ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.640.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 640/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. června 2015 v Brně dovolání obviněného M. F. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 To 106/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 7/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 28 T 7/2014, uznal obviněného M. F. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle §185 odst. 3 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 To 106/2014, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. F. uznal vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 7. 8. 2013 v době okolo 03:00 hod. v P. , na ulici H. , přistoupil na chodbě domu k nezletilé poškozené S. P. , která stála u otevřeného okna, uchopil ji zezadu kolem trupu, dlaní jí překryl ústa a pohrozil jí zbitím, když nebude potichu, vyvlekl ji z domu směrem ke kolejišti železniční stanice ČD, a. s., Přerov a poté do křovinatého porostu za trafostanicí, jenž je situovaná v blízkosti podjezdu na ulici K. Zde ji opakovaně uhodil dlaní do tváře, svlékl ji, roztáhl jí nohy, které jí držel a vykonal na ní pohlavní styk, ač mu byl znám věk poškozené, v důsledku čehož došlo u poškozené k rozvoji poruchy přizpůsobení s přítomností fobické symptomatiky, sníženého sebehodnocení, úzkostných snů a rozvoji drobných poruch chování.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Petra Konečného včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť s poškozenou nikdy neměl pohlavní styk a nedopustil se vůči ní jakéhokoliv násilí či pohrůžky násilí. Poukázal na to, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu se zásadou materiální pravdy a s principem in dubio pro reo, protože provedené dokazování považuje za jednostranné a nedostatečné. Uvedl, že výpověď poškozené S. P. je nevěrohodná, neboť její intelektové schopnosti jsou ve středním pásmu lehké mentální retardace, vypracovaný znalecký posudek u ní zjistil určité sklony ke zkreslování reality a lhaní, navíc v době činu byla poškozená pod vlivem alkoholu. Vytkl soudům obou stupňů, že nenechaly vypracovat revizní znalecký posudek ve vztahu k poškozené, který opakovaně navrhoval. Uvedl, že dosud žil v podstatě bezúhonným životem a rozhodně se nikdy v minulosti nedopustil trestné činnosti takového charakteru a takové závažnosti. Namítl, že výrok o trestu rozsudku odvolacího soudu považuje za nepřiměřeně přísný a výrok o náhradě škody rozsudku odvolacího soudu je zejména ve vztahu k poškozené neurčitý a zcela nepodložený.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 To 106/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného M. F.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně jen ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K námitce obviněného, že došlo k porušení zásady in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
Podle §185 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
Podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let, spáchá-li čin uvedený v §185 odst. 1 tr. zákoníku souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží.
Podle §185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let, spáchá-li čin uvedený v §185 odst. 1 tr. zákoníku na dítěti mladším patnácti let.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je správně vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 7. 8. 2013 v době okolo 03:00 hod. v P. , na ulici H. , přistoupil na chodbě domu k nezletilé poškozené S. P. , kterou uchopil zezadu kolem trupu, dlaní jí překryl ústa a pohrozil zbitím, pokud nebude potichu. Následně ji vyvlekl ven z domu směrem ke kolejišti železniční stanice ČD, a. s., Přerov, poté do křovinatého porostu za trafostanicí v blízkosti podjezdu na ulici K. , kde ji opakovaně uhodil do tváře, svlékl ji, roztáhl jí nohy, které ji držel a přitom na ní vykonal pohlavní styk, ačkoliv mu byl znám věk poškozené. V důsledku tohoto jednání došlo u poškozené k rozvoji poruchy přizpůsobení s přítomností fobické symptomatiky, sníženého sebehodnocení, úzkostných snů a rozvoji drobných poruch chování. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil objektivní stránku zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť jiného násilím a pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku, čin spáchal souloží a čin spáchal na dítěti mladším 15 let. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
Námitka týkající se přiměřenosti uloženého trestu není dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a ani to nepřicházelo v úvahu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se aplikace hmotného práva, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Oba dovolací důvody mají hmotně právní povahu, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu může být napadán pouze s použitím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž ovšem není nepřiměřenost trestu.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného M. F. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek