorem.“ Podle §131 odst. 4 tr. ř. byla oprava provedena ve vyhotovení rozsudku, jak je zřejmé ze str. 4 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2014, sp. zn. 10 T 4/2012. V době předložení spisu dovolacímu soudu byla již zmíněná oprava provedena na vyhotovení rozsudku, opatřena razítkem soudu a podpisem pracovníka, který opravu provedl na podkladě zmíněného usnesení.
Obviněný v dovolání požádal o odložení výkonu rozhodnutí do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání z rodinných a zdravotních důvodů. Dovolací soud zjistil, že obviněný již vykonává trest odnětí svobody ve Věznici v J., a proto nepřicházelo v úvahu rozhodování o odkladu výkonu rozhodnutí. Předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání neshledal podmínky pro přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek