ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.687.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 687/2015-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 6. 2015 dovolání, které podal obviněný Ch. F. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 6 To 48/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 T 270/2013, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 6 To 48/2015, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 5 T 270/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 5 T 270/2013, byl obviněný Ch. F. B. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden měsíc s tím, že výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na dvanáct měsíců, a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dvanáct měsíců.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 2 v podstatě v tom, že obviněný dne 28. 10. 2013 kolem 00,45 hodin v P. , V. , řídil motorové vozidlo zn. Škoda Octavia registrační značky ....... a při kontrole hlídkou Policie České republiky mu byla naměřena hodnota 1,04 g/kg, resp. 1,28 g/kg, resp. 1,02 g/kg alkoholu.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 6 To 48/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že během jízdy nebyl pod vlivem alkoholu v takové míře, aby byla naplněna skutková podstata přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal na to, že k spáchání přečinu se vyžaduje překročení hranice 1 g/kg alkoholu v krvi pachatele. Namítl, že v jeho případě takové překročení nebylo spolehlivě zjištěno. Vyjádřil názor, že jediným hodnověrným důkazem o překročení uvedené hranice mohla být krevní zkouška, která však nebyla provedena. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Pokud je tento přečin spáchán řízením motorového vozidla po požití alkoholu, vyžaduje se zásadně, aby řidič měl v krvi nejméně 1 g/kg alkoholu. V tomto ohledu se vychází z poznatků lékařské vědy, podle nichž žádný jedinec není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo při dosažení uvedené hranice. S dosažením této hranice jsou totiž vždy spojeny takové účinky alkoholu na lidský organismus, které naplňují znak „stav vylučující způsobilost“. Tento znak je naplněn již dosažením uvedené hranice, a nikoli teprve jejím překročením, jak uvedl obviněný v dovolání. Závěr o naplnění uvedeného znaku ale není vyloučen ani v případě, že v krvi řidiče je nižší hladina alkoholu než 1 g/kg, jestliže se této hodnotě blíží a není nižší než 0,8 g/kg a jestliže v konkrétním případě je vliv alkoholu na konkrétního řidiče takový, že vylučuje jeho způsobilost řídit motorové vozidlo (viz č. 26/2008 Sb. rozh. tr.).
Výrok o vině obviněného je založen na zjištění, že „při kontrole … mu byla naměřena hodnota 1,04 g/kg alkoholu, resp. 1,28 g/kg alkoholu, resp. 1,02 g/kg alkoholu“. Takto koncipovaný výrok o vině ovšem nevyjadřuje, jakou hodnotu alkoholu obviněný v krvi skutečně měl. Obvodní soud pro Prahu 2 citovanou částí výroku o vině popsal výsledky měření, ke kterému u obviněného došlo na místě silniční kontroly dechovou zkouškou s použitím přístroje Dräger kritického dne v čase 00,49 hodin (1,04 g/kg alkoholu), v čase 00,54 hodin (1,28 g/kg alkoholu) a v čase 00,59 hodin (1,02 g/kg alkoholu). Z kalibračního protokolu a ověřovacího listu přístroje Obvodní soud pro Prahu 2 zjistil, že maximální chyba měření je 5 procent. Obvodní soud pro Prahu 2 doplnil zjištění týkající se uvedených výsledků měření obecnými úvahami o přesnosti přístrojů Dräger, o příznacích lehké opilosti popisovaných v odborné literatuře a o tom, jak se obviněný jevil zasahujícím policistům. Zároveň Obvodní soud pro Prahu 2 vycházel z výpovědi obviněného, který přiznal, že večer vypil s přítelkyní lahev vína a že pil více než přítelkyně. Byť obviněný projevil ochotu podrobit se krevní zkoušce za účelem přesného zjištění hladiny alkoholu v jeho krvi, tato zkouška nakonec nebyla provedena, protože pracovnice příslušného zdravotnického zařízení odmítla provést odběr krve u obviněného jako cizince (občan USA) bez přítomnosti tlumočníka.
Městský soud v Praze připustil, že „množství alkoholu v krvi obviněného nebylo zcela přesně zjištěno“, a dodal, že obviněný byl – pokud jde o stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla – usvědčen dalšími důkazy. Těmito důkazy Městský soud v Praze mínil doznání obviněného, že před jízdou vypil lahev vína společně s přítelkyní, přičemž sám toho vypil více než přítelkyně, a že nejprve odmítl jet pro kamaráda, neboť si byl vědom, že je pod vlivem alkoholu, a dále výpověď svědka M. V. , zasahujícího policisty, podle něhož k zastavení vozidla obviněného došlo nikoli v rámci namátkové kontroly, ale vzhledem k tomu, že obviněný na křižovatce přejel ostrůvek, a při kontrole z něho byl cítit alkohol, byl veselý, povídavý a přiznal se, že vypil několik skleniček vína.
Za situace, kdy není k dispozici důkaz krevní zkouškou, jsou ostatní provedené důkazy spolehlivým podkladem pouze pro závěr, že obviněný před jízdou požil alkohol. Míra jeho ovlivnění alkoholem v době řízení motorového vozidla však zůstala neobjasněna. Nejvyšší soud shodně se svým rozhodnutím ve věci sp. zn. 8 Tdo 421/2011, na které v napadeném usnesení odkázal Městský soud v Praze, připouští, že k prokázání znaku „stav vylučující způsobilost“ mohou dostačovat i jiné důkazy než klinické vyšetření s krevní zkouškou, avšak pokládá za nutné připomenout, že ony jiné důkazy musí být jednoznačné.
O přesnosti výsledků dechové zkoušky s použitím přístroje Dräger lze mít v posuzované věci pochybnost již vzhledem k nápadnému rozdílu hodnot naměřených v rámci velmi krátkého časového úseku. Jestliže v čase 00,49 hodin bylo naměřeno 1,04 g/kg, po pěti minutách bylo naměřeno 1,28 g/kg a po dalších pěti minutách bylo naměřeno 1,02 g/kg, pak odchylka hodnoty 1,28 g/kg oproti hodnotám 1,04 g/kg a 1,02 g/kg sama o sobě nutně zpochybňuje přesnost provedeného měření. Toho si byl Obvodní soud pro Prahu 2 patrně vědom, protože se ve výroku o vině omezil jen na konstatování naměřených hodnot, aniž by učinil jednoznačné zjištění, kterou z nich považuje za podklad svého závěru o naplnění znaku „stav vylučující způsobilost“. Jestliže by v souladu se zásadou in dubio pro reo vycházel z hodnoty 1,04 g/kg nebo z hodnoty 1,02 g/kg a zároveň vzal v úvahu možnost pětiprocentní chyby měření, musel by dojít k závěru, že zcela spolehlivě zjištěná hodnota vyjadřující míru ovlivnění obviněného alkoholem nedosahuje hodnoty 1,00 g/kg, neboť činí 0,99 g/kg (při naměřené hodnotě 1,04 g/kg), resp. 0,97 g/kg (při naměřené hodnotě 1,02 g/kg).
Z ostatních důkazů zatím nevyplývají žádné natolik konkrétní okolnosti, aby byly s to přesvědčivě odůvodnit závěr, že obviněný řídil motorové vozidlo „ve stavu vylučujícím způsobilost“ ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Doznání obviněného, že večer vypil lahev vína s přítelkyní, není jasné v tom směru, o jak velkou lahev šlo, jak silné bylo víno, jaké množství vína minimálně vypil, v kterou blíže vymezenou dobu víno pil apod. Okolnost, že obviněný nejprve odmítl jet pro kamaráda, je snadno vysvětlitelná i tím, že obviněný si byl obecně vědom svého ovlivnění alkoholem a protiprávnosti řízení motorového vozidla po požití alkoholu, přičemž ovšem takové jednání nemusí být vždy nutně trestným činem a může být přestupkem. Výpověď svědka M. V. prokazuje pouze to, že obviněný při kontrole policejní hlídkou jevil známky požití alkoholu, protože z něj byl alkohol cítit a obviněný byl „veselý a povídavý“. Jinak ovšem nelze pominout, že podle úředního záznamu policejní hlídky o provedené silniční kontrole se obviněný policistům i při podezření na požití alkoholu jevil jako „přiměřeně oblečený, chování měl ovládané, náladu nenápadnou, pohyby koordinované, orientaci, postoj, chůzi a paměť normální, oči zarudlé“. Důvodem provedené silniční kontroly bylo přejetí ostrůvku na křižovatce, což sám obviněný vysvětloval momentální nepozorností při zadávání údajů o cíli své jízdy do navigace. Podle výsledků dokazování šlo o ojedinělé porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, nikoli o to, že by celkový způsob jízdy obviněného nasvědčoval tomu, že vozidlo nemá pod náležitou kontrolou, že ho patřičně neovládá apod. Jestliže soudy za uvedeného stavu učinily závěr, že obviněný byl při řízení motorového vozidla ovlivněn alkoholem v míře dosahující nejméně 1 g/kg alkoholu, pak je nutné konstatovat, že důkazy, z nichž soudy vycházely, stejně dobře připouštěly i závěr, že míra ovlivnění obviněného alkoholem této hodnoty nedosahovala.
Úvahy Obvodního soudu pro Prahu 2 o lehkém stupni opilosti, o kterou se jedná v rozmezí 1,0 – 1,5 g/kg alkoholu, nelze ve vztahu k posuzovanému případu akceptovat. Obvodní soud pro Prahu 2 vycházel z toho, že lehký stupeň opilosti se demonstruje lehkým postižením psychických, smyslových i motorických funkcí, nápadnou poruchou psychiky, mnohomluvností, touhou po sebeuplatnění, oslabením etických norem a morálních zábran, chvástavostí, postižením smyslových orgánů, zhoršením sluchu, případně hlasitější mluvou, postižením zraku, poruchou prostorového vidění, zhoršením adaptace zraku na světlo a tmu. Zároveň Obvodní soud pro Prahu 2 dodal, že osoby s lehkým stupněm opilosti mají mírně sníženou soudnost a pozornost, jejich sebedůvěra je zvýšena, stejně jako mnohomluvnost, přičemž lidé zvyklí pít s takto vysokou hladinou alkoholu v krvi mohou činit dojem střízlivých. Závěr Obvodního soudu pro Prahu 2, podle něhož „projevy obviněného odpovídaly lehkému stupni opilosti ve smyslu shora uvedené charakteristiky, šlo tedy o případ hladiny mezi 1,0 až 1,5 promile“, nemá oporu ve zjištěních týkajících se vystupování obviněného během kontroly policejní hlídkou, neboť podle těchto zjištění obviněný byl jen „veselý a povídavý“ (viz výpověď svědka M. V. ). Přitom to, jak bylo vystupování obviněného blíže popsáno v úředním záznamu policejní hlídky o provedené silniční kontrole, rozhodně neukazuje na žádné další projevy, jimiž se vyznačuje lehký stupeň opilosti. Jestliže obviněný byl „veselý a povídavý“, pak to nutně neznamená, že byl ve stavu lehké opilosti, pokud je vyjádřena rozmezím 1,0 – 1,5 g/kg alkoholu, a mohla se tím projevovat i pouhá podnapilost nedosahující hranice 1,0 g/kg alkoholu.
Výrok o vině obviněného přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku tedy nemůže obstát. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 a napadené usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci znovu rozhodne s přihlédnutím k takovému stupni ovlivnění obviněného alkoholem v době řízení motorového vozidla, který lze jako minimální považovat za bezpečně zjištěný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec