ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.571.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 571/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. května 2015 v Brně dovolání obviněného J. F. , , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 8 To 556/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 112/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 19 T 112/2014, uznal obviněného J. F. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
ve Věznici VS ČR v H. S., ul. H. ..., okr. S., na dozorčím stanovišti č. .. – kancelář dozorců na ubytovně ... dne 26. 6. 2014 v přesně nezjištěné době od 17:20 do 17:25 hod. v průběhu kázeňského řízení nejprve vychovateli L. K. sdělil, že mu nic nepodepíše, poté i vychovateli J. Š. zvýšeným hlasem řekl, že to nebude podepisovat, že ho to nezajímá. Po odchodu vychovatelů z kanceláře byl nejprve dozorcem pprap. T. B. a vzápětí poté i dozorcem prap. P. G. upozorněn, že se takhle k vychovateli chovat nemůže, že to není vhodné. Na to obviněný zareagoval tak, že s napřaženou rukou zaťatou v pěst a se slovy „mrdky bachařský, já Tě napálím“ vykročil směrem k pprap. T. B.. Prap. P. G. obviněnému zastoupil cestu, nasadil mu páku na napřaženou ruku, přičemž v tento moment se ho obviněný pokusil udeřit hlavou, což se mu nepodařilo, neboť prap. P. G. se tomuto úderu vyhnul, poté obviněného za druhou ruku chytil pprap. T. B., následně dozorci obviněného svalili na zem, zaklekli ho a nasadili mu služební pouta. Při tomto služebním zákroku utrpěl pprap. T. B. krvácející povrchové zranění o velikosti 2 x 2 mm na kloubu ukazováčku levé ruky a nad zápěstím na předloktí pravé ruky z vnější strany dvě povrchové krevní oděrky o velikosti 5 x 2 mm a 15 x 2 mm.
Podle §325 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvacetičtyř měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 8 To 556/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného J. F. vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 26. 6. 2014 kolem 17:20 hod. v kanceláři dozorců na ubytovně ... ve Věznici H. S. v okrese S. po konci kázeňského řízení, které podstoupil jako vězeň, vykročil s rukou zaťatou v pěst a s pohrůžkou, že udeří, ke službu konajícímu dozorci pprap. T. B., který jej předtím upozornil, že se musí chovat slušně k vychovateli, a poté se snažil udeřit hlavou dalšího dozorce prap. P. G., který mu nasadil na napřaženou ruku páku, přičemž se vyhnul úderu obviněného.
Podle §325 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 3 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Čuláka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se nedopustil skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Podle něj skutek, jímž byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť nevykročil proti dozorcům s rukou zaťatou v pěst a s pohrůžkou, že je udeří, tedy nenaplnil objektivní stránku uvedeného přečinu. Poukázal na své zdravotní problémy, kvůli nimž při zásahu škubnul hlavou, v žádném případě tak ovšem neučinil v úmyslu užít násilí proti úřední osobě. Uvedl, že soudy obou stupňů nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nedostatečně zhodnotily okolnosti svědčící v jeho prospěch a rozpory ve výpovědích svědků nevykládaly podle zásady in dubio pro reo. Dále namítl, že za tento incident již byl kázeňsky potrestán, a následně přeřazen do Věznice V., čímž mu byla způsobena újma. Závěrem uvedl, že zamítnutím jeho návrhu na doplnění dokazování o výslech navrhovaného svědka bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý soudní proces.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 8 To 556/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce sdělil, že se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které tento důvod obsahově nenaplňují a nejsou pod něj podřaditelné.
Judikatura vychází z toho, že dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku kdo užije násilí pro výkon pravomoci úřední osoby, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že dne 26. 6. 2014 kolem 17:20 hod. ve Věznici v H. S. v kanceláři dozorců na ubytovně ... po konci kázeňského řízení, kterého se účastnil jako vězeň, vykročil s napřaženou rukou zaťatou v pěst a s pohrůžkou, že udeří, k přítomnému dozorci pprap. T. B., který jej předtím upozornil, že se musí chovat slušně k vychovateli. Prap. P. G. obviněnému zastoupil cestu, nasadil mu páku na napřaženou ruku, přičemž se jej obviněný pokusil udeřit hlavou, což se mu nepodařilo, neboť se prap. P. G. tomuto úderu vyhnul. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní, ale i objektivní stránku přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
K námitce obviněného týkající se porušení zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v této trestní věci nedošlo k porušení zásady zákazu dvojího trestání (zásada ne bis in idem), neboť trestní stíhání obviněného a jeho následný postih je přípustný s ohledem na ustanovení §55 odst. 2 zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, i v případě, že za stejné jednání již byl obviněný kázeňsky potrestán podle výše uvedeného zákona o výkonu trestu odnětí svobody, pokud takové jednání naplňuje zákonné znaky trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2012, sp. zn. 8 Tdo 397/2012).
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného J. F. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek