ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.626.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 626/2015-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 6. 2015 o dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 7 To 484/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 178/2014, takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 7 To 484/2014, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 7 T 178/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Projevil nesouhlas se zjištěním soudů, že je osobou totožnou s pachatelem skutku, jímž byl uznán vinným. Vytkl soudům nesprávnost hodnocení důkazů ve vztahu k uvedenému zjištění a extrémní rozpor jejich zjištění s důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a že není nějakým „dalším odvoláním". Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Takové posouzení záleží v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení", tj. jiné, než je právní posouzení skutku, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný byl odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. K. dne 23. 4. 2014 mezi 19:00 až 20:00 hodin v B. za opuštěným drážním domkem na pěší cestě ústící naproti domu č. … do P. ulice přepadl mírně podnapilého J. S. tak, že ho zezadu došel, uchopil ho za rameno, trhl s ním, natočil ho k sobě, udeřil ho kusem dřeva do obličeje a při jeho pádu na zem mu z ruky vytrhl bankovku v hodnotě 500 Kč.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nenaplňoval znaky zločinu loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách proti zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem přepadení poškozeného. Skutková povaha těchto námitek je staví mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice soudu dovolacího zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele skutku.
Zjištění, že poškozeného přepadl a oloupil obviněný, má potřebnou oporu především ve svědecké výpovědi poškozeného. Ten označil obviněného za pachatele s jistotou, kterou sám stanovil jen jako padesátiprocentní, avšak zároveň pachatele a okolnosti napadení popsal způsobem jasně ukazujícím na obviněného. Poškozený obýval odstavený vagón, v němž se kritického dne zdržoval společně s dalšími osobami, mezi kterými byl i obviněný, jehož při té příležitosti viděl poprvé a jemuž podle jeho vzhledové nápadnosti říkal „ušatý". V průběhu večera vystala potřeba opatřit další alkohol, proto P. S. dal poškozenému bankovku v hodnotě 500 Kč a poškozený odešel za účelem nákupu alkoholu. Během chůze si poškozený nedaleko vagónu všiml močící osoby, v níž poznal muže, který do vagónu přišel s D. H., což byla družka obviněného. Přítomnost obviněného ve vagónu - včetně toho, že přišel s D. H. - potvrdili svědkové I. K. a J. S. Z výpovědí těchto svědků vyplývá, že obviněný opustil vagón, byť se rozcházeli v otázce, zda šel před poškozeným, anebo za ním, avšak oba se shodovali v tom, že když se poškozený vrátil zbitý a bez peněz, uváděl, že mu to udělal ten, co „má velké uši a ... byl za nimi na návštěvě" (podle svědkyně I. K.), resp. „ušatý" (podle svědka J. S.). Soudy vycházely z výpovědí poškozeného a svědků, přihlédly k odlehlosti a opuštěnosti místa přepadení a vzaly v úvahu osobu poškozeného, který žil v odstaveném vagónu fakticky jako nemajetný bezdomovec a který jinak obecně sotva mohl být předmětem přepadení motivovaného získáním peněz. Podle soudů pachatelem mohl být jen někdo s konkrétním povědomím o tom, že poškozený u sebe právě v danou chvíli má peněžní hotovost. Soudy považovaly za vyloučené, aby poškozený byl za zjištěných okolností napaden někým jiným než obviněným, a proto obviněného uznaly vinným jako pachatele.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr .ř. a v důsledku toho ani dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec