ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.606.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 606/2015-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. června 2015 v Brně dovolání obviněného Ing. C. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 4 To 345/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 55/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. C. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 103 T 55/2014, uznal obviněného Ing. C. Š. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) a d) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
v přesně nezjištěné době od 30. 11. 2012 do 27. 3. 2013 v O., okr. K., části P., na ulici P. ..., v úmyslu získat neoprávněný prospěch, poté, co si neoprávněně s vědomím jeho původu opatřil dosud nezjištěným způsobem větší část zásilky značkových hrnců a kuchyňského zboží značky Zepter pocházející z trestného činu, původně přepravované slovenským nákladním vozidlem z M. v Itálii do R. u P., avšak v důsledku trestného činu nikdy nedodané, přičemž úkony trestního řízení koná policejní orgán Policajného zboru v Banské Bystrici pro zvlášť závažný zločin podvodu podle §221 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku Slovenské republiky, když se celkově jednalo o zboží v hodnotě 220.038,49 EUR, tedy v přepočtu v hodnotě 5.558.172,- Kč, toto kuchyňské zboží v úmyslu je rozprodat nebo jinak zpeněžit ukryl v hospodářské budově ve svém trvalém bydlišti, kde je držel až do 27. 3. 2013, kdy bylo u něj zajištěno, přičemž takto úmyslně neoprávněně skladoval celkem 3.131 ks hrnců a kuchyňského zboží značky Zepter, konkrétně věcí vyjmenovaných ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jejichž celková hodnota činila 171.035,90 EUR, tedy v přepočtu 4.320.367,- Kč .
Podle §214 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let a šesti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené společnosti ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o., se sídlem Praha 1, Spálená 55, a CRScz, s. r. o., se sídlem Praha 6, Junácká 1658/22, s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 4 To 345/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a odvolání státního zástupce podané proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájkyně JUDr. Dalily Pelechové včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Poukázal na nepřesnost skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neboť vzhledem k provedeným důkazům měl tento soud na mysli, že zboží pochází z činu, pro nějž je vedeno trestní řízení, nikoliv zboží pocházející z trestného činu, o jehož spáchání bylo pravomocně rozhodnuto. Namítl, že není možné jej uznat vinným zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c), d) tr. zákoníku, aniž by soudy obou stupňů posoudily, zda došlo ke spáchání základního trestného činu, nepostačí pouze podezření nebo probíhající trestní řízení. Soudy obou stupňů totiž neměly k dispozici žádné důkazy o tom, která osoba tento základní trestný čin spáchala, ani žádné důkazy prokazující subjektivní stránku takového jednání. Obviněný dále namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a jejich právními závěry, který spatřuje v absenci důkazů o tom, jakým způsobem se dostalo předmětné zboží do jeho držení a o čem byl při jeho převzetí informován. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c), d) tr. zákoníku, neboť neexistuje žádný důvod domnívat se, že nabyl zboží např. za výrazně nižší cenu než je jeho hodnota.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 4 To 345/2014, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 103 T 55/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného Ing. C. Š..
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyl naplněn zákonný znak „věc, která byla získána trestným činem“ ve smyslu §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a subjektivní stránka zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c), d) tr. zákoníku.
Podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta, peněžitým trestem, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty; spáchá-li však čin ve vztahu k věci, která pochází z trestného činu, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším.
Podle §214 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v §214 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě pocházející ze zvlášť závažného zločinu.
Podle §214 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v §214 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která má značnou hodnotu.
Podle §214 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku, získá-li činem uvedeným v §214 odst. 1 tr. zákoníku pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Podle §138 odst. 2 tr. zákoníku částek uvedených v §138 odst. 1 tr. zákoníku se užije obdobně pro určení výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí, hodnoty věci a jiné majetkové hodnoty.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného a poukazuje na to, že předmětem útoku trestného činu podílnictví podle §214 tr. zákoníku je cizí věc nebo jiná majetková hodnota získaná trestným činem nebo jako odměna za takový trestný čin, přičemž není rozhodné, jakým trestným činem byla tato věc nebo jiná majetková hodnota získána, nebo za jaký trestný čin byla odměna získána. Trestný čin podílnictví podle §214 tr. zákoníku napomáhá tomu, aby zůstal beze změny stav vytvořený základním (hlavním) trestným činem, na který trestný čin podílnictví navazuje. Pachatelem podílnictví je osoba rozdílná od pachatele či spolupachatele základního (hlavního) trestného činu (tzv. predikativního trestného činu), ale i od účastníka základního trestného činu (např. návodce). Pro trestnost podílnictví není rozhodné, že zanikla trestnost činu, jímž byla věc nebo jiná majetková hodnota získána (např. promlčením), nebo že pachatele takového činu není možné stíhat [např. z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.].
Při ukrytí věci nebo jiné majetkové hodnoty s ní pachatel jedná tak, že ji odstraní z dosahu možného odhalení nebo zjištění u pachatele, spolupachatele, účastníka či jinde. Podílník tím získává nad věcí nebo jinou majetkovou hodnotou dispoziční moc. Nejedná však v úmyslu, aby pomohl pachateli uniknout trestnímu stíhání nebo trestu (popř. ochrannému opatření) anebo jeho výkonu, neboť takové jednání by bylo nutno posoudit jako trestný čin nadržování podle §366 tr. zákoníku, ale jedná uvedeným způsobem proto, aby z ukryté věci nebo jiné majetkové hodnoty mohl opatřit sobě nebo jinému prospěch, popř. aby znemožnil odhalení a převzetí věci nebo jiné majetkové hodnoty oprávněnými osobami. O ukrývání jde tedy např. i tehdy, když pachatel drží věc nebo jinou majetkovou hodnotu z dosahu možného odhalení oprávněnými osobami, avšak skutečnost, že ji má u sebe, netají před jinými, zejména jemu blízkými osobami. Jak již bylo uvedeno, ze zákonných znaků trestného činu podílnictví vyplývá, že pachatel tohoto trestného činu musí s předmětem útoku (cizí věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou nebo jako odměna za něj) určitým způsobem nakládat, případně mít nad ní určitou dispoziční moc. Zákonný znak ukrývání proto není dán, pokud se pachatel k takové věci nebo jiné majetkové hodnotě vůbec nedostane, nijak s ní nenakládá a nevykonává nad ní jakoukoli dispoziční moc. V zákonném znaku ukrývání nelze proto spatřovat jakoukoli činnost, kterou se ztěžuje nebo znemožňuje převzetí věci nebo jiné majetkové hodnoty osobami k tomu povolanými, např. pouhé bránění oprávněné osobě v převzetí věci (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 - §421. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2137-2141).
V posuzované trestní věci bylo prokázáno, že obviněný v přesně nezjištěné době od 30. 11. 2012 do 27. 3. 2013 si neoprávněně opatřil s vědomím jejího původu větší část zásilky značkových hrnců a kuchyňského zboží značky Zepter pocházející z trestného činu, původně přepravované slovenským nákladním vozidlem z M. v Itálii do R. u P., přičemž k dodání této zásilky v důsledku trestného činu nikdy nedošlo a úkony trestního řízení koná policejní orgán Policajného zboru v Banské Bystrici pro zvlášť závažný zločin podvodu podle §221 odst. 1, 4 písm. a) trestního zákoníku Slovenské republiky. Obviněný poté v úmyslu toto zboží rozprodat nebo jinak zpeněžit a tím z něj získat neoprávněný majetkový prospěch jej ukryl v hospodářské budově na adrese jeho trvalého bydliště, přičemž takto neoprávněně skladoval až do 27. 3. 2013 celkem 3.131 ks hrnců a kuchyňského zboží značky Zepter v celkové hodnotě 4 320 367 Kč.
Pokud obviněný namítá, že nebyl naplněn zákonný znak „věc, která byla získána trestným činem“ a subjektivní stránka zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) a d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud odkazuje na správné závěry odvolacího soudu, který se již těmito námitkami zabýval a v souladu se zákonem se s nimi vypořádal. Odvolací soud totiž správně uvedl, že pro naplnění znaků zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) a d) tr. zákoníku trestní zákoník sice nevyžaduje zjištění totožnosti pachatele základního trestného činu, nicméně v rámci posouzení tohoto zločinu musí orgány činné v trestním řízení zkoumat zejména okolnosti nabytí odcizené věci, která se dostala do dispozice pachatele a posoudit otázku vědomostní složky jeho zavinění, což soud prvního stupně učinil a správně shledal, že u obviněného je dáno zavinění minimálně ve formě nepřímého úmyslu, neboť podle skutkových zjištění soudu věděl a byl minimálně srozuměn s tím, že v tomto případě jde o věci pocházející z trestné činnosti. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně v této souvislosti správně poukázal především na veškeré okolnosti dodání zboží, přičemž se přesvědčivým způsobem vypořádal s obhajobu obviněného, kterou považoval za účelovou a nevěrohodnou, a správně přihlédl také k výpovědi svědka V. Z., který vypověděl, že se k němu od osob z blízkosti obviněného dostala informace o nabídce prodeje nádobí značky Zepter za výhodnou cenu, o čemž sám informoval poškozenou společnost. Soudy obou stupňů tak správně shledaly, že druh zboží, jeho množství a originální balení opatřené italskými nálepkami v souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi bez důvodných pochybností svědčí o tom, že obviněný věděl a musel být minimálně srozuměn s tím, že věci, které ukryl na adrese jeho trvalého bydliště, byly získány trestným činem na území České republiky.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) a d) tr. zákoníku, neboť ukryl a na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky a v cizině jinou osobou, spáchal takový čin ve vztahu k věci pocházející ze zvlášť závažného zločinu, ve vztahu k věci, která má značnou hodnotu a získal takovým činem pro sebe značný prospěch. Právní kvalifikace skutku je správná.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě.
Nejvyšší soud nezjistil vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předcházejících částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného Ing. C. Š. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu