ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.64.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 64/2015-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. března 2015 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného J. H. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 4 To 205/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 112/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 1 T 112/2013, byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Obviněný se uvedeného zločinu dopustil tím, že (zkráceně) „ od přesně nezjištěné doby, pravděpodobně od letních měsíců roku 2008, nejméně do 22. 4. 2013 v K. Ú. – B., okr. České Budějovice, v dětském pokoji v domě č. ... při návštěvách syna D. H. a a jeho rodiny, a v Ch., okr. P., na své chalupě, v době nejméně jedenkrát měsíčně, kdy byla nezletilá T. H., jako otcovskému dědečkovi svými rodiči svěřena do jeho péče, tuto, ležící na posteli, ač věděl, že jí dosud není patnáct let, opakovaně v přesně nezjištěných případech vysvlékal, rukama osahával na nahých prsou, těle a nahém přirození, přes její slovní odpor a pláč jí roztahoval nohy a držíc ji za stehna jí rty, popřípadě jazykem dráždil přirození“. Podle závěru soudu I. stupně tedy dítě mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný proti všem výrokům, a v jeho neprospěch proti výroku o trestu státní zástupce. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 4 To 205/2014, k odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategoricky odmítl, že by spáchal uvedený trestný čin. Takového jednání se údajně vůči své vnučce nedopustil. Uvedl, že byl odsouzen na základě výpovědi poškozené T. H., znaleckých posudků MUDr. J. Hrdličky, z odvětví sexuologie, Mgr. V. Šnorka, z odvětví klinické psychologie a PhDr. Mgr. D. Nichtburgerové, z oboru forenzní psychologie, jenž zkoumala poškozenou a na základě dalších svědeckých výpovědí. Obviněný se domnívá, že žádný z vyslýchaných svědků však nepotvrdil výpověď poškozené T. H., a ani znalecké posudky podle něj rovněž jednoznačně nepotvrdily, že se stal uvedený trestný čin. Má za to, že znalecký posudek zkoumající poškozenou naopak odhalil rozpory v jejích jednotlivých výpovědích a ze znaleckého posudku na jeho osobu vyplývá, že je spíše méně pravděpodobné, že by se trestný čin stal s ohledem na jeho zdravotní stav. Nalézací soud tak podle obviněného pochybil při vyhodnocení všech provedených důkazů a dospěl k nesprávnému závěru, že skutek, který je mu kladen za vinu, byl spolehlivě prokázán. V další části dovolání se obviněný zaměřil na podrobný rozbor jednotlivých důkazů, a na základě tohoto rozboru dokládá svojí námitku, že došlo k pochybení soudu při hodnocení důkazů, když tyto byly podle něj hodnoceny pouze jednostranně ve prospěch poškozené a jsou v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Pokud jde o znalecký posudek z forenzní psychologie vypracovaný PhDr. Mgr. D. Nichtburgerovou, obviněný z něho citoval. Podle něj znalkyně nevyloučila, že by k sexuálnímu zneužívání mohlo dojít, ale rozhodně ho nepotvrdila. Obviněný se dále zabýval znaleckým posudkem na jeho osobu z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinické psychologie vypracovaný MUDr. J. Hrdličkou a citoval z něj pasáže týkající se zejména toho, že jím užívaná farmaka potlačují projevy sexuálního pudu a je velice nepravděpodobné, že by se dopustil uvedeného trestného činu. Závěrům okresního soudu podle obviněného odporuje rovněž jeho zdravotní stav. V této souvislosti obviněný popisuje, že je mu 83 let, má sníženou pohyblivost, léčil se s rakovinou prostaty, podstoupil sérii ozařování, podstoupil oboustrannou kastraci, navíc v roce 2009 utrpěl po pádu ve vaně zlomeniny hrudních obratlů a jeho pohyblivost byla minimální. Je tedy podle něj zcela nemožné, aby poškozenou sexuálně zneužíval v tomto období, kdy byl připoután na lůžku. Soud se však podle obviněného s touto skutečností nevypořádal a zcela přisvědčil výpovědi poškozené. Svědecké výpovědi nejbližších příbuzných poškozené (kromě její matky, která však s ním má dlouhodobě špatné vztahy) nepotvrdily, že by si všimli jeho nestandardního chování k vnučce. Například svědkyně E. K., babička poškozené, uvedla, že neregistrovala nenormální vztah obviněného k vnučce. Obviněný se také domnívá, že nalézací soud věnoval více pozornosti výpovědím svědků ze strany poškozené. Tito svědci však podle něj vycházeli pouze z informací, které jim sdělila sama poškozená. Obviněný zopakoval, že soudy pochybily ve vyhodnocení jednotlivých důkazů, posoudily je jednostranně v jeho neprospěch, nevzaly v potaz další důležité okolnosti případu, jako jeho zdravotní stav, který v podstatě znemožňuje provést předmětné skutky, jakož vztah poškozené k rodičům, z něhož lze podle něj dovodit vymyšlení si celého příběhu poškozenou. Soudy se podle něj nevypořádaly s možností, že si poškozená mohla vše vymyslet, aby se pomstila hlavně otci za přísnou a tvrdou výchovu a domácí režim. Soudy podle obviněného postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný poukázal na skutečnost, že i když ho uložený podmíněný trest nijak neomezuje v jeho životě, snaží se i cestou mimořádných opravných prostředků bránit svou čest a morální integritu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu I. stupně a aby přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že ve svém mimořádném opravném prostředku v zásadě opakuje skutečnosti, které uváděl na svou obhajobu v průběhu celého řízení i v řádném opravném prostředku, s nímž se odvolací soud podle něj náležitě vypořádal. Charakterem svých výhrad, že neobsáhl podstatu deklarovaného dovolacího důvodu, neboť v zásadě tvrdí, že se skutek vůbec nestal, a zpochybňuje správnost skutkových zjištění také polemikou se způsobem, jímž soudy posuzovaly provedené důkazy, čímž dále napadá skutkový základ meritorního rozhodnutí. Státní zástupce se proto domnívá, že rozhodnutí soudu II. stupně není zatíženo žádnou vadou, jež by mohla naplnit některý z důvodů dovolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného, než ze zákonného důvodu uvedeného v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněného se již zabýval a přesvědčivě vypořádal soud II. stupně. Obviněný v dovolání, v mimořádném opravném prostředku, uplatnil obdobné námitky jako v odvolání (č. l. 325 a násl. tr. spisu). Shodné námitky byly součástí jeho obhajoby od počátku trestního řízení a zabýval se jimi též nalézací soud. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání, je zřejmé, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Spočívají totiž pouze ve výhradách proti skutkovým zjištěním učiněným soudy na základě provedeného dokazování, proti způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy a v podstatě znamenají pouze prosazování vlastní verze průběhu skutkového děje. Podstatou dovolání obviněného je tvrzení, že se uvedeného trestného činu vůbec nedopustil a naopak to byla poškozená, která si mohla celou věc vymyslet. Soudy tedy podle něj provedené důkazy nesprávně posoudily a vyhodnotily je jednostranně jen v jeho neprospěch. Obviněný sám v dovolání některé provedené důkazy podrobně rozebírá a hodnotí, přičemž z nich vyvozuje závěry, ke kterým měly podle jeho názoru dospět také oba soudy.
Z obsahu dovolání je tedy zřejmé, že obviněný všemi uvedenými argumenty usiluje o změnu skutkových zjištění ve svůj prospěch, přičemž nesouhlasí se závěry soudů, které se ale jeho námitkami již od počátku trestního řízení velice pečlivě a podrobně zabývaly, na základě provedeného dokazování shledaly jeho obhajobu za zcela vyvrácenou, přičemž úvahy, kterými se řídily, ve svých rozhodnutích také precizně odůvodnily. Obviněný tak svými námitkami nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy, jakož i s jejich hodnocením soudy obou stupňů. Tím zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů při hodnocení důkazů.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě ale Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, a provedenými důkazy, žádný extrémní rozpor neshledal. Z odůvodnění napadených rozhodnutí i obsahu trestního spisu je zřejmé, že soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu, neboť vyslechly řadu svědků, kteří ve věci mohli podat potřebné informace. Provedly také řadu dalších důkazů (znaleckými posudky). Soudy posléze všechny ve věci opatřené důkazy posuzovaly v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu, a proto Nejvyšší soud považuje dokazování za provedené v souladu se zásadami vymezenými v ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají svůj obsahový základ především ve výpovědi poškozené. Z odůvodnění rozsudku soudů obou stupňů je zřejmé, že velice pečlivě a zodpovědně přistupovaly k posouzení její věrohodnosti. Shledaly, že výpověď poškozené ohledně sexuálních útoků ze strany obviněného je od počátku trestního řízení v podstatě konzistentní a nedochází v ní k rozporům. Je dále podporována výpovědí svědkyň D. K., S. S., J. B., tedy spolužaček, kterým se poškozená v průběhu let postupně svěřovala s tím, že ji obviněný sexuálně zneužívá. V neposlední řadě je výpověď poškozené podporována též výpovědí její matky M. H., která nemá informace pouze zprostředkovaně „z doslechu“ od své dcery, jak obviněný namítá v dovolání, ale byla též svědkem několika nevhodných telefonátů obviněného s poškozenou týkajících se sexuální tématiky. Věrohodnost poškozené pak vyplývá rovněž ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného PhDr. Mgr. D. Nichtburgerovou na osobu poškozené. Bez významu je přitom námitka obviněného, který poukazuje na odlišné vyjádření poškozené při rozhovoru s touto znalkyní ohledně četnosti jeho jednání vůči ní, oproti její výpovědi v přípravném řízení a v hlavním líčení. Má-li tato námitka zpochybnit věrohodnost výpovědi poškozené, resp. poukázat snad na jakési rozpory v nich, je předně nutno uvést, že obsah rozhovoru poškozené se znalkyní v rámci přípravy znaleckého posudku není výslechem poškozené provedeným orgánem činným v trestním řízení a proto nelze ani shledávat u poškozené nějaké rozpory v jejich výpovědích. Soudy velice pečlivě hodnotily také další okolnosti případu jako rodinné zázemí poškozené a obviněného a jejich postavení v rodině. Podrobně se také zabývaly osobou obviněného a jeho zdravotním stavem, přičemž zcela v souladu se závěry znaleckých posudků znalců MUDr. J. Hrdličky a Mgr. V. Šnorka dospěly k závěru, že jeho vysoký věk a zdravotní problémy nevylučují spáchání uvedeného trestného činu, jak se snaží namítat obviněný. Znalci přitom nepřísluší hodnotit, zda se obviněný dopustil nebo nedopustil žalovaného jednání, a proto je bez významu také námitka obviněného, že znalec nedospěl k jednoznačnému závěru, že trestný čin spáchal. Na základě provedeného dokazování soudy zcela oprávněně shledaly výpověď poškozené věrohodnou, přičemž přesvědčivě odůvodnily, proč neuvěřily obhajobě obviněného. Pro stručnost lze proto s ohledem na jeho správnost odkázat na pečlivé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, který podrobně uvedl, na podkladě jakých důkazů zjistil průběh jednotlivých skutků, jakož i to, jak tyto důkazy hodnotil. Vzhledem k významu zejména usvědčující výpovědi samotné poškozené, je přitom z hlediska její věrohodnosti významné zcela správné konstatování soudu I. stupně na str. 12 rozsudku, že její výpověď je zásadním způsobem potvrzována výpověďmi tam uvedených svědkyň. Z výpovědí spolužaček poškozené S. S. a D. K., na další škole pak Y. B., totiž jasně vyplývá, že se poškozená již dávno předtím než došlo k šetření v celé záležitosti, a než byla vyslechnuta jako poškozená v průběhu trestního stíhání, těmto kamarádkám svěřila se stejnými skutečnostmi. To již samo o sobě vylučuje možnost pozdějšího nepravdivého obvinění s cílem snad potrestat obviněného za to, že jí hlídá a kontroluje, s kým se stýká.
Pokud jde o údajné porušení zásady in dubio pro reo, Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, konstatoval: „Námitka porušení zásady in dubio pro reo je námitkou procesněprávní, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami procesněprávního charakteru. Dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, a nikoliv z hlediska procesních předpisů.“
Nejvyšší soud tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy I. a II. stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Proto bylo dovolání obviněného J. H..a posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš