ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.644.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 644/2015-I-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 6. 2015 dovolání obviněného P. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 9 To 73/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 168/2014 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 9 To 73/2015, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 14 T 168/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mělníku přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 14 T 168/2014, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na osmnáct měsíců.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Mělníku v podstatě v tom, že obviněný dne 28. 9. 2014 kolem 11,35 hodin v M. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia registrační značky ...., přestože rozhodnutím Městského úřadu Trutnov – správního odboru ze dne 12. 3. 2014, č. j. 2014/1220/SPR/SMM, pravomocným dne 9. 4. 2014, mu byl uložen mimo jiné zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců, který dosud nevykonal a o kterém věděl.
O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 9 To 73/2015. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu v Mělníku podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému uložen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že skutek není trestným činem pro nedostatek subjektivní stránky. Uvedl, že rozhodnutí správního orgánu, jímž mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel, mu ve skutečnosti nebylo doručeno, že neznal jeho obsah a že jeho právní moc byla odvozována od tzv. fikce doručení. Ohradil se proti tomu, že za důkaz o jeho úmyslném zavinění soudy považovaly protokol o jeho výslechu jako podezřelého ze zkráceného přípravného řízení, a poukázal na vady tohoto protokolu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství označila výrok o vině obviněného za předčasný, neboť soudy jako předběžnou otázku neobjasnily, zda rozhodnutí správního orgánu skutečně nabylo právní moci a stalo se vykonatelným. Poukázala na to, že v návaznosti na tuto objektivní okolnost teprve lze zkoumat, zda obviněný věděl či mohl vědět, že rozhodnutí nabylo právní moci. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Mělníku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána.
Uvedený přečin může spáchat i ten, kdo řídí motorové vozidlo v době, kdy mu taková činnost byla zakázána rozhodnutím správního orgánu (viz č. 42/1999 Sb. rozh. tr.). K naplnění znaků uvedeného přečinu je nezbytné, aby rozhodnutí, kterým byl uložen trest zákazu činnosti, nabylo právní moci (viz č. 8/2003 Sb. rozh. tr.). Soud, který rozhoduje o vině obviněného uvedeným přečinem, samostatně posoudí jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř. to, zda a kdy rozhodnutí nabylo právní moci. Z hlediska subjektivní stránky je uvedený přečin úmyslným trestným činem (§13 odst. 2 tr. zákoníku), což mimo jiné znamená, že úmyslem pachatele musí být zahrnuty i takové skutkové okolnosti, z kterých vyplývá, že rozhodnutí nabylo právní moci.
V posuzovaném případě soudy nekriticky převzaly žalobní tvrzení uvedené v návrhu na potrestání, podle něhož rozhodnutí Městského úřadu Trutnov nabylo právní moci dne 9. 4. 2014. Otázce právní moci tohoto rozhodnutí soudy jinak nevěnovaly žádnou pozornost, ačkoli samy zjistily, že rozhodnutí nebylo doručeno obviněnému. Soudy neprovedly důkaz příslušným správním spisem a spokojily se s tím, že státní zástupce podal návrh na potrestání se spisem, do něhož byly založeny kopie rozhodnutí Městského úřadu Trutnov a kopie doručenky dokládající okolnosti, za nichž bylo rozhodnutí doručováno obviněnému. Z těchto důkazů je zřejmé, že správní orgán nechal rozhodnutí doručit obviněnému do vlastních rukou, že rozhodnutí nebylo obviněnému doručeno a že správní orgán opatřil rozhodnutí doložkou právní moci, podle které rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 4. 2014.
Právní moc správního rozhodnutí je vázána na splnění zákonných podmínek stanovených zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a není konstituována doložkou právní moci. Soudy proto měly ověřit, zda nastaly skutečnosti, z nichž by podle správního řádu vyplývalo, že rozhodnutí nabylo právní moci. Pokud by se soudy důsledně zabývaly obsahem kopie příslušné doručenky, musely by dojít k závěru, že z ní nevyplývá splnění podmínek právní moci rozhodnutí správního orgánu.
Rozhodnutí správního orgánu bylo odesláno obviněnému poštou na adresu P. .., H. ..., s pokynem „nevracet, vložit do schránky“. Rozhodnutí však nebylo obviněnému doručeno. Poštovní doručovatelka vyznačila na doručence předtištěný údaj „adresát je na uvedené adrese neznámý“ a v návaznosti na to také údaj „zásilku nebylo možné vložit do schránky ani na jiné vhodné místo“. Na doručence nebyl vyznačen předtištěný údaj „adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo zanecháno poučení“, avšak byl vyznačen předtištěný údaj „zásilka byla připravena k vyzvednutí dne“ a tento údaj byl doplněn datem „13. 3. 14“. Na doručence byl posléze vyznačen údaj „zásilka byla vrácena odesílateli dne“ a tento údaj byl doplněn datem „25. 3. 2014“.
Konfrontují-li se citované údaje na doručence s ustanoveními správního řádu o doručování, je jasné, že z nich nevyplývá splnění podmínek právní moci rozhodnutí správního orgánu.
Podle §73 odst. 1 spr. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. Podle §72 odst. 1 spr. řádu rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením, přičemž nestanoví-li zákon jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a tato skutečnost se poznamená do spisu.
Podle §20 odst. 1 spr. řádu fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§19 odst. 3 spr. řádu), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu a ve věcech podnikání do místa podnikání.
Podle §23 odst. 1 spr. řádu nebyl-li v případě doručování podle §20 spr. řádu adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle §20 spr. řádu, písemnost se uloží. Podle §23 odst. 3 písm. b) spr. řádu se písemnost uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jeho prostřednictvím. Podle §23 odst. 4 spr. řádu se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl, současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou dobu si lze písemnost vyzvednout, a je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí lhůty 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Podle §24 odst. 1 spr. řádu jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.
Městský úřad Trutnov doručoval rozhodnutí obviněnému na adresu P. ..,H. ...., patrně proto, že šlo o adresu jeho trvalého pobytu. Podle výpovědi obviněného šlo však jen o formální adresu, na které již 15 let nebydlí a na které jeho rodiče dříve měli byt. Obviněný ve skutečnosti podle své výpovědi bydlí na adrese M., Č. .... Tím se logicky vysvětluje, proč poštovní doručovatelka na doručence vyznačila, že adresát je na adrese P. .., H. ...., neznámý a že zásilku nebylo možné vložit do schránky ani na jiné vhodné místo, a proč nevyznačila, že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení. Pokud Městský úřad Trutnov vyznačil právní moc rozhodnutí dnem 9. 4. 2014, vycházel zřejmě z údaje poštovní doručovatelky, podle kterého „zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 13. 3. 14“, dále z toho, že lhůta 10 dnů počítaná podle §40 odst. 1 písm. c) spr. řádu končila dne 24. 3. 2014 a že tento den se považuje za den doručení rozhodnutí obviněnému, a konečně z toho, že uplynutím odvolací lhůty 15 dnů od oznámení rozhodnutí, tj. ode dne, který považoval za den doručení obviněnému, nastala právní moc.
Posuzuje-li se věc podle obsahu doručenky, jejíž kopie je jako listinný důkaz založena ve spise, pak je evidentní, že pro vznik tzv. fikce doručení podle §24 odst. 1 spr. řádu nebyly splněny podmínky stanovené v §23 odst. 4 spr. řádu. Poštovní doručovatelka totiž neprovedla – a vzhledem k okolnostem doručování ani nemohla provést – úkony předepsané tou částí ustanovení §23 odst. 4 spr. řádu, která stanoví, že adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si zásilku ve lhůtě 10 dnů vyzvedl, a že se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Tato výzva a toto sdělení, obojí vložené do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, jsou nezastupitelnou a nenahraditelnou podmínkou běhu lhůty 10 dnů k vyzvednutí písemnosti a následného vzniku tzv. fikce doručení, od které lze odvíjet závěry o právní moci rozhodnutí. Bez této podmínky nemohla vzniknout tzv. fikce doručení, což zároveň znamená, že rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci a tím pádem se nemohlo stát vykonatelným podle §74 odst. 1 spr. řádu.
Nebylo-li rozhodnutí o přestupku a o uložení zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel pravomocné a vykonatelné, nemohl obviněný mařit nebo podstatně ztěžovat výkon takového rozhodnutí tím, že řídil motorové vozidlo. V takovém případě bylo vyloučeno posoudit skutek jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Rozsudky obou soudů jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, je navíc vadné i ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, tak rozsudek Okresního soudu v Mělníku jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Mělníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Mělníku znovu rozhodne o návrhu na potrestání poté, co odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec